Přeskočit na obsah

Žralok šedý

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Hexanchus griseus)
Jak číst taxoboxŽralok šedý
alternativní popis obrázku chybí
Žralok šedý
Stupeň ohrožení podle IUCN
téměř ohrožený
téměř ohrožený[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Třídaparyby (Chondrichthyes)
Řádšedouni (Hexanchiformes)
Čeleďšedounovití (Hexanchidae)
Rodžralok (Hexanchus)
Binomické jméno
Hexanchus griseus
(Bonnaterre, 1788)
Rozšíření (modrá)
Rozšíření (modrá)
Rozšíření (modrá)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Žralok šedý (Hexanchus griseus) je druh žraloka dorůstající až 4,8–5,5 metru a dosahující hmotnosti 600 kg a více.[2] Samice bývá větší než samec. Samice má okolo 90 mláďat, která jsou dlouhá 40–60 cm.

Tento žralok má dlouhé protáhlé štíhlé tělo a krátký tupý rypec, velké oči bez víček a zpravidla svítivě tyrkysové oči. V horní čelisti jsou zuby do trojúhelníku a v dolní pilovité. Na rozdíl od jiných žraloků, kteří mají pět žaberních štěrbin před prsními ploutvemi, jich má šest. Pomáhají mu získat z vody více kyslíku (od předu dozadu se zmenšují). Zadní část břišních ploutví u samců je přeměněna na kopulační orgán. Ocasní ploutev je dlouhá, v zadní části je vidět výřez. Zbarvení je velmi proměnlivé, většinou šedé a kakaově hnědé. Břišní strana je světlejší.

Rozšíření

[editovat | editovat zdroj]

Obývá většinou hluboké vody tropického, subtropického a mírného pásu. V moři se pohybuje maximálně do hloubky 1900 m. Ve dne se drží u dna a odolává velkému tlaku, v noci však vyplouvá na lov do 200 m. V některých oblastech zejména severských ho však lze najít v hloubce okolo 70 metrů.

Živí se rejnoky, olihněmi, rybami a dokonce i tuleni. Kromě toho tento žralok loví málo pohyblivé živočichy dna, např. korýše. Proto se pohybuje hlavou dolů, v úhlu asi 45–60° vůči dnu.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bluntnose sixgill shark na anglické Wikipedii.

  1. The IUCN Red List of Threatened Species 2022.2. 9. prosince 2022. Dostupné online. [cit. 2023-01-02].
  2. McClain C. R.; et al. (2015). Sizing ocean giants: patterns of intraspecific size variation in marine megafauna. PeerJ 3:e715 https://doi.org/10.7717/peerj.715

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]