Huon de Villeneuve
| Huon de Villeneuve | |
|---|---|
| Narození | 12. století |
| Úmrtí | 13. století |
| Povolání | žakéř |
| Národnost | francouzská |
| Žánr | chansons de geste |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Huon de Villeneuve (nebo také Hugues de Villeneuve) byl francouzský žakéř původem z Champagne, žijící na přelomu 12. a 13. století v době francouzského krále Filipa II. Augusta. Jinak není o jeho životě nic známo.[1][2]
Jeho jméno se dochovalo především proto, že mu jsou připisovány dva eposy patřící mezi tzv. chansons de geste:
- Renaud de Montauban neboli Čtyři synové Ajmonovi (Les quatre fils Aymon).[3] Epos patří do Cyklu Doona Mohučského, je základem autonomního Cyklu Renauda de Montauban (Le cycle de Renaud de Montauban) a vypráví o nenávisti a o bojích mezi králem Karlem Velikým a čtyřmi syny Ajmona z Dordone.[4]
- Doon de Nanteuil. Epos je součástí autonomního cyklu Geste de Nanteuil, který je řazen do Cyklu Doona Mohučského[5] a vypráví o válce jeho syna Doona de Nanteuil s Karlem Velikým.[6]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Encyclopédie Catholique. 1. svazek. [online]. Paříž, 1840 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ The Penny Cyclopaedia of the Society for the Diffusion of Useful Knowledge. Svazek 26. [online]. Londýn, 1843 [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ The Encyclopedia Americana [online]. 1920 [cit. 2017-09-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BRUN, Laurent. Le cycle de Renaut de Montauban [online]. Arlima - Archives de littérature du Moyen Âge, 2014 [cit. 2017-09-20]. Dostupné online. (francouzsky)
- ↑ KIBLER, William W., a kol. Medieval France: An Encyclopedia. 1. vyd. New York & London: Garland Publishing, 1995. 2028 s. Dostupné online. ISBN 978-0824044442. S. 1242-1243. (anglicky)
- ↑ MICHAJLOV, Andrej Dmitrijevič. Французский героический эпос. Вопросы поэтики и стилистики. 1. vyd. Moskva: Российская академия наук, 1995. 360 s. Dostupné online. ISBN 5-201-13233-2. S. 289. (rusky)
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Les quatre fils Aymon [online]. Imago Mundi [cit. 2020-03-27]. Dostupné online. (francouzsky)