Přeskočit na obsah

Ignác Hauschild

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Ignác Hauschild
Ignác Hauschild (fotografie portrétu od Josefa Mánese z r. 1851)
Ignác Hauschild (fotografie portrétu od Josefa Mánese z r. 1851)
Poslanec Říšského sněmu
Ve funkci:
1848 – 1849
Poslanec Českého zemského sněmu
Ve funkci:
1861 – 1862
Poslanec Říšské rady
Ve funkci:
1861 – 1862
Stranická příslušnost
ČlenstvíNárodní str. (staročeši)
Narození19. listopadu 1814
Česká Lípa
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí3. prosince 1881 (ve věku 67 let)
Merano
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
DětiKarel Hauschild
Alma materKarlo-Ferdin. univ.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ignác Hauschild, uváděn též jako Ignác Haušild,[1] v německojazyčných pramenech Ignaz Hauschild (19. listopadu 1814 Česká Lípa[2] – 3. prosince 1881 Merano[3][4]), byl český právník a politik, v 2. polovině 19. století poslanec Českého zemského sněmu a Říšské rady.

Biografie

[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval právo na Karlo-Ferdinandově univerzitě v Praze, kde získal i titul doktora práv.[5][4]

Profesí byl právník, respektive notář. V době okolo poloviny 19. století došlo ke splývání do té doby oddělených profesí advokátů a notářů. Hauschild tak byl posledním „notářem směnečným“ a od roku 1848 zároveň i advokátem. Působil v Praze.[3][6][4] Na podzim 1850 byl členem deputace pražských právníků ve Vídni, kde žádali o sjednocení notariátů a advokatur.[5] Jan Žák, který působil během studií jako písař v jeho právní kanceláři, vzpomínal, že Hauschild neuměl dobře česky, ale česky cítil. Byl prý velmi žoviální a bonvivant.[7]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Patřil mezi skupinu právníků, kteří se podíleli na činnosti Národního výboru.[3][8] Před zemskými volbami v Čechách roku 1848 byl vyslán jako komisař pro řízení voleb v okrese Mšeno a Doksy (volby sice proběhly, ale zemský sněm se nikdy nesešel).[4] Ve volbách roku 1848 byl ovšem sám zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Vysoké Mýto v Čechách. Uvádí se jako doktor práv.[9] Patřil ke sněmovní pravici.[10] Během úvodní schůze parlamentu byl zvolen zapisovatelem. Na Říšském sněmu se aktivně zapojoval do debat, zejména na téma volebního práva a jazykových otázek. V září 1848 podpořil v rozpravě návrh, aby na žádost deseti poslanců bylo vždy umožněno před hlasováním přednést text návrhu, o kterém se má hlasovat, i v jiné než německé řeči.[5] Po vypuknutí říjnové revoluce ve Vídni z hlavního města monarchie spolu s dalšími poslanci slovanské pravice odešel.[4]

Po obnovení ústavního života počátkem 60. let 19. století se zapojil do zemské a celostátní politiky. V zemských volbách v Čechách v roce 1861 byl zvolen v městské kurii (obvod Hradec Králové – Jaroměř – Josefov) do Českého zemského sněmu. Do voleb šel jako oficiální český kandidát, tedy s podporou českého volebního výboru (Národní strana).[11] V této době byl rovněž poslancem Říšské rady (celostátní zákonodárný sbor), kam ho vyslal zemský sněm roku 1861 (tehdy ještě Říšská rada nevolena přímo, ale tvořena delegáty jednotlivých zemských sněmů). Zastupoval tu kurii měst a průmyslových míst, obvod Hradec Králové – Jaroměř – Josefov.[12]

Roku 1861 byl též zvolen do sboru obecních starších v Praze. Roku 1862 se stal II. městským radou. Pak složil poslanecký mandát. Ke sklonku života se již neúčastnil politického dění, ale stále patřil k nejvyhledávanějším pražským advokátům.[4]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Haušild, Ignác [online]. katalog.svkul.cz [cit. 2013-07-29]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  2. ↑ Matriční záznam o narození a křtu farnost Česká Lípa
  3. ↑ a b c Notářství v českých zemích do roku 1949 [online]. nkcr.cz [cit. 2013-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2014-02-26. 
  4. ↑ a b c d e f MALÝ, Jakub. Stručný všeobecný slovník věcný. Praha: I. L. Kober, 1884. Dostupné online. Kapitola Hauschild Ignac, s. 88. 
  5. ↑ a b c Biographisches Lexikon des Kaiserthums Oesterreich. Bd. 8. Wien: [s.n.], 1862. Dostupné online. Kapitola Hauschild, Ignaz, s. 177. (německy) 
  6. ↑ ČERNÁ, ELIŠKA: Činnost notáře při sepisování veřejných listin [online]. zcu.cz [cit. 2013-07-29]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-04. 
  7. ↑ Karel Žák: Z pamětí nenapsaných. Národní politika. Říjen 1921, roč. 39, čís. 272, s. 1. Dostupné online. 
  8. ↑ HRUŠKA, ADAM: Vývoj advokacie [online]. muni.cz [cit. 2013-07-29]. Dostupné online. 
  9. ↑ Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2010-12-03. (německy) 
  10. ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2014-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10. 
  11. ↑ Národní listy 21. 3. 1861, http://kramerius.nkp.cz/kramerius/PShowPageDoc.do?it=&id=6086914&picp=&idpi=8401840
  12. ↑ http://alex.onb.ac.at/cgi-content/alex?apm=0&aid=spa&datum=00010002&seite=00000103
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ignác_Hauschild&oldid=24051462“