Přeskočit na obsah

Jacques Morel

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jacques Morel
Narození1395
Lyon
Úmrtí15. září 1459 (ve věku 63–64 let)
Angers
Povolánísochař a stříbrník
Významná dílatomb of Charles I, Duke of Bourbon and Agnes of Burgundy at Souvigny
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jacques Morel, též Maurel (1395 Avignon – 1459 Lyon) byl francouzský sochař rané renesance.

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z rodiny lyonských sochařů. Jeho otec Pierre Morel († 1402)[1] i jeho děd pracovali v Avignonu. V letech 1418–1425 byl Jacques Morel hlavním sochařem Lyonské katedrály (Primatiale Saint-Jean de Lyon) a mimo jiné zde roku 1420 vytvořil náhrobek kardinála Amedea di Saluzzo, arciděkana Lyonu. Tamní Morelova díla byla zničena za náboženských válek 1562. V roce 1425 opustil Lyon a usadil se v Toulouse, kde se oženil s Jeanne Bonnebroche. Po její smrti v roce 1429 odešel do Avignonu.

Do roku 1433 pracoval v Avignonu, kde dostal zakázku bohatého obchodníka Berta Busaffi na stříbrnou sochu pro oltář tamní katedrály a šest tabernáklů. Práci nedokončil a odcestoval do Bézieres, aby pracoval v kostele Saint Aphrodites. Roku 1433 byl zatčen a uvězněn v Montpellier za nedodržení zakázky. Byl propuštěn na svobodu, když se za něj zaručili tři avignonští umělci.[2] Později spolupracoval se Simonem de Beaujeu v Tarasconu. Kolem roku 1435 se oženil podruhé s Francesií, vdovou po stříbrotepci Berthomieu de Lafon a získal tak zároveň i jeho dílnu v Montpellier.

V letech 1441 až 1445 měl dílnu na rue Peyrolerie, poblíž kolegiálního kostela Saint-Pierre V Avignonu. Zde dostal zakázku na náhrobek v kapli šlechtické rodiny Galléan. V té době byl jeho tovaryšem synovec Antoine Le Moiturier.[3] V letech 1445 až 1448 opět pobýval v Montpellier, kde se zavázal dohlížet na práce v katedrále Rodez po dobu čtyř měsíců v roce.

24. června 1448 podepsal v Lyonu velmi podrobnou smlouvu[4] na provedení hrobky vévody Karla I. Bourbonského a jeho manželky Anežky Burgundské, dcery Jeana I. v Chapelle Neuve kostela převorství Saint-Pierre - a - Saint-Paul de Souvigny.[5] Vzorem měla být hrobka Filipa Smělého v Dijonu, kterou provedl Claus Sluter se svým synovcem Clausem de Werve.[6]

Pro jejich realizaci měl zůstat v Souvigny až do roku 1453. Zároveň 15. října 1448 podepsal smlouvu na sochařskou výzdobu jižního portálu katedrály Rodez a stal se hlavním dodavatelem jako předtím v Lyonu. Tato smlouva, podřízená smlouvě v Souvigny, obsahovala zakázku na 108 soch a Jacqua Morela zavazovala dočasně pobývat v Rodezu. Jako spolupracovníka najal Pierra Viguiera a když v roce 1456 zakázku opustil před dokončením, byla převzata stavebním mistrem Thibautem Saunierem, který projekt upravil a spolu s Pierrem Viguierem jako pomocníkem pro sochařství na ní pracoval do roku 1459. Jacques Baudoin Morelovi připsal Madonu, zakoupenou v roce 1954 pro hamburské muzeum, která mohla být součástí tympanonu jižního portálu.[7]

V roce 1449 opět ovdověl a oženil se potřetí s Françoise del Bechse. Roku 1450 ho radní z města Cordes-sur-Ciel požádali, aby zkontroloval statiku tamních kostelů Saint-Michel a Notre-Dame. Podle nepřímých dokladů je Morelovi připsán náhrobek Agnès Sorel v Église Saint-Ours de Loches. Argumentem je mj. dopis z roku 1453, ve kterém vzkazuje do Avignonu, že nemůže přijet, protože pracuje pro francouzského krále.

Král René I. z Anjou ho roku 1456 pověřil vytesáním náhrobku s postavami krále a jeho manželky Izabely Lotrinské v Angers. Podle dopisu králových úředníků ze dne 9. září 1459 však Jacques Morel zemřel aniž by dílo dokončil a zůstal dlužen několika osobám.[8] Hrobka byla zničena roku 1794 za Velké francouzské revoluce.

Známá díla

[editovat | editovat zdroj]
  • 1420 náhrobek kardinála Amedea di Saluzzo s postavou kardinála, obklopenou sochami Boha Otce, madony a tří světců, Lyon (zničeno)
  • 1433 stříbrný oltář katedrály v Avignonu (nedokončeno, zničeno)
  • 1441 náhrobek rodiny Galléan, Avignon (nezachováno)
  • 1445–1448 Olivetská hora v katedrále Rodez (přisouzeno na základě stylu)
  • 1453 alabastrový náhrobek vévody Karla I. Bourbonského a jeho manželky Anežky Burgundské, Souvigny
  • 1453 náhrobek Agnès Sorel v Loches (připsáno)
  • Klečící Biskup jako prosebník u Sv. Štěpána (Jacques Morel – okruh), Bode Museum
  • Náhrobek Reného I. a jeho první choti Izabely v katedrále v Angers, zničen 1794
  • Nostre Dame de Grasse, musée des Augustins, Toulouse (okruh J. Morela) on line Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine.[7]
  • náhrobek vévody Karla I. Bourbonského a jeho manželky Anežky Burgundské
    náhrobek vévody Karla I. Bourbonského a jeho manželky Anežky Burgundské
  • Náhrobek Reného I. a jeho první choti Izabely v katedrále v Angers, zničen 1794
    Náhrobek Reného I. a jeho první choti Izabely v katedrále v Angers, zničen 1794
  • Klečící Biskup jako prosebník u Sv. Štěpána (Jacques Morel – okruh), Bode Museum
    Klečící Biskup jako prosebník u Sv. Štěpána (Jacques Morel – okruh), Bode Museum
  • náhrobek Agnès Sorel v Loches (dílo J. Morela nebo Michela Colombe)
    náhrobek Agnès Sorel v Loches (dílo J. Morela nebo Michela Colombe)
  • Nostre Dame de Grasse, Toulouse Musée des Augustins (okruh J. Morela)
    Nostre Dame de Grasse, Toulouse Musée des Augustins (okruh J. Morela)

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Anne McGee Morganstern: Pierre Morel, Master of Works in Avignon, The Art Bulletin, Vol. 58, No. 3 (Sep., 1976), pp. 323-349
  2. ↑ Jean Thuile, 1956, s. 184
  3. ↑ Abbé Requin, Jacques Morel et son neveu Antoine Le Moiturier, in: Revue des Soc. des Beaux-Arts des Départements, Paris 1890
  4. ↑ Jean Thuile, 1956, s. 186
  5. ↑ La Tribune de l´Art: 4. Chapelle vieille de l’église prieurale. Gisants de Louis II de Bourbon et d’Anne d’Auvergne
  6. ↑ Colum P. Hourihane (ed.), 2012, s. 349
  7. ↑ a b Baudoin J, 2003, p. 174
  8. ↑ Jean Thuile, 1956, s. 189

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Louis Corajod, Jacques Morel, sculpteur bourguigon du XVe siècle, p. 236–255, (en ligne [archive])
  • Henri Drouot, Jacques Morel et l'école de Dijon, Les Annales de Bourgogne, 1930 ([PDF] en ligne [archive])
  • Natalis Rondot, Jacques Morel, sculpteur lyonnais (1417–1459), p. 622–651, Réunion des sociétés des Beaux-Arts des départements, 1889, 13e session (lire en ligne) [archive]
  • Pierre Henri Requin, Le sculpteur Jacques Morel, notes complémentaires sur sa vie et ses œuvres, p. 87–96, Réunion des sociétés savantes des départements à la Sorbonne. Section des beaux-arts, Ministère de l'instruction publique, 1890, 14e session (lire en ligne) [archive]
  • H. Stein, Une dynastie d'architectes: les Morel, 1910
  • Colum P. Hourihane (ed.), The Grove Encyclopedia of Medieval Art and Architecture, Vol. 2, Oxford University Press 2012, pp. 349–350
  • André Leguai, « Jacques Morel et Antoine le Moiturier, disciples de Claux Sluter ? », in Actes des journées internationales Claus Sluter (septembre 1990), Dijon, 1992, p. 137–149
  • Jean Thuile, Une œuvre orfévrée de Jacques Maurel : le saint Jean-Baptiste du prieuré de Quarante, Bulletin Monumental Année 1956 114-3 pp. 181–206 on line[nedostupný zdroj]
  • Jacques Baudoin, La sculpture flamboyante en Rouergue, Languedoc, Éditions Créer, Nonette, 2003, p. 171–175, ISBN 2-909797-85-6 on line

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Jacques_Morel&oldid=24328932“