Jan Roman Irving

Genmjr. Jan Roman Irving
Pamětní deska Jana Irvinga na rodném domku v Lisově čp. 15
Základní informace
Rodné jméno	Jan Roman Ircing
Narození	7. března 1915 Lisov Rakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí	24. dubna 1997 (ve věku 82 let) Praha Česko Česko
Vojenské informace
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Roman Irving rozený Ircing (7. března 1915 Lisov – 24. dubna 1997 Praha) byl československý letec, pilot 311 bombardovací perutě RAF. V této peruti nalétal 1024 hodin, celkově nalétal 1125 hodin ve 115 operačních letech.

Život

Vychodil obecnou školu, poté měšťanskou školu a vyučil se strojním zámečníkem ve Škodě Plzeň. Od roku 1931 studoval na střední průmyslové škole v Plzni. Byl jedním z těch, kteří vyslyšeli výzvu „1000 pilotů republice“. Létat začal v roce 1929 nebo 1931, kdy se přihlásil do Západočeského aeroklubu. V letech 1934–1935 absolvoval školu pro odborný dorost letectva při Vojenském leteckém učilišti (VLU) v Prostějově, kde získal kvalifikaci pilota dvoumístných letounů. Po výcviku byl zařazen k 1. pozorovací letce Leteckého pluku 1 T. G. Masaryka na letiště Praha-Kbely. Do vypuknutí války dosáhl v československé armádě hodnosti rotného délesloužícího.

Polsko

V květnu 1939 opustil nacisty okupované Československo a přihlásil se na konzulátu v polském Krakově. Zapsal se do Cizinecké legie a byl transportován do Francie. Po vstupu Francie do války přešel do Francouzského letectva, kde až do kapitulace Francie podnikl 5 nebo 11 operačních letů.

Velká Británie

V červnu 1940 měl být letecky evakuován do Anglie, pro špatné povětrnostní podmínky a nedostatek benzínu musel jeho stroj přistát v Jugoslávii. Kvůli tomuto incidentu byl dlouhou dobu považován za nezvěstného a byla mu udělena Československá medaile Za chrabrost in memoriam. V Bělehradu se v září 1940 přihlásil do československé zahraniční armády. Tzv. jižní cestou doputoval až do Haify, kde narukoval do československého pěšího praporu 11 – Východního. V únoru 1941 byl převelen zpět k letectvu a byl transportován do Anglie,15. května 1941 dorazil do Liverpoolu.

Zde se přihlásil do Britského královského letectva, absolvoval výcvik a v listopadu byl již jako rotmistr převelen k 311. československé bombardovací peruti RAF. Bojoval v bitvě o Británii a zúčastnil se nočních bombardovacích letů nad Německem. Od léta 1943 se aktivně podílel v bitvě o Atlantik. V červnu 1944 měl nalétáno 930 hodin, což bylo nejvíce ze všech pilotů perutě. Prvenství získal i co se týče počtu napadení zjištěných nepřátelských ponorek, zaútočil na ně celkem osmkrát. Dne 28. října 1943 byl povýšen do hodnosti podporučíka a poté na poručíka. V srpnu roku 1944 byl převelen na Bahamské ostrovy, kde sloužil jako instruktor československých vojáků v boji na moři a rovněž sám provedl několik operačních letů proti německým ponorkám. Do Evropy se navrátil na palubě lodi Queen Elizabeth, 25. srpna 1945 se vrátil do Československa.

Život po válce

V roce 1946 byl demobilizován a začal létat pro Československé státní aerolinie.Zároveň vedl výuku teorie a praktický výcvik pilotů. Z ČSA byl z politických důvodů v roce 1951 propuštěn. V roce 1952, se poprvé oženil a narodily se mu dvě děti, jako první dcera Adriana (* 1953). V roce 1956 byl zatčen a uvězněn Státní bezpečností, odkud byl později pro nedostatek důkazů propuštěn. Po návratu z vězení se narodil syn Jan (* 1958). První vlna amnestií v roce 1960 se mu vyhnula. V roce 1964 byl částečně rehabilitován, v roce 1968 mu byl udělen čestný titul Zasloužilý vojenský letec a mohl se vrátit k Československým aeroliniím, kde létal až do odchodu do důchodu v roce 1977. Z druhého manželství vzešla dcera Iveta (* 1970), která se snaží zachovávat odkaz otce i jeho spolubojovníků. V domu čp. 60 v Úhercích zřídila svému otci muzeum.

Život po roce 1989

Plně rehabilitován byl po roce 1989. Do roku 1996 působil v předsednictvu znovuobnoveného Svazu letců České republiky.

Ocenění

Jan Irving byl nositelem řady československých, českých i zahraničních vysokých vyznamenání (mj. polský vojenský kříž Polské ozbrojené síly na západě 1939–1945 nebo francouzský kříž Croix Pro Audacia).

Pamětní desky byly Janu Irvingovi umístěny na rodném domku v Lisově čp. 15 (6. 5. 2000) a v jeho druhém domově v Úhercích čp. 60 (19. 5. 2001).

V březnu 1990 byl povýšen do hodnosti plukovníka.

Roku 1994 mu byla udělena francouzská pamětní medaile za kampaň v Normandii.

V květnu 1995 byl povýšen do hodnosti generálmajora.

V srpnu 1995 mu obec Úherce udělila čestné občanství.

V roce 2006 se stal čestným občanem Prahy 18.

Vyznamenání

• Medaile Za hrdinství in memoriam, 1997
• Národní řád za zásluhy, V. třída – rytíř, 8. února 1995 (Francie)
• Československý válečný kříž 1939 (pětinásobný nositel)
• Československá medaile Za chrabrost před nepřítelem (trojnásobný nositel)
• Československá vojenská medaile za zásluhy, I. stupeň
• Medaile za zásluhy o ČSLA, I. stupeň, II. stupeň
• Pamětní medaile československé armády v zahraničí, se štítky F a VB
• Pamětní medaile k 20. výročí osvobození ČSSR
• Válečný kříž 1939–1945, 1940 (Francie)
• Hvězda 1939–1945 (Velká Británie)
• Hvězda Atlantiku (udělena dvakrát, Velká Británie)
• Evropská hvězda leteckých osádek (Velká Británie)
• Africká hvězda (Velká Británie)
• Hvězda za Francii a Německo (Velká Británie)
• Medaile Za obranu (Velká Británie)
• Válečná medaile 1939–1945 (Velká Británie)

Jan Roman Irving ve filmu

• V 60. letech o Janu Irvingovi natočil režisér Tomáš Škrdlant medailónek do vojenského filmového periodika „Magazín ČAF č. 3/1968“.
• Zpráva o dvou osudech (1997) – dokument Vlastimila Venclíka o dvou československých vojácích ze západní fronty. Jedním z nich byl Jan Irving a druhým Jan Horal. Pojednává o osudech dvou vojáků, z nichž jeden zůstal v rodné zemi a druhý emigroval.

Odkazy

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Jan Roman Irving na Wikimedia Commons

Autoritní data	AbARTP: 99992 Biblio: 83d21fef-5b0c-4d03-bfa8-e6c37bfb132e NKC: pna2005274647 GND: 1205668756 VIAF: 85084511

Portály: Lidé | Druhá světová válka | Česko