Kloubní výběžek
Kloubní výběžek[1] (processus articularis nebo zygapophysis[2], česky podle toho někdy zygapofýza[3]) je výběžek obratle, jenž u obratlovců vyrůstá z místa srůstu základny neurálních oblouků a obratlového centra.[3] Kloubní výběžky vyrůstají párově, s kloubními ploškami povlečenými chrupavkou, přičemž processus articulares superiores směřují kraniálně a kloubí obratel s předchozím obratlem, zatímco processus articulares inferiores se kloubí s horními kloubními výběžky následujícího obratle.[1] Ve srovnávací morfologii živočichů se mohou přední, resp. zadní kloubní výběžky označovat jako praezygapofýzy, resp. postzygapofýzy.[3]
Kloubní výběžky umožnily opustit jednoduché kloubení obratlů mezi sousedními okraji obratlových center, které se objevuje u vodních obratlovců.[3] Jejich evoluce přímo souvisí s kolonizací souše: kloubní výběžky brání nadměrnému ohýbání páteře, které může být způsobeno rozložením váhy živočicha na pouze několik opěrných bodů – končetin. Kloubní výběžky se tak poprvé objevují již u primitivních kmenových čtyřnožců (neformální skupina „Labyrinthodontia“). U některých linií suchozemských obratlovců došlo navíc ke vzniku dalších přídatných kloubních spojení. Stalo se tomu například u hadů, jejichž páteř může být kvůli plazivému pohybu vystavena nadměrným torzním pohybům. Přední přídatná zygapofýza se u hadů označuje jako zygosféne, zadní jako zygantrum.[4] Přídatné kloubní spojení se vyvinulo i u některých savců, u nichž se označuje jako xenartrální. Objevuje se zejména u hrabavých forem: odborné jméno vyneslo chudozubým (Xenarthra), nezávisle na nich vzniklo například u kreodonta rodu Patriofelis, primitivního savce rodu Fruitafossor nebo některých moderních pytlonošovitých hlodavců.[5] Naproti tomu u druhotně vodních obratlovců mohly být zygapofýzy redukovány, například u ichtyosaurů.[6]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b ČIHÁK, Radomír. Anatomie 1. Praha: Grada, 2001. S. 90–91.
- ↑ FENEIS, Heinz. Anatomický obrazový slovník. Praha: Avicenum, 1981.
- ↑ a b c d ROČEK, Zbyněk. Obecná morfologie živočichů [online]. Dostupné online.
- ↑ KARDONG, Kenneth V. Vertebrates: Comparative Anatomy, Function, Evolution. 8. vyd. New York, NY: McGraw-Hill Education 790 s. ISBN 978-1-260-09204-2, ISBN 978-1-259-70091-0. S. 312–313.
- ↑ ROBOVSKÝ, Jan. Chudozubí savci — tvrdý oříšek savčí fylogeneze. Živa. 2005, čís. 6. Dostupné online.
- ↑ SANDER, P. Martin. Ichthyosauria: their diversity, distribution, and phylogeny. Paläontologische Zeitschrift. 2000-05, roč. 74, čís. 1-2, s. 5. Dostupné online [cit. 2024-12-23]. ISSN 0031-0220. DOI 10.1007/BF02987949. (anglicky)