Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic
| Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic | |
|---|---|
| Hlava rodu Smiřických | |
| Ve funkci: 1608 – 1611 | |
| Předchůdce | Zikmund II. Smiřický ze Smiřic |
| Nástupce | Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic |
| Hejtman Kouřimského kraje za panský stav | |
| Ve funkci: 1609 – 1610 | |
| Panovník | Rudolf II. |
| Předchůdce | Přech Hodějovský z Hodějova |
| Nástupce | Karel Mracký z Dubé |
| Narození | 1588 |
| Úmrtí | 16. února 1611 (ve věku 22–23 let) Hrubá Skála  Habsburská monarchie |
| Místo pohřbení | Kostelec nad Černými lesy |
| Choť | Anna Alžběta Zapská ze Zap († po 1637) |
| Rodiče | Zikmund II. Smiřický ze Smiřic Hedvika Zajícová z Házmburka |
| Děti | bezdětný |
| Příbuzní | děd: Jindřich Smiřický ze Smiřic (1535–1569) bratr: Albrecht Jan Smiřický ze Smiřic (1863–1618) bratr: Jindřich Jiří Smiřický ze Smiřic (1592–1630) sestra: Eliška Kateřina, provdaná z Vartmberka (1590–1620) sestra: Markéta Saloména, provdaná Slavatová z Chlumu (1597 – asi 1655) |
| Náboženství | nekatolické |
 Seznam děl: SKČR | Knihovny.cz | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Jaroslav II. Smiřický ze Smiřic (1588 – 16. února 1611 Hrubá Skála) byl český šlechtic z hruboskalské linie rodu Smiřických ze Smiřic, který se tehdy řadil k nejbohatším v Čechách. V letech 1608–1611 byl hlavou rodu.
Rodina a původ
[editovat | editovat zdroj]Narodil se jako prvorozený syn Zikmunda II. Smiřického ze Smiřic (1557–1608) a Hedviky Zajícové z Házmburka († 1610). Jeho nejmladší bratr, pozdější hlava rodu Albrecht Jan byl iniciátorem a čelným představitelem českého stavovského povstání proti Habsburkům. Smrtí mladšího bratra Jindřicha Jiřího (1592–1630) vymřel rod Smiřických ze Smiřic po meči.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jaroslav Smiřický byl velmi vzdělaný. Nejprve dva roky navštěvoval gymnázium v lužickém Zhořelci, poté studoval teologii na protestantské univerzitě v Basileji. Tam napsal práce pod titulem De Concordia Oratio (Řeč o svornosti) a De Consiliariis (O rádcích).[1] Přátelil se s Adamem Budovcem z Budova.[2] Poté ještě studoval na univerzitě v Heidelbergu. Během kavalírské cesty navštívil Francii, Anglii, Nizozemí a německé země. Jeho následující krátkou cestu do Itálie přerušila smrt otce v roce 1608.[1][2]
Aktivně se účastnil dlouhého zemského sněmu mezi lednem 1609 a únorem 1610, během něhož byl podepsán císařem Rudolfem II. Rudolfův majestát.[2] V letech 1609–1610 zastával úřad hejtmana Kouřimského kraje.[3][1]
V luxusně vybaveném pražském sídle nechal zřídit stříbrnici, tedy klenotnici pro uložení stříbrného nádobí. Během vpádu Pasovských do Prahy byl palác ovšem vypleněn.[1]
Zemřel 16. února 1611 ve věku 23 let buď na tuberkulózu nebo hemofilii.[1] Pohřben byl v Kostelci nad Černými lesy.[4]
Rodina
[editovat | editovat zdroj]V únoru 1610 se oženil s Annou Alžbětou Zapskou ze Zap († po 1637).[4] Krátké manželství zůstalo bezdětné.
Majetek
[editovat | editovat zdroj]Rozsáhlý majetek po Jaroslavově smrti zdědil Albrecht Václav Smiřický ze Smiřic (1590–1614) z náchodské větve, protože byl nejstarším mužským členem rodu. O tři roky později ovšem také zemřel.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 28.
- ↑ a b c ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 130–131.
- ↑ MAREŠ, Petr. Obsazování úřadu krajského hejtmana v předbělohorském období a soupis krajských hejtmanů na základě dochovaných seznamů z let 1563/1564–1616/1617 (rigorózní práce). Praha: Filozofická fakulta Univerzity Karlovy, 2011. 203 s. Dostupné online. S. 115.
- ↑ a b Smiřičtí, s. 135
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- ČECHURA, Jaroslav; STACHUROVÁ KUCROVÁ, Veronika; VLASÁKOVÁ, Zuzana. Smiřičtí: krátké dějiny úspěšného rodu. Praha: NLN, 2018. 476 s. ISBN 978-80-7422-646-5. S. 130–135.
- JUŘÍK, Pavel. Dominia Smiřických a Liechtensteinů v Čechách. Praha: Libri, 2012. 215 s. ISBN 978-80-7277-490-6. S. 28.
