Přeskočit na obsah

Kemóš

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Kemóš (hebrejsky כְּמוֹשׁ, Kemoš‎), v českých překladech Bible přepisováno též jako Chámoskanaánské božstvo války, přední bůh Moábců.[1][2] Někteří badatelé ztotožňují toto božstvo s Molochem, neboť i Moábci obětovali svému božstvu své děti.[3] V Bibli je však mezi těmito bohy rozlišováno.[4] Někteří židovští komentátoři uvádějí, že v případě Kemóše se ve skutečnosti jednalo o černou skálu, která měla podobu ženy, a že bylo od ctitelů tohoto božstva vyžadováno, aby si vyholovali své hlavy.[5] Podle jiné rabínské tradice byl Kemóš „uctíván nošením neupravených vlasů a zákazem oblékání sešívaných oděvů“.[6]

Kromě Bible se o božstvu zmiňují i ugaritské texty, v nichž se jeho jméno vyskytuje také v podvojné podobě jako Aštar-Kemoš. Na některých místech je však jméno spojováno s výrazy označujícími bahno či dravého ptáka, které souvisejí s podsvětím. V jednom asyrském seznamu bohů je Kemóš ztotožněn s Nergalem – hlavním mezopotámským bohem podsvětí. V helénistickém období byl ale ztotožňován s řeckým Aréem, což dokládají i moábské mince, jež byly nalezeny v okolí Keraku.[7]

  1. Nu 21, 29 (Kral, ČEP)
  2. Jr 48, 13 (Kral, ČEP)
  3. 2Kr 3, 27 (Kral, ČEP)
  4. 1Kr 11, 33 (Kral, ČEP)
  5. PECARIC, Sacha. Tora Pardes Lauder. Księga Liczb. Bemidbar. Przekład Pięcioksięgu z języka hebrajskiego z uwzględnieniem Tory Ustnej opatrzony wyborem komentarzy Rabinów oraz hebrajski tekst komentarza Rasziego i Haftary z błogosławieństwami. Kraków: Pardes, 2005. ISBN 978-83-61134-96-1. S. 240-241. 
  6. BOUŠEK, Daniel. Polemika judaismu s islámem ve středověku: Šelomo ibn Adret a Šim‘on ben Ṣemaḥ Duran. Praha: Academia, 2015. ISBN 978-80-200-2443-5. S. 187. 
  7. HELLER, Jan. Starověká náboženství. Praha: Kalich, 1988. S. 289-290. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]