Levana
Levana (z latinského levare, "pozdvihovati"[1]) je starověká římská bohyně spojovaná s rituály týkajícími se narození dítěte. Svatý Augustin říká, že dea Levana je vzývána, je-li dítě pozvedáváno de terra, ze země.[2] Její úloha odpovídá řecké Artemis Orthia, jde-li o Artemis bdící nad výchovou dítek nebo tehdy, jsou-li pozvedávány.
Předpokládá se totiž, že Levana byla vzývána během ceremoniálu, kdy otec pozdvihoval dítě, aby jej přijal za vlastní, avšak jeho existence se opírá o nejisté důkazy a mluví proti němu i římské právo vztahující se k legitimitě novorozenců. Je mnohem pravděpodobnější, že Levana byla bohyní dohlížející na zvedání dítek porodní bábou bezprostředně po porodu. Porod v pokleku či dřepu byl ve starověku obvyklou porodní pozicí a novorozenec tedy zřejmě spočinul na zemi dříve, než mu byla přestřihnuta pupeční šňůra.
Levana v literatuře
[editovat | editovat zdroj]Thomas de Quincey napsal krátkou báseň v próze s názvem Levana a Matky žalu,[3] v níž hned zpočátku vypráví o roli Levany v římském náboženství.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Dr. Josef M. Pražák: Latinsko-český slovník k potřebě gymnasií a reálných gymnasií, Česká grafická unie, a. s., Praha 1926.
- ↑ Aurelius Augustinus, O Boží obci, 2 díly, přel. J. Nováková, Vyšehrad, Praha 1950, přetisk Karolinum, Praha 2007, kap. 4.11.
- ↑ Thomas de Quincey: Suspiria de profundis, Kamilla Neumannová, Praha 1910, přeložil Kamil Fiala.