Laparoskopie

Laparoskopie (laparo - řec., měkké místo v těle, skopein - řec., pozorovat) je endoskopická operační metoda břišní chirurgie, při které se pomocí endoskopických nástrojů pod kontrolou kamery provádějí operace orgánů břišní dutiny.

Řadí se mezi relativně nové metody diagnostiky a léčby v chirurgii a jiných oborech, přestože je známa již téměř 100 let, i když ne v takové formě, jak funguje dnes. V běžné medicínské praxi se využívá pouze přibližně 20 let.

Mezi nejčastější laparoskopické operace patří cholecystektomie (odstranění žlučníku), hernioplastika (plastika kýly), apendektomie (odstranění apendixu - červovitého přívěsku slepého střeva). S postupným rozvojem endoskopické techniky se rozvíjí i spektrum laparoskopické operativy. Dnes se v moderní chirurgii laparoskopicky operují téměř všechny orgány břišní dutiny.

Možnosti použití laparoskopie:

V chirurgii
- Diagnostická laparoskopie
- cholecystektomie - odstranění žlučníku
- hernioplastika - (hernie, lat. kýla), operace kýly
- apendektomie - odstranění červovitého přívěsku slepého střeva
- fundoplikace žaludku
- ošetření perforovaného žaludečního vředu
- resekce žaludku
- resekce tenkého a tlustého střeva
- resekce jater
- splenektomie - odstranění sleziny

V gynekologii
- operace při sterilitě
- sterilizace
- laparoskopická myomektomie - odstranění myomu
- laparoskopicky asistovaná vaginální hysterektomie - odstranění dělohy
- operace mimoděložního těhotenství

V urologii
- laparoskopická nefrektomie - (nephros, řec. ledvina), odstranění ledviny
- pyelopastika - plastická úprava ledvinné pánvičky
- prostatektomie - odstranění prostaty
- cystektomie - odstranění močového měchýře

Dějiny

První známé vyšetření břišní dutiny přes „klíčovou dírku" uskutečnil roku 1901 Georg Kelling, sice u psa, ale princip napuštění vzduchu a poté vyšetření dutiny břišní za zrakové kontroly zůstal stejný a dál se už jen zdokonaloval. Techniku nazval coelioskopie (coelion, z lat. útroby).

Zanedlouho nastal rozvoj techniky, zdokonalování nástrojů a přístrojů. První vyšetření břišní dutiny u člověka vykonal Dimitrij Ott v r. 1901 za použití světla a zrcadla přes malý nářez břišní stěny. Název laparoskopie jako první použil Heinz Christian Jacobaeus v r. 1910, který referoval o vyšetření hrudníku pomocí endoskopické techniky a nazval jej laparotorakoskopie. Dalšími průkopníky byli G. Berci, A. Cushieri, Kurt Semm, M. Classen, M. Demling, N. Soehendr a Buess. První laparoskopickou operaci, a to apendektomii, uskutečnil německý gynekolog Kurt Semm v r. 1982. Ta však nezaznamenala takový úspěch jako laparoskopická cholecystektomie. Práce o ní, kterou napsal Phillipe Murett v r. 1987, vzbudila pozornost odborné veřejnosti a našla své následovníky. O laparoskopické cholecystektomii referoval však již v r. 1985 Erich Mühe.

Zlatý věk laparoskopie v chirurgii nastal v 90. letech, postupně se rozšířila i do dalších oborů jako je gynekologie a urologie. Rozšířilo se spektrum a indikace výkonů. V posledních letech se do laparoskopické chirurgie zavádí robotizace, která je na rozdíl od konvenční laparoskopie omezena z ekonomických důvodů.

Laparoskopický postup

1. založení kapnoperitonea - pomocí Veressovy jehly se břišní dutina naplní CO₂ do tlaku 8-15 mmHg v závislosti na druhu operace. Při zavádění kapnoperitonea je třeba včas rozpoznat možné komplikace, jako je nafouknutí podkožního vaziva nebo napíchnutí střeva

2. zavedení laparoskopu - nejčastěji v okolí pupku (nad/pod) se zavede trokar a pak laparoskop - speciálně upravená kamera se studeným světlem na bázi optických vláken, se sklonem zorného pole kamery nejčastěji 30°, což umožní operatérovi „vidět za roh"

3. zavedení dalších nástrojů - pod kontrolou kamery se zavedou trokary - speciální vodiče laparoskopických nástrojů z kovu nebo plastu, ve kterých jsou zavedeny laparonástroje (kleště, držáky, disektory...)

4. provedení operace

5. vytažení nástrojů a trokarů pod kontrolou kamery, zašití kůže břišní stěny

Výhody

Menší stresová reakce organismu při operaci
Malá operační rána a z toho vyplývající kratší rekonvalescence, pooperační bolesti a lepší kosmetický efekt
Preciznější preparace a následné menší poškození struktur a tkání
Menší ztráta krve
Detailnější pohled
Možnost vizuálně prohlédnout ostatní orgány břišní dutiny
Zůstává možnost přejít ke klasickému řezu v případě komplikací

Nevýhody

Poruchy cirkulace a zvýšené hodnoty CO₂ v krvi během operace
Omezené možnosti operování pokročilejších onemocnění - hlavně zánětlivých a nádorových
Nemožnost „osahat" ostatní orgány - vyšetření orgánů pohmatem (střevo, játra, děloha, vaječníky, močový měchýř, pankreas, žaludek) z důvodu prevence nádorového onemocnění
Poranění vzniklá při zavádění kapnoperitonea a trokaru:
- Poškození podkožního vaziva, jeho pohmoždění, popřípadě nekróza
- Poranění nitrobřišních orgánů

Laparoskopické nástroje

Laparoskop - speciálně upravená kamera se studeným světlem na bázi optických vláken, se sklonem zorného pole kamery nejčastěji 30°
Trokar - kovový, plastový (jednorázový)
Kleště
Nůžky
Skalpel

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Laparoskopia na slovenské Wikipedii.

Související články

Endoskopie

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu laparoskopie na Wikimedia Commons
Slovníkové heslo laparoskopie ve Wikislovníku