Přeskočit na obsah

Jan Graubner

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Jan Bosco Graubner)
Jeho Excelence
Mons. Jan Graubner
37. arcibiskup pražský
25. primas český
Velkopřevor českého místodržitelství
Řádu Božího hrobu
Církevřímskokatolická
Provinciečeská
Arcidiecézepražská
Jmenování13. května 2022
Uveden do úřadu2. července 2022
PředchůdceDominik Duka
Heslo„Quod dixerit vobis, facite“
„Co vám řekne, učiňte“
ZnakZnak
Svěcení
Jáhenské svěcení1973, Olomouc
světitel Josef Vrana
Kněžské svěcení23. června 1973
světitel Josef Vrana
Biskupské svěcení7. dubna 1990, Olomouc
světitel František Vaňák
1. spolusvětitel Vojtěch Cikrle
2. spolusvětitel Karel Otčenášek
Vykonávané úřady a funkce
Zastávané úřady
Osobní údaje
ZeměČeskoČesko Česko
Datum narození29. srpna 1948 (76 let)
Místo narozeníBrno, Československo
NárodnostČeská
RodičeJan Graubner (otec) a Ludmila roz. Michálková (matka)
Povolánípedagog, spisovatel, katolický kněz, katolický biskup a vysokoškolský učitel
OvlivněnAntonínem Šuránkem
Alma materCyrilometodějská teologická fakulta Univerzity Palackého
Řády a oceněníŘád Tomáše Garrigua Masaryka řtgm II. třída (2008)
Webwww.ado.cz/obsah/mons-jan-graubner
multimediální obsah na Commons
citáty na Wikicitátech
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Bosco Graubner (* 29. srpna 1948, Brno) je katolický biskup, od roku 2022 37. arcibiskup pražský a 25. primas český. V letech 1992–⁠2022 sloužil jako 14. arcibiskup olomoucký a metropolita moravský. V letech 2000 až 2010 byl předsedou České biskupské konference a znovu jím byl zvolen 28. dubna 2020.

Olomouckou arcidiecézi převzal v roce 1991 po smrti arcibiskupa Vaňáka nejprve jako pomocný biskup, kterým byl od roku 1990, rok poté jej pak papež Jan Pavel II. jmenoval sídelním arcibiskupem.

Dne 13. května 2022 byl jmenován pražským arcibiskupem. Intronizován byl 2. července 2022.[1] Je považován za reprezentanta konzervativního křídla katolické církve. Sám se ale za konzervativce nepovažuje.[2]

Životopis

[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Brně jako jeden z pěti sourozenců (má dvě sestry a dva bratry) Janu Graubnerovi a Ludmile roz. Michálkové.[3] Jeho otec byl zámožným velkopodnikatelem a společně svými rodiči a bratry vlastnili prosperující fabriku na pánské prádlo Bratři Graubnerovi. Po nastolení komunistického režimu byla firma ale znárodněná a byla přejmenována na národní podnik Šohaj.[4] Po znárodnění firmy, byl Graubnerův strýc poslán do vězení a tatínek musel nastoupit k pomocným technickým praporům. Matka s dětmi se posléze přesunula do výminku na statku ve Strážnici, odkud Graubnerova rodina pochází. Na výminku žili v potupných životních podmínkách, obývali jednu větší místnost, oblečení se dědilo ze sourozence na sourozence a matka živila děti pouze z žoldu, který jí manžel posílal z vojny. Matka děti vedla k náboženské víře, chodily ministrovat. Jan měl kvůli svému náboženskému vyznání problémy ve škole, kde učitel mluvil o zlých kapitalistech.[5]

V roce 1967 zde vystudoval Střední všeobecně vzdělávací školu a poté rok pracoval ve Zlíně jako dělník, aby získal „dělnický původ“.[zdroj⁠?!] V roce 1968 zahájil v Olomouci studia teologie, na kněze byl vysvěcen 23. června 1973. Mezi lety 1973 a 1982 působil jako kaplan ve Zlíně a ve Valašských Kloboukách. Už během tohoto působení se jako mnoho dalších římskokatolických duchovních dostal do hledáčku Státní bezpečnosti a několikrát se musel podrobit výslechům, kdy byl někdy na celý den odvezen pryč. Graubner se podle svých slov snažil s členy StB diskutovat mírně a nekonkrétně.

V této době se výrazně podílel na rozvoji hnutí Fokoláre v Československu, jehož hlavou byl Karel Pilík. Od roku 1982 do března 1990 byl farářem ve Vizovicích, kam byl komunisty poslán, za to, že se scházel mimo kostel a faru s mladými lidmi, zároveň působil jako administrátor excurrendo v Provodově (Malenisku) a Horní Lhotě.

Biskup

[editovat | editovat zdroj]

Dne 17. března 1990 byl jmenován titulárním biskupem tagarijským a pomocným biskupem olomouckým. Vysvěcen byl 7. dubna téhož roku arcibiskupem Vaňákem a biskupy Otčenáškem a Cikrlem. Za biskupské heslo si zvolil větu Quod dixerit vobis facite (česky: Co vám řekne, učiňte).

Biskupská genealogie

[editovat | editovat zdroj]

Následující tabulka obsahuje genealogický strom, který ukazuje vztah mezi svěcencem a světitelem – pro každého biskupa na seznamu je předchůdcem jeho světitel, zatímco následovníkem je biskup, kterého vysvětil.[6] Rekonstrukcím a vyhledáním původu v rodové linii ze zabývá historiografická disciplína biskupská genealogie.

  1. kardinál Scipione Rebiba
  2. kardinál Giulio Antonio Santorio
  3. kardinál Girolamo Bernerio, OP
  4. arcibiskup Galeazzo Sanvitale
  5. kardinál Ludovico Ludovisi
  6. kardinál Luigi Caetani
  7. kardinál Ulderico Carpegna
  8. kardinál Paluzzo Paluzzi Altieri Degli Albertoni
  9. papež Benedikt XIII.
  10. papež Benedikt XIV.
  11. papež Klement XIII.
  12. kardinál Marcantonio Colonna
  13. kardinál Giacinto Sigismondo Gerdil, B
  14. kardinál Giulio Maria della Somaglia
  15. kardinál Carlo Odescalchi, SJ
  16. kardinál Costantino Patrizi Naro
  17. kardinál Lucido Maria Parocchi
  18. papež Pius X.
  19. papež Benedikt XV.
  20. papež Pius XII.
  21. arcibiskup Saverio Ritter
  22. arcibiskup Josef Beran
  23. arcibiskup Josef Karel Matocha
  24. kardinál František Tomášek
  25. biskup Antonín Liška
  26. arcibiskup František Vaňák
  27. Jan Graubner

Arcibiskup olomoucký

[editovat | editovat zdroj]
Graubnerův znak jako arcibiskupa olomouckého

Po smrti Františka Vaňáka převzal jako pomocný biskup správu diecéze a posléze byl 28. září 1992 jmenován arcibiskupem olomouckým, správu diecéze převzal 7. listopadu 1992. Pokračoval ve snaze svého předchůdce obnovit diecézní struktury a instituce zlikvidované v průběhu komunistického útlaku. V rámci obnovy církevního školství založil či obnovil celou řadu církevních škol, např. tehdejší Cyrilometodějské gymnázium (1992), VOŠS Caritas (1995), Stojanovo gymnázium (2001). Inicioval vznik Tříkrálové sbírky.[2]

V období od 25. ledna 2000 do 24. března 2010 byl předsedou České biskupské konference (ČBK),[7] od 24. března 2010 byl jejím místopředsedou. Dne 28. dubna 2020 byl do pozice předsedy ČBK zvolen po kardinálu Dominiku Dukovi podruhé.[8] Zároveň je jejím delegátem pro charitativní činnost.

Byl předsedou přípravné komise Plenárního sněmu katolické církve v České republice.

Dne 17. května 2015 koncelebroval se Stanisławem kardinálem Dziwiszem v bazilice Navštívení Panny Marie na Svatém Kopečku u Olomouce slavnostní vzpomínkovou mši k 20. výročí návštěvy sv. Jana Pavla II. a jeho setkání s mládeží. Shromáždění věřících, při němž byl do ostatkové skříňky poblíž oltáře sv. Viktora uložen relikviář s ostatkem – krví – sv. Jana Pavla II., pozdravil prostřednictvím televizního přenosu z Říma Svatý Otec papež František.

V době pandemie covidu-19 roku 2020 několikrát celebroval mši svatou v Kapli Telepace v Ostravě, v přímém televizním přenosu TV Noe.[9] Na podzim 2020 koronavirem onemocněl, byl hospitalizován a podle jeho vlastních slov byl jeho stav velmi vážný: „Ocitl jsem se na prahu věčnosti“. Věřící byli během jeho hospitalizace posléze vyzváni, aby se za něj modlili. Po několika týdnech hospitalizace se uzdravil. Graubner poté napsal děkovný list, v němž děkoval věřícím za modlitby za jeho uzdravení, v němž svůj stav nadále popisoval: „Situace byla vážná a já jsem Pánu za vše poděkoval a byl připraven odejít do jeho milosrdenství, ale zároveň jsem slíbil v práci pokračovat, pokud on bude chtít.”[10][11]

Arcibiskup pražský

[editovat | editovat zdroj]

Dne 13. května 2022 jej papež František jmenoval 37. arcibiskupem pražským, přestože mu v té době bylo téměř 74 let.[12][13] V okamžiku svého jmenování se Jan Graubner stal administrátorem olomoucké arcidiecéze, a byl jím až do 2. července 2022, kdy se ujal úřadu pražského arcibiskupa.[14] Jeho jmenování bylo velkým překvapením kvůli jeho věku a také tomu, že celý život působil na Moravě (k přeložení biskupa do jiné církevní provincie dochází velmi vzácně, na území Čech a Moravy se tak stalo naposledy v roce 1916, kdy byl arcibiskup pražský Lev Skrbenský z Hříště jmenován arcibiskupem olomouckým). Jeho nástupcem ve funkci arcibiskupa olomouckého a metropolity moravského byl v pátek 9. února 2024 jmenován papežem Františkem Mons. Josef Nuzík.

Dne 29. srpna 2023 při dosažení svých 75. narozenin, poslal papeži rezignační list, který je povinen poslat každý biskup při dosažení tohoto věku. Papež František Graubnera vyzval, aby ve funkci nadále setrval, dokud neučiní jiné rozhodnutí. Arcibiskup Graubner posléze prohlásil, že pokud mu to zdraví dovolí, je ochoten ve své funkci pokračovat, dokud bude potřeba.[15][16]

Akademická činnost

[editovat | editovat zdroj]

Od roku 1999 do roku 2021 byl předsedou správní rady Univerzity Palackého v Olomouci,[17] na jejíž Cyrilometodějské teologické fakultě působil z titulu svého arcibiskupského úřadu jako její Velký kancléř.

Názory

[editovat | editovat zdroj]

Jan Graubner v roce 2021 kritizoval počínání kontroverzní radní Hany Lipovské v Radě České televize, oznámil rovněž, že vyzval Hanu Lipovskou k rezignaci. Hana Lipovská tuto výzvu neuposlechla, později však byla odvolána poslanci. Hana Lipovská byla do Rady ČT původně navržena Českou biskupskou konferencí, její následné působení označil Graubner za „citelné ponaučení“ pro Českou biskupskou konferenci.[18]

Zatímco jeho předchůdce kardinál Dominik Duka dával často najevo své politické názory, Jan Graubner je spíše znám tím, že se snaží působit nestranně. Stejně jako většina biskupů je ale stoupencem KDU-ČSL a zastává také její konzervativní postoje.[19]

Na otázku manželství homosexuálních páru odpověděl: „Mám k nim úctu jako ke každému jinému člověku. Mé přesvědčení o manželství a zdravé rodině však nepřipouští manželství lidí stejného pohlaví.”[20]

Při otázce, jestli má radost z vítězství Petra Pavla v prezidentských volbách 2023, odpověděl: „Ano. Věřím, že se podaří spojit síly pro dobro naší společnosti.“[21]

Dne 3. března 2022, krátce po vypuknutí invaze na Ukrajinu, zaslal jménem českých a moravských biskupů list adresovaný moskevskému patriarchovi Kirillovi, v němž jej vyzval, aby se okamžitě zasadil o ukončení válečného konfliktu.[22]

Na konci června 2024 arcibiskup Graubner připomínkoval návrhy revize rámcových vzdělávacích programů pro předškolní a základní vzdělávání, který vypracoval Národní pedagogický institut.[23][24] Graubner měl připomínky k zasazení genderové problematiky do výuky dějepisu, ochraně klimatu a navrhl omezení práva na bezplatné vzdělávání pouze pro děti, které „nenarušují chod školy a vzdělávání ostatních“. Podle Graubnera je „popisování dějinných událostí pohledem genderu nadbytečné, ideologické a absurdní“ a je potřeba „odmítnout všechny pokusy zastřít odkaz na neodstranitelný pohlavní rozdíl mezi mužem a ženou“.[25] Kritizoval také část, která si vytyčuje za cíl přípravu mladé generace na environmentální a technologické a sociální změny. Ochranu planety bez ohledu na na zájmy a potřeby člověka označil za ideologickou. Také uvedl, že je nutné „více akcentovat roli člověka, který nechrání životní prostředí pro personifikovanou planetu a na vlastní úkor, ale naopak s ohledem na člověka a pro budoucí generace lidí.” Kritiku si vysloužil především jeho nárvrh na omezení dostupnosti školní docházky: „Je třeba revidovat systém, aby právo na vzdělávání bylo sice bezplatné a nárokové, avšak bylo k dispozici pouze dětem a rodičům, kteří nenarušují chod školy a vzdělávání ostatních žáků.“[26] Dle organizace pro informace ve vzdělávání EDUin to je přímo proti Listině základních práv a svobod.[27]

Podporuje také ekumenismus a znění kytar při bohoslužbě.

Kritika

[editovat | editovat zdroj]

Arcibiskup Graubner byl v některých médiích opakovaně kritizován, mimo jiné v rámci aféry kolem arcibiskupských vinných sklepů a případu údajného Graubnerova krytí pohlavního zneužívání dětí farářem Františkem Mertou (trestní oznámení v této věci, zřejmě trestný čin nadržování, policie odložila jako bezpředmětné).[28] Bohoslovec Václav Novák († 2018), který opakovaně na kauzu faráře Merty arcibiskupa Graubnera upozorňoval a shromáždil písemná svědectví řady obětí, napsal o Graubnerově postoji knihu Křičí hlasem zrady. Částí veřejnosti byla kritizována též jeho účast na Sudetoněmeckých dnech v roce 2002.[29]

Ocenění

[editovat | editovat zdroj]
  • V roce 2002 mu byl udělen Evropský prsten Dr. Aloise Mocka. Tato cena se uděluje jen osobnostem či institucím, jejichž působení stojí na evropských hodnotových představách o lidských právech, lidské důstojnosti a demokracii, a které se zasloužily o duchovní, kulturní, politické, hospodářské a společenské sjednocení Evropy v jejích nových geografických hranicích.[30]
  • V roce 2003 mu ministr obrany udělil Záslužný kříž I. stupně.
  • Byl mu také udělen Řád čestné lilie v trojlístku Zlatého stupně za vynikající zásluhy o skautské hnutí a službu skautským myšlenkám.
  • V roce 2003 mu byl jako výraz ocenění za mnoholetou obětavou práci udělen Řád sv. Floriana Sdružením hasičů Čech, Moravy a Slezska.
  • 3. dubna 2008 převzal cenu „Anděl 2007“ v kategorii Cena prezidenta APH za nejvýznamnější charitativní počin v roce 2007 a to jako zakladatel projektu Tříkrálová sbírka, kterou každý rok v lednu pořádá Charita Česká republika.
  • 28. října 2008 mu prezident Václav Klaus „za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva“ propůjčil Řád Tomáše Garrigua Masaryka II. třídy. Při udělování ceny byl Graubnerův přínos ústy prezidentského kancléře popsán slovy: „Mons. Jan Graubner patří k čelným představitelům římskokatolické církve naší země. Jako arcibiskup olomoucký a metropolita moravský [pozn. 1] se zasloužil o obnovu církevního života v naší zemi. Ve funkci předsedy České biskupské konference se aktivně angažuje ve veřejném životě, důraz klade především na dialog nad současnými problémy společnosti. Stál u zrodu mnoha vzdělávacích a charitativních organizací a institucí. V letošním roce oslavil 60. narozeniny.“

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zde je chybně uvedeno primas moravský – tato pozice neexistuje, je pouze primas český. Pravděpodobně mělo být zmíněno metropolita moravský.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ CHENEY, David M. Archbishop Jan Graubner [online]. Catholic-Hierarchy.org, 2020-07-06 [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. ↑ a b Arcibiskup Graubner slaví šedesátiny. Christnet.eu [online]. Česká tisková kancelář, 2008-08-28. Dostupné online. 
  3. ↑ 13. květen - Události | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  4. ↑ Jan Graubner (1948). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  5. ↑ Kněz Graubner distribuoval samizdaty a organizoval diskotéky bez alkoholu, po 1989 se stal arcibiskupem. iROZHLAS [online]. 2023-06-17 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  6. ↑ SODANO, Angelo. Ordinazione episcopale di Mons. Dominique Mamberti: Omelia del cardinale Angelo Sodano. L'Osservatore Romano. 2002-07-03, s. 4. Dostupné online [cit. 2022-10-30]. (italsky) 
  7. ↑ MLÉČKA, Pavel. 10. výročí jmenování olomouckého arcibiskupa. www.cirkev.cz [online]. tiskové středisko ČBK, 2002-09-25. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-08-30. 
  8. ↑ ČTK. Novým předsedou České biskupské konference se stal Graubner. Nahradil po deseti letech Duku. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2020-04-28 [cit. 2020-04-28]. Dostupné online. 
  9. ↑ Přímý přenos TV Noe, 25. října 2020, 10:15-11:15
  10. ↑ GRAČKA, Jiří. Arcibiskupství olomoucké [online]. 2021-01-08 [cit. 2021-01-15]. Dostupné online. 
  11. ↑ JIŘÍ, Gračka. Děkuji za vaše modlitby, vzkazuje arcibiskup Graubner věřícím po návratu z nemocnice [online]. 2020-12-21 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  12. ↑ KLIMENTOVÁ, Monika. Novým pražským arcibiskupem byl jmenován J. Exc. Jan Graubner. Česká biskupská konference [online]. 2022-05-13 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ Rinunce e nomine. press.vatican.va [online]. 2022-05-13. Dostupné online. (italsky) 
  14. ↑ Olomouckou arcidiecézi povede arcibiskup Graubner do 2. července. ado.cz [online]. 2022-05-13. Dostupné online. 
  15. ↑ ČTK. Pražský arcibiskup oslaví 75. narozeniny a poslal papeži svou demisi. České noviny [online]. ČTK, 2023-08-27 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. 
  16. ↑ ČTK. Papež vyzval Graubnera, aby setrval ve funkci pražského arcibiskupa. České noviny [online]. ČTK, 2023-09-05 [cit. 2023-09-05]. Dostupné online. 
  17. ↑ Správní rada Univerzity Palackého. www.upol.cz [online]. [cit. 03-06-2022]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 11-03-2021. 
  18. ↑ Vyzvu paní Lipovskou, aby abdikovala, chápu obavy veřejnosti, píše arcibiskup Jan Graubner. FORUM 24 [online]. Forum 24 [cit. 2022-05-13]. Dostupné online. 
  19. ↑ Ivan Štampach: Jan Graubner — dlouho očekávaná změna beze změny. Deník Referendum [online]. 2022-05-16 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  20. ↑ iDNES.cz. Graubner má k homosexuálům úctu. iDNES.cz [online]. 2002-07-01 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  21. ↑ Graubner má radost z Pavlovy výhry. Názory, že jsem ovlivnil volby, mě pobavily, říká. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2023-02-06 [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  22. ↑ KONFERENCE, Česká biskupská. Předseda ČBK Jan Graubner píše moskevskému patriarchovi Kirillovi | Zprávy. www.cirkev.cz [online]. [cit. 2023-06-20]. Dostupné online. 
  23. ↑ Připomínky arcibiskupa Jana Graubnera k návrhům revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) pro předškolní a základní vzdělávání [online]. Arcibiskupství pražské, 2024-06-27 [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. 
  24. ↑ Připomínky arcibiskupa Jana Graubnera k návrhům revize rámcových vzdělávacích programů pro předškolní a základní vzdělávání [online]. cirkev.cz, 2024 [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. 
  25. ↑ BOUBÍNOVÁ, Markéta. „Snaha popřít rozdíly mezi muži a ženami.“ Graubner kritizuje návrh reformy výuky [online]. Deník N, 2024-07-19 [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. 
  26. ↑ JANDOUREK, Jan. Podle Graubnera mají právo na vzdělání jen děti, které nenarušují chod školy. To je absurdní. Fórum24 [online]. 2024-07-30 [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. 
  27. ↑ MACH, Jiří. Neposílat problémové děti do školy? Odborníci žasnou nad myšlenkami arcibiskupa Graubnera. Novinky.cz [online]. 2024-07-24 [cit. 2024-08-15]. Dostupné online. 
  28. ↑ Arcibiskupství vyslovilo politování nad jednáním kněze Merty. www.transgender.cz [online]. [cit. 2008-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2016-03-05. 
  29. ↑ Sudetoněmecké dny 2002. Radio Prague International [online]. 2002-05-20 [cit. 2022-02-23]. Dostupné online. 
  30. ↑ Mons. Jan Graubner. www.ado.cz [online]. [cit. 2017-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-28. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Předchůdce:
Miloslav Vlk 		Znak z doby nástupu 2. předseda České biskupské konference
2000–2010 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
Dominik Duka
Předchůdce:
– 		Znak z doby nástupu 1. velkopřevor magistrální delegace Řádu Božího hrobu a následně místodržitelství v ČR
od r. 2015 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
dosud ve funkci
Předchůdce:
Dominik Duka 		Znak z doby nástupu 4. předseda České biskupské konference
od r. 2020 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
dosud ve funkci
Předchůdce:
Dominik Duka 		Znak z doby nástupu 37. arcibiskup pražský a 25. primas český
od r. 2022 		Znak z doby konce vlády Nástupce:
dosud ve funkci
Seznam olomouckých biskupů a arcibiskupů
BISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Znak olomouckého arcibiskupství
Znak olomouckého arcibiskupství
Olomoučtí
biskupové
(1063–1776)
1063–1085 Jan I. • 1088–1091 Vezel • 1091–1096 Ondřej • 1096–1099 Jindřich (?) • 1097/1099–1104 Petr I. • 1104–1126 Jan II. • 1126–1150 Jindřich Zdík • 1151–1157 Jan III. • 1157–1172 Jan IV. z Litomyšle • 1172–1182 Dětleb • 1182–1184 Pelhřim • 1184–1194 Kaim • 1194–1199 Engelbert • 1199–1201 Jan V. Bavor • 1201–1240 Robert Angličan • 1241–1245 Vilém • 1241–1245 Konrád z Friedberka • 1245–1281 Bruno ze Schauenburku • 1281–1302 Dětřich • 1302–1311 Jan VI. z Valdštejna • 1311–1316 Petr II. Andělův de Ponte Corvo • 1316–1326 Konrád I. Bavor • 1326–1333 Jindřich Berka z Dubé • 1334–1351 Jan VII. Volek • 1351–1364 Jan Očko z Vlašimi • 1364–1380 Jan IX. ze Středy • 1381–1387 Petr III. Jelito • 1387 Jan X. • 1388–1397 Mikuláš z Riesenburka • 1398–1403 Jan XI. Mráz • 1403–1408 Lacek z Kravař • 1409–1412 Konrád II. z Vechty • 1412–1416 Václav Králík z Buřenic • 1416–1430 Jan XII. Železný • 1416–1418 (Aleš z Březí) • 1430–1434 Kuneš ze Zvole • 1434–1450 Pavel z Miličína • 1450–1454 Jan XIII. • 1454–1457 Bohuslav ze Zvole • 1457–1482 Tas z Boskovic • 1483/1484–1490 Jan Filipec • 1487–1489 Jan XIV. Vitéz • 1489–1493 Ardicino della Porta ml. • 1493–1497 Jan XV. Borgia • 1497–1540 St. I. Thurzo • 1540–1541 Bern. Zoubek ze Zdětína • 1541–1553 Jan XVI. Dubravius • 1553–1565 Marek Khuen z Olomouce • 1565–1572 Vilém Prusinovský z Víckova • 1572–1574 Jan XVII. Grodecký • 1574–1575 Tomáš Albín z Helfenburka • 1576–1578 Jan XVIII. Mezoun z Telče • 1579–1599 St. II. Pavlovský • 1599–1636 František z Ditrichštejna • 1636–1637 Jan XIX. Arnošt z Plattenštejna • 1638–1662 Leopold I. Vilém (za něho administrovali: 1638 Ondřej Orlík, 1638–1640 Kašpar Karas, 1640–1642 Jan Kašpar Stredele, 1643–1646 Kašpar Karas, 1642–1650 Roderich Santhiller, 1650–1653 Jak. Merkurián, 1654–1664 Fr. Eliáš Kastelle) • 1663–1664 Karel I. Josef • 1664–1695 Karel II. z Lichtenst.-Castelcorna • 1695–1711 Karel III. Lotrin. • 1711–1738 Wolfgang Hannibal ze Schrattenbachu • 1738–1745 Jak. Arn. z Lichtenst.-Castelcorna • 1745–1758 Ferd. Jul. Troyer z Troyersteinu • 1758–1760 Leopold II. Fridrich z Egkhu • 1761–1776 Max. z Hamiltonu
Pomocní
biskupové
olomoučtí
(1304–1777)
1304–1324 Martin z Brna • 1347 Dětřich z Portic • 1442–1482 Vilém z Kolína • 1482–1501 Ondřej Wismann • 1498 Konrád Altheimer z Vaserburgu • 1509–1529 Martin Göschl • 1547–1549 Martin Přemyslovic • 1551–1561 Václav • 1603–1607 Melchior Pyrnesius z Pyrnu • 1608–1617 Jan Křtitel Civalli • 1618–1628 Hynek Jindřich Novohradský z Kolovrat • 1629–1632 Caesar Nardus z Montopole • 1630–1639 Filip Fridrich Breuner • 1637–1642 Jan Kašpar Stredele z Montani a Bergenu • 1640–1646 Kašpar Karas z Rhomsteinu • 1639–1650 Zikmund Miutini ze Spillimbergu • 1652–1665 Jan Gobbar • 1665–1668 Bernard Bredimus (nepotvrzen Římem) • 1668–1669 Ondřej Dirre • 1670–1695 Jan Jos. Breuner • 1690–1692 Fr. Ant. von Losenstein (koadjutor) • 1696–1702 Ferd. Schröffel ze Schröffenheimu • 1703–1727 Fr. Julián von Braida • 1729–1748 Otto Honorius z Egkhu • 1749–1771 Jan Karel Leopold von Scherffenberg • 1771–1776 Jan Václav Xaver Frey von Freyenfels • 1775–1777 Matyáš Fr. Chorinský z Ledské
ARCIBISKUPSTVÍ OLOMOUCKÉ
Olomoučtí
arcibiskupové
(od r. 1777)
1. 1777–1811 Antonín Theodor z Colloredo-Waldsee • 2. 1811–1819 Maria Tadeáš z Trauttmansdorffu • 3. 1819–1831 Rudolf Jan • 4. 1832–1836 Ferdinand Maria Chotek • 5. 1836–1853 Maxmilián Josef Sommerau-Beckh • 6. 1853–1892 Bedřich z Fürstenberka • 7. 1893–1904 Theodor Kohn • 8. 1904–1915 František Saleský Bauer • 9. 1916–1920 Lev Skrbenský z Hříště • 10. 1921–1923 Antonín Cyril Stojan • 11. 1923–1947 Leopold Prečan • 12. 1948–1961 Josef Karel Matocha • 1973–1987 ap. admin. Josef Vrana • 13. 1989–1991 František Vaňák • 14. 1992–2022 Jan Graubner • 15. od 2024 Josef Nuzík
Pomocní
biskupové
olomoučtí
(od r. 1779)
1779–1800 Karel Godefried z Rosenthalu • 1801–1812 Alois Jos. Krakovský z Kolovrat • 1817–1830 Ferdinand Maria Chotek • 1832–1868 Rudolf von Thyssebaert • 1831 Fr. Ant. Gindl • 1837–1838 Alois Jos. Schrenk • 1839–1841 Ant. Arnošt Schaffgotsche • do 1851 Ignaz Feigerle • 1880–1895 Gustav de Belrupt-Tyssac • 1904-1905 Jan Weinlich • 1904–1925 Karel Wisnar • 1906–1912 Vilém Blažek • 1922–1944 Jos. Schinzel • 1927–1938 Jan Stavěl • 1941–1969 St. Zela • 1943–1947 Jos. Martin Nathan • 1949–1965 Fr. Tomášek • 1990–1992 Jan Graubner • 1990–2017 Jos. Hrdlička • 2017–2024 Jos. Nuzík • od 2017 Ant. Basler
Pozn. kurz. = pomocný biskup, administrátor a ostatní; tuč. kurz. = arcibiskup; tuč. = kardinál
Seznam pražských arcibiskupů
Pražští arcibiskupové
(1344–1421)
Znak pražského arcibiskupství
Znak pražského arcibiskupství
Sedisvakance (1421–1561)
V letech sedisvakance 1421–1561 arcidiecézi spravovali administrátoři
Pražští arcibiskupové
(1561– současnost)
Antonín Brus z Mohelnice • Martin Medek z Mohelnice • Zbyněk Berka z Dubé a Lipé 1 • Karel z Lamberka • Jan Lohelius • Arnošt Vojtěch z Harrachu • Jan Vilém Libštejnský z Kolovrat • Matouš Ferdinand Sobek z Bílenberka • Jan Bedřich z Valdštejna • Jan Josef z Breuneru • František Ferdinand z Kuenburgu • Daniel Josef Mayer z Mayernu • Jan Mořic Gustav z Manderscheid-Blankenheimu • Antonín Petr Příchovský z Příchovic • Vilém Florentin ze Salm-Salmu • Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk • Ondřej Alois Ankwicz ze Skarbek-Poslawice • Alois Josef Schrenk z Notzingu • Bedřich Josef ze Schwarzenbergu • František ze Schönbornu • Lev Skrbenský z Hříště • Pavel Huyn • František Kordač • Karel Kašpar • Josef Beran • František Tomášek • Miloslav Vlk • Dominik Duka • Jan Graubner
Pozn. zvýrazněná jména představují kardinály, 1 Zbyněk Berka z Dubé a Lipé bývá uváděn jako kardinál
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jan_Graubner&oldid=24249744“