Leonid Maximovič Leonov

Leonid Maximovič Leonov
Leonid Maximovič Leonov
Narození	7.jul. / 19. května 1899greg. nebo 31. května 1899; Moskva
Úmrtí	8. srpna 1994 (ve věku 95 let); Moskva
Místo pohřbení	Novoděvičí hřbitov
Povolání	dramatik, spisovatel, novinář, prozaik, politik a básník
Alma mater	3. Moskevské gymnázium
Žánr	román, novela a divadelní hra
Ocenění	Stalinova cena; Řád přátelství mezi národy; Řád rudého praporu práce; medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945; Leninova cena; … více na Wikidatech
Politická příslušnost	Komunistická strana Sovětského svazu
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Leonid Maximovič Leonov (19.^jul./ 31. května 1899^greg. Moskva – 8. srpna 1994), byl ruský a sovětský spisovatel a dramatik.

Životopis

Narodil se v moskevské kupecké čtvrti Zarjaďje, kde měl jeho dědeček krám. Jeho otec Maxim Leonidov Leonov byl novinář, carem i s rodinou vyhnán do Archangelska. Leonidovi se zde líbilo a později se tamní kraj objevil v řadě jeho povídek a novel. V ruské občanské válce byl v armádě, nejprve jako voják, poté i jako novinář. Své literární prvotiny, zejména poezii, podepisoval pseudonymem Lapoť. Po roce 1925 začal psát romány, z nichž řada byla brzy vydána v zahraničí. Mimo psaní knih se odhodlal v třicátách letech k napsání celé řady mnohdy velice úspěšných dramat.

I nadále působil jako aktivní novinář, po válce psal např. o ochraně pracovního prostředí, ochraně přírody a památek, o estetice pracovních nástrojů.

Jeho novely se zabývají etickými problémy Ruska mezi roky 1917–1941, je však nutno mít na paměti, že jeho pojetí těchto problémů je v rámci „socialistické morálky“. Celá řada jeho prací byla vydána v češtině.

Po roce 1960 dostal možnost cesty po Americe a i tyto prožitky využil ve své tvorbě. Byl veřejně činný v mírovém hnutí, byl poslanec Nejvyššího sovětu. Roku 1967 dostal státní cenu SSSR, poté i Leninovu cenu a roku 1972 byl zvolen do Akademie věd SSSR a stal se také členem obdobné instituce v Jugoslávii.

Uměl psát nejen knihy poplatné době, ale i romantické milostné příběhy, věnoval se starým legendám, napsal bajky i pohádky, desítky povídek různých žánrů. Mnohé z nich se dočkaly několika vydání^[1]

Výběr díla

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Leonid Maximovič Leonov

Jezevci, první a úspěšný román z vesnického prostředí z roku 1924. Líčí odpor ruské vesnice k revoluci a zatuchlost moskevského předměstí.
Kasař, z roku 1927. Psychologický příběh někdejšího revolucionáře, v němž autor analyzuje krach revolučních aktivit.
Dravá řeka z roku 1929, inspirován pobytem na stavbách první pětiletky
Skutarevskij z roku 1930, jak význačný fyzik našel cestu k revoluci
Kobylky, novela z roku 1930 o boji proti nim v Turkménii
Cesta za oceán, rok 1934, příběh komunisty Kurilova
Dobytí Velikošumska, rok 1944, válečný román
Ruský les – 1954, za tento román z obdoby války získal Leninovu cenu. Na tématu vědeckého sporu poctivce Vichrova a sobeckého Gracianského o osud hynoucích ruských lesů pojednává román vítězství života nad smrtí, které se dále zrcadlí ve spletitém osudu mladičké Pojly Vichrovové.
Útěk Mr.Mac Kinsleye, fantastická, protiválečná groteska
Eugenija Ivanovna, příběh ruské emigrantky

Drama

Vpád – 1942, jedno z nejlepších ruských válečných dramat
Ruský les – 1953
Zlatý kočár – 1955

Odkazy

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Leonid Maximovič Leonov na Wikimedia Commons

Reference

↑ LEONOV, Leonid; MORÁVKOVÁ, Alena. Provinční příběhy. Praha: Melantrich, 1980. Kapitola Doslov, s. 174.

Literatura

TVRDÍKOVÁ, Sylva. heslo Leonov, Leonid Maximovič. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek II (L–Ž). S. 22–23.

[Leonov-1] LEONOV, Leonid; MORÁVKOVÁ, Alena. Provinční příběhy. Praha: Melantrich, 1980. Kapitola Doslov, s. 174.

[1]