Kejklířka

Kejklířka
	Kejklířka Lewisova (Mimulus lewisii)
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	hluchavkotvaré (Lamiales);
Čeleď	Phrymaceae;
Rod	kejklířka (Mimulus); L., 1753
Druhy vyskytující se v ČR
	kejklířka pižmová (Mimulus moschatus); kejklířka skvrnitá (Mimulus guttatus);
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Kejklířka (Mimulus) je rod z čeledi Phrymaceae který byl v minulosti řazen do čeledi krtičníkovitých. Její květy jsou svým vzhledem přirovnávány k opičí tlamě nebo k lidským ústům ((anglicky) Monkeyflowers - opičí květ a (latinsky) Mimus - herec). Rod čítá asi 150 druhů, jejich klasifikace je složitá a někdy je větší část z nich vydělována do samostatného rodu Erythranthe.

Výskyt

Rod pochází ze dvou míst od sebe značně vzdálených: ze západních oblasti Severní Ameriky a z Austrálie. Odtud byly některé druhy se zvlášť vzhlednými květy šířeny do zahrad Evropy, Asie a Jižní Ameriky kde obvykle zplaněly a v tamní přírodě se uchytily. Tak to bylo i se dvěma druhy zavlečenými v polovině 19. století do přírody České republiky:

kejklířka pižmová (Mimulus moschatus) Lindl.
kejklířka skvrnitá (Mimulus guttatus) DC.

Druhy rodu kejklířka jsou obvykle hydrofyty nebo helofyty a pokud mají alespoň kořeny ve vlhkém prostředí mohou růst i jako mezofyty.

Popis

Jsou to jednoleté nebo vytrvalé rostliny rozmanitého vzrůstu i vybarvení květů. Bývají lysé nebo chlupaté a jednoduché nebo rozvětvené lodyhy mívají vzpřímené, vystoupavé či poléhavé. Vstřícně vyrůstající podlouhlé nebo vejčité listy mají řapíky neb jsou přisedlé a po obvodě bývají ozubené. Spodní listy, které někdy rostou ponořené pod vodní hladinou, mohou být úzce podlouhlé a přeslenovité. Některé druhy vydávají výrazný pižmový zápach.

Oboupohlavné květy na stopkách vyrůstají jednotlivě nebo v koncových hroznech, některé druhy mají listeny. Poměrně krátký, trubkovitý až zvonkovitý trvalý kalich je tvořený pěti srostlými, obvykle nestejnými lístky a s dozráváním plodů se zvětšuje. Koruna s válcovitou trubkou delší než kalich může být pravidelná nebo dvoupyská. Horní pysk má dva laloky vzpřímené nebo stočené a spodní je třílaločný, někdy jsou jeho laloky nestejně velké a mívají kontrastní skvrny. Zbarvení korunních lístků bývá bílé, žluté, červené, růžové, fialové nebo modré. Ke korunní trubce jsou přirostlé čtyři dvoumocné tyčinky s prašníky. Dvouplodolistové gyneceum vytváří dvoudílný svrchní semeník (po 50 a více vajíčkách v oddíle) s jednou čnělkou s dvoulaločnatou bliznou. Blizna je uvnitř citlivá na dotek, když se jí při opylování hmyzem dotkne pyl laloky se uzavřou a již se neotevřou.

Plody jsou stlačené dvoudílné šešule pukající v prostředních švech plodolistů, obsahují četná vejčitá až podlouhlá semena s endospermem.

Význam

Mnohé druhy se vysazují jako okrasné květiny (byly vyšlechtěny nové variety) nebo slouží jako modelové organismy při genetických výzkumech. Extrakty z některých druhů kejklířek se používají na popáleniny nebo jinak poškozenou kůži a v homeopatii jako součásti léků dodávající lidem duševní síly.

Reference

DANIHELKA, Jiří; CHRTEK, Jindřich; KAPLAN, Zdeněk. Checklist of vascular plants of the Czech Republic. S. 647–811. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 29.05.2014]. Roč. 84, čís. 3, s. 647–811. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky)
Flora of China: Mimulus [online]. Missouri Botanical Garden, St. Louis, MO & Harvard University Herbaria, Cambridge, MA, USA [cit. 2014-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
COLEMAN, H. R. FloraBase the Western Australian Flora: Mimulus [online]. Department of Parks and Wildlife, Western Australian Herbarium, Kensington, WA, AU, rev. 03.10.2008 [cit. 2014-05-29]. Dostupné online. (anglicky)
The Monkeyflower Essences: Mimulus guttatus [online]. Richaed Katz, Flower Essence Society, Nevada City, CA, USA [cit. 2014-05-29]. Dostupné online. (anglicky)

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu kejklířka na Wikimedia Commons
(anglicky) American Journal of Botany: Redefining Phrymaceae