Přeskočit na obsah

Jan Jebavý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jan Jebavý
Narození10. května 1908
Žabovřesky
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí1. října 1942 (ve věku 34 let) nebo 10. října 1942 (ve věku 34 let)
Mauthausen
Německá říšeNěmecká říše Německá říše
Příčina úmrtízavražděn injekcí do srdce
BydlištěBrno
Alma materMasarykova univerzita
Povolánívysokoškolský učitel
ZaměstnavatelMasarykova univerzita
OceněníČeskoslovenský válečný kříž 1939
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Jebavý (10. května 1908 Žabovřesky[1]1. října 1942 Mauthausen)[2] byl český oční lékař. Posmrtně byl jmenován profesorem na Masarykově univerzitě. Během německé okupace se připojil k odboji, v říjnu 1941 byl zatčen a následující rok deportován do koncentračního tábora Mauthausen.[3]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Jan Jebavý pocházel ze Žabovřesek, byl synem dělníka Rudolfa Jebavého a Bohumily, rozené Tomkové. Studoval na I. českém státním gymnáziu v Brně, které úspěšně dokončil v roce 1926 maturitou. V letech 1926 až 1932 studoval na lékařské fakultě Masarykově univerzity všeobecné lékařství, kde následně promoval 27. května 1933.[4] V roce 1934 vykonával vojenskou službu a od října téhož roku byl externím lékařem na pediatrické klinice.[4] V roce 1935 se stal sekundárním lékařem na oční klinice. V roce 1936 se oženil se Svatavou Gallusovou. Následující rok se manželům narodila dcera Hana. V letech 1937 až 1941 vyučoval na Masarykově univerzitě.

Byl členem sokolské župy Jana Máchala – Sokol Brno I. Vynikal v lehké atletice. Jeho oblíbenou disciplínou byl překážkový běh na 110 metrů překážek.[3]

Odbojová činnost

[editovat | editovat zdroj]

Za okupace došlo v září roku 1939 k jeho prvnímu zatčení při akci Albrecht I., z preventivních důvodu v důsledku napadení Polska německými armádou. V říjnu 1939 došlo k jeho propuštění. Po propuštění obnovil styk s odbojovou organizací Obrana národa a stál se členem její politické skupin. Současně působil v komisi pro styk se župami. Od jara 1940 se účastnil tzv. jugoslávské akce, která měla za cíl sběr informací pro britskou ambasádu v Bělehradě a její kontrarozvědku. Druhé zatčení proběhlo 8. října 1941, které mělo za cíl zlikvidovat všechny sokolské jednotky. Dne 27. listopadu 1941 byl v nepřítomnosti odsouzen stanným soudem bez jakéhokoliv důkazu za protiněmecké jednání a byl předán Gestapu. Z provizorního brněnského vězení byl v lednu 1942 deportován do KT Mauthausen jako nežádoucí bez možnosti návratu. Z koncentračního tábora Mauthausen měl být odeslán do KT Dachau, termín deportace byl neustále odkládán. Jan Jebavý se v důsledků otřesných podmínek v koncentračním táboře nakazil tuberkulózou, kterou jeho přítel Václav Tomášek skrýval před ostatními spoluvězni. Jiný spoluvězeň, nejspíše nedostudovaný medik, si vyžádal vyšetření. Následně byl Jan Jebavý přeložen na jiný barák, a zde byl 1. října 1942 zavražděn injekcí do srdce, kterou mu aplikovali pomocníci táborového lékaře SS Eduarda Krebsbacha.[4]

Kámen zmizelých Jana Jebavého
  • 7. září 1946 odhalení pomníku na stadionu Sokola Brno I.
  • Dne 23. listopadu 1947 byla v Sokole Brno I. odhalena pamětní deska obětem druhé světové války.
  • Dne 23. listopadu 1947 Odhalení poprsí s pamětní deskou pro oběti druhé světové války z řad studentů a učitelů na střední škole třída Kpt. Jaroše 14/03.
  • V 6. května 1950 byla studenty, zaměstnanci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity odhalena pamětní deska pro oběti druhé světové války.
  • Dne 17. září 2014 Gunter Demnig položil kámen zmizelých v Heinrichově ulici 215/30.  

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan Jebavý na německé Wikipedii.

  1. Matrika 17536, sn. 87 [online]. MZA [cit. 2022-10-23]. Dostupné online. 
  2. prof. IM MUDr. Jan Jebavý [online]. Spolek pro vojenská pietní místa [cit. 2020-08-14]. Dostupné online. 
  3. a b Encyklopedie dějin města Brna. encyklopedie.brna.cz [online]. 2004 [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. 
  4. a b c Jebavý Jan :: Mauthausen. mauthausen.webnode.cz [online]. [cit. 2020-08-13]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]