Halobacterium
 Halobacterium | |
|---|---|
 rod Halobacterium - buňky mají na délku asi 5 µm | |
| Vědecká klasifikace | |
| Doména | archea (Archaea) |
| Kmen | Euryarchaeota |
| Třída | Halobacteria |
| Řád | Halobacteriales |
| Čeleď | Halobacteriaceae |
| Rod | Halobacterium |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Halobacterium je rod aerobních tyčinkovitých archeí z kmene Euryarchaeota, třídy Halobacteria. Slouží jako dobrý modelový organismus pro vědecké výzkumníky.
Druhy tohoto rodu jsou adaptované k vysokým koncentracím soli v prostředí (halofilové) a mnoho z jejich proteinů vůbec nefunguje v prostředí s nízkým obsahem soli. Buňka obsahuje z důvodu zachování rovnováhy s prostředím velké množství draslíkových iontů.[1]
Jsou obalené plazmatickou membránou (klasická lipidová dvouvrstva) a navíc S-vrstvou z glykoproteinů. Halobacterium roste především na aminokyselinách, ačkoliv se zdá, že geny pro rozklad glukózy a oxidaci tuků obsahuje.[1]
Zástupci
[editovat | editovat zdroj]K známějším zástupcům rodu Halobacterium patří:
- Halobacterium cutirubrum
- Halobacterium denitrificans
- Halobacterium distributum
- Halobacterium halobium
- Halobacterium lacusprofundi
- Halobacterium mediterranei
- Halobacterium noricense
- Halobacterium pharaonis
- Halobacterium saccharovorum
- Halobacterium salinarum
- Halobacterium sodomense
- Halobacterium trapanicum
- Halobacterium vallismortis
- Halobacterium volcanii
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Microbewiki - Halobacterium [online]. [cit. 2008-08-02]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DasSarma, S. 2004. Genome sequence of an extremely halophilic archaeon, in Microbial Genomes, pp. 383–399, C.M. Fraser, T. Read, and K.E. Nelson (eds.), Humana Press, Inc, Totowa, NJ.
- RE Buchanan and NE Gibbons, eds. Bergey's Manual of Determinative Bacteriology. 8th ed.. vyd. Baltimore: The Williams & Wilkins Co., 1974. Dostupné online. Kapitola Family V. Halobacteriaceae fam. nov..
- RS Breed, EGD Murray, and NR Smith, eds. Bergey's Manual of Determinative Bacteriology. 7.. vyd. Baltimore: The Williams & Wilkins Co., 1957. Kapitola Genus XII. Halobacterium Elazari-Volcani, 1940, s. 207–212.
- ELAZARI-VOLCANI, B. Studies on the microflora of the Dead Sea. [s.l.]: Doctoral dissertation, Hebrew University, Jerusalem, 1940. S. pp. 1-116 and i-xiii.
- The Halobacterium Genome
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Halobacterium na Wikimedia Commons
