Lešno
| Lešno Leszno | |
|---|---|
.jpg) | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 51°52′ s. š., 16°34′ v. d. |
| Časové pásmo | SEČ/SELČ |
| Stát |  Polsko |
| Vojvodství | Velkopolské |
| Okres | městský okres |
  Lešno | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 31,9 km² |
| Počet obyvatel | 64 468 (2016) |
| Hustota zalidnění | 2 020,9 obyv./km² |
| Správa | |
| Starosta | Tomasz Malepszy |
| Oficiální web | www |
| Adresa obecního úřadu | ul. Karasia 15 64–100 Leszno |
| Telefonní předvolba | 48 065 |
| PSČ | 64–100 až 64–106, 64–110 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Lešno (polsky Leszno, německy Lissa, Polnisch Lissa, latinsky Lessna Polonorum) je město a okres v západním Polsku mezi Poznaní a Vratislaví, ve Velkopolském vojvodství. Žije zde asi 65 000 obyvatel na rozloze 32 km².
Název
[editovat | editovat zdroj]Dávný název města byl Leszczno, Leszczyna nebo Leszczyn a nynější název je jeho přetvořenou podobou. Tento staropolský název pochází z rostliny leszczyna, česky líska obecná.
První zmínka názvu z roku 1393 ho uvádí jako Lesczno, také bylo uváděno v historii latinsky Lessna Polonorum. Z názvu místa pochází jméno velkopolského magnátského rodu Leszczyński. Od 14. století se název (kvůli obtížnému vyslovení shluku souhlásek „szczn” (tj. -ščn-) pro Němce) postupně germanizoval na Lissa, případně Polska Lissa a pak Polnisch Lissa. Nakonec se ale zůstalo u zkrácené varianty Lissa. V roce 1650 je místo (vedle názvu Leszno) uvedené jako Liessau a Lissa. Pod těmito názvy ho nalezneme také v polských pramenech z konce 19. století.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Počátky Lešna
[editovat | editovat zdroj]
První známý historický zápis o Lešně z 1393 roku dotvrzuje vlastnictví Stefana z Karnina, šlechtice z Věňavy (pol. Wieniawa). Tento rod převzal od své osady jméno Leščiňských (pol. Leszczyńskich). Z tohoto rodu vzešel i nejdéle žijící (1677–1766) polský král a velkokníže litevský Stanislav I. Leszczyński.
Do 16. století se městys vyvíjel ve stínu větších a bohatších center jako: Wschowa, Kościan, Osieczna, Święciechowa.
16. a 17. století – Lešno významným střediskem reformace
[editovat | editovat zdroj]
Roku 1543 Rafael IV. Leszczyńský z Wieniawy, pán v Przemętu, obdržel od polského krále Zikmunda I. souhlas na založení města na základě vsi stejného názvu. Roku 1547 pak získalo město plná městská práva.
Dle zápisu z kroniky města přichází v roce 1516 do Lešna malá skupina Českých bratří. Jan Amos Komenský sem dorazil se skupinou zhruba dvanácti set disidentů v únoru 1628 (4.2.1628 překročili hranice v okolí Žacléře). S dvěma přestávkami Jan Amos Komenský strávil v Lešně 28 let, zprvu vyučoval na Vyšší bratrské škole, jež byla založena brzy po jejich příchodu do města v roce 1628. V roce 1631 došlo v Lešně k epidemii moru. Komenský, který v té době pracoval na díle Česká didaktika, vydává spisek Zpráva kratičká o morním nakažení, v níž kritizuje cynické, až nelidské zacházení s nemocnými lidmi i prodej masa nakažených zvířat. Lešno v 17. století bylo největším střediskem tiskařství ve Velkopolsku díky působení exulantů z blízkého Slezska. Jan Amos Komenský uvedl v roce 1628 do provozu tiskárnu, kterou převezl s Českými bratry z Kralic.[1]
V letech 1638–1647 v Lešně pobýval teolog a básník Johann Heermann a tady byl i pochován. Ze roku 1626 pochází zachovaná židovská synagoga a kolem roku 1633 tu vznikla i luterská farnost. V této době sem přicházejí také slezští tkalci, a to dohromady vedlo k rychlému rozvoji města. V období 1636–1639 došlo k velkému zvětšení rozlohy města, obklopilo je nové opevnění s valy a baštami. Čtyři brány (severní Kościańská, východní Osiecká, západní Święciechowská a severní Rydzyňská) ho spojovaly s předměstími. Konaly se tu časté trhy, měšťané užívali svobody a daňových úlev. Zboží vyráběné v Lešnu se vyváželo do Saska, Ruska a Litvy.
V roce 1654 se Komenský, po přestávce, vrací. Když roku 1655 přišlo švédské vojsko k Lešnu, čeští a moravští bratři v čele s Janem Amosem Komenským „zachránili“ Lešno před dobýváním Švédy otevřením městských bran. Komenský píše svou Pansofii, oslavnou řeč o švédském králi a čile se druží se švédským velitelem Schichtlingem. Po dobytí (respektive osvobození) Lešna polskými sedláky v roce 1656 ovšem musel z Polska utéci před trestem a hněvem Poláků. Ti pak Lešno vydrancovali a vypálili a zlatá doba Lešna skončila. Lešno bylo znovu zničené roku 1707 Rusy a následně po dvou letech (1709) epidemie zdecimovala počet obyvatel.
Období rozvoje města je dobou rozštěpení křesťanstva, náboženských válek a pronásledování. Právě taková centra jako Lešno umožnila Polsku získat pověst země „bez upalování”. V Lešnu spolužily čtyři vyznání: čeští bratři, luteráni, katolíci a židé. Lešno se stalo také novověkým střediskem vědeckého života. S počtem obyvatel městečka se dokázalo opevnit a založit vodovodní síť. Lešno se tím stalo druhým městem Velkopolska po Poznani. A tento stav se udržel až do doby dělení Polska. Lešno nebylo jen jedno z center textilní výroby, ale zároveň průmyslovou školou tohoto oboru. Zde vznikaly organizační a výrobní postupy soukenictví. V Lešně se učili řemeslům početní příchozí jak z Polska (jako Gdaňsk, Poznaň, Krakov), tak i ze zahraničí (Berlín, Augsburg, Královec, Lübeck či Lipsko). Kromě jiných škol tu působilo akademické gymnázium s bohatou knihovnou a divadlem. Význačnou postavou lešenského vědeckého prostředí byl reformátor pedagogiky Jan Amos Komenský, vedle něj i další vědci, jako Jan Jonston nebo Daniel Ernest Jabłoński, spoluzakladatel Berlínské akademie věd. V lešenských školách studovalo v 2. polovině 18. století současně několik stovek žáků. Spolu s Lešnem se rozvíjelo celé Velkopolsko. Stalo se hospodářsky nejrozvinutější oblastí Polska před jeho dělením.
Období dělení Polska a obnovy nezávislosti
[editovat | editovat zdroj]V druhém dělení Polska se Lešno stalo součástí Pruska. V této době postihly Lešno dva velké požáry v létech 1767 a 1790. Lešno sdílelo osud s Velkopolskem, které Berlín mínil využívat v pruském státě jako zemědělské zázemí. Ztratilo svou unikátní kulturní pozici, ale stále zůstávalo silným a důležitým centrem Velkopolska. Město se modernizovalo, rozvíjelo urbanisticky. Vzhledem k uzavření celní hranice na země bývalé Rzeczpospolity zanikla také možnost rozvoje soukenictví a plátenictví, o svou roli přišlo i mlynářství a obchod obilím. Hospodářská aktivita pokračovala, ale v jiných podmínkách.
V letech 1975–1999 bylo Lešno hlavním městem vojvodství, od roku 1999 je městským okresem.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Ottomar Anschütz (1846–1907), německý vynálezce, fotograf a chronofotograf
- Daniel Ernst Jablonský (1660–1741), teolog
- Jan Amos Komenský (1592–1670), pedagog
- Peter Lindbergh (1944–2019), německý fotograf a filmový režisér
- Kristina Poniatowská (1610–1644), vizionářka
- Otto Willmann (1839–1920), německý katolický filozof a pedagog
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Leszno na polské Wikipedii.
- ↑ Malý průvodce velkou historií - Lešno (článek, str. 27-32)Informační věstník spolku Exulant č. 25. Informační Věstník spolku Exulant č. 25 [online]. Exulant (spolek), 1/2008. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-22.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Lešno na Wikimedia Commons - Galerie Lešno na Wikimedia Commons
Lešno ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích- Oficiální stránky (polsky)(anglicky)(německy)(francouzsky)(česky)(slovensky)(maďarsky)
