Přeskočit na obsah

Ludwig Oppenheimer

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ludwig Oppenheimer
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1895
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1872 – 1883
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1895 – 1909
Stranická příslušnost
ČlenstvíÚstavní strana
(ústavověrný velkostatek)
(Klub liberálů – staroněmci)
(Sjednocená levice)
(Německorakouský klub)
(Sjednocená německá levice)

Narození21. srpna 1843
Lipsko
Saské královstvíSaské království Saské království
Úmrtí27. listopadu 1909 (ve věku 66 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHietzinský hřbitov
ChoťGabriele von Todesco
DětiFelix Oppenheimer
PříbuzníEduard von Todesco (tchán)[1]
Sophie von Todesco (tchyně)[1]
Alma materLipská univerzita
Profesevelkostatkář a politik
Oceněnívelkokříž Řádu Františka Josefa
CommonsLudwig von Oppenheimer
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Ludwig Johann svobodný pán von Oppenheimer (21. srpna 1843 Lipsko[2]27. listopadu 1909 Vídeň[2][3]) byl rakouský politik německé národnosti z Čech, v 2. polovině 19. století poslanec Říšské rady a Českého zemského sněmu.

Pocházel z bohaté židovské rodiny.[4] Vystudoval gymnázium Nikolai v Lipsku a Friedrichswerde v Berlíně. Od roku 1860 po dva roky studoval na Lipské univerzitě práva.[2] V roce 1866 zakoupil panství Malá Skála v Čechách. Roku 1868 byl povýšen na šlechtice. Na zámku často nepobýval a nezanechal v jeho stavební podobě výraznější stopy.[4] Od roku 1867 působil jako okresní starosta v Jablonci. Roku 1880 byl povýšen na barona.[2]

Zapojil se i do vysoké politiky. V zemských volbách v roce 1872 byl zvolen na Český zemský sněm za velkostatkářskou kurii, nesvěřenecké velkostatky.[5] Mandát obhájil v zemských volbách v roce 1878.[6]

Byl též poslancem Říšské rady (celostátního parlamentu, kam usedl v prvních přímých volbách roku 1873 za velkostatkářskou kurii v Čechách.[7] Mandát obhájil i ve volbách roku 1879, volbách roku 1885 a volbách roku 1891. Zde zasedal do roku 1895, kdy byl dopisem z 22. ledna 1895 povolán do Panské sněmovny (horní, nevolená komora Říšské rady).[8]

Na zemském sněmu zastupoval Stranu ústavověrného velkostatku, která byla provídeňsky a centralisticky orientována.[9][3] Na Říšské radě se v říjnu 1879 uvádí jako člen staroněmeckého Klubu liberálů (Club der Liberalen).[10] Od roku 1881 byl členem klubu Sjednocené levice, do kterého se spojilo několik ústavověrných (liberálně a centralisticky orientovaných politických proudů).[11] Za tento klub uspěl i ve volbách roku 1885.[12] Po rozpadu Sjednocené levice přešel do frakce Německorakouský klub.[13] V roce 1890 se uvádí jako poslanec obnoveného klubu německých liberálů, nyní oficiálně nazývaného Sjednocená německá levice.[14] I ve volbách roku 1891 byl na Říšskou radu zvolen za klub Sjednocené německé levice.[15]

Zemřel po dlouhé nemoci v listopadu 1909.[3]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
  1. a b Dostupné online. [cit. 2019-08-10].
  2. a b c d LIŠKOVÁ, Marie. Slovník představitelů zemské samosprávy v Čechách 1861–1913. Praha: SÚA, 1994. 379 s. Dostupné online. ISBN 8085475138. S. 219. 
  3. a b c Člen panské sněmovny baron Oppenheimer. Národní listy. Listopad 1909, roč. 49, čís. 327, s. 1. Dostupné online. 
  4. a b KLIMEŠOVÁ, Jana: Architektonická činnost šlechtického rodu Aehrenthalů [online]. theses.cz [cit. 2015-05-31]. Dostupné online. 
  5. http://www.psp.cz/eknih/1872skc/2/stenprot/003schuz/s003002.htm
  6. http://www.psp.cz/eknih/1878skc/1/stenprot/002schuz/s002003.htm
  7. http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?aid=spa&datum=0008&page=293&size=45
  8. Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  9. Národní listy 24. 9. 1878, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?id=5011295&picp=&it=0&s=djvu
  10. Parlamentarisches. Salzburger Volksblatt: unabh. Tageszeitung f. Stadt u. Land Salzburg. Říjen 1879, roč. 9, čís. 126, s. 1–2. Dostupné online. 
  11. Das Vaterland, 21. 11. 1881, č. 321, s. 1.
  12. Výsledek voleb. Našinec. Červen 1885, čís. 69, s. 1–2. Dostupné online. 
  13. Südsteirische Post, 13. 4. 1887, č. 29, s. 3.
  14. Südsteirische Post, 14. 2. 1891, s. 2.
  15. Národní listy, 25. 3. 1891, s. 5.