Přeskočit na obsah

Habrovice

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Habrovice
Kaple v Habrovicích
Kaple v Habrovicích
Lokalita
Charaktervesnice
ObecÚstí nad Labem
OkresÚstí nad Labem
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
StátČeskoČesko Česko
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel395 (2021)[1]
Katastrální územíHabrovice (1,97 km²)
Nadmořská výška260 m n. m.
PSČ400 01
403 40
Počet domů84 (2011)[2]
Habrovice
Habrovice
Další údaje
Kód části obce36439
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Habrovice (německy Johnsdorf) jsou vesnice, část okresního města Ústí nad Labem. Nachází se na úpatí Českého středohoří asi 5,5 kilometru severozápadně od Ústí nad Labem.

Název vesnice vznikl z přídavného jména habrová. Původně se používal v jednotném čísle, ale v době poněmčení regionu se začal používat tvar v čísle množném. Německý název Johnsdorf vznikl z osobního jména Johann ve významu Johannova (Johnova) ves. V historických pramenech se název vesnice objevuje ve tvarech: Habrovice (1454), z Habrovic (1510, 1543, 1551), Jonassdorff (1654), Jonsdorf (1720 a 1787) a úředně Johnsdorf (1854).[3]

Vesnice původně stávala nejspíše v místech označovaných „im alten Dorfe“.[3] Na začátku patnáctého století patřila johanitům, ale během husitských válek ji po roce 1420 získali majitelé hradu Blansko.[4] Roku 1454 ji Jan Blankenštejn z Vartenberka postoupil králi Ladislavovi.[5] Jan Blankenštejn se o ves dělil s Janekm z Jonsdorfu, ztotožňovaným s Janem z Habartic.[6] Podle Augusta Sedláčka potom Habrovice bývaly spravovány až do roku 1559 jako součást předlického statku.[4] Rudolf Anděl však uvedl, že po roce 1454 panovník vesnici postoupil Jakoubkovi z Vřesovic a jeho potomkům patřila až do doby kolem roku 1522.[5] Jiným vlastníkem na začátku šestnáctého století však byl Jan Oboječek.[6] Po něm ji od krále Ferdinanda I. získali opět johanité, kteří vesnici roku 1547 prodali Jaroslavu (Jaroši[6]) Kelblovi z Geisinku.[5] I tehdy byly Habrovice spravovány z Předlic,[4] ale krátkou dobu po roce 1559,[5] kdy proběhlo dělení rodového majetku mezi Jaroslavovými dědici, patřily ke Stružnici.[4] Dědici byli Bernard a Litold Kelblové z Geisinku, ale roku 1561 se stal jediným majitelem vsi Bernard (Heřman[4]) Kelbl z Geisinku, který v Habrovicích založil tvrz.[5] Jeho nástupce Jan Heřman Kelbl zemřel během stavovského povstání, po němž byla třetina[6] jeho majetku roku 1623 zkonfiskována.[4]

Roku 1624 jej koupil Jan Kašpar z Kürbitz a ke statku tehdy patřily také vsi Bánov a Dělouš.[6] Jan Kašpar v roce 1628 vesnici prodal za 3 500 tolarů[6] svobodnému pánovi Alexandru Bleilebenovi, který ji připojil ke Všebořicím.[4] Poplužní dvůr byl od roku 1794 rozprodáván a hospodaření v něm definitivně skončilo na začátku devatenáctého století.[6]

Přírodní poměry

[editovat | editovat zdroj]

Habrovice se nachází ve stejnojmenném katastrálním území s rozlohou 1,97 km²,[7] jehož součástí je mimo jiné Habrovický rybník, cca do roku 2008 využívaný jako přírodní koupaliště. Stojí v nadmořské výšce okolo 260 metrů ve výběžku Českého středohoří (okresek Ústecké středohoří), které ale na jižním okraji vesnice a západně od ní přechází do Chomutovsko-teplické pánve.[8]

Obyvatelstvo

[editovat | editovat zdroj]

Při sčítání lidu v roce 1921 ve vsi žilo 337 obyvatel (z toho 167 mužů), z nichž bylo jedenáct Čechoslováků, 325 Němců a jeden cizinec. Kromě tří evangelíků byli římskými katolíky.[9] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 349 obyvatel: šest Čechoslováků, 342 Němců a jednoho cizince. Opět se až na tři evangelíky hlásili k římskokatolické církvi.[10]

Vývoj počtu obyvatel a domů (podle sčítání lidu)[11][12]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011 2021
Počet obyvatel 266 304 252 245 296 337 349 233 215 210 204 198 227 271 395
Počet domů 46 50 50 49 50 57 58 54 52 51 54 55 69 84 84

Pamětihodnosti

[editovat | editovat zdroj]

V Habrovicích má svůj ateliér loutkář Miroslav Nebeský.[15]

  1. Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-11-01].
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. Český statistický úřad. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. a b PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách. Jejich vznik, původní význam a změny. Svazek I. A–H. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1954. 823 s. Heslo Habrovice, Johnsdorf, s. 571. 
  4. a b c d e f g SEDLÁČEK, August. Hrady, zámky a tvrze Království českého. Svazek XIV. Litoměřicko a Žatecko. Praha: Šolc a Šimáček, 1923. 502 s. Dostupné online. Kapitola Tvrze v okolí Blanska, s. 328. 
  5. a b c d e Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Příprava vydání Rudolf Anděl. Svazek III. Severní Čechy. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1984. 664 s. Kapitola Habrovice – tvrz, s. 127. 
  6. a b c d e f g Bývalá tvrz (panský dům) [online]. Národní památkový ústav [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. 
  7. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-09-16. 
  8. Přírodní poměry. Geomorfologie, klimatické oblasti [online]. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR [cit. 2023-12-07]. Dostupné online. 
  9. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. 2. vyd. Svazek I. Čechy. Praha: Státní úřad statistický, 1924. 596 s. S. 185. 
  10. Statistický lexikon obcí v Republice Československé. Svazek I. Země česká. Praha: Státní úřad statistický, 1934. 614 s. S. 386. 
  11. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2011 [online]. Praha: Český statistický úřad, rev. 2015-12-21 [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  12. Výsledky sčítání 2021 – otevřená data [online]. [cit. 2024-07-25]. Dostupné online. 
  13. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-11-23]. Identifikátor záznamu 155498 : Tvrz – panský dům. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  14. Rodinný dům Habrovice [online]. Archiweb [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. 
  15. MAYER, Vladimír. Tvořit začal ve skladu, teď lidé pro jeho loutky létají přes půl světa. iDnes.cz [online]. 2015-05-14 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]