Linhorka
| Linhorka | |
|---|---|
.jpg) Pohled na Linhorku z východního okraje obce Staré | |
| Vrchol | 410 m n. m. |
| Poloha | |
| Světadíl | Evropa |
| Stát |  Česko |
| Pohoří | České středohoří / Milešovské středohoří |
| Souřadnice | 50°28′47″ s. š., 13°53′27″ v. d. |
  Linhorka | |
| Hornina | serpentinizované peridotity, vulkanické brekcie |
| Povodí | Ohře |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Linhorka je nevýrazný vrch na katastrálním území vesnice Staré, která je administrativně částí obce Třebívlice v okrese Litoměřice v Ústeckém kraji.[1] Linhorka, která se nachází na území Chráněné krajinné oblasti České středohoří, je geologickou a mineralogickou lokalitou celostátního významu.[2] [3]
Popis lokality
[editovat | editovat zdroj]Geografická poloha
[editovat | editovat zdroj]Linhorka se nachází v západní části Milešovského středohoří, které je geomorfologickým podcelkem Českého středohoří. Na východním úpatí Linhorky hraničí zdejší louky a zarostlé ovocné sady se zástavbou vesnice Staré, na západní straně se k návrší přimyká ves Leská, která je rovněž částí obce Třebívlice. Zalesněná strmější severovýchodní strana kopce je ohraničena korytem Kuzovského potoka, na některých novějších mapách[1] označovaného jako Žejdlík, avšak běžněji známého (i ve starší dokumentaci[2]) jako Granátka.
Geologie a mineralogie
[editovat | editovat zdroj]Linhorka je pozůstatkem třetihorního vulkánu maarového typu.[4]
.jpg)
Podobně jako v případě některých dalších vrchů v této oblasti (např. Baba u Děčan, Granátový vrch neboli Bota u Měrunic, Svinky u Kozlů, Syslík a Malý vrch u Třtěna) se jedná o diatrému, tj. přívodní vulkanickou dráhu, vyplněnou čedičovou brekcií, obsahující úlomky pyroponosných hornin - serpentinizovaných peridotitů - vyvlečených vulkanickou explozí z hlubin Země.[3]
Stáří granátů (pyropů), vynesených na povrch výbuchem maaru před zhruba 10 milióny let,[4] je nejméně 340 miliónů let.[2] Okolí maaru tvořily měkčí druhohorní horniny, rychleji podléhající zvětrávání, což zároveň uspíšilo erozi a zvětrávání maaru, který byl původně zhruba o 300 metrů vyšší, než je současný nejvyšší bod Linhorky. Horniny z komínové brekcie byly i s pyropy, které jsou velmi tvrdé a odolné vůči zvětrávání, rozneseny po okolí a uloženy ve čtvrtohorních štěrcích podél jižního´úpatí Českého středohoří.[4]
Zatímco v mateční hornině na Linhorce se vyskytují pouze pyropy, v náplavech Kuzovského potoka lze najít četné další minerály, jako je moissanit, zirkon, apatit, ilmenit, spinel, picotit, chromdiopsid, disten či safír, avšak vždy jen drobná zrnka o velikosti do dvou milimetrů. V oblasti jižního úpatí Českého středohoří byly v minulosti nalezeny také tři drobné diamanty.[3]
Těžba
[editovat | editovat zdroj]První písemná zmínka o těžbě českých granátů je obsažena v knize Georgia Argricoly De natura fossilum z roku 1546, ve skutečnosti však byly pyropy na území Čech získávány již mnohem dříve, o čemž svědčí jejich výskyt ve starších špercích. V nejstarším období se zřejmě jednalo jen o povrchový sběr, zmínky o kopání a dobývání granátů se objevují až v době vlády císaře Rudolfa II. [5]
V 19. století byla hornina, obsahující pyropy, těžena na Linhorce menšími šachticemi.[2] V 60. letech 20. století byl za účelem hledání diamantonosných struktur, podobných jihoafrickým kimberlitům, na Linhorce prováděn geologický průzkum. Pokud jde o kimberlity, totožnost s nimi zde nalezena nebyla, zato byly získány podrobné informace o zdejší diatrémě a jejím trubkovitém tvaru.[3]
Za perspektivní a z ekonomicky efektivní je v současnosti považována pouze těžba granátů z pleistocénních pruhů pyroponosných štěrků. Na základě průzkumů bylo možno takto určit tři pruhy, označované jako podsedický, chrášťanský a třebívlický, přičemž primárním zdrojem pyropů je ve všech těchto případech Linhorka.[5]
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Stopy po hledačích minerálů -
Tzv. kamenná slunce v lomu na úpatí Linhorky -
Kuzovský potok pod Linhorkou -
Les na severovýchodním svahu -
Pohled z vrcholových partií Linhorky k Blešnu
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
.jpg)
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Část obce Staré, Třebívlice [online]. Seznam - mapy.cz [cit. 2018-10-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Soubor turistických map 1 : 50 000. České středohoří – západ. 7. vyd. Praha: Trasa, 2012. 2 s. (Edice Klubu českých turistů - 10). Turistická mapa.
- ↑ a b c d Linhorka [online]. Bílinská přírodovědná společnost, z. s. [cit. 2018-10-13]. Dostupné online.
- ↑ a b c České granáty - Linhorka v Českém středohoří [online]. [cit. 2018-10-13]. Dostupné online.
- ↑ a b ŘEHOŘ, Michal; LANG, Tomáš. Historické mineralogické nálezy v širší oblasti Severočeské hnědouhelné pánve. 4. Historie a současnost lokalit českého granátu. 4.2 Stručná historie dobývání pyropů a perspektivy těžby [online]. [cit. 2018-10-13]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SVOBODA, Jiří. Tajemství Českého středohoří. 1. vyd. Ústí nad Labem: Imagine media, 2014. 337 s. Dostupné online. ISBN 978-80-905511-0-7.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Linhorka na Wikimedia Commons - Geologická mapa okolí Linhorky
- Geologický profil diatrémy Linhorka