Kolinec
| Kolinec | |
|---|---|
 náměstí v Kolinci | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | městys |
| Pověřená obec | Sušice |
| Obec s rozšířenou působností | Sušice (správní obvod) |
| Okres | Klatovy |
| Kraj | Plzeňský |
| Historická země | Čechy |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°17′57″ s. š., 13°26′21″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 1 443 (2024)[1] |
| Rozloha | 48,72 km²[2] |
| Nadmořská výška | 545 m n. m. |
| PSČ | 341 42 |
| Počet domů | 685 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 18 |
| Počet k. ú. | 18 |
| Počet ZSJ | 20 |
| Kontakt | |
| Adresa úřadu městyse | Kolinec 28 341 42 Kolinec [email protected] |
| Starosta | Mgr. Pavel Princ |
| Oficiální web: www | |
  Kolinec | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 556467 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Městys Kolinec (německy Kolinetz) se nachází v okrese Klatovy, Plzeňský kraj. Žije zde přibližně 1 400[1] obyvatel. Leží na železniční trati Horažďovice předměstí – Domažlice.
Název
[editovat | editovat zdroj]Původní německý název městyse byl odvozen ze středněhornoněmeckého výrazů stetelîn či stetlîn, které označovaly, podobně jako staročeské slovo městec, malé místo nebo městečko. Jméno Kolinec vzniklo ve čtrnáctém století odvozením z latinského pojmenování Colonia, které bylo volným překladem původního názvu. V historických pramenech se jméno městečka objevuje ve tvarech: Staetlino (1290, 1312), Stedelins (1320), Colonia (1369), Colonicz (1384 až okolo roku 1405), Kolinecz (1380), Monori Colonia (1566), na Kolinczy (1610), na Kolinci (1615) nebo Kolinecz (1790).[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší doklady osídlení krajiny v okolí Kolince pocházejí ze šestého století, ovšem trvalejší sídla vznikla až v první polovině století třináctého.[5] První písemná zmínka o Kolinci pochází z roku 1290.[4] V té době zde stál románský tribunový kostel, s přilehlým panským sídlem opevněný valy a příkopy. Později se Kolinec stal věnným městečkem české královny a následně se dostal jako královské manství pánům z Velhartic. Za dalších držitelů pánů z Rožmitálu byl v letech 1506–1507 propuštěn z manství a městečko získalo právo trhu. V roce 1541 získal Kolinec Václav Vintíř z Vlčkovic, který v něm vystavěl na opačném konci než byla původní tvrz nové renesanční sídlo s rozsáhlým hospodářstvím. Roku 1601 získalo městečko právo druhého trhu.[6]
Roku 1607 koupila Kolinec Markéta Perglárová, následně Kocové z Dobrše. Roku 1656 získala tvrz i městečko Kateřina Eleonora z Klenové.[5] V roce 1659 vypukl v městečku velký požár, který nejspíše poškodil i zámek, a ten byl kolem roku 1666 přestavěn barokně. Dalšími majiteli byli Fruveinové z Podolí a 1695 se dostal do držení italské rodiny Sissa. Noví majitelé zde už nesídlili, zámek chátral, po roce 1794 měnil často majitele a roku 1815 ho kupuje hrabě Karel z Pötingu. Za něj byl zámek přestavěn v empírovém slohu. 1837 koupil panství Kolinec hrabě Ludvík Taffe z irského šlechtického rodu sídlící v Nalžovech.[7]
V lesích nad Ovčínem probíhala do první třetiny 20. století těžba kvalitní šedomodré žuly. Je známo, že se tato žula dovážela i do Vídně (patrně z důvodu úzkých vazeb rodiny irského hraběte Taaffeho na císařský dvůr) a byla využita ke stavbám některých honosných staveb.
Kolinec původně vůbec neměl mít napojení na železnici. To, že se tak nakonec nestalo a že železnice z Klatov nevedla původně plánovaným koridorem přes Velhartice, ale do Kolince, je zásluhou takřka výhradně hraběte Taaffeho (resp. jeho rodiny), který hodlal mít ke svému tehdejšímu pivovaru v Kolinci přivedenou železnici. Už bylo zapomenuto, že stavba železnice z Klatov byla na základě lobbingu hraběte Taaffeho „na poslední chvíli“ odkloněna směrem na Kolinec na přímý pokyn rakouského císaře; neobvyklost současné trasy železničních kolejí a "náhlost" změny trasy je do dnešní doby částečně patrná na cestě z Klatov u obce Běšiny. V obci byla a dosud je (a nově zrekonstruovaná) malebná nádražní budova s přilehlými menšími nádražními budovami.
V místě obce byla za socialismu plánována stavba menší vodní přehrady. Taktéž zde byla v padesátých letech dvacátého století nalezena českými geologickými průzkumníky ložiska uranu (zejména v kopcovité oblasti Ovčína), dočasně zde byly i umístěny malé vrtné věže. Nakonec však bylo vše odklizeno a záměr těžby záměrně nezveřejněn.
V roce 2014 proběhla rekonstrukce kolineckého koupaliště postaveného u řeky Ostružné ve třicátých letech dvacátého století. Městečko se několikrát objevilo v televizním seriálu Policie Modrava, naposledy v režisérem Soukupem připravované sérii z roku 2021, kdy byly lokačními manažery vybrány nemovitosti na Novém ovčíně nedaleko železnice.
Obecní správa
[editovat | editovat zdroj]Části obce
[editovat | editovat zdroj]- Kolinec
- Bernartice
- Boříkovy
- Brod
- Buršice
- Hradiště
- Javoří
- Jindřichovice
- Lukoviště
- Malonice
- Mlázovy
- Podolí
- Sluhov
- Střítež
- Tajanov
- Tržek
- Ujčín
- Vlčkovice
Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[8]
Znak
[editovat | editovat zdroj]Znakem městyse je stříbrný lev (udává se též lvice) na červeném poli, což mj. odráží původní povahu a historii města coby královnina města se speciálním právním statutem (více svobod pro poddané než v jiných, kupř. feudálních nebo církevních městech).
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]V roce 1926 založil Václav Onder v Kolinci ševcovskou dílnu. Po znárodnění podniku výroba bot pokračovala pod vedením Miroslava Ondera. Rodině se dílna vrátila roku 1991, a od té doby v ní rodina Onderů provozuje obuvní firmu Redno Šumava.[9]
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]- Empírový zámek Kolinec, v němž sídlí od roku 1920 místní základní škola. Postaven po roce 1565 na místě dřívějšího panského sídla Václavem Vintířem z Vlčkovic. V roce 1666 vyhořel a zpustlý zámek přestavěla Kateřina Eleonora z Klenové. Po roce 1815 přestavěn empírově Karlem Pöttingem. Na přelomu devatenáctého a dvacátého století v něm byl pivovar hraběte Taaffeho, který vstoupil po vzniku Československa ve dvacátých letech do likvidace. V letech 1967–1969 byla budova upravena pro potřeby základní školy.
- Kostel svatého Jakuba Většího se hřbitovem
- V jeho blízkosti stojí dnešní knihovna, která bývala budovou školy
- Židovský hřbitov na návrší v jihovýchodní části městysu (kopec Vidhošť)
- Synagoga v místech dnešní prodejny na náměstí byla zbořena.
- Barokní most se sochou svatého Jana Nepomuckého přes Kalný potok
- Pomník obětem světových válek u budovy základní školy
- Pomník 1. dělostřeleckému pluku Čs. samostatné obrněné brigády, který v obci „ukončil svou bojovou cestu“
- Křížek u čp. 169, další křížek stojí u kostela
- Kaplička v jihovýchodní části obce
- Fara
- V úpatí kopce Vidhošť je, podle pověstí zázračná, studánka.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Matyáš Borbonius z Borbenheimu (1556–1627), doktor lékařství a zemský lékař za Rudolfa II., básník, pobělohorský exulant[10]
- Mistr Šimon Skála, děkan artistické fakulty pražské univerzity, současník Matyáše Borbonia
- Jan Král (1823–1911), virtuos ve hře na housle, první houslista Stavovského divadla v Praze
- Celestin Matějů (1880–1959), akademický malíř
Galerie
[editovat | editovat zdroj]-
kostel svatého Jakuba Většího -
základní škola, původně zámek -
domy č.p. 46 a 47 -
obecní úřad -
hasičská zbrojnice
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam změny. Svazek II. CH–L. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1949. 706 s. Heslo Kolinec, s. 286.
- ↑ a b Osidlování a vznik [online]. Úřad městyse Kolinec [cit. 2022-02-13]. Dostupné online.
- ↑ PELANT, Jan. Města a městečka Západočeského kraje. Plzeň: Západočeské nakladatelství, 1984. S. 155–156.
- ↑ ROŽMBERSKÝ, Petr. Tvrz a zámek v Kolinci. Hláska. 2019, roč. XXX, čís. 1, s. 5–10. Dostupné online.
- ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
- ↑ KILIÁN, Milan. Kožené boty vyrábí už skoro sto let. Teď ale bojují o přežití. Deník.cz [online]. 2021-11-27 [cit. 2022-02-13]. Dostupné online.
- ↑ Matyáš Borbonius z Borbenheimu. Dva denníky Dra. Matiáše Borbonia z Borbenheimu. [s.l.]: Max Dvořák, Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1896. 174 s. Dostupné online. Kapitola 1, s. 1–21.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kolinec na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Podrobné stránky věnované Kolinci
- Kolinec v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
