Přeskočit na obsah

Guillaume Duchenne de Boulogne

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Na tento článek je přesměrováno heslo Duchenne. Možná hledáte: Duchesne.
Guillaume Duchenne de Boulogne
Narození17. září 1806
Boulogne-sur-Mer
Úmrtí15. září 1875 (ve věku 68 let)
Paříž
Místo pohřbeníCimetière de l'Est
BydlištěFrancie
Povolánífotograf, neurolog, lékař a fyziolog
ZaměstnavatelNárodní vysoká škola krásných umění
Oceněnírytíř Řádu čestné legie
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Duchenne de Boulogne a jeho asistent faradizují[1] mimické svaly živého člověka k prokázání mechaniky výrazu obličeje, foto: Adrien Tournachon, publikováno 1862
Guillaume-Benjamin-Amand Duchenne de Boulogne
Duchanne de Boulogne: synoptická deska 4 z Le Mécanisme de la Physionomie Humaine, 1862, albuminový tisk

Guillaume-Benjamin-Amand Duchenne (de Boulogne) (17. září 1806 Boulogne-sur-Mer – 15. září 1875 Paříž) byl francouzský neurolog a fotograf, který oživil Galvaniho výzkum svalové elektrofyziologie (elektromyografie). Zkoumal terapeutické využití střídavého proudu ke stimulaci svalů a nervů, aby prokázal vodivost nervových drah, odhaloval vlivy zranění a prováděl další výzkum. Duchenneovy elektrické experimenty na obličejovém svalstvu měly obrovský vliv na dílo Charlese Darwina The Expression of the Emotions in Man and Animals (Výraz emocí u lidí a zvířat).

Život

[editovat | editovat zdroj]

Guillaume-Benjamin Duchenne byl synem rybáře, pocházel z rodu námořníků, kteří se usídlili v Boulogne-sur-Mer (Buloň) ve Francii. Jeho otec chtěl, aby se také stal námořníkem, on byl ale fascinován vědou, a tak se navzdory otcovým přáním zapsal na Univerzitu v Douai, kde v 19 letech získal bakalářský titul[2]. Poté se učil u mnoha uznávaných pařížských lékařů, např. u Reného-Théophila-Hyacintha Laënneca (1781–1826) nebo Barona Guillauma Dupuytrena (1777–1835). Následně se vrátil do Buloně, kde si zřídil soukromou praxi. Oženil se s tamní ženou, ta ale zemřela po porodu syna. Tato událost přinesla Duchenneovi dlouhé období osobních sporů s její rodinou, musel být také na dlouhou dobu odloučen od svého syna, který jej později následoval v lékařské kariéře a s nímž se začal znovu stýkat až na sklonku svého života. 

V roce 1835 začal Duchenne experimentovat s tzv. "électropuncture" – technikou vynalezenou nedlouhou předtím Françoisem Magendiem a Jeanem-Baptistou Sarlandièrem, jejíž princip spočíval ve vyvolání elektrických šoků pod kůží pomocí elektrod, což vedlo ke stimulaci svalstva. Po krátkém nešťastném druhém manželství se Duchenne roku 1842 vrátil do Paříže, aby tam pokračoval v lékařském výzkumu. Živil se provozováním soukromé praxe, přičemž denně navštěvoval několik nemocnic, kde se dále vzdělával, mezi nimi např. Hôpital de la Salpêtrière. Vyvinul neinvazivní techniku stimulace svalstva, již nazýval "électrisation localisée",  která pracovala na základě faradických šoků na povrchu pokožky. Své pokusy vydal v knize De l'Électrisation localisée et de son application à la physiologie, à la pathologie et à la thérapeutique (O lokální elektrostimulaci a její aplikaci ve fyziologii, patologii a terapii), poprvé vydané v roce 1855[3]. V roce 1862 byla vydána obrazová příloha k druhému vydání, nazvaná Album de Photographies Pathologiques (Album patologických fotografií). O několik měsíců později pak byla vydána jeho dnes již známá kniha Mécanisme de la physionomie humaine (Mechanismy lidské fyziognomie)[4]. Kdyby nebylo tohoto malého, ale zato významného díla, jeho další publikace Physiologie des mouvements[5] (Fyziologie pohybů) – jeho nejvýznamnější příspěvek do oblasti  medicíny a výsledek asi dvacetiletého bádání –, by možná zůstala nepovšimnuta.

Navzdory svým netradičním metodám a často komplikovaným vztahům se starším lékařským personálem, se kterým pracoval, získal Duchenne mezinárodní uznání jako neurolog a badatel. Patří mezi vývojáře elektroterapie a dokázal také, že při úsměvu vyvolaném opravdovou radostí se zapojují nejen svaly okolo úst, ale také svaly v oblasti očí; takovýto "opravdový" úsměv se označuje na jeho počest jako Duchenneův úsměv. Je mu také připisován objev Duchenneovy muskulární dystrofie. Duchenne zemřel roku 1875, po několikaleté nemoci.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Duchenne de Boulogne na anglické Wikipedii.

Fotografie

[editovat | editovat zdroj]

Duchenne využíval nový vynález média fotografie, aby zachytil elektricky indukované reakce při svých pokusech, ale nebyl schopen zaznamenat skutečný pohyb obličejových svalů, na což si stěžoval ve svých spisech.

Je znám zejména způsobem, jakým spouštěl svalové kontrakce elektrickými sondami, zaznamenáváním výsledného zkresleného a často groteskního výrazu v té době nedávno vynalezeným fotoaparátem. Své poznatky zveřejnil v průběhu roku 1862. Jeho kniha Mécanisme de la physionomie humaine byla prvním neurofyziologickým textem o emocích a položila mezník v historii klinické lékařské fotografie.

Spolupracoval s mladým talentovaným fotografem Adrienem Tournachonem, bratrem Félixe Nadara.

Jeho fotografie jsou také součástí sbírky Fotografis, která byla představena na začátku roku 2009 v Praze.[6]

Díla

[editovat | editovat zdroj]

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ faradizace je terapeutické využití střídavého proudu ke stimulaci svalů a nervů
  2. ↑ LASÈGUE, C.; STRAUS, J. (1875). "Duchenne de Boulogne; sa vie scientifique et ses oeuvres". Archives générales de médecine. 6th. P. Asselin. 2: 687–715.
  3. ↑ Duchenne, Guillaume-Benjamin; Tibbets, Herbert (1871). A treatise on localized electrization, and its applications to pathology and therapeutics. London: Hardwicke.
  4. ↑ Mécanisme de la Physiognomie Humaine, 1. vydání 1862-3; 2. vydání: Paříž, J.B. Baillière, 1876.
  5. ↑ Physiologie des mouvements démontrée à l'aide de l'expérimentation électrique et de l'observation clinique, et applicable à l'étude des paralysies et des déformations (1867)
  6. ↑ AUER, Anna; MRAZ, Werner; STANEK, Ivo. Katalog k výstavě Fotografis collection reloaded. [s.l.]: Palác Kinských - Národní galerie v Praze (Praha), 2009. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Freitas-Magalhães, A., & Castro, E. (2009). The Neuropsychophysiological Construction of the Human Smile. In A. Freitas-Magalhães (Ed.), Emotional Expression: The Brain and The Face (pp. 1–18). Porto: University Fernando Pessoa Press. ISBN 978-989-643-034-4.
  • Sobieszek, Robert A., Ghost in the Shell, 2003, MIT Press
  • Delaporte, François. Anatomy of the Passions. Stanford: Stanford University Press, 2008.
  • PARENT, André. Duchenne De Boulogne: a pioneer in neurology and medical photography. The Canadian journal of neurological sciences. Le journal canadien des sciences neurologiques. August 2005, roč. 32, čís. 3, s. 369–77. PMID 16225184. 
  • PARENT, André. Duchenne de Boulogne (1806-1875). Parkinsonism Relat. Disord.. November 2005, roč. 11, čís. 7, s. 411–2. DOI 10.1016/j.parkreldis.2005.04.004. PMID 16345141. 
  • SIEGEL, I M. Charcot and Duchenne: of mentors, pupils, and colleagues. Perspect. Biol. Med.. 2000, roč. 43, čís. 4, s. 541–7. Dostupné online. PMID 11058990. 
  • BACH, J R. The Duchenne de Boulogne-Meryon controversy and pseudohypertrophic muscular dystrophy. Journal of the history of medicine and allied sciences. April 2000, roč. 55, čís. 2, s. 158–78. Dostupné online. DOI 10.1093/jhmas/55.2.158. PMID 10820967. 
  • PEARCE, J M. Some contributions of Duchenne de Boulogne (1806-75). J. Neurol. Neurosurg. Psychiatr.. September 1999, roč. 67, čís. 3, s. 322. PMID 10449553. 
  • JAY, V. On a historical note: Duchenne of Boulogne. Pediatr. Dev. Pathol.. 1998, roč. 1, čís. 3, s. 254–5. DOI 10.1007/PL00010897. PMID 10463286. 
  • GEORGE, M S. Reanimating the face: early writings by Duchenne and Darwin on the neurology of facial emotion expression. Journal of the history of the neurosciences. January 1994, roč. 3, čís. 1, s. 21–33. PMID 11618803. 
  • OSTINI, S. [Faradization according to Duchenne de Boulogne (1855)]. Revue médicale de la Suisse romande. March 1993, roč. 113, čís. 3, s. 245–6. PMID 8480122. 
  • BORG, K. The man behind the syndrome: Guillaume Duchenne. Journal of the history of the neurosciences. April 1992, roč. 1, čís. 2, s. 145–54. PMID 11618423. 
  • BORG, K. [The man behind the syndrome: Guillaume Duchenne. The frozen out "country bumpkin" who showed the way for research on neuromuscular diseases]. Lakartidningen. March 1991, roč. 88, čís. 12, s. 1091–3. PMID 2016943. 
  • REINCKE, H, Nelson K R. Duchenne de Boulogne: electrodiagnosis of poliomyelitis. Muscle Nerve. January 1990, roč. 13, čís. 1, s. 56–62. Dostupné online. DOI 10.1002/mus.880130111. PMID 2183045. 
  • NELSON, K R, Genain C. Vignette. Duchenne de Boulogne and the muscle biopsy. J. Child Neurol.. October 1989, roč. 4, čís. 4, s. 315. Dostupné online. DOI 10.1177/088307388900400413. PMID 2677116. 
  • TAYEAU, F. [My compatriot: Guillaume Duchenne]. Bull. Acad. Natl. Med.. December 1985, roč. 169, čís. 9, s. 1401–12. PMID 3915439. 
  • CUTHBERTSON, R A. Duchenne de Boulogne and human facial expression. Clinical and experimental neurology. 1985, roč. 21, s. 55–67. PMID 3916360. 
  • ROTH, N. Duchenne and the accuracy esthetic. Medical instrumentation. Roč. 13, čís. 5, s. 308. PMID 388166. 
  • HUESTON, J T, Cuthbertson R A. Duchenne de Boulogne and facial expression. Annals of plastic surgery. July 1978, roč. 1, čís. 4, s. 411–20. Dostupné online. PMID 365063. 
  • STILLINGS, D. Darwin and Duchenne. Medical instrumentation. Roč. 9, čís. 1, s. 37. PMID 1092967. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Pahýl
Pahýl
 Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Guillaume_Duchenne_de_Boulogne&oldid=23104468“