Johann Baptist von Waldstätten
Johann Baptist von Waldstätten | |
---|---|
Polní zbrojmistr baron Johann Baptist von Waldstätten (1890) | |
Generální inspektor c. k. armády | |
Ve funkci: 1898 – 1905 | |
Předchůdce | Anton von Schönfeld |
Nástupce | Alexandr Uexküll-Gyllenband |
Zemský velitel v Banátu (7. armádní sbor v Temešváru) | |
Ve funkci: 1889 – 1898 | |
Předchůdce | Christoph von Degenfeld-Schonburg |
Nástupce | Ludwig Schwitzer von Bayersheim |
Vojenská služba | |
Služba | Rakousko-Uhersko |
Hodnost | generál pěchoty (1908), polní zbrojmistr (1889), polní podmaršál (1882), generálmajor (1877) |
Narození | 24. června 1833 Gospić |
Úmrtí | 31. prosince 1914 (ve věku 81 let) Vídeň |
Titul | svobodný pán |
Rodiče | Franz Georg Dominik von Waldstätten |
Alma mater | Tereziánská vojenská akademie |
Profese | autor a důstojník |
Ocenění | Vojenský záslužný kříž 3. třídy Řád Františka Josefa Řád Albrechtův |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Johann Baptist svobodný pán von Waldstätten (24. června 1833 Gospić – 31. prosince 1914 Vídeň) byl rakousko-uherský generál. V c. k. armádě sloužil jako absolvent vojenské akademie od roku 1851. Vyznamenal se účastí v několika válkách, poté jako štábní důstojník vystřídal službu u různých posádek v celé monarchii. V letech 1889–1898 byl zemským velitelem v Banátu a v roce 1889 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra. V závěru své kariéry zastával post generálního inspektora c. k. armády (1898–1905). Uplatnil se také vojenský pedagog a spisovatel.[1]
Životopis
[editovat | editovat zdroj]Pocházel ze šlechtické rodiny původem z Moravy (Hayek von Waldstätten) povýšené v roce 1754 do panského stavu. Byl nejstarším synem generála Franze Dominika Waldstättena (1775–1843).[2][3] Studoval na Tereziánské vojenské akademii ve Vídeňském Novém Městě a do armády vstoupil v roce 1851 jako poručík k 39. pěšímu pluku. V roce 1854 byl povýšen na nadporučíka, poté si doplnil vzdělání na Válečné škole (K.u.k. Kriegschule) ve Vídni a v hodnosti kapitána byl zařazen do sboru důstojníků generálního štábu (1856). Během války se Sardinií bojoval v bitvách u Magenty a Solferina, kde se vyznamenal statečností. Od roku 1864 působil jako učitel na jezdecké škole a v roce 1865 byl povýšen na majora. V roce 1866 se jako šéf štábu 1. jezdecké divize zúčastnil prusko-rakouské války a o rok později byl povýšen na podplukovníka přiděleného k dragounskému pluku č. 12.[4] Od roku 1870 působil jako pedagog na Válečné škole a téhož roku dosáhl hodnosti plukovníka.[5][6]
V roce 1876 byl jmenován šéfem operační kanceláře generálního štábu, v roce 1877 dosáhl hodnosti generálmajora a krátce byl velitelem 7. pěší brigády v Brně.[7] Jako velitel 7. pěší brigády v Sarajevu (1877–1879) se zúčastnil okupace Bosny a Hercegoviny (1878). Následně byl velitelem 56. pěší brigády v Záhřebu (1879–1880) a 72. pěší brigády taktéž v Záhřebu (1880–1882). V roce 1882 byl povýšen do hodnosti polního podmaršála a převzal velení 6. pěší divize v Temešváru (1882–1886).[8] V letech 1886–1889 zastával funkci zástupce velitele c. k. zeměbrany[9] a nakonec byl v letech 1889–1898 velitelem 7. armádního sboru v Temešváru, respektive zemským velitelem v Banátu.[10][11][12] V roce 1889 dosáhl hodnosti polního zbrojmistra.[13] V závěru své kariéry zastával funkci jednoho z generálních inspektorů armády (1898–1905). K datu 1. července 1905 byl penzionován, později ještě obdržel hodnost titulárního generála pěchoty (1908).[14]
Uplatnil se mimo jiné jako spisovatel a byl autorem několika vojenských učebnic. Jeho nejznámějším dílem byla dvoudílná publikace Die Taktik, která vyšla poprvé v roce 1865 a do konce 19. století se dočkala deseti vydání.
Tituly a ocenění
[editovat | editovat zdroj]Za účast ve válkách obdržel několik ocenění, během pozdější vojenské služby získal další vyznamenání, byl také nositelem několika zahraničních řádů. Od roku 1887 byl čestným majitelem pěšího pluku č. 81 dislokovaného v Jihlavě[15][16] a v roce 1888 byl jmenován c. k. tajným radou s nárokem na oslovení Excelence.[17] Získal také čestné občanství v Temešváru, kde působil řadu let.[18]
Rakousko-Uhersko
[editovat | editovat zdroj]- Řád železné koruny III. třídy s válečnou dekorací (1859)
- Vojenský záslužný kříž s válečnou dekorací (1859)
- rytířský kříž Leopoldova řádu s válečnou dekorací (1866)
- komturský kříž Řádu Františka Josefa (1877)
- Řád železné koruny II. třídy (1879)
- Řád železné koruny I. třídy (1892)
- velkokříž Leopoldova řádu (1899)
Zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- Řád pruské koruny I. třídy (Německo)
- rytíř Řádu Albrechtova s válečnou dekorací (Sasko)
- velkokříž Ludvíkova řádu s válečnou dekorací (Hesensko)
- velkokříž Řádu rumunské hvězdy (Rumunsko)
- Řád Takova I. třídy (Srbsko)
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V roce 1872 se ve Vídni oženil s Olgou Merinskou (1834–1923).[19] Jejich manželství zůstalo bezdětné, ale Johann Baptist adoptoval dva synovce své manželky, Heinricha (1866–1912) a Josefa (1869–1930) Zippererovy. Ti byli v roce 1904 povýšeni do stavu svobodných pánů s nárokem na příjmení Waldstätten-Zipperer. Oba bratři sloužili v armádě a byli důstojníky generálního štábu, Heinrich navíc působil jako pedagog na Tereziánské vojenské akademii.[20]
Johannův mladší bratr Georg von Waldstätten (1837–1918) sloužil také v armádě, dosáhl hodnosti polního zbrojmistra a naposledy byl velitelem pevnosti Krakov. Další bratr Heinrich (1835–1866) byl fregatním kapitánem u c. k. námořnictva, nejmladší z bratrů Albert (1839–1872) zemřel jako c. k. nadporučík v Praze.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Ottův slovník naučný, díl XXVII.; Praha, 1908; s. 125 (heslo WWaldstätten) dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1901; Gotha, 1901; s. 838–839 dostupné online
- ↑ Rodina Franze Dominika Waldstättena na webu geni.com dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1869–1870; Vídeň, 1869; s. 527, 577 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1871; Vídeň, 1871; s. 150, 171 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1874; Vídeň, 1874; s. 210, 213, 223 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1878; Vídeň, 1878; s. 231 [1]
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1885; Vídeň, 1884; s. 117 dostupné online
- ↑ Kais. Königl. Militär Schematismus für 1888; Vídeň, 1887; s. 116 dostupné online
- ↑ Přehled velitelů armádních sborů rakousko-uherské armády 1883–1918 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Schematismus für das Kaiserliche und Königliche Heer für 1890; Víden, 1889; s. 06, 133 dostupné online
- ↑ Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1894; Vídeň, 1894; s. 226, 231 dostupné online
- ↑ Přehled generálů rakousko-uherské armády 1859–1889 na webu austro-hungarian army dostupné online
- ↑ Služební postup Johanna Baptisty Waldstättena in: SCHMIDT-BRENTANO, Antonio: Die k. k. bzw. k. u. k. Generalität 1816–1918; Vídeň, 2007; s. 196 dostupné online
- ↑ Pěší pluk č. 81 na webu valka.czdostupné online
- ↑ Přehled majitelů pluku č. 81 in: Schematismus für das k.u.k. Heer für 1914; Vídeň, 1914; s. 540 dostupné online
- ↑ Hof- und Staatshandbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie für das Jahr 1889; Vídeň, 1889; s. 242 dostupné online
- ↑ Přehled řádů a vyznamenání Johanna Baptisty Waldstättena in: Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1905; Vídeň, 1905; s. 266 dostupné online
- ↑ Rodina Johanna Baptisty von Waldstätten na webu geni.com dostupné online
- ↑ Gothaisches genealogisches Taschenbuch der freiherrlichen Häuser 1909; Gotha, 1909; s. 901–902 dostupné online
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Rakousko-uherští generálové
- Rakouští šlechtici
- Rakouští spisovatelé
- Absolventi Tereziánské vojenské akademie
- Tajní radové
- Osobnosti prusko-rakouské války
- Nositelé Řádu Leopoldova
- Nositelé Řádu železné koruny
- Nositelé Řádu Františka Josefa
- Nositelé Vojenského záslužného kříže (Rakousko)
- Nositelé Vojenské záslužné medaile (Rakousko)
- Nositelé Řádu koruny (Prusko)
- Nositelé Řádu Albrechtova
- Nositelé Řádu rumunské hvězdy
- Nositelé Řádu Takova
- Narození 24. června
- Narození v roce 1833
- Úmrtí 31. prosince
- Úmrtí v roce 1914
- Úmrtí ve Vídni