Letyčiv
| Letyčiv Летичів | |
|---|---|
 | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°23′ s. š., 27°37′ v. d. |
| Nadmořská výška | 274 m n. m. |
| Časové pásmo | UTC 02:00 (standardní čas) UTC 03:00 (letní čas) |
| Stát |  Ukrajina |
| Oblast | Chmelnycká |
| Rajón | Chmelnycký |
  Letyčiv | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 11,4 km² |
| Počet obyvatel | 10 335 (2019) |
| Hustota zalidnění | 905 obyv./km² |
| Etnické složení | Ukrajinci, Židé |
| Správa | |
| Vznik | 1362 |
| Označení vozidel | BX a НХ / 23 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Letyčiv (ukrajinsky Летичів, rusky Летичев – Letičev, polsky Latyczów) je sídlo městského typu v Chmelnycké oblasti na Ukrajině. K roku 2019 v něm žilo přes deset tisíc obyvatel.
Poloha a doprava
[editovat | editovat zdroj]Letyčiv leží na pravém, jižním břehu Jižního Bugu, do které se zde vlévá z jihu Vovk. Přes obec prochází dálnice M 12, která přichází Stryje přes Ternopil a Chmelnyckyj a pokračuje přes Vinnycju a Novoarchanhelsk do Znamjanky. Je zde po ní také vedena Evropská silnice E50.
Dějiny
[editovat | editovat zdroj]Letyčiv byl založen nejpozději v polovině 13. století a patří tak nejstarším sídlům v Podolí. Městská práva mu dal v roce 1466 polsko-litevský král Štěpán Báthory.
V roce 1924 získal Letyčiv status sídla městského typu. Za druhé světové války byl Letyčiv obsazen od 17. července 1941 do 23. března 1944 německou armádou a bylo také vyvražděno téměř celé jeho židovské obyvatelstvo.
Rodáci
[editovat | editovat zdroj]- Eugen Michalski (1897–1937), esperantský spisovatel a aktivista
- Mykola Hryhorovyč Buraček (1871–1942), malíř
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Letytschiw na německé Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Letyčiv na Wikimedia Commons
