Ludvík Cavriani

Ludvík Cavriani
Ludvík Cavriani
	Erb rodu Cavriani
Nejvyšší purkrabí Českého království
	Ve funkci:; 13. srpen 1787 – 1790
Panovník	Josef II.
Předchůdce	František Antonín Nostic-Rieneck
Nástupce	Jindřich František z Rottenhanu
Moravský zemský hejtman
	Ve funkci:; 1782 – 1787
Panovník	Josef II.
Předchůdce	Jan Kryštof z Blümegenu
Nástupce	Alois Ugarte (starší)
Místopředseda Nejvyššího justičního místa
Dvorský rada Nejvyššího justičního místa
Rada nad apelacemi
Dolnorakouský vládní rada
Přísedící dolnorakouského zemského práva
	Ve funkci:; 1759 – ?
Panovník	Marie Terezie
Skutečný tajný rada
Císařský komorník
Narození	20. srpna 1739; Vídeň ; Habsburská monarchie
Úmrtí	24. prosince 1799 (ve věku 60 let); Vídeň ; Habsburská monarchie
Choť	(1772) Johana Novohradská z Kolowrat (1749–1793)
Rodiče	Maxmilián Cavriani (1704–1776) a Marie Terezie z Thürheimu (1704–1772)
Děti	Marie Terezie, provdaná hraběnka von Pergen
Příbuzní	Karel Boromejský z Paaru, Ludvík Jan z Paaru, Johana Paarová, Václav Paar a Antonie Paarová (vnoučata)
Alma mater	Vídeňská univerzita
Zaměstnání	politik, úředník
Profese	šlechtic
Náboženství	římskokatolické
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ludvík hrabě Cavriani, svobodný pán z Unter-Waltersdorfu (německy Graf Ludwig von Cavriani, Freiherr von Unter-Waltersdorf, 20. srpna 1739 Vídeň – 24. prosince 1799 Vídeň), byl rakouský úředník ze starého italského rodu Cavrianiů.

Původ

Narodil se jako Ludvík František Xaver Bernard Leonard Josef hrabě z Cavriani, sv. pán z Unter-Waltersdorfu (Ludwig Franz Xaver Bernhard Leonard Josef Graf von Cavriani, Freiherr von Unter-Waltersdorf) do rodiny hraběte Maxmiliána Cavrianiho (26. červen 1704 Fracstein (zu Seewis), kanton Graubünden - 6. říjen 1776 Linec), zakladatele rakouské větve rodu a nejvyššího hofmistra arcivévodkyně Marie Kristýny, a jeho manželky (sňatek 7. července 1727 v Linci) hraběnky Marie Terezie z Thürheimu (5. leden 1704 Linec - 30. prosinec 1772 Vídeň).

Kariéra

Ludvík z Cavriani vystudoval vídeňskou univerzitu. Kariéru začal roku 1759 jako přísedící dolnorakouského zemského práva a dolnorakouský vládní rada. Později se stal českým apelačním radou a dvorským radou Nejvyššího justičního místa (k. k. Hofrat der Obersten Justizstelle), jehož byl později místopředsedou.

Roku 1782 byl jmenován moravským zemským hejtmanem. Byl významným realizátorem josefinské politiky, reformoval zemskou správy Moravy, prosadil sloučení země se Slezskem a založil roku 1783 moravskoslezské gubernium jako zemský vrcholný vládní úřad. Úředníky nově soustředil do Dikasteriálního paláce (bývalého augustiniánského kláštera).

V letech 1787–1790 byl nejvyšším purkrabím Království českého a guvernérem. Byl také císařským komořím a skutečným tajným radou, protektorem Moravskoslezské hospodářské společnosti a Moravskoslezského chudinského fondu.

Velkostatkář

Vlastnil velkostatky Seibersdorf, Reisenberg v Dolních Rakousích, Mauthausen, zámek Pragstein, Unter-Waltersdorf a Schöngraben v Horních Rakousích a vídeňský palác.

Rodina

Dne 6. ledna 1772 se oženil s hraběnkou Johanou Novohradskou z Kolovrat (11. července 1749 Košátky – 4. června 1793 Seibersdorf, Dolní Rakousy) a měli spolu 11 dětí, z nichž dcera Marie Terezie (1779–1853) se stala snachou policejního prezidenta Jana Antonína z Pergenu.

1. Maxmilián František (1773–1837)
2. František de Paula Antonín (1774–?)
3. Johana Nepomucena Aloisie, provdaná Kollonitzová z Kollegrádu a podruhé Zichy zu Zich und Vásonykeő (1775–1854)
4. Gabriel Antonín (1778–1800)
5. Marie Terezie, provdaná Pergenová (1779–1853)
6. Kryštof (1780–1857)
7. (Marie Aloisie) Guidobaldina, provdaná Paarová (1783–1861)
8. Ludvík (1785–1793)
9. Marie Anna, provdaná Skrbenská (1787–1851)
10. Rosa (Melchiora) (1788–1832)
11. Fridrich (Bedřich) Cavriani (1789–1859)

Dílo

"Dissertatio iuridica de liberis in conditione positis" (dizertační práce)

Odkazy

Literatura

JANÁK, Jan. Moravští zemští hejtmani a guvernéři 1720–1849. Sborník prací Filozofické fakulty brněnské univerzity. 2003, čís. C 50, s. 161–167. Dostupné online.
WISSGRILL, Franz Karl. Schauplatz des landsässigen nieder-oesterreichischen Adels vom Herren- und Ritterstande von dem XI. Jahrhundert an, bis auf jetzige Zeiten. Svazek Zweiter Band. Wien: Franz Seizer, 1795. Dostupné online. S. 28. (ger)