Karel Sokol

Karel Sokol
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci: 1909 – 1913
Poslanec Říšské rady
Ve funkci: 1910 – 1911
Poslanec Revolučního národního shromáždění
Ve funkci: 1918 – 1920
Senátor Národního shromáždění ČSR
Ve funkci: 1920 – 1922
Stranická příslušnost
Členství	Národní str. svobodomyslná Česká str. státoprávní Státoprávní pokroková str. Česká státoprávní demokracie Čsl. národní demokracie
Narození	5. října 1867 Heřmanův Městec Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	20. března 1922 (ve věku 54 let) Praha Československo Československo
Místo pohřbení	Olšanské hřbitovy
Rodiče	Josef Sokol, Františka Sokolová-Veselá
Příbuzní	sourozenci Vilma Seidlová-Sokolová, Bohuslava Sokolová
Alma mater	Univerzita Karlova Universität Wien
Profese	spisovatel, novinář, politik, redaktor a vydavatel
Commons	Karel Sokol
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Pamětní deska v Praze – Opletalově ulici

Karel Sokol, v matrice Karel Stanislav Sokol (5. října 1867 Heřmanův Městec – 20. března 1922 Praha-Královské Vinohrady), byl český nacionalistický politik, novinář, publicista a nakladatel, od konce 19. století člen radikálních politických formací (Česká strana státoprávní, Česká strana státoprávně pokroková), po roce 1918 československý poslanec Revolučního národního shromáždění a senátor Národního shromáždění ČSR.

Biografie

Pamětní deska Karla Sokola na rodném domě

Rodný dům Karla Sokola

Jeho otcem byl Josef Sokol, známý učitel, vlastenec a poslanec rakouské Říšské rady za mladočechy.

Karel vystudoval gymnázium a pak nastoupil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V 80. letech 19. století patřil mezi studentskou generaci ovlivněnou hnutím pokrokářů. V roce 1890 byl vyloučen z Univerzity Karlovy kvůli článku zaměřenému proti profesorovi Janu Kvíčalovi, na což Sokolovi známí z řad radikálního studentstva reagovali demonstracemi. Vzdělání dokončil na filozofické fakultě Vídeňské univerzity. Byl činný publicisticky (v letech 1889–1892 se podílel na vydávání radikálního listu Časopis českého studentstva, později listu Neodvislost). Pak se angažoval ve skupině Omladina a roku 1894 byl mezi studenty, kteří byli v rámci procesu s Omladinou odsouzeni na několik let do vězení. Po propuštění z vězení se přimknul k frakci pokrokářského hnutí vedené Aloisem Rašínem, která jevila sympatie k Národní straně svobodomyslné (mladočeské) a která odmítala podpořit sociálně demokratické hnutí (sami se v počátcích považovali za radikální křídlo mladočechů).

Ani mladočeská strana ovšem této skupině plně nevyhovovala. Sokol se tak stal jedním z hlavních aktivistů a ideologů nově zřízené České strany státoprávní (založena 1899, uváděna často též jako strana radikálně státoprávní). Od roku 1898 zastával místo šéfredaktora Radikálních listů. Působil i jako publicista a vydavatel. V letech 1890–1896 vydával knižnici Vzdělávací bibliotéka, sám překládal a napsal několik knih. Během hilsneriády strana nabyla výrazně antisemitských a rasistických tónů. Část vedení (včetně Aloise Rašína) reagovala odchodem, Sokol (nyní již hlavní postava strany) se snažil odlivu kádrů a vlivu čelit pokusy o spojení s dalšími politickými proudy vzešlými z pokrokářského hnutí, zejména národními sociály a Českou stranou radikálně pokrokovou. Tato fúze pak skutečně proběhla roku 1908 a vznikla Česká strana státoprávně pokroková.

V letech 1909–1913 byl poslancem Českého zemského sněmu. Zvolen sem byl v doplňovací volbě v srpnu 1909 za kurii městskou, obvod Písek poté, co rezignoval poslanec Václav Špirhanzl. Byl zvolen za státoprávníky. Porazil mladočeského kandidáta.

V roce 1910 se nakrátko stal i poslancem Říšské rady (celostátní parlament), kam byl zvolen za okrsek Čechy 003. Nastoupil 24. února 1910 místo Vladimíra Srba. Usedl do poslanecké frakce Sjednocení českých národně sociálních, radikálně pokrokových a státoprávních poslanců. Ve vídeňském parlamentu setrval do konce funkčního období sněmovny, tedy do roku 1911.

Za první světové války se Sokol podílel na kontaktech v rámci domácí politické scény s cílem zajistit společnou pozici české reprezentace. V prvních letech války vystupoval proti českému prorakouskému aktivismu a od roku 1917 propagoval samostatný český stát. Byl členem Národního výboru československého.

Od roku 1918 zasedal v Revolučním národním shromáždění za Českou státoprávní demokracii, respektive z ní vzniklou Československou národní demokracii. Povoláním byl redaktorem a spisovatelem.

V parlamentních volbách v roce 1920 získal za národní demokraty senátorské křeslo v Národním shromáždění. Po jeho smrti za něj jako náhradník nastoupil František Malínský.

Zemřel 20. března 1922 ve vinohradské nemocnici. Pohřben byl na Olšanských hřbitovech.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Sokol na Wikimedia Commons
• Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Sokol
• Karel Sokol v Lexikonu české literatury v Digitální knihovně Akademie věd ČR
• Karel Sokol v Revolučním národním shromáždění v roce 1919

Autoritní data	AbARTP: 41920 Biblio: e29d2186-8813-43ef-aa9a-b78ae39efcde NKC: jk01120346 GND: 1035197847 ISNI: 0000 0000 7105 703X LCCN: n86125957 VIAF: 55638179 WorldCat Entities: E39PBJjmWrxrt6TvBcFpyjvrbd