Lavin
Lavin | |
---|---|
Panorama obce | |
Poloha | |
Souřadnice | 46°46′ s. š., 10°6′ v. d. |
Nadmořská výška | 1412 m n. m. |
Časové pásmo | UTC 01:00 (standardní čas) UTC 02:00 (letní čas) |
Stát | Švýcarsko |
Kanton | Graubünden |
Okres | Engiadina Bassa/Val Müstair |
Obec | Zernez |
Lavin | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 46,26 km² |
Počet obyvatel | 226 (31.12.2013) |
Hustota zalidnění | 4,9 obyv./km² |
Správa | |
Oficiální web | www |
PSČ | 7543 |
Označení vozidel | GR |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Lavin je bývalá samostatná obec ve švýcarském kantonu Graubünden, okresu Engiadina Bassa/Val Müstair. Nachází se v údolí Engadin, asi 37 kilometrů severovýchodně od Svatého Mořice v nadmořské výšce 1 412 metrů. Má přibližně 200 obyvatel.
K 1. lednu 2015 se na základě výsledku hlasování Lavin sloučil spolu s další obcí Susch pod obec Zernez.
Historie
[editovat | editovat zdroj]V lokalitě Las Muottas na jižní straně Innu objevil Hans Conrad v letech 1938–39 sídliště, kde byly nalezeny zlomky keramiky a další nálezy ze střední doby bronzové. Oblast tak byla osídlena již ve starověku. Opuštěná vesnice Gonda je poprvé zmiňována v roce 1160 a dnešní bývalá obec je rovněž zmiňována ve 12. století pod názvem Lawinis. Samostatnou obcí se Lavin stal až ve 13. nebo 14. století, do roku 1325 patřil k Ardezu. Poté byla společně se sousední obcí Susch církevně zvelebena a od roku 1422 je samostatnou farností. Původní farnost byla zničena rakouskými vojsky v roce 1499 a také v letech 1621/1622 během nepokojů v Graubündenu. Kostel San Güerg byl postaven v letech 1480–1500 s významnými pozdně gotickými malbami, které byly v roce 1529 přemalovány a znovu odhaleny až v letech 1955–1956 při renovaci.
V roce 1529 přijal Lavin a sousední vesnice Guarda pod vlivem reformátora Filipa Galliciuse reformaci. V roce 1652 se obec vykoupila z rakouské nadvlády. Až do roku 1851 patřil Lavin k soudní obci Untertasna a byl také jejím okresním shromaždištěm. Obyvatelé se živili chovem dobytka, pěstováním obilí, vývozem dřeva a vojenstvím. Podél řeky Lavinuozbach byly v 18. století vybudovány průmyslové podniky a hutě na měděné rudy. Tento průmysl však po vyčerpání ložiska surovin postupně zanikl.
Roku 1869 vyhořelo při požáru obce 68 domů; v té době měla obec asi 300 obyvatel, kteří zůstali bez střechy nad hlavou. Dnešní vesnice se vyznačuje pouze částečnou přestavbou v novém, prostorném stavebním stylu s plochými střechami. V roce 1900 žilo v Lavinu 242 lidí. Roku 1913 byla obec napojena na železnici prostřednictvím Engadinské trati, vybudované Rhétskou dráhou. Po druhé světové válce počet obyvatel dále klesal, až v roce 1970 dosáhl minima – 155 osob; od té doby byl zaznamenán mírný nárůst. V roce 1971 byl vybudován obchvat hlavní silnice, která tak obešla náves a ulehčila obyvatelům centra obce. V roce 1999 byl otevřen železniční tunel Vereina, jehož jižní portál s terminálem autovlaků se nachází na katastru Lavinu. V roce 2000 měl Lavin 174 obyvatel a více než polovina zaměstnanců pracovala v sektoru služeb. Od té doby počet obyvatel stále pozvolna roste.
Do roku 2014 byl Lavin samostatnou obcí. Od 1. ledna 2015 je součástí obce Zernez.
Geografie
[editovat | editovat zdroj]Obec leží na štěrkové terase v ústí údolí Val Lavinuoz, odvodňovaném potokem Lavinuoz, na jihovýchodním úpatí hory Piz Linard (3 411 m). Lavinem protéká řeka Inn. Z celkové rozlohy bývalé obce přes 46 km² je 2 827 ha neproduktivní půdy, většinou horské. Dalších 917 ha lze využívat k zemědělským účelům. Kromě 29 ha osídleného území zahrnuje území bývalé obce 845 ha pokrytých lesem nebo lesní půdou.
Obyvatelstvo a jazyky
[editovat | editovat zdroj]Již v 19. století v obci žila malá německy mluvící menšina. Přesto drtivá většina obyvatel stále používá jako svůj každodenní jazyk dolnoengadinský dialekt rétorománštiny, Vallader. V letech 1880 až 1941 se podíl obyvatelstva hovořícího rétorománsky nezměnil (1880 83 %, 1941 83 %); za posledních několik desetiletí se snížil jen o několik procentních bodů. Obec a škola podporují rétorománštinu, které v roce 1990 rozumělo 91 % a v roce 2000 86 % obyvatel. Vývoj v posledních desetiletích je uveden v následující tabulce:
Jazyky v Lavinu | |||||||||
Jazyk | Sčítání lidu 1980 | Sčítání lidu 1990 | Sčítání lidu 2000 | ||||||
Počet | Podíl | Počet | Podíl | Počet | Podíl | ||||
Němčina | 33 | 18,13 % | 38 | 20,65 % | 40 | 22,99 % | |||
Rétorománština | 147 | 80,77 % | 145 | 78,80 % | 132 | 75,86 % | |||
Počet obyvatel | 182 | 100 % | 184 | 100 % | 174 | 100 % |
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Lavin leží na železniční trati Bever – Scuol-Tarasp, vedoucí údolím Engadin. Trať provozuje Rhétská dráha. Na katastru obce se nachází stejnojmenná stanice; od roku 1999 pak další stanice Sagliains s terminálem pro autovlaky, jedoucí tunelem Vereina do údolí Prättigau.
Silniční spojení je zajištěno kantonální hlavní silnicí č. 27 (Svatý Mořic – Scuol), vedoucí obchvatem okolo centra obce.
Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Lavin na německé Wikipedii.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Lavin na Wikimedia Commons
- (německy) (rétorománsky) [1] – oficiální stránky