Kóan

Kóan (japonsky 公案, čínsky kung-an, korejsky kong-an) je krátký iracionální příběh obsahující nelogickou „hádanku“, která osvobozuje mysl od zavedených konceptů a umožňuje ji zakusit okamžik "před myšlením". Název pochází z nejznámější sbírky čínských zenových kóanů Brána bez dveří, čínsky Wumenguan (無門關 [Wúménguān] (pchin-jin)/[Wu-men-kuan] (O. Švarný)), sinojaponsky Mumonkan (無門関 [Mumonkan]). Sbírka sestává ze čtyřiceti osmi „případů“ (původní význam čínského termínu gong´an, sinojaponského kóan; 公案) s autorovým často paradoxním nebo ironickým komentářem a závěrečným čtyřverším, gáthou. Autorem sbírky byl mnich a učitel Wumen Huikai (1183–1260).

Smysl a význam kóanů

Oldřich Král kóany popisuje jako z principu jednoduché, často eliptické a enigmatické záznamy dialogických promluv či jednání učitelů a žáků, mistrů a jejich rivalů. Pointy promluv a jednání jsou často v otázce a odpovědi, ale i v odmlce, nebo jen v gestu. Pointy vždy otevřené, často paradoxní, svou paradoxní otevřeností prolamují logiku a konvenci očekávaného jednání a předsudečného poznání. Ústně tradované kóany nezprostředkovávaly žádná moudra ani principy, jak to činily především konfuciánské, ale do značné míry i taoistické příběhy, na které čínští buddhisté navazovali; písemně zaznamenané a literárně zpracované kóany neměly literární ambice. Byl to psychologický nástroj, kterým učitel opakovaně naváděl žáka nebo protivníka do jisté duchovní a mentální situace, ze které nebylo jiného východiska nežli vyjít z myslitelného a rozumného.^[1]

Výše zmíněné pojetí je však jen pochopením. To je však čistě racionální pohled západního vzdělance, který je pro kóanovou praxi naprosto bezcenný. Pravým smyslem kóanové praxe je získat zkušenost s "myslí před myšlením" (s "myslí Nevím") a jsou návodem k tomu, jak tuto zkušenost použít v reálném životě. Spolu s vedením učitele, dodržováním předpisů a jednáním na základě zkušenosti s kóanovou praxí tvoří jasný rámec pro "správné působení", což je jiné jméno pro správný život.

Jsou zadávány mnichům, studentům zenu, jako předmět meditace. Řešení takového kóanu může zabrat i několik let a nastane teprve tehdy, když žák pochopí jisté principy a dosáhne určité duchovní úrovně. Když se tomu tak stane, řešení kóanu je „nad Slunce jasné“.^[zdroj⁠?!]

Několik známých kóanů

Kdo jsem? Nevím.
Jak vypadala tvoje tvář před narozením tvých rodičů?
Oči, kterýma vidím Boha, jsou stejnýma očima, kterýma Bůh vidí mě. Ukaž mi tyto oči.

Poté co vstoupíš do svého domu, nech, ať dům vstoupí do tebe.

Já a ty jsme se potkali před mnoha a mnoha miliony let. Řekni mi, kde jsme se potkali!
Jak zní potlesk jedné ruky? (隻手の声/隻手音声)
Goso pravil: „Kdybych to chtěl vysvětlit na příkladu, je to jako by kráva procházela zamřížovaným oknem. Rohy, hlava, tělo a čtyři nohy jsou již skrz. Proč neprojde její ocas?“
Kam jde světlo žárovky, když se zhasne?
Žák se zeptal mistra: „Co je osvícení?“ Mistr odpověděl: „Když jsi hladový, tak jez. Když jsi unaven, spi!“
Světlo a tma jsou vzájemně na sobě závislé. A ty?
Mnich se zeptal mistra Kegona: „V jakém stavu se vrací osvícený do světa?“ Na to Kegon: „Jednou rozbité zrcadlo již nikdy nezrcadlí, jednou spadané listí se nevrátí k původní větvi.
Dva jdou cestou.
Jeden nezmokne.
Ach, tento podzimní déšť!

V kultuře

V kóanech mluví několik postav v americkém seriálu Hvězdná brána, např. Oma Desala.

Odkazy

Reference

↑ Wumen Huikai. Brána bez dveří. Překlad Oldřich Král. 1. vyd. Lásenice: Maxima, 2007. 182 s. ISBN 978-80-86921-02-0.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Kóan na Wikimedia Commons
Kóany
Stránka KOÁN na Facebooku
Český překlad Brány bez dveří
Deset bran

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[1] Wumen Huikai. Brána bez dveří. Překlad Oldřich Král. 1. vyd. Lásenice: Maxima, 2007. 182 s. ISBN 978-80-86921-02-0.

[1]