Johann Kliebert
| Johann Kliebert | |
|---|---|
| Poslanec Říšského sněmu | |
| Ve funkci: 1849 – 1849 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Národní str. (staročeši) |
| Narození | 19. května 1809 Blšany  Rakouské císařství |
| Úmrtí | 13. května 1858 (ve věku 48 let) Praha Rakouské císařství |
| Místo pohřbení | Olšanské hřbitovy |
| Děti | Karl Kliebert |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Johann Kliebert, též Jan Kliebert (19. května 1809 Blšany[1] – 13. května 1858 Praha[2][3]), byl český a rakouský právník a politik německé národnosti, během revolučního roku 1848 člen Národního výboru a krátce i poslanec Říšského sněmu; stoupenec českého národního hnutí.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Profesí byl právník a c. k. notář.[2]
Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Když se z Vídně do Prahy v počáteční fázi revoluce vrátila první pražská deputace, patřil na veřejném shromáždění mezi nejhlasitější hlasy nespokojené s jejími výsledky. Byl potom členem druhé deputace vypravené krátce nato, na jaře 1848 z Prahy k císaři do Vídně. V delegaci zastupoval doktor Kliebert, majitel domu, české Němce.[4][5]
Od 2. dubna 1848[5] byl členem Národního výboru a na jeho schůzi 4. května 1848 informoval o jednání s delegací z celoněmeckého Frankfurtského parlamentu, přičemž uvedl, že představy emisarů z Frankfurtu jsou pro Čechy nepřijatelné, protože jdou nad rámec volné demokratické aliance a prosazují centralizovaný německý stát, který by vznikl roztržením Rakouského císařství.[6] Odmítl pak připojení Čech k německému sjednocovacímu procesu („...je naše nejpřednější a nejsvětější povinnost, abychom doma na našem sněmu své vlastní domácí a zvláštní záležitosti zemské spořádali, a potom na sněmu říšském ve Vídni pořádati pomáhali zevnitřní a obecné záležitosti říše Rakouské. My že nemůžeme než dvojího zákonodárství nad sebou uznávati, totiž sněmu zemského v Praze a stavů říšských ve Vídni ; nač potřeba potom ještě nad námi zákony dávajícího parlamentu ve Frankfurtě?“). Prosazoval spolupráci s českým národním hnutím a národnostní smír.[5]
V doplňovacích volbách počátkem února roku 1849[7] byl zvolen na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Bělá pod Bezdězem (původně zde poslancem byl Václav Frost). Profesně se uvádí jako právník.[8] Jeho zvolení v tomto národnostně smíšeném (převážně německém) obvodu doporučil voličům František Ladislav Rieger a dodal o něm: „Rodem Němec ze Žatecka vyznamenal se již ode dávna v Praze, zvláště činností svou v Národním Výboru, spravedlností k Cechům a láskou k národu našemu. Jsa přítel soustavy foederativní pro mocnářství rakouské a zastávatel nerozdílnosti království českého, při tom řečník jasný a obratný, posloužil by zajisté dobře věci národu našeho i vlasti naší.“[5] Volba byla oznámena na poslední 88. schůzi sněmu 13. března 1849.[9] Do činnosti parlamentu již se fakticky nezapojil, protože následně byl vládou sněm rozpuštěn. Spolu s dalšími českými poslanci zrušeného sněmu (Národní strana) pak podepsal veřejné osvědčení.[5]
Josef Václav Frič o něm ve svých pamětech napsal: „Měli jsme v tomto šlechetném a naskrze k nám spravedlivém muži, beze lsti a falše, znamenitého spojence, jenž troufal si pak co zemský komisař k řízení voleb odebrati se osobně do Žatce v pevné víře, že nám tamější občany získá a nakloní.…Naopak zachovali jsme si na statečného toho krajana, třeba rozeného Němce, avšak upřímného vlastimila, nejvděčnější upomínku.“[7]
Zemřel v květnu 1858 na mrtvici ve věku 48 let.[2]
Rodinný život
[editovat | editovat zdroj]Johann Kliebert byl dvakrát ženat, poprvé s Julianou, rozenou Brunovou (1819–??). Když ovdověl, oženil se znovu s Johannou von Rittersteinovou z Tachova (1825–??).[10] S první manželkou měl syny Heinricha (1844–1883)[11] a Carla (1847–??)[12][13] a dcery Annu (1840–??) a Marii (1843–??).[10] S druhou manželkou měl syna Johanna (1858–??).[14][15][16]
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Matrika inv. č. 315, sig. L5/3, sn. 70 [online]. SOA Litoměřice [cit. 2024-06-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c Local- und Provinzialchronik. Bohemia. Květen 1858, roč. 31, čís. 133, s. 985. Dostupné online.
- ↑ Matrika HV Z9, sn. 64 [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Dr. Prav. A. Trojan majiteli „Národních listů“. Národní listy. Duben 1878, roč. 18, čís. 97, s. 2. Dostupné online.
- ↑ a b c d e Boj za právo; sborník aktů politických u věcech státu a národa českého od roku 1848, s výklady historickými... [online]. archive.org [cit. 2014-09-08]. Dostupné online.
- ↑ V Praze a v Čechách před sedmdesáti lety. Národní listy. Květen 1918, roč. 58, čís. 103, s. 4. Dostupné online.
- ↑ a b BRABENCOVÁ, Marcela: KONFESE – PROFESE – SPOLEČNOST. KAREL ALOIS VINAŘICKÝ (1803 – 1869) A JEHO DOBA [online]. theses.cz [cit. 2014-09-08]. Dostupné online.
- ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy)
- ↑ Ústavodárný rakouský říšský sněm 1848-1849 › Stenoprotokoly › 88. schůze › Úterý 13. března 1849 [online]. psp.cz [cit. 2014-09-08]. Dostupné online. (německy)
- ↑ a b Soupis pražského obyvatelstva, Kliebert Johann
- ↑ Matrika narozených, sv. Havel, 1842-1849, snímek 99, Záznam o narození a křtu
- ↑ Matrika narozených, sv. Havel, 1842-1849, snímek 194, Záznam o narození a křtu
- ↑ Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920): Popisní arch z roku 1894: Kliebert Karel (1849) [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Matrika HV N18, sn. 80 [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Matrika JCH O17, sn. 34 [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online.
- ↑ Soupis pražského obyvatelstva 1830-1910 (1920): Arch zapisovací z roku 1887: Kliebert Jan (1858) [online]. AHMP [cit. 2024-06-21]. Dostupné online.