Přeskočit na obsah

Josef Kemr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Josef Kemr
Josef Kemr
Josef Kemr
Narození20. června 1922
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí15. ledna 1995 (ve věku 72 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Místo pohřbeníHřbitov Šárka
ChoťEva Foustková
Partner(ka)Marika Skopalová
DětiVladimír Kemr

Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Josef Kemr (20. června 1922 Praha15. ledna 1995 Praha) byl český divadelní, filmový a televizní herec.

Ve hře Zlý jelen (1989)
Ve filmové komedii Studujeme za školou (1939)
Hrob Josefa Kemra na šáreckém hřbitově (2016)

V roce 1942 ukončil obchodní školu v Praze. Poprvé vystupoval v jedenácti letech jako komparsista v představení Polská krev v Divadle na Vinohradech. Tam si ho všiml rozhlasový režisér Přemysl Pražský, který ho začal obsazovat do rozhlasových rolí. Profesionálně se herectví věnoval od osmnácti let, když jeho první angažmá bylo v divadelní společnosti A. Budínské-Červíčkové, kde hrál do roku 1945. V letech 1945–1947 byl v angažmá na Kladně, v sezóně 1947/1948 pak v divadle Akropolis (pozdější Divadlo města Žižkova). V letech 1948–1950 pokračoval v Divadle S. K. Neumanna a v období 1950–1965 v Městských divadlech pražských.[1] Od roku 1965 pak byl členem činohry Národního divadla v Praze.[2]

Za svůj život ztvárnil stovky divadelních (76), rozhlasových, filmových (150) a televizních (170) rolí. V roce 1993 získal Cenu Thálie za celoživotní mistrovství. Za svoji roli ve filmu Pevnost (1994) byl nominován na Českého lva za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli. Dlouho byl jeho velikým přítelem a kamarádem Rudolf Hrušínský, než však toto přátelství na začátku 90. let na čas skončilo. Hrušínský totiž poplácal po zadku přítelkyni Kemra, za což mu Kemr dal facku. Před smrtí Kemra si to ale odpustili, jak vypráví přitelkyně Kemra v pořadu o herci.

Měl mu být udělen titul Zasloužilý umělec, on ovšem poslal dopis do ÚV KSČ, ve kterém stálo: „Nahý jsem přišel na svět a nahý chci z tohoto světa odejít. Nenavykl jsem byzantským způsobům, abych ruku, která bije, ještě políbil a poděkoval.“[3]

V roce 1989 podepsal petici Několik vět, 12. listopadu byl v Římě účasten svatořečení Anežky České, 25. listopadu téhož roku vystoupil na manifestaci Občanského fóra na Letenské pláni.[4]

Byl manželem herečky Evy Foustkové.

Zemřel dne 15. ledna 1995 na rakovinu ve věku 72 let. Je pohřben na hřbitově Šárka u kostela svatého Matěje v Praze-Dejvicích.

Divadelní role, výběr

[editovat | editovat zdroj]
  • 1957 N. Richard Nash: Obchodník s deštěm, Jonáš Curry, Komorní divadlo, režie Rudolf Hrušínský

Filmografie

[editovat | editovat zdroj]

Rozhlas (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1985 Václav Nývlt: Neznámý přítel, role: profesor archeologie Návrat; režie: Josef Hajdučík; osoby a obsazení: Pavlovský (Václav Švorc), Tereza (Dana Richterová), JUDr. (František Němec), Jindra (Petr Svoboda), kriminalista (Miloš Rozhoň), Boženka (Daniela Bakerová) a další.
  1. Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 191, ISBN 80-7243-121-8
  2. Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 214
  3. Děda Komárek by se dnes dožil 96 let: 7 postřehů ze života zbožňovaného Pepíčka Kemra. G.cz. 2018-06-20. Dostupné online [cit. 2020-11-06]. 
  4. MÜLLEROVÁ, Alena; HANZEL, Vladimír. Albertov 16:00 Příběhy sametové revluce. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2009. ISBN 978-80-7422-002-9. Kapitola Slovníček, s. 272. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Svatopluk Beneš: Být hercem, Melantrich, Praha, 1992, str. 90, 111, 113, 115–6, 118–121, 127
  • B. Bezouška, V. Pivcová, J. Švehla: Thespidova kára Jana Pivce, Odeon, Praha, 1985, str. 174
  • Milan Cais: Josef Kemr – Český Don Quijote, Petrklíč, Praha, 1996, ISBN 80-85243-80-6
  • František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 333
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 60, 178, 259, 260, 265, 284, 336, 387, 408, 445, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. ISBN 80-7008-107-4. S. 130, 262, 265, 326, 469.
  • Vlasta Fabianová: Jsem to já?, Odeon, Praha, 1993, str. 370, ISBN 80-207-0419-1
  • Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. I. díl : A–K. 1. vydání (dotisk). Praha : Libri, 2009. 750 s. ISBN 978-80-7277-332-9. S. 582–586.
  • Karel Höger: Z hercova zápisníku, Melantrich, Praha, 1979, str. 272
  • Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 415. 
  • Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 214–5
  • V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 179
  • Osobnosti – Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 319. 
  • TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K-P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 57. 
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju...Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 130, ISBN 80-85837-35-8
  • Marie Valtrová: Kronika rodu Hrušínských, Odeon, Praha, 1994, str. 43–4, 53, 134, 143, 146–8, 154, 158, 165–6, 177, 219, 223, 226, 239, 277, 280, 283, 286, 288, 298, 382–4, ISBN 80-207-0485-X
  • Marie Valtrová: ORNESTINUM, Slavná éra Městských divadel pražských, Brána, Praha, 2001, str. 8, 16, 18, 20–3, 34, 74, 78, 80, 88, 92, 95, 100, 104, 112, 115, 191, ISBN 80-7243-121-8
  • Marie Valtrová – Ota Ornest: Hraje váš tatínek ještě na housle?, Primus, Praha, 1993, str. 225, 243, 246, 257, 286, 297, 302, 305, 309, 310, 315–6, ISBN 80-85625-19-9
  • Milan Wolf: Vlasta Burian v obrazech, Levné knihy KMa, Praha, 2006, str. 89, ISBN 80-7309-351-0

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]