Josef Ferdinand Bavorský
| Josef Ferdinand Bavorský | |
|---|---|
 Josef Ferdinand, kurprinc bavorský na portrétu Josepha Viviena z roku 1698 | |
| Narození | 28. října 1692 Vídeň |
| Úmrtí | 6. února 1699 (ve věku 6 let) Brusel |
| Příčina úmrtí | Náhlá příhoda břišní |
| Místo pohřbení | Katedrála svatého Michaela archanděla a svaté Guduly |
| Nábož. vyznání | katolická církev |
| Rodiče | Maxmilián II. Emanuel[1] a Marie Antonie Habsburská[1] |
| Rod | Wittelsbachové |
| Příbuzní | Klement August Bavorský, Jan Teodor Bavorský, Karel VII. Bavorský, Ferdinand Maria Inocenc Bavorský, Emanuel František Josef Bavorský, Filip Mořic Bavorský a Marie Anna Karolína Bavorská (sourozenci) |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Josef Ferdinand Leopold, kurprinc bavorský (28. října 1692 Vídeň – 6. února 1699 Brusel) byl předčasně zesnulý dědic španělského krále Karla II.
Původ
[editovat | editovat zdroj]Josef Ferdinand se narodil z manželství bavorského kurfiřta Maximilána II. Emanuela s Marií Antonií Habsburskou. Marie Antonie byla jediným přeživším dítětem z prvního manželství císaře Svaté říše římské Leopolda I. s Markétou Terezou Habsburskou a na otcovo „přání“ se v šestnácti letech stala první ženou bavorského kurfiřta, kterému porodila tři syny. Zemřela krátce, dva měsíce, po narození Josefa Ferdinanda, nejmladšího z nich; jeho starší sourozenci zemřeli v útlém věku.
Politické plány
[editovat | editovat zdroj]Španělský král Karel II. jej ve své závěti zvolil za svého nástupce v čele španělské říše a jeho volba nalezla podporu ze strany Holandska a Anglie. Nakonec ji s velkou nechutí uznal i Ludvík XIV., který hodlal španělský trůn získat spíše pro svůj rod (ve smlouvě, kterou o této věci uzavřel v roce 1698 s Vilémem III. Oranžským, za to požadoval rozsáhlá území Španělska v Toskánsku, okolo Pyrenejí a v Itálii). Nástupnictví Josefa Ferdinanda nebylo po chuti ani Leopoldovi I., který hodlal získat španělský trůn pro svého syna Karla a navíc neměl dostat žádné kompenzace, proti spojené síle Anglie, Holandska a Francie se však postavit nemohl a následnictví Josefa Ferdinanda akceptoval. Nástupnictví ve Španělsku se tak zdálo být vyřešeno, avšak kurprinc ve věku necelých šesti a půl let při pobytu v Bruselu nečekaně onemocněl náhlou příhodou břišní (gastroenteritidou či peritonitidou) a zemřel.
Jak Francouzi, tak rakouští Habsburkové okamžitě prohlásili, že druhá strana mladého následníka otrávila, aby si uvolnila cestu ke španělskému trůnu. Jelikož se žádný další přijatelný kandidát neobjevil (nová smlouva mezi Francií a Anglií sice přidělovala Španělsko Leopoldovu synu Karlovi a Itálii Filipovi z Anjou, ale Leopold I. ji nikdy neuznal a podpis Ludvíka XIV. byl patrně jen taktický tah, neboť krátce po smrti Karla II. uznal za španělského krále Filipa), vypukly po smrti Karla II. války o dědictví španělské.
Vývod z předků
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Vít Vlnas: Princ Evžen Savojský. Život a sláva barokního válečníka, Ladislav Horáček - Paseka a Národní galerie v Praze 2001, ISBN 80-7185-380-1, str. 133–135
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Josef Ferdinand Bavorský na Wikimedia Commons
