Keltské náboženství

Keltské náboženství, často také keltské pohanství nebo druidství (druidismus), jsou označení pro polyteistickou víru a praktiky starověkých Keltů, zaniklé po rozšíření křesťanství v západní Evropě na konci starověku a na počátku středověku. Keltové je souhrnný název pro etnika rozšířená ve starověku prakticky po celé Evropě, odkud byli postupně tlakem germánských kmenů ze severu a Římské okupace na jihu vytlačováni do severozápadní Evropy.

Původně to byly velmi bojovné kmeny, jež uctívaly přírodní síly a hledaly své bohy v přírodních objektech a jevech. Keltské náboženské představy se tradovaly ústně a některé jejich rysy se dochovaly ve středověkých irských a velšských mýtech. Keltové brzy opustili své kulty přijetím křesťanství a první keltský kostel byl na Britských ostrovech postaven kolem roku 200 n. l.

Zvlášť významnou roli v náboženském životě keltů sehrávali druidi v roli učenců a kněží. Některé římské prameny uvádějí, že se na druida studovalo až 20 let. Byla to velmi vážená vrstva obyvatel. Každoročně se scházeli ke svým sněmům poblíž Carnutu, města na území dnešní Francie.

Posvátnou rostlinou Keltů bylo jmelí. Nejvyšším bohem v jejich systému byl Taranis. Mezi další významné bohy patřil Lugh – dobrý bůh světla, Cernunnos (Karnonos), Epona a Sequana. Jako posvátná zvířata uctívali jelena, koně a kohouta. Svým bohům přinášeli i lidské oběti, většinou však obětovali zvířata. Druidové uctívali rovněž stromy, zejména duby. Posvátné byly tzv. nemethony, neboli posvátné dubové háje, kam měli povolen vstup pouze druidi. Později, po střetu se středomořskými kulturami Říma a Řecka, přejali také jejich systém bohů.

Keltové své bohy většinou nezobrazovali, ke změně došlo až dobytím Galie Římany. Římané antické bohy zobrazovali v lidské podobě a ztotožňovali je s bohy porobených národů, jejichž jména ještě k tomu převáděli do latinského jazyka, tímto stmelováním náboženských představ napomáhali rozvoji synkretismu a posilovali náboženskou a jazykovou jednotu obyvatel říše. Nicméně někteří keltští bohové byli jen obtížně přístupní umělecké tvořivosti Římanů, například božstvo s latinským jménem Tarvos Trigaranus byl i v době romanizace zobrazován jen ve zvířecí podobě – tedy v podobě býka se třemi jestřáby. Navzdory tomuto násilného pořímštění keltské kultury lze dnes Římanům vděčit za to, že se díky nim dochovalo mnoho památek z keltského náboženství, latinská jména božstev a především jejich spojením s antickými bohy umožňuje ve hrubých odstínech jejich typologizaci a hierarchickém zařazení, když vše původní keltské nenávratně upadlo v zapomnění.

Seznam keltských bohů

Hlavní pankeltští bohové

Taranis – keltský hromovládný bůh a pán nebe ztotožňovaný s Jovem
Toutatis (Teutates) – bůh války a ochránce kmene
Esus – bůh vegetace a plodnosti ztotožňovaný s Merkurem
Lugus – bůh nejasné funkce ztotožňovaný rovněž s Merkurem a tedy i s Esem. Snad příbuzný irskému Lughovi a velšskému Lleuovi.
Belenus (Belenos) – bůh léčení a patron řádu ztotožňovaný s Apollónem, možný bůh slunce
Epona („klisna“) – hlavní bohyně symbolizovaná koňmi, převzatá Římany jako patronka jezdců a jezdectví
Cernunnos („parohatý“) – považován za raně galského boha přírody a divoké zvěře a za alternativní podobu Esa v určité fázi. Je ztotožňován s Dispaterem, o kterém se zmiňuje Julius Caesar, ten měl být vládcem podsvětí a praotcem Galů.

Ostatní galští bohové

Abellio – bůh z údolí Garonna ztotožňovaný s Apollónem a Belenem
Agrona – bohyně války
Atepomarus – bůh léčení ztotožňovaný s Apollónem
Arausio – lokální vodní bůh v jižní Galii
Artio – medvědí bohyně
Ambisagrus – bůh ztotožňovaný s Jovem a Taranisem
Alaunus (Alaunius) – bůh léčení a proroctví
Alisanos – lokální bůh patrně hor
Ogmios – bůh výmluvnosti, na obrazech obvykle třímá v ruce kyj. Byl snad spřízněn s irským Ogmou.
Sucellus – bůh lesů, zemědělství a alkoholických nápojů
Vosegus – bůh lesů a lovu
Grannus – bůh slunce ztotožňovaný s Belenem
Tarvos Trigaranus (Trigaranos) – bůh nejasné funkce v podobě býka se třemi jeřáby
Maponos – bůh ztotožňovaný s Apollónem, možný bůh léčení
Moccus – galský kančí bůh, ochránce válečníků spjatý se symbolem kance
Sirona – bohyně léčení

Galerie keltských bohů

galo-římský Taranis-Jupiter s kolem i s Jovovým bleskem
antický Toutatis
antický Esus
antická Epona
antický Cernunnos z Paříže, Francie
antický Taranis-Jupiter na koni
antický Sucellus
antický Tarvos Trigaranus
Keltské bohyně na Conventině studni
galský bůh z Etang-sur-Arroux je zřejmě opět Cernunnem bez parohů

Irští Tuatha de Danann

Tuatha de Danann („Lid Dany“), kmen bohů usazený v Irsku asi 1 500 př. n. l. a poražen Milesiány, ustoupili do mohyl (sidé).

Aine, Ann, Anna, Dana – matka bohů, také bohyně Slunce
Badb – bohyně války
Brigit (Berecynthia, Briganta) – bohyně krbu a domova, později splynula se svatou Brigitou, svatou patronkou Irska (po svatém Patriku)
Cuchulainn – polobožský válečný hrdina s nadpřirozenými schopnostmi z Ulsteru
Dagda – nejvyšší irský bůh
Donn – bůh podsvětí
Eithne – dívčí bohyně úrody
Eriu – bohyně zosobňující Irsko, Eire, Erin
Fionn mac Cumhal (Finn Mac Cool) – sluneční polobůh
Lir (Llyr) – bůh slunce
Lugh – bůh a bájný král spojovaný se slavností dožínek zvanou Lughnasad
Morrigan – bohyně války
Ogma – bůh, který se zasloužil o vznik oghamské abecedy. Snad spřízněný s galským Ogmiem.
Trojná bohyně – panna, matka a bába v jedné osobě, trojitá bohyně plodnosti

Velští bohové a hrdinové

Afagddu (Morfran) – postava velšských mýtů, syn Cerindwen a Tegida
Arawn – vládce podsvětí
Arianrhod (Aranrhod) – bohyně nebe a plodnosti
Dylan – velšské božstvo moře
Rhiannon („Velká královna“) – vládkyně bohů spojovaná s koňmi
Nodens – bůh moře a léčení
Mabon ap Modron – božský syn a postava velšské mytologie. Spřízněný s galským Maponem.

Bohové a hrdinové britských Keltů

Belatucadros – bůh ze severní Británie, snad příbuzný s Belenem a Cernunnem
Bran – hrdina, jehož magická zachovaná hlava byla pohřbena v Londýně, později byla vyzdvižena králem Artušem.
Brigantia – bohyně ztotožňovaná s Minervou
Gwydion – hrdinská král britských Keltů, čaroděj a bard
Ludd – římsko-britský bůh řek

Odkazy

Literatura

HUGHES, James. Velká obrazová všeobecná encyklopedie. [s.l.]: nakladatelství Svojtka&Co., 1999. ISBN 80-7237-256-4.

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Keltské náboženství na Wikimedia Commons