John Mandeville

John Mandeville
John Mandeville
Narození	1300; St Albans
Úmrtí	17. listopadu 1372 (ve věku 71–72 let); Lutych
Povolání	spisovatel
Významná díla	cestopisu Mistr
	multimediální obsah na Commons
	Seznam děl v Souborném katalogu ČR
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jehan de Mandeville, častěji John (de) Mandeville (latinsky John Magnovillanus (Magdovillanus), česky v překladu Vavřince z Březové jako Jan z Mantivilla, u Krameria Jan Mandyvilla, snad 1300–1372) je jméno označující autora jednoho z nejrozšířenějších středověkých cestopisů, tzv. Mandevillova cestopisu nebo cestopisu takzvaného nebo tak řečeného Mandevilly.

Rukopisy

Cestopis byl sepsán v anglo-normánské franštině, poprvé byl publikován v letech 1357–1371. Jeho autorství bývá někdy připisováno lutyšskému klerikovi Jeanu d'Outremeuse, častěji ale jinému Lutyšanovi, lékaři Jeanu de Bourgoigne^[1]^[2] (jehož jméno některé zdroje^[3]^[4] uvádějí jako Jehan (Jean) de Bourgogne nebo Jehan a la Barbe). V. M. Kramerius roku 1796 vydal první novočeskou verzi pod názvem Jana Mandywilly, znamenitého a wznesseného Rytjře, Cesta po Swětě: w kteréž wypisuge rozličné kraginy a města, a co kde buďto po zemi, po moři, anebo po welikých a nebezpečných pustinách widěl, y gaké rozličné přjhody měl.

Obsah cestopisu

Autor popisuje své cestování po světě, lov na tygra v Asii a hostinu po něm následující, poutníky v lodích i na souši na cestách k hrobu Jana Křtitele v Efesu, za relikviemi Kristova kříže do Byzance (Konstantinopole), astrology hledající Aristotelův hrob. Jeden z nejstarších skvěle ilustrovaných rukopisů (dnes v British Library v Londýně) vydal Josef Krása^[5]. Rukopis byl vytvořen kolem roku 1420, je českého původu. Mezi ilustracemi se objevuje císař Zikmund Lucemburský a nejstarší vyobrazení české sklárny: formou komiksu zpodobuje technologii výroby skla od těžby písku a bukového dřeva přes tavbu sklářského kmene v kupolové peci a výrobu píšťalových číší českého typu až po chlazení hotových výrobků.

Význam

Navzdory krajně nevěrohodným a často fantastickým popisům cest sloužil tento cestopis jako standardní referenční dílo. Například Kryštof Kolumbus byl silně ovlivněn Milionem Marca Pola a právě Mandevillovým cestopisem. Do češtiny jeho německou verzi záhy přeložil Vavřinec z Březové, v Čechách se dochoval v několika rukopisech. Česky byl vytištěn poprvé roku 1510 u Mikuláše Bakaláře v Plzni.^[3]

Identita

V předmluvě autor sám sebe označuje za rytíře a prohlašuje, že se narodil v Anglii ve městě St. Albans,^[6] pravděpodobně roku 1322.

Poznámka

Koncem 19. století vyšlo najevo, že Jean Mandevill není skutečným autotem tohoto cestopisu. Skutečným autorem byl buď lutyšský lékař Jean de Bourgogne (?–1372), který prý ovšem nikdy do žádných zemí nevycestoval. Protože jako lékař v té době nemohl tyto fantazie vydat pod svým vlastním jménem, použil jméno svého pacienta Jeana Mandevilla. K podvodu se přiznal krátce před svou smrtí klerikovi Jeanu ď Outremeuse (1338–1400). Podle jiných zdrojů byl autorem cestopisu sám Jean ď Outremeuse.^[7]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Mandevile na anglické Wikipedii.

↑ Cestopis tzv. Mandevilla, Praha : SNKLU 1963, s. 9
↑ Česká literatura od počátků k dnešku. Praha : NLN 1998, s. 77
↑ ^a ^b Ottův slovník naučný, heslo "de Mandeville, 1. de Mandeville, středověký cestovatel anglický"
↑ Encyklopedie literárních žánrů. Praha, Litomyšl : Paseka 2004, s. 76. Heslo Cestopis, autor Josef Peterka
↑ Josef Krása, Die Reisen des Ritters John Mandeville. München 1983
↑ http://www.newadvent.org/cathen/09587b.htm
↑ JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Na co v učebnicích nezbylo místo. Redakce Miluše Krejčová. Praha: Motto, spol. Albatros Media a.s., 2014. ISBN 978-80-2670-046-3. S. 107.

Literatura

Josef Krása, Die Reisen des Ritters John Mandeville. München 1983.
Dr GF Warner's article in the Dictionary of National Biography for a comprehensive account, and for bibliographical references;
Ulysse Chevalier's Repertoire des sources historiques du moyen âge for references generally; and the
Zeitschr. f. celt. Philologie II., i. 126, for an edition and translation, by Dr Whitley Stokes, of Fingin O'Mahony's Irish version of the Travels.
Adams, Percy G. Travel Literature Through the Ages. New York: Garland, 1988.
Giles Milton - The Riddle and the Knight: In Search of Sir John Mandeville (2001) ISBN 0-340-81945-6
Sebastian Sobecki - "Mandeville's Thought of the Limit: The Discourse of Similarity and Difference in The Travels of Sir John Mandeville." The Review of English Studies 53/3 (2002), pp. 329–343

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu John Mandeville na Wikimedia Commons
Mandevilly ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích
Osoba John Mandeville ve Wikicitátech (anglicky)
Plné texty děl autora John Mandeville na projektu Gutenberg (anglicky)
Překlad Vavřince z Březové (pdf) nefunguje, upřesnit!
Překlad Vavřince z Březové (rukopis)
Jean de Mandeville na Catholic Encyclopedia (anglicky)
The Travels of Sir John Mandeville
Facsimile of a 15th century German translation at the Abbey of St. Gallen library (digitized manuscript, description)

[1] Cestopis tzv. Mandevilla, Praha : SNKLU 1963, s. 9

[2] Česká literatura od počátků k dnešku. Praha : NLN 1998, s. 77

[Ottuv-3] Ottův slovník naučný, heslo "de Mandeville, 1. de Mandeville, středověký cestovatel anglický"

[4] Encyklopedie literárních žánrů. Praha, Litomyšl : Paseka 2004, s. 76. Heslo Cestopis, autor Josef Peterka

[5] Josef Krása, Die Reisen des Ritters John Mandeville. München 1983

[6] ttp://www.newadvent.org/cathen/09587b.htm

[7] JAROLÍMKOVÁ, Stanislava. Na co v učebnicích nezbylo místo. Redakce Miluše Krejčová. Praha: Motto, spol. Albatros Media a.s., 2014. ISBN 978-80-2670-046-3. S. 107.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]