Johann Karg von Bebenburg
Johann Baptist baron Karg von Bebenburg | |
---|---|
Vrchní velitel uherské zeměbrany v Budapešti | |
Ve funkci: 1915 – 1916 | |
Předchůdce | Josef Braun |
Nástupce | Koloman Tabajdi von Kuliste |
Velitel 38. pěší divize uherské zeměbrany | |
Ve funkci: 1. srpna 1914 – 21. listopadu 1914 | |
Předchůdce | nově zřízená funkce |
Nástupce | Sándor Szurmay |
Velitel 35. pěší divize v Kluži | |
Ve funkci: 12. dubna 1912 – 1. srpna 1914 | |
Předchůdce | Alfred Zerbs |
Nástupce | Viktor Njegovan |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1915), polní podmaršál (1911), generálmajor (1906) |
Narození | 7. září 1859 Podmokly |
Úmrtí | 4. ledna 1934 (ve věku 74 let) Budapešť |
Titul | svobodný pán |
Ocenění | Řád železné koruny, Leopoldův řád |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Johann Baptist svobodný pán Karg von Bebenburg (německy Johann Baptist Friedrich Reichsfreieherr Karg von Bebenburg) (7. září 1859 Podmokly – 4. ledna 1934 Budapešť) byl rakousko-uherský generál. Jako absolvent vojenské akademie sloužil v c. k. armádě od roku 1879, byl štábním důstojníkem u různých jednotek v Rakousku, Sedmihradsku a Uhrách. V hodnosti polního podmaršála (1911) byl jako velitel divize na začátku první světové války povolán na východní frontu. Kvůli neúspěchům v Haliči byl odvolán již na podzim 1914 a v letech 1915–1916 zastával podružnou funkci vrchního velitele uherské zeměbrany v Budapešti. V roce 1915 byl povýšen na generála pěchoty, po skončení první světové války byl k datu 1. ledna 1919 penzionován.
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze staré německé šlechtické rodiny nobilitované v roce 1615, patřil k bavorsko-rakouské linii.[1][2] Byl nejstarším ze tří synů c. k. rytmistra Johanna Karla Karga von Bebenburg (1822–1888).[3][4] První vojenskou průpravu získal na kadetních školách v St. Pölten a Hranicích, v letech 1876–1879 studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě.[5] V hodnosti poručíka (1879) nastoupil do armády k 73. pěšímu pluku v Terezíně.[6] V letech 1882–1884 si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegsschule) ve Vídni a v hodnosti nadporučíka byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu (1884). Tři roky strávil službou v Rijece, v roce 1888 byl jako kapitán přeložen ke štábu 5. armádního sboru v Prešpurku.[7] Od roku 1890 vystřídal v rychlém sledu službu v Marosvásárhély (dnes Târgu Mureș v Rumunsku), Budapešti, Zadaru a Lučenci.[8][9] V roce 1895 byl povýšen na majora a stal se šéfem štábu 13. pěší divize ve Vídni,[10] jako podplukovník byl od roku 1897 šéfem štábu jezdecké divize v Krakově.[11]
V roce 1900 byl povýšen na plukovníka[12] a krátce velel 34. pěšímu pluku v Košicích (1900–1901), následně byl v letech 1901–1906 velitelem 37. pěšího pluku v Oradei.[13] V roce 1906 dosáhl hodnosti generálmajora[14] a převzal velení 64. pěší brigády v Budapešti (1906–1910).[15] V Budapešti setrval krátce i na vyšším postu velitele 31. pěší divize (1910–1911) a k datu 1. května 1911 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála.[16] V letech 1911-1912 velel 15. pěší divizi v Miskolci[17] a od roku 1912 byl velitelem 35. pěší divize v Kluži.[18] V Kluži převzal v dubnu 1914 oblastní velitelství uherské zeměbrany[19][20] a s 38. zeměbraneckou divizí byl v srpnu 1914 povolán na východní frontu.[21] Zúčastnil se prvních bojů v Haliči, ale jako vojevůdce selhal a již v listopadu 1914 byl z fronty odvolán. Byl přidělen k dispozici uherskému ministerstvu zeměbrany. V letech 1915–1916 byl vrchním velitelem jednotek uherské zeměbrany v Budapešti a k datu 1. května 1915 obdržel hodnost titulárního generála pěchoty.[22][23] O rok později byl odeslán na dovolenou, formálně byl penzionován až po rozpadu monarchie k datu 1. ledna 1919.[24] Poté střídal pobyty v Budapešti a v Dârlosu v Rumunsku, v rumunské armádě mu byla přiznána hodnost divizního generála s nárokem na penzi.[25]
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Od narození užíval šlechtický titul svobodného pána (Reichsfreiherr), který rodině náležel od roku 1731. Během vojenské služby získal řadu vyznamenání v Rakousku-Uhersku i v zahraničí.[26][27]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Jubilejní pamětní medaile (1898)
- Služební odznak pro důstojníky III. stupně (1904)
- Řád železné koruny III. třídy (1905)
- Vojenský jubilejní kříž (1908)
- Bronzová vojenská záslužná medaile (1910)
- rytířský kříž Leopoldova řádu (1913)
- Služební odznak pro důstojníky II. stupně (1914)
- Řád železné koruny II. třídy s válečnou dekorací (1915)
- Bronzová vojenská záslužná medaile s válečnou dekorací (1917)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- Řád červené orlice III. třídy (1896, Německo)
- Řád sv. Stanislava (1896, Rusko)
- komandér Danebrožského řádu (1905, Dánsko)
- Vojenský záslužný kříž (1909, Španělsko)
- Královský řád za vojenské zásluhy I. třídy (1918, Bulharsko)
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1891 se oženil na zámku Marosugra v Sedmihradsku (dnes Ogra v Rumunsku) s hraběnkou Antonií Barborou Hallerovou von Hallerstein (1859–1947) ze staré šlechtické rodiny usazené od 17. století v Uhrách.[28] Z jejich manželství se narodili čtyři synové, Georg Johann (1893–1969), Johann Baptist (1894–1949), Anton Friedrich (1895–1968) a Friedrich Georg (1899–1968).[29] Rodina žila do konce druhé světové války v Budapešti a Rumunsku, po roce 1945 odešli do Německa a jižní Ameriky.[30]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl XIII.; Praha, 1898 (reprint 1998); s. 1061 (heslo Karg z Bebenburku) ISBN 80-7185-158-2
- ↑ Geschichte der freiherrlichen Familie Karg v. Bebenburg; Mnichov, 1891; 129 s. dostupné online
- ↑ Rodina Johanna Karga von Bebenburg na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1864; Gotha, 1864; s. 411–412 dostupné online
- ↑ SVOBODA, Johann: Die Theresianische Militär-Akademie zu Wiener-Neustadt: und ihre Zöglinge von der Gründung der Anstalt bis auf unsere Tage; Vídeň, 1894; s. 84 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus 1882; Vídeň, 1881; s. 230 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1890; Vídeň, 1889; s. 102 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für das Jahr 1892; Vídeň, 1892; s. 180 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1894; Vídeň, 1894; s. 180, 387 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1896; Vídeň, 1895; s. 169 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1899; Vídeň, 1898; s. 193 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1901; Vídeň, 1901; s. 272 dostupné online
- ↑ Přehled velení pluků rakousko-uherské armády 1900–1914 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1908; Vídeň, 1907; s. 294 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1908; Vídeň, 1907; s. 127 dostupné online
- ↑ Generale und Oberste des k.u.k. Heeres 1912; Vídeň, 1912; s. 6 dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer 1912; Vídeň, 1911; s. 145 dostupné online
- ↑ Schematismus für das k.u.k. Heer 1913; Vídeň, 1912; s. 161 dostupné online
- ↑ Vrchní velení uherské zeměbrany v roce 1914 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1914; Vídeň, 1914; s. 4 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů divizí rakousko-uherské armády 1914–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Generale und Obersten 1915; Vídeň, 1915; s. 3 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1890–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Johanna Karga von Bebenburg in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 83 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1941; Gotha, 1941; s. 249 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Karga von Bebenburg in: STEINER, Jörg, C.: Schematismus der Generale und Obersten des K.U.K. Armee 1918; Vídeň, 1992; s. 167 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Karga von Bebenburg in: Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1914; Vídeň, 1914; s. 327 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser 1912; Gotha, 1912; s. 371–372 dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1921; Gotha, 1921; s. 897 dostupné online
- ↑ Rodina Johanna Karga von Bebenburg na webu geni.com dostupné online
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BALLA, Tibor: A Nagy Háború osztrák-magyar tábornokai; Národní kulturní fond, Budapešť, 2010; s. 175–176 (heslo Johann Baptist Friedrich Freiherr Karg von Bebenburg) ISBN 978-963-446-585-0 dostupné online (maďarsky)
- Rakousko-uherští generálové
- Rakousko-uherské osobnosti první světové války
- Rakouští šlechtici
- Němečtí šlechtici
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Vojenského jubilejního kříže
- Nositelé Řádu červené orlice
- Nositelé Řádu svatého Stanislava
- Nositelé Řádu Dannebrog
- Nositelé Královského řádu za vojenské zásluhy
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Španělsko)
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Narození 4. září
- Narození v roce 1859
- Narození v Podmoklech (Děčín)
- Úmrtí 7. ledna
- Úmrtí v roce 1934
- Úmrtí v Budapešti