Přeskočit na obsah

Karl Sigmund von Hohenwart

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Karl Sigmund von Hohenwart
Karl Sigmund von Hohenwart (Desetiletí od 1890)
Karl Sigmund von Hohenwart (Desetiletí od 1890)
7. předseda vlády Předlitavska
Ve funkci:
5. února 1871 – 26. října 1871
PanovníkFrantišek Josef I.
PředchůdceAlfred Potocki
NástupceLudwig von Holzgethan
4. ministr vnitra Předlitavska
Ve funkci:
5. února 1871 – 26. října 1871
PanovníkFrantišek Josef I.
Předseda vládyKarl von Hohenwart
PředchůdceEduard Taaffe
NástupceAugust von Wehli
Poslanec Frankfurtského parlamentu
Ve funkci:
1848 – 1849
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1873 – 1897
Člen Panské sněmovny
Ve funkci:
1897 – 1899
Stranická příslušnost
ČlenstvíStrana práva
Hohenwartův klub
Narození12. února 1824
Vídeň
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí26. dubna 1899 (ve věku 75 let)
Vídeň
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbeníHütteldorfer Friedhof
Choť(1848) Louise von Weingarten (1823–1902)
RodičeAndreas von Hohenwart a Therese von Tachauer
DětiRudolf von Hohenwart
Gilbert von Hohenwart
PříbuzníJosef von Eichhoff (švagr)
Alma materTereziánská akademie ve Vídni (1833–1845)
Profesepolitik
OceněníČestné občanství města Chrudimi (1871)
Řád železné koruny 3. třídy
rytíř Císařského řádu Leopoldova
komtur Řádu Pia IX.
CommonsKarl Sigmund von Hohenwart
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karl Sigmund hrabě von Hohenwart (německy Karl Sigmund Georg Franz Anton Graf von Hohenwart zu Gerlachstein) (12. února 1824 Vídeň – 26. dubna 1899 Vídeň), byl rakousko-uherský, respektive předlitavský státní úředník a politik, v roce 1871 předseda vlády Předlitavska (vláda Karla von Hohenwarta) a ministr vnitra Předlitavska.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Mládí a kariéra státního úředníka

[editovat | editovat zdroj]
Erb rodu Hohenwartů

Pocházel ze staré šlechtické rodiny povýšené v roce 1767 do hraběcího stavu.[1][2] Narodil se jako jediný syn hraběte Andrease Hohenwarta (1794–1881) a jeho první manželky Terezie von Dachauer (1794–1856).[3] Vystudoval Theresianum a nastoupil do státních služeb. V roce 1848 byl zvolen do celoněmeckého Frankfurtského parlamentu. Do roku 1854 působil v Kraňsku, od roku 1855 pracoval na ministerstvu vnitra. V letech 1856–1860 byl civilním guvernérem v Rijece. Roku 1862 byl jmenován vedoucím oddělení na místodržitelství v tyrolském Trentu. Ještě roku 1862 se stal zemským hejtmanem Kraňska. V roce 1867 byl jmenován zemským prezidentem (místodržícím) v Korutanech, odkud roku 1868 přešel na post místodržícího Horních Rakous. V této době, kdy vrcholily vnitropolitické otřesy vyvolané zejména státoprávními ambicemi Čechů, ho císař František Josef I. pověřil vypracováním memoranda ohledně možného řešení této situace.[4]

Předsedou vlády a jednání o Fundamentálních článcích

[editovat | editovat zdroj]

5. února 1871 se stal předsedou vlády Předlitavska (vláda Karla von Hohenwarta). Kromě toho v ní obsadil i post ministra vnitra Předlitavska. V čele vlády setrval do 26. října 1871.[5] Jeho jmenování předsedou vlády bylo nečekané a kabinet byl dokonce nazván masopustní vládou. V kabinetu usedli někteří konzervativní šlechtici a také dva Češi.[6]

Jako ministerský předseda byl zastáncem větších práv historických zemí a jejich zákonodárných sborů (zemské sněmy) a svou vládu chtěl založit na federalistických silách. Provedl opatření k autonomnímu statutu pro Halič a rozběhl již v únoru zásadní jednání o státoprávním postavení českých zemí (jeho hlavními vyjednávacími partnery na české straně byli Jindřich Jaroslav Clam-Martinic a František Ladislav Rieger). Produktem jednání, které skončilo v srpnu 1871, byly takzvané Fundamentální články, které měly vést k českému vyrovnání, tedy k ukončení české opozice proti ústavnímu systému Předlitavska prostřednictvím posílení pozice českých zemí jako částečně autonomní jednotky v rámci monarchie. Jednání o fundamentálních článcích podporovala část české historické šlechty i další konzervativní síly v alpských zemích. Odpor proti nim se ale zvedl mezi německorakouskými liberály, českými Němci a nesouhlasili ani politici Uherska. Nakonec nebyly Fundamentální články realizovány a Hohenwart proto ještě před koncem roku 1871 opustil svůj úřad.[4][7][8]

Parlamentním předákem pravice

[editovat | editovat zdroj]

V následném období se nejprve stáhl z vrcholné politiky. Již ve volbách roku 1873 získal i mandát v Říšské radě (celostátní zákonodárný sbor), kde reprezentoval kurii venkovských obcí, obvod Kranj, Kamnik, Radovljica atd. (v dnešním Slovinsku). Mandát ve vídeňském parlamentu obhájil za stejný obvod i ve volbách roku 1879. Ve volbách roku 1885 sem byl zvolen za kurii městskou a obchodních a živnostenských komor v Lublani. Ve volbách roku 1891 opět za kurii venkovských obcí, Kranj, Kamnik atd.[9]

Na Říšské radě se od počátku profiloval jako jeden z předáků konzervativní pravice (Strana práva). Do jejího poslaneckého klubu na Říšské radě usedli v roce 1873 i moravští Češi (čeští politici z Čech tehdy ještě setrvávali v pasivní opozici a mandáty ve vídeňském parlamentu nepřevzali). V letech 1879–1891 byl pak předsedou parlamentního klubu pravice (Hohenwartův klub), který byl jednou z opor vlády Eduarda Taaffeho a který byl tehdy dlouho spojencem českých politiků a dohromady vytvářel takzvaný železný kruh pravice. Nadále byl stoupencem federativního pojetí rakouského státu.[4][10]

V roce 1885 byl jmenován prezidentem Nejvyššího účetního dvora a byl jím až do roku 1899. V té době již jeho politická kariéra ovšem odeznívala. Roku 1895 se jeho konzervativní poslanecká frakce částečně rozpadla a v roce 1897 přestal být poslancem Říšské rady. Krátce poté byl jmenován doživotním členem Panské sněmovny.[4][11]

Zemřel v dubnu 1899 ve věku pětasedmdesáti let. Je pohřben na hřbitově ve vídeňské městské části Hütteldorf.[12]

Tituly a ocenění

[editovat | editovat zdroj]

Po otci byl uživatelem čestné hodnosti dědičného nejvyššího stolníka v Kraňsku, která rodině náležela od 15. století. Jako člen vlády byl v roce 1871 jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[13] Během působení ve státních službách obdržel Řád železné koruny I. třídy a velkokříž Leopoldova řádu. V zahraničí byl komandérem italského Řád sv. Mořice a Lazara a papežského Řádu Pia IX. a nositelem japonského Řádu posvátného pokladu.[14] Ve funkci předsedy vlády obdržel mimo jiné čestné občanství v Pardubicích,[15] Hořicích[16], Chrudimi,[17] Domažlicích[18] nebo v Boskovicích.[19]

Rodina

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1846 se v Lublani oženil s Luisou von Weingarten (1823–1902), dcerou barona Josefa Weingartena (1786–1855), dlouholetého místodržitele v Ilyrském království. Z jejich manželství se narodilo deset potomků, z nichž šest zemřelo v dětském věku.[20] Nejstarší syn Hugo (1849–1905) sloužil v armádě jako rytmistr, další syn Gilbert (1854–1931) byl diplomatem a nakonec rakousko-uherským vyslancem v Portugalsku, nejmladší ze synů Rudolf (1855–1940) sloužil u c. k. námořnictva a dosáhl hodnosti fregatního kapitána. Dcera Marie Terezie (1858–1939) byla manželkou hraběte Maxmiliána Seilern-Aspanga (1845–1889), který také působil v diplomacii a zemřel v Haagu.[21]

Karlova sestra Marie (1822–1895) se provdala za barona Josefa von Eichhoffa (1822–1897), dlouholetého poslance říšské rady a majitele velkostatku Rokytnice na Moravě.

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Ottův slovník naučný, díl XI.; Praha, 1897 (reprint 1998); s. 471–473 (heslo Hohenwarth) ISBN 80-7185-156-6
  2. ↑ Der Landständische Adel des Herzogthums Steiermark; Landesarchiv Steiermark, Štýrský Hradec, 2020; s. 858–866 (kapitola Hohenwart) dostupné online
  3. ↑ Rodina Andrease Hohenwarta na webu geni.com dostupné online
  4. ↑ a b c d Österreichisches Biographisches Lexikon 1815–1950. Bd. 2. Wien: [s.n.], 2003-2011. Dostupné online. ISBN 978-3-7001-3213-4. Kapitola Hohenwart, Karl Sigmund Gf. von (1824-1899), Ministerpräsident, s. 396. (německy) 
  5. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587. 
  6. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 248. 
  7. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 250–256. 
  8. ↑ kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 309–310. 
  9. ↑ Databáze stenografických protokolů a rejstříků Říšské rady z příslušných volebních období, http://alex.onb.ac.at/spa.htm.
  10. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 261, 297, 326, 331. 
  11. ↑ Urban, Otto: Česká společnost 1848-1918. Praha: Svoboda, 1982. S. 675. 
  12. ↑ Wien - Karl Sigmund Graf Hohenwart von Gerlachstein. www.austriasites.com [online]. [cit. 2024-07-17]. Dostupné online. 
  13. ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 168 dostupné online
  14. ↑ Přehled řádů a vyznamenání Karla Hohenwarta in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 321 dostupné online
  15. ↑ Seznam čestných občanů Pardubic dostupné online
  16. ↑ Seznam čestných občanů Hořic dostupné online
  17. ↑ Seznam čestných občanů Chrudimi dostupné online
  18. ↑ Seznam čestných občanů Domažlic dostupné online
  19. ↑ Seznam čestných občanů Boskovic dostupné online
  20. ↑ Rodina Karla Hohenwarta na webu geni.com dostupné online
  21. ↑ Maxmilián Seilern-Aspang dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Ministerští předsedové Předlitavska
Friedrich Ferdinand von Beust (1867) • Karel Vilém Auersperg (1867–1868) • Eduard Taaffe (1868–1870) • Ignaz von Plener (1870) • Leopold Hasner von Artha (1870) • Alfred Potocki (1870–1871) • Karl Sigmund von Hohenwart (1871) • Ludwig von Holzgethan (1871) • Adolf Auersperg (1871–1879) • Karl von Stremayr (1879) • Eduard Taaffe (1879–1893) • Alfred August Windischgrätz (1893–1895) • Erich von Kielmansegg (1895) • Kazimír Felix Badeni (1895–1897) • Paul Gautsch (1897–1898) • Franz Thun und Hohenstein (1898–1899) • Manfred Clary-Aldringen (1899) • Heinrich von Wittek (1899–1900) • Ernest von Koerber (1900–1904) • Paul Gautsch (1904–1906) • Konrad Hohenlohe-Waldenburg-Schillingsfürst (1906) • Max Wladimir von Beck (1906–1908) • Richard von Bienerth-Schmerling (1908–1911) • Paul Gautsch (1911) • Karl von Stürgkh (1911–1916) • Ernest von Koerber (1916) • Heinrich Clam-Martinic (1916–1917) • Ernst Seidler von Feuchtenegg (1917–1918) • Max Hussarek von Heinlein (1918) • Heinrich Lammasch (1918)
Ministři vnitra Předlitavska
1. Eduard Taaffe (1867) • 2. Karl Giskra (1867–1870) • 3. Eduard Taaffe (1870–1871) • 4. Karl Hohenwart (1871) • 5. August von Wehli (1871) • 6. Josef Lasser (1871–1878) • 7. Adolf z Auerspergu (1878–1879) • 8. Eduard Taaffe (1879–1893) • 9. Olivier de Bacquehem (1893–1895) • 10. Erich von Kielmansegg (1895) • 11. Kazimír Badeni (1895–1897) • 12. Paul Gautsch (1897–1898) • 13. František z Thun-Hohensteinu (1898–1899) • 14. Ernest von Koerber (1899) • 15. Josef Stummer (1899–1900) • 16. Ernest von Koerber (1900–1904) • 17. Artur Bylandt-Rheidt (1905–1906) • 18. Konrad z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1906) • 19. Richard von Bienerth (1906–1908) • 20. Guido von Haerdtl (1908–1911) • 21. Max Wickenburg (1911) • 22. Karl Heinold (1911–1915) • 23. Konrad z Hohenlohe-Schillingsfürstu (1915–1916) • 24. Erwin von Schwartzenau (1916) • 25. Erasmus von Handel (1916–1917) • 26. Friedrich von Toggenburg (1917–1918) • 27. Edmund von Gayer (1918)
kurzivou – pověřeni správou úřadu
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Karl_Sigmund_von_Hohenwart&oldid=24190196“