Přeskočit na obsah

HMS Sheffield (D80)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
HMS Sheffield u Diego García v únoru 1982
HMS Sheffield u Diego García v únoru 1982
Základní údaje
Vlajka Royal Navy
TypTorpédoborec
TřídaTyp 42 Batch I
Číslo trupuD80
Jméno podleSheffield
Objednána14. listopadu 1968 u Vickers Shipbuilding and Engineering, Barrow-in-Furness
Zahájení stavby15. ledna 1970
Spuštěna na vodu10. června 1971
Uvedena do služby16. února 1975
Osud4. května 1982 zasažen raketou AM.39 Exocet, potopil se 10. května
Poloha vrakuvýchodně od Falkland[1]
Souřadnice52°11′0″ j. š., 53°50′0″ z. d.
Cena£23 200 000[2]
Takticko-technická data
Výtlak3500 T standardní
4100 T plný[3]
Délka119,5 m na vodorysce
125 m celkem
Šířka14,3 m
Ponor5,8 m
PohonCOGOG:
2× plynové turbíny Rolls-Royce Olympus (50 000 shp ~ 37 285 kW)
2× cestovní plynové turbíny Rolls-Royce Tyne (5340 shp ~ 3982 kW)
celkem 55 340 shp (~ 41 267 kW)
Palivo600 T[3] Dieso[4]
Rychlost30 uzlů (55,6 km/h)
Dosah4100 námořních mil (7593,2 km) při 13 uzlech (24,1 km/h)[3]
Posádka21 důstojníků
249 mužstvo[5]
Výzbroj1× 114 mm/55 Mark 8 Mod 0
2× 20 mm/70 Oerlikon (2×I)
2× Sea Dart (1×II, 22 střel)
ElektronikaType 965R radar vzdušné ostrahy dalekého dosahu s datalinkem Link 10
Type 992Q 3D radar středního dosahu
2x Type 909 střelecký radar pro Sea Dart[6]
FH5 Dogma HF/DF
UAA-1 Abbey Hill radiotechnický průzkum
SCOT satelitní komunikace
Type 1006 navigační radar
Type 184M sonar[7]
Letadla1× Westland Lynx HAS1
Ostatní2x Knebworth-Corvus (2xVIII) pro vypouštění klamných cílů

HMS Sheffield (D80) byl raketový torpédoborec Typu 42 Batch I britského královského námořnictva. Postaven v letech 1970 až 1975 byl první jednotkou ve své třídě (proto též někdy třída Sheffield) a druhou jednotkou toho jména v Royal Navy. Po zařazení do služby v roce 1975 se podílel na testech protivzdušného systému Sea Dart.

Byl součástí Task Force 317, která byla v dubnu 1982 – během války o Falklandy – vyslána k Falklandským ostrovům. Dne 4. května 1982 byl na předsunutém protiletadlovém stanovišti zasažen jednou ze dvou protilodních střel AM.39 Exocet, které proti britským lodím vypustila dvojice argentinských námořních letounů Super Étendard. Exocet vyvolal rozsáhlý požár a vyhořelý Sheffield se 10. května potopil. Pro Royal Navy to byla první válečná loď ztracená v boji od druhé světové války.[8]

Popis

[editovat | editovat zdroj]
Související informace naleznete také v článku Třída Sheffield.

Jako první jednotka ve své třídě byl Sheffield vybaven „Mickey Mousovýma ušima“ po stranách horní části komína – tzv. „Loxton bends“. Tyto kouřové deflektory měly odvádět horké spaliny z plynových turbín Rolls-Royce Olympus do stran, aby spaliny nepoškozovaly antény nad komínem. Toto řešení ale představovalo ideální cíl pro tepelně naváděné (IR) protilodní střely a tak se od „Loxton bends“ u dalších britských jednotek upustilo. Nesl je pouze Sheffield a oba argentinské torpédoborce ARA Hércules a ARA Santísima Trinidad. Sheffield byl také jedinou jednotkou své třídy, která nenesla dvojici protiponorkových torpédometů STWS II.[5]

Stavba a cvičné plavby

[editovat | editovat zdroj]
Sheffield v Portsmouthu na „Dnech námořnictva“ (Navy Days) 30. srpna 1980. Přední i zadní radar typu 909 je bez ochranného krytu

Stavba budoucí HMS Sheffield byla objednána v roce 1968 a kýl byl položen 15. ledna 1970 v loděnici Vickers Shipbuilding and Engineering v Barrow-in-Furness. V pátek 30. dubna 1971 došlo na stavbě k explozi, která zabila dva dělníky.[9] Trup byl spuštěn na vodu a pokřtěn Alžbětou II.[10] dne 10. června 1971.

Oproti původní odhadované ceně £12 000 000 z července 1967[11] se konečná cena stavby vyšplhala na £23 200 000.[2]

Jako první jednotka své třídy strávil Sheffield první roky testováním nových systémů a raketového protivzdušného systému Sea Dart.[12] Mimo jiné proto, že HMS Bristol – jediná jednotka Typu 82 – trpěl koncem 70. let problémy s pohonným systémem a proto nemohl být naplno využit jako testovací platforma pro Sea Dart.[13] V roce 1976 se novým kapitánem stal Captain (~ kapitán) John Forster „Sandy“ Woodward – budoucí velitel Task Group 317.8 u Falkland.[14] Woodward velel Sheffieldu až do roku 1977.[15]

Bojové způsobilosti dosáhl Sheffield v roce 1980[12] se systémem Sea Dart a pouze částečnou instalací systému pro radiotechnický průzkum UAA-1 Abbey Hill.[16]

Po rekonstrukci počátkem 80. let byly zjištěny problémy se střeleckým radarem Type 909 pro střely Sea Dart.[5] Loď také nenesla žádné rušiče pro elektronický boj.[17]

Služba

[editovat | editovat zdroj]

Cvičení

[editovat | editovat zdroj]

V červnu 1981 se Sheffield zúčastnil cvičení Roebuck, během kterého odpálil pět střel Sea Dart. Po cvičení Ocean Safari vyplul v listopadu 1981, aby hlídkoval v Indickém oceánu a Perském zálivu.[12]

Během údržby v keňské Mombase se 26. ledna 1982 novým kapitánem stal James „Sam“ Salt. Salt, který předtím sloužil na ponorkách, i jeho první důstojník (který byl pozorovatel v protiponorkovém vrtulníku), měli malé nebo irelevantní zkušenosti se službou na hladinových plavidlech a malou zkušenost s protiletadlovou obranou.[5][18]

V březnu 1982 loď proplula Suezem do Středomoří, aby se zúčastnila cvičení Spring Train, které se konalo v březnu a dubnu v Atlantiku u Gibraltaru.[19]

Vyplutí k Falklandským ostrovům

[editovat | editovat zdroj]

V odpověď na argentinskou invazi na Falklandy dostal Sheffield v pátek 2. dubna 1982 rozkaz připojit se ke svazu Rear Admiral (~ kontradmirál) Woodwarda, který se formoval za účelem dobytí ostrovů zpět.[5][20] Lodě v Gibraltaru, které se neúčastnily první vlny, předaly postradatelné zásoby lodím první vlny – Sheffield tak převzal zásoby z fregaty HMS Active. Přesun materiálu zajišťovaly palubní vrtulníky.[21] Byla naložena munice a zásoby a vyloženy zbytné artefakty. Všechny koberce byly odstraněny – kromě těch na první palubě a výš (ty následně přispěly k požáru). Jako prvek rychlé identifikace – aby se zabránilo záměně s argentinskými Hércules a Santísima Trinidad – byl na boky a komín přidán černý vertikální pruh.[5] Identifikační číslo „D80“ na bocích bylo odstraněno a na střeše můstku byl Union Jack.[12]

Do jižního Atlantiku Sheffield vyplul 10. dubna a 14. dubna doplul, spolu s fregatami HMS Arrow a HMS Brilliant a sesterskými torpédoborci HMS Coventry a HMS Glasgow, na ostrov Ascension, kde se k nim následně přidal tanker RFA Appleleaf. Společně se přidaly k dalším plavidlům Task Force 317, které zahájily operace v Total Exclusion Zone (TEZ ~ Úplně uzavřená zóna) kolem Falklandských ostrovů v sobotu 1. května 1982.[5]

Britská doktrína počítala s tím, že každé plavidlo Royal Navy, které bude mít podezření, že je cílem raketového útoku, se otočí přídí ke směru útoku, zrychlí na maximální rychlost a odpálí klamné radarové cíle (chaff), aby nebylo snadným cílem. Domluveným signálem pro tuto akci bylo kódové slovo „Handbrake“ (~ ruční brzda), které měla každá loď vyslat v okamžiku, když detekovala ozáření radarem Super E Agave argentinských letounů Super Étendard.[22] Task Force 317 se více obávala útoku argentinských ponorek typu 209, než leteckého útoku. Po potopení křižníku ARA General Belgrano nařídil kapitán „Sam“ Salt změnu kurzu každých 90 sekund jako protiopatření proti argentinským ponorkám.[23]

Když jsem si přečetl signál, který nám sděloval, že Belgrano byl napaden a potopen, pamatuji si pocit jisté zkázy, neboť to znamenalo počátek skutečné války. Už byly nějaké výstřely, ale pro nás všechny potopení velké bitevní lodě (sic!) nebo křižníku znamenalo, že teď se bude střílet na velké lodě – tím myslím nás.

Lieutenant (~ poručík) Peter Walpole, HMS Sheffield[24]

Potopení

[editovat | editovat zdroj]
Není-li uvedeno jinak, jsou všechny časy uvedeny v UTC-3.

Argentinský útok

[editovat | editovat zdroj]
SP-2H Neptune 0708/2-P-112. Ráno 4. května posádku tvořili: pilot Corvette Captain (~ korvetní kapitán) Ernesto Proni Leston,[25][26] operátor radaru Suboficial Segundo (~ námořní poddůstojník 1.třídy) José María Pernuzzi[27] a operátor radiotechnického průzkumu Suboficial Mayor/Principal (~ praporčík/podpraporčík) Aníbal Sosa.[26] Během války o Falklandy nesl kamufláž složenou z nepravidelných polí střední mořské šedé (BS381C/637) a šedozelené (BS381C/283) na horních a bočních plochách a světlé racčí šedé, či světlé letecké šedé (FS36622 nebo BS381C/627) na spodních plochách[28]
Dvojice argentinských Super Étendardtů s 1100l přídavnými nádržemi pod křídly za letu v roce 1982. Stroj 0752/3-A-202 pilotoval 4. května Capitán de Fragata (~ fregatní kapitán) Augusto Bedacarratz. Tento stroj se během války zúčastnil celkem čtyř misí: 4., 23., 25. a 30. května.[28] Stroj 0754/3-A-204 se 25. května zúčastnil mise, která vedla k potopení SS Atlantic Conveyor[29]
Příď Super Étendardu 0752/3-A-202 se siluetami Sheffieldu a Invincible jako symboly vítězství pod kabinou[28]

V 5.07 ráno úterý 4. května 1982 odstartoval z Base Aeronaval (BAN ~ námořní letecká základna) Almirante Hermes Quijada u Río Grande průzkumný letoun SP-2H Neptune (0708/2-P-112) od Escuadrilla Aeronaval de Exploración (~ námořní letecká průzkumná eskadra) Argentinského námořního letectva. Postarší Neptune s volacím znakem „Mercurio“ pilotoval Capitán de Corbeta (~ korvetní kapitán) Ernesto Proni Leston.[30][25][31] Neptune poprvé zaznamenal radarový kontakt v 7.10[30][32] (podle Zampiniho až 7.50[25]), vypnul radar a následně zachytil signál radaru dlouhého dosahu Type 965, jak torpédoborec typu 42 pátral po zdroji radarového signálu.[30] Neptune 2-P-112 zapnul radar AN/APS-20[33] podruhé v 8.14 na pozici 52°47′ j. š., 59°37′ z. d. a potřetí v 8.43, aby upřesnil pozici cíle.[30] Poté se (podle Rivase) buď radar Neptunu porouchal[30] nebo (podle Zampiniho) Neptune dostal nařízeno z velitelství přerušit kontakt do 10.00.[25]

V 10.00 ale radar Neptunu nebyl provozuschopný a tak Neptune odeslal další report a aktualizaci cíle – „jeden velký a tři střední“ – až v 10.30.[32]

Pahýl Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Operace Blackleg

[editovat | editovat zdroj]

Protože se Britové obávali špionáže ze strany Sovětů, vyslali k vraku Sheffieldu vojenské potápěče. Operace Blackleg se uskutečnila od října do listopadu 1982. Tým potápěčů pracoval pod vedením Mika Koonera z paluby plavidla MV Stena Seaspread. Mimo jiné se zaměřili na zbraňové systémy a další citlivé vybavení, tajné dokumenty, nebo kapitánův ceremoniální meč.[34]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku HMS Sheffield (D80) na anglické Wikipedii.

  1. ↑ 00520/2.X LOSS OF HMS SHEFFIELD - BOARD OF INQUIRY. Northwood: Royal Navy, 1982. Dostupné online. Kapitola Abandon Ship and Salvage Attempts, s. 8 (interně strana 4, bod 17). (anglicky)  — dále citováno jako „Board of Inquiry (2006)“
  2. ↑ a b Research Establishments: HC Deb 23 October 1989 vol 158 cc357-8W [online]. hansard.millbanksystems.com [cit. 2022-05-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-07-04. (anglicky) 
  3. ↑ a b c FRIEDMAN, Norman. British Destroyers & Frigates: The Second World War and After. Barnsley: Seaforth Publishing, 2017. Dostupné online. ISBN 978-1-5267-0282-1. S. 319. (anglicky) 
  4. ↑ BROWN, David. The Royal Navy And The Falklands War: The Epic, True Story. London: Arrow Books, 1989. ISBN 0-09-957390-3. S. 14. (anglicky)  – dále citováno jako „Brown (1989)“
  5. ↑ a b c d e f g BROWN, Paul. The Loss of HMS Sheffield. Ships Monthly. Říjen 2019, s. 40 až 43. ISSN 0037-394X. 
  6. ↑ Type 42 Sheffield Class Guided Missile Destroyer [online]. globalsecurity.org [cit. 2022-05-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ BROWN, Paul. Abandon Ship: The Real Story of the Sinkings in the Falklands War. Oxford, Dublin, New York: Osprey Publishing, 2021. ISBN 978-1472846433. S. 53. (anglicky)  – dále citováno jako „Brown (1921)“
  8. ↑ COBAIN, Ian. Revealed: catalogue of failings that sank Falklands warship HMS Sheffield [online]. theguardian.com, 2017-10-15 [cit. 2022-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ ROYAL NAVY: HC Deb 04 May 1971 vol 816 cc1180-303 [online]. hansard.millbanksystems.com [cit. 2022-05-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-10-04. (anglicky) 
  10. ↑ DORMAN, Andrew; KANDIAH, Michael D.; STAERCK, Gillian. The Falklands War. London: Centre for Contemporary British History, University of London, 2005. Dostupné online. ISBN 19-0516507-2. S. 44. (anglicky) 
  11. ↑ Friedman, str. 285
  12. ↑ a b c d SCIARONI, Mariano; AMENDOLARA, Alejandro. Handbrake!: Dassault Super Étandard Fighter-bombers In The Falklands-Malvinas War 1982. Warwick: Helion & Company, 2022. (Latin America @ War; sv. 28). ISBN 978-1-915070-72-2. S. iv. (anglicky) 
  13. ↑ GARDINER, Robert; CHUMBLEY, Stephen; BUDZBON, Przemysaw. Conways All the World's Fighting Ships 1947–1995. Annapolis: Naval Institute Press, 1996. S. 509. (anglicky) 
  14. ↑ FINLAN, Alastair. The Royal Navy in the Falklands Conflict and the Gulf War: Culture and Strategy. London: FRANK CASS, 2004. ISBN 0-203-49937-9. S. 169. (anglicky) 
  15. ↑ The life of Sir John Woodward [online]. itv.com, 2013-08-05 [cit. 2023-11-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. ↑ PRESTON, Antony. Sea Combat Off the Falklands. London: Willow Collins, 1982. ISBN 9780002180467. S. 112. (anglicky) 
  17. ↑ Board of Inquiry (2006), str. 13 (interně A-2, bod 16.a)
  18. ↑ COBAIN, Ian. Revealed: catalogue of failings that sank Falklands warship HMS Sheffield [online]. theguardian.com, 2017-10-15 [cit. 2022-06-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ Dorman & Kandiah & Staerck, str. 33
  20. ↑ EARLY BRITISH TASK FORCE MOVEMENTS (Parts 17-19), Part 17. ADVANCED GROUP SAILS SOUTH, WEEK ONE, 29th March-4th April 1982 [online]. naval-history.net, rev. 2013-05-31 [cit. 2023-08-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Brown (1989), str. 67
  22. ↑ WOODWARD, Sandy; ROBINSON, Patrick. One Hundred Days: The Memoirs of the Falklands Battle Group Commander. London: Harper Press, 2012. ISBN 978-0-00-743640-8. S. 10 a 11. (anglicky) 
  23. ↑ The Reunion: HMS Sheffield [online]. bbc.co.uk, 2012-04-15 [cit. 2022-06-10]. Dostupné online. (anglicky)  – záznam pořadu BBC; relevantní část cca 14:57 až 16:00
  24. ↑ PREBBLE, Stuart. Secrets of the Conqueror: The Untold Story of Britain's Most Famous Submarine. London: Faber and Faber, 2012. Dostupné online. ISBN 978-0-571-29720-7. S. 120. (anglicky) 
  25. ↑ a b c d ZAMPINI, Diego. Exocet! [online]. britains-smallwars.com, 2009. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-23. (anglicky) 
  26. ↑ a b Sciaroni & Amendolara, str. 40
  27. ↑ Sciaroni & Amendolara, str. 39
  28. ↑ a b c Sciaroni & Amendolara, str. i
  29. ↑ Sciaroni & Amendolara, str. ii
  30. ↑ a b c d e RIVAS, Santiago. Wings of the Malvinas: The Argentine Air War over the Falklands. Manchester: Hikoki Publications, 2012. ISBN 978-1-9021092-2-0. S. 243. (anglicky) 
  31. ↑ Jméno základny Almirante Hermes Quijada viz Sciaroni & Amendolara, str. 20 a „i“, její vývoj a vybavení str. 30 až 32. Příběh Neptunu 2-P-112 str. 38 až 41, 46, 53 a „i“
  32. ↑ a b BORRI, Lorenzo. SEGUNDA ESCUADRILLA AERONAVAL DE CAZA Y ATAQUE EN EL CONFLICTO MALVINAS [online]. histarmar.com.ar [cit. 2022-10-05]. Dostupné online. (španělsky) 
  33. ↑ SOTO, Adolfo Jorge. Aviation Photo #1470734: Lockheed SP-2H Neptune - Argentina - Navy [online]. airliners.net, 2009-01-30 [cit. 2022-10-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  34. ↑ SINCLAIR, Ray. Protecting the secrets of a wreck – diving on HMS Coventry [online]. Navylookout.com, 2022-09-29 [cit. 2023-05-14]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • BROWN, David. The Royal Navy And The Falklands War: The Epic, True Story. London: Arrow Books, 1989. ISBN 0-09-957390-3. (anglicky) 
  • BROWN, Paul. Abandon Ship: The Real Story of the Sinkings in the Falklands War. Oxford, Dublin, New York: Osprey Publishing, 2021. ISBN 978-1472846433. (anglicky) 
  • FRIEDMAN, Norman. British Destroyers & Frigates: The Second World War and After. Barnsley: Seaforth Publishing, 2017. Dostupné online. ISBN 978-1-5267-0282-1. (anglicky) 
  • HAMPSHIRE, Edward. British Guided Missile Destroyers. County-class, Type 82, Type 42 and Type 45. Oxford: Osprey Publishing, 2016. 48 s. ISBN 978-1-4728-1116-5. (anglicky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389. 
  • SCIARONI, Mariano; AMENDOLARA, Alejandro. Handbrake!: Dassault Super Étandard Fighter-bombers In The Falklands-Malvinas War 1982. Warwick: Helion & Company, 2022. (Latin America @ War; sv. 28). ISBN 978-1-915070-72-2. Kapitola 2-4 May: The Sinking of HMS Sheffield, s. 38 až 50. (anglicky) 
  • RIVAS, Santiago. Wings of the Malvinas: The Argentine Air War over the Falklands. Manchester: Hikoki Publications, 2012. ISBN 978-1-9021092-2-0. (anglicky) 
  • WOODWARD, Sandy; ROBINSON, Patrick. One Hundred Days: The Memoirs of the Falklands Battle Group Commander. London: Harper Press, 2012. ISBN 978-0-00-743640-8. (anglicky) 
  • 00520/2.X LOSS OF HMS SHEFFIELD - BOARD OF INQUIRY. Northwood: Royal Navy, 1982. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. Dále dostupné na: [2]. (anglicky) První a druhý odkaz je cenzurovaná verze odtajněná 2006, třetí odkaz je na necenzurovanou verzi odtajněnou 2017. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=HMS_Sheffield_(D80)&oldid=24171679“