Přeskočit na obsah

Lips Tullian

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Lips Tullian (v několika verzích uveden jako Lips Tulian) je komiksová série, kterou adaptoval Jaroslav Weigel a nakreslil Kája Saudek. První část vyšla v roce 1972, další dvě epizody v letech 1982 a 1985. Příběh se odehrává v polovině 17. století na území Čech a německého Saska. Cyklus vydával československý týdeník Mladý svět.

Původní sešity

[editovat | editovat zdroj]

Děj je založen na romantických dobrodružných příbězích, které byly vydávány ještě za Rakouska-Uherska, na konci 19. století. Jako autor byl uváděn Kvidon z Felsů, vydavatel Alois Hynek. Příběhy (noveletty) byly vydávány ve formě tenkých sešitů, typicky o délce 24 stran, včetně jedné celostránkové ilustrace. Celkem bylo vydáno 118 sešitů, čímž obsah celkově přesáhl jeden tisíc stránek.

Filip z Mengštejnu – hlavní postava, drobný šlechtic zamilovaný do Hedviky a zdrcený tím, že byla provdána za jiného ženicha. Z toho popudu přijme jméno Lips Tullian a stane se náčelníkem místní bandy lupičů, zvané Černá rota. Nastolí v ní nová pravidla – bohatým brát a chudým dávat.

Hedvika – dívka urozeného původu, do které se Lips Tullian zamiloval a jež byla proti své vůli provdána za jiného muže.

Hilda – Hedvičina sestřenice, která touží po Tullianově lásce a přízni. Většinou se snaží připravit nějakou lest, jak by si Lips Tulliana získala jen pro sebe.

Flemming – vykrmený hrabě, disponuje menší armádou (většinou neschopných) vojáků. Jeho motivací je Lips Tulliana zajmout a připravit o život.

Sahrberg – původní vůdce Černé roty. Lips Tulliana se s ním poprvé setká, když Sahrberg chce zneuctít jednu dívku z krčmy, v čemž mu zabrání. Sahrberg Tullianovi přísahá pomstu. Je to hlavní padouch – loupí a okrádá i chudé a obyčejné lidi, dokonce se vydává za Lipse Tulliana, čímž špiní jeho pověst.

Wittorf – nejvěrnější z loupežníků Černé roty a nejbližší druh Lipse Tulliana. Často se osvědčí jako zvěd posunující hlavní nebo vedlejší dějovou linku. Mezi epickými akcemi si Tullian a Wittorf občas najdou chvilku na diskuzi nad obecnějšími tématy.

Filip z Mengštejnu se zamiloval do Hedviky (a ona do něj), ale její otec ji vybral jiného ženicha, hraběte Martinice. I přes nesouhlas Hedviky jsou novomanželé oddáni. Již po zpečetění manželského svazku Filip Hedviku políbí, čímž Martinice zostudí – ten přikáže jej zmrskat a vypálit mu na tělo cejch. Filip sokovi zapřísáhne pomstu, uteče do okolních lesů, kde se z něj stane loupežník, co bohatým bere a chudým dává. Hedvika ještě před svatební nocí (takže její počestnost není porušena) uteče do kláštera.

Schéma epizod

[editovat | editovat zdroj]

Epizody většinou zahajuje událost, kterou se loupežníci Černé roty dozví a na kterou jsou nuceni nějak reagovat (křivda nebo zločin hodný pomsty, příležitost pro lup, nástrahy na Tullianovo dopadení, atd.). Lips Tullian převezme iniciativu a vymyslí plán, který se se svými loupežníky pokusí uskutečnit. Antagonisté v osobě Flemminga, Hildy nebo jiných též kují pikle a strojí na Černou rotu nástrahy. Typicky, během příběhu, dochází i k setkání Lips Tulliana s Hedvikou v klášteře, kdy on chce, aby z kláštera odešla byla mu chotí, Hedvika si to podmiňuje tím, aby přestal být loupežníkem, což Lips Tullian odmítne, jelikož jeho pomsta ještě nebyla dokonána.

Saudek získal své první uznání v roce 1966 jako tvůrce speciálních efektů a ilustrací k filmu Kdo chce zabít Jessii? (Kdo chce zabít Jessie?). Slibný start jeho kariéry však zkomplikovaly události Pražského jara a následná „normalizace“ československé společnosti. Oficiální kulturní aparát považoval Saudkův styl za příliš „americký“ a někteří jeho kritici označili jeho tvorbu za příklad buržoazního kýče.[1] Jeho raná zralá díla byla zakázána a publikována až po pádu komunistického režimu.[2]

Koncem 60. let se Saudek seznámil a spřátelil s novinářem Rudolfem Křesťanem, redaktorem Mladého světa. Křesťan mu umožnil publikovat v časopise část svého alba Muriel a andělé.[3] V roce 1971 se Saudek stal pravidelným přispěvatelem Mladého světa. První významnější příležitost pracovat pro časopis však přišla až o rok později.[4] Začátkem roku 1972 začal Saudek spolupracovat na novém seriálu s Jaroslavem Weigelem, členem Divadla Járy Cimrmana. Série Lips Tullian, nejobávanější náčelník lupičů, vycházela týdně jako součást časopisu. V období normalizace v Československu byly komiksy považovány za potenciálně škodlivé pro mladé lidi. Tvůrci a redakce se pokusili vybrat nekontroverzní téma, aby „udrželi rovnováhu mezi atraktivitou časopisu a politickým tlakem“.[3] Weigel za tím účelem parafrázoval příběhy z populárních novel zachycujících dobrodružství loupežníka Filipa z Mengenštejnu alias Lipse Tulliana.

  • 1972 – Lips Tullian: Nejobávanější náčelník lupičů
  • 1982 – Lips Tullian: Stříbrný poklad
  • 1985 – Lips Tullian: Konec Sahrbergovy bandy
  • 1990 – Lips Tullian: dvojedice Stříbrný poklad a Konec Sahrbergovy bandy, nakladatelství Albatros

Již někdy v roce 2012 začala jednání o adaptaci komiksu do filmové podoby v česko-dánské koprodukci,[5] kdy režisérem měl být Vít Karas, nicméně projekt dosud není dokončený a zdá se být mrtvý.[6]

Komiks získal široký ohlas u čtenářů v Československu. Saudek v dopise svému příteli Pavlu Noskovi z roku 1973 uvádí, že náklad časopisu se za dobu vydávání Lipse Tulliana zvýšil o 105 tisíc.[7] Série byla vydávána pouze po dobu jednoho roku; a nakonec, v prosinci 1972 byla zakázána komunistickou cenzurou. V roce 2010, třicet osm let po svém vzniku, vyšla kompletní série knižně.[8] Český komiksový server Komiksarium v anketě pořádané v roce 2009 vybral Lipse Tulliana jako třetího nejvýznamnějšího českého komiksu v historii žánru.[9]

Podle českého komiksového experta Tomáše Prokůpka zaznamenal seriál „fenomenální úspěch“ a každou středu (v den vydání Mladého světa ) se před trafikami tísnily dlouhé fronty netrpělivých čtenářů.[7] Úspěch komiksu však přitáhl pozornost nejen čtenářů, ale i komunistických cenzorů a oficiálních médií. První problémy přišly v létě 1972. Redakce časopisu se v reakci na to pokusila sérii ochránit zveřejněním rozhovoru se Saudkem, v němž rezolutně odmítl jakoukoli spojitost se západními komiksy. Paradoxně rozhovor vyvolal další štvavou kampaň proti sérii.[7] Přes protesty čtenářů a fanoušků musel Lips Tullian v prosinci 1972 ze stránek Mladého světa zmizet.

V roce 1973 se redakce Mladého světa tajně pokusila sérii vzkřísit. Hrdina byl přejmenován na Černého Filipa a děj se přesunul do jiného období českých dějin. Záměr byl ale odhalen a obnovená série byla bez vysvětlení opět zakázána. Bylo zveřejněno pouze šest epizod.[10] Lips Tullian se později objevil i v dalších Saudkových dílech, zejména na albech Stříbrný poklad (1982) a Konec Sahrbergovy bandy (1985).[11][10]

Nepřízeň cenzorů nezabránila pokračující popularitě seriálu v Československu; původní stránky série jsou cenným sběratelským artefaktem. Komiksový seriál Lips Tullian je považován za příklad tvůrčí svobody v komunistickém Československu.[12]

Práce na Lips Tullianovi byla pro Saudka neobvyklým úkolem. Do té doby zobrazoval především současný svět nebo vize budoucnosti. Historické téma série si vyžádalo jiný přístup a techniku. Dalším problémem byl nedostatek prostoru určeného pro velké množství děje a textu v každé epizodě. Postupně se mu podařilo přizpůsobit formát vlastnímu stylu.[7] Saudkův styl se oproti předchozímu období výrazně změnil ( alba Muriel ), nicméně si zachoval jeden z nejcharakterističtějších prvků svého stylu: potřebu parafrázovat a citovat svá předchozí díla v nových a překvapivých asociacích. Série navíc v každé epizodě využívá „nespočetné“ dvojí, vtipy a skryté významy (v textu i na ilustracích).[4] Lips Tullian, loupežník ze 17. století, se více podobá moderním superhrdinům než historické postavě. Jako ochránce chudých a trýzněných neváhá pomoci kdekoli; jeho úsilí se však zaměřuje hlavně na záchranu krásných žen z rukou zlých padouchů. Dalším důležitým prvkem, charakteristickým pro celou Saudkovu tvorbu, je erotika a reflexe ženské krásy. Děj je naivní (na motivy kýčovitých románů z 19. století) a hlavním tématem série je Saudkovými slovy: „pomsta a láska v mnoha variacích, téma stále živé“.[4]

Zajímavostí je, že díly Stříbrný poklad i Konec Sahrbergovy bandy se zčásti odehrávají v jeskyních – poměrně častém prostředí Saudkových komiksů (Tajemství zlatého koně, Trať se ztrácí ve tmě, Arnal a dva dračí zuby, …).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lips Tullian na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online.  "V komunistickém Československu se Saudek cítil jako cizinec ve vlastní zemi, jeho tvorba byla příliš „americká“, její kritikové ji označovali za buržoazní kýč."
  2. Diesing (2009), p. 269
  3. a b Prokůpek (2010), p. 123
  4. a b c Diesing (2009), p. 298
  5. http://www.youtube.com/watch?v=C5qsTZt3m78
  6. https://www.csfd.cz/film/316739-lips-tullian/diskuze/
  7. a b c d Prokůpek (2010), p. 124
  8. Dostupné online. 
  9. ; Kubíčková, Klára. Dostupné online. 
  10. a b Prokůpek (2010), p. 127
  11. Dostupné online.  ("Saudek si ho nakonec tak oblíbil, že když byl komiks komunisty zakázán, potají ho umisťoval do dalších seriálů i ilustrací.")
  12. Dostupné online.