Přeskočit na obsah

Guy Michel de Durfort, vévoda de Randan

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Guy Michel de Durfort, vévoda de Randan
Vojenská služba
SlužbaFrancouzské království Francie
Hodnostmaršál Francie (1768), generálporučík (1745), maréchal de camp (1740), brigádní generál (1734)

Narození26. srpna 1704
Úmrtí6. června 1773 (ve věku 68 let)
Courbevoie
Titulvévoda (1733)
ChoťElisabeth Philippine de Poitiers de Rye, Comtesse de Neufchâtel
RodičeGuy Nicolas de Durfort de Lorges a Geneviève Thérèse Chamillart
DětiMarie Geneviève de Durfort
Profesedůstojník
OceněníŘád sv. Ducha (1745)
CommonsGuy Michel de Durfort, Duke of Lorges
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Guy Michel de Durfort, vévoda de Randan (francouzsky Guy-Michel de Durfort, duc de Randan, duc de Quintin et de Durfort, comte de Lorges) (26. srpna 17046. června 1773 Courbevoie) byl francouzský šlechtic a vojevůdce 18. století. Od mládí sloužil v armádě a zúčastnil se dynastických válek. Od roku 1733 užíval titul vévody a v armádě nakonec dosáhl nejvyšší hodnosti maršála Francie (1768).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Randan

Pocházel ze starého šlechtického rodu Durfortů, byl synem kapitána královské gardy Guy Nicolase de Durfort, vévody de Quintin a Lorges (1683–1758),[1] matka Elisabeth Genéviève Chamillart (1685–1714) byla dcerou ministra války Michela Chamillarta.[2] Jako otcův dědic užíval původně jméno hrabě de Lorges. V roce 1719 vstoupil ke královským mušketýrům a již v patnácti letech získal hodnost plukovníka (mestre de camp, 1720). Od roku 1728 užíval titul vévody de Quintin, ale pro rozlišení od svého otce byl známý jako vévoda de Durfort. V roce 1733 zdědil po tetě vévodkyni de Lauzun panství Randan a začal užívat titul vévody de Randan.

Za války o polské dědictví bojoval nejprve v Itálii (1733), poté se zúčastnil obléhání Philippsburgu (1734) a zúčastnil se tažení na Rýně, mezitím byl v roce 1734 povýšen do hodnosti brigádního generála. K datu 1. ledna 1740 získal hodnost generálmajora (maréchal de camp) a stal se velitelem ve Franche-Comté. Na začátku války o rakouské dědictví bojoval v Německu a podílel se na okupaci Čech (1741–1742). V roce 1745 byl povýšen do hodnosti generálporučíka (Lieutenant-Général des Armées du Roi) a zároveň obdržel Řád sv. Ducha.[3] a dalších bojů se zúčastnil ve Flandrech. Pod velením maršála de Saxe bojoval v bitvě u Rocourtu (1746) a po skončení války se vrátil na post velitele ve Franche-Comté (1748).

V letech 1753–1754 byl velitelem vojenského tábora v Graye a v roce 1755 byl jmenován guvernérem a velitelem pevnosti v Blaye. Na začátku sedmileté války se zúčastnil prvního tažení do Německa a bojoval ve vítězné bitvě u Hastenbecku (1757). Již v roce 1758 vojsko opustil a znovu se vrátil do funkce velitele ve Franche-Comté, kde setrval do roku 1762.

Mimo aktivní službu byl k datu 1. ledna 1768 povýšen do nejvyšší armádní hodnosti maršála Francie (Maréchal de France).[4][5]

V roce 1728 se oženil s Elisabeth Philippine de Poitiers de Rye, hraběnkou de Neufchâtel (1715–1773), jedinou dcerou předčasně zemřelého hraběte Ferdinanda Françoise de Poitiers de Rye (1696–1715) a jeho manželky Marie Henriette de Bourbon-Malause (1691–1778).[6] Z manželství se narodila jediná dcera Marie Jeanne de Durfort (1735–1762), známá jako Mademoiselle de Randan.[7] Ta se provdala za francouzského paira Charlese de La Trémoille, vévodu de Thouars (1737–1792), který zastával řadu čestných funkcí a mimo jiné byl také generálem v armádě.[8]

Jeho mladší bratr Guy Louis de Durfort, vévoda de Lorges (1714–1775) sloužil také v armádě a dosáhl hodnosti generálporučíka.

  1. Guy Nicolas de Durfort na webu geni.com dostupné online
  2. Rodokmen rodu Chamillart na webu racineshistoire.fr dostupné online
  3. Liste alphabétique de l'ordre du Saint-Esprit; Paříž, 1863; s. 88 dostupné online
  4. Officiers généraux de l'armée de terre et des services (Ancien Régime – 2010); Vincennes, 2011; s. 88 dostupné online
  5. Galeries historiques du Palais de Versailles, díl VII.; Paříž, 1842; s. 467 [1]
  6. Rodokmen rodu Poitiers na webu racineshistoire.fr dostupné online
  7. Rodina vévody de Randan na webu geni.com dostupné online
  8. Rodokmen rodu de La Trémoille na webu racineshistoire.fr dostupné online

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]