Giovanni Battista Guarini
| Giovanni Battista Guarini | |
|---|---|
_Il_Pastor_Fido.jpg) | |
| Narození | 10. prosince 1538 nebo 1538 Ferrara |
| Úmrtí | 7. října 1612 Benátky |
| Alma mater | Univerzita v Pise Padovská univerzita |
| Povolání | dramatik, spisovatel, básník a diplomat |
| Děti | Alessandro Guarino |
| Významná díla | Il pastor fido |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Giovanni Battista Guarini (10. prosince 1538 – 7. října 1612) byl italský básník, dramatik a diplomat. Proslul tragikomedií Věrný pastýř (Il pastor fido) z roku 1585 a úsilím o dokonalost italského jazyka.
Život
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v rodině původem veronského humanisty ve Ferraře. Tam byl po ukončení univerzitních studií v Pise, Padově a Ferraře roku 1557 jmenován profesorem literatury (rétoriky a poetiky). Brzy získal slávu jako básník a roku 1567 vstoupil do služeb Alfonsa II. d'Este, který ho povýšil na rytíře a u nějž s přestávkami vydržel 20 let. V roce 1563 patřil k zakládajícím členům italské jazykové akademie Crusca. V roce 1584 poslal Vincenzu Gonzagovi svou komedii La Idropica. V diplomatické službě byl u benátského dóžete Pietra Loredana, krátce pobýval u savojského vévody Karla Emanuela I. Filiberta v Turíně, jemuž dedikoval svou tragikomedii Il pastor fido. V Římě byl u papeže Řehoře XIII.. V roce 1597 přišel na dvůr toskánského vévody Ferdinanda I. Medicejského do Florencie. V roce 1602 pobýval u Francesca II. della Rovere v Urbinu a v roce 1607 blahopřál ke zvolení papeži Pavlu V. v Římě.[1]
Jeho dcerou byla slavná zpěvačka Anna Guariniová.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]
,_post_1586,_vaglio_per_pulire_grano.jpg)
Nejslavnějším Guariniho dílem je pastorální tragikomedie Věrný pastýř (Il pastor fido) z roku 1585, která byla poprvé uvedena u příležitosti sňatku vévody Karla Emanuela I. Savojského s princeznou Kateřinou Michaelou Španělskou v Turíně, kde byl Guarini krátce ve službě. První verze vyšla tiskem v Benátkách roku 1590, pak ji autor několikrát upravil. Dočkala se stovky vydání a byla přeložena do mnoha jazyků. Stala se modelem zjemnělé galantní kultury, jež přetrvala až do konce 18. století. Inspirovala zejména svými milostnými příběhy malíře i hudebníky. Zhudebnil ji například Philippe de Monte a pojmenoval po ní celý svůj sborník skladeb. Jako operu zhudebnil Věrného pastýře Georg Fridrich Händel (HVW 8) a uvedl ji roku 1712 v divadle Queen's v Londýně.[2].
Guariniho básnické dílo bylo rovněž vlivné a jeho texty patřily na přelomu renesance a baroka k nejčastěji zhudebňovaným. Dobrým příkladem jeho díla je madrigal Přijď, velký mučedníku (O come è gran martire) z Třetí knihy madrigalů Claudia Monteverdiho z roku 1592. Inspiraci u Guariniho našel také německý skladatel Heinrich Schütz. Oproti tomu daleko méně hudebníky inspirovaly emotivnější a dramatičtější básně Torquata Tassa, který přišel na Estenský dvůr hned po Guarinim a pokusil se Věrného pastýře napodobit svou L'Amintou.
Psal tak politické traktáty.
Accademia della Crusca
[editovat | editovat zdroj]Accademia della Crusca (zjednodušeně Crusca) byl akademická společnost, založená ve Florencii v roce 1583 skupinou vědců, humanistů a lingvistů, kteří si vzali za úkol pěstovat dokonalý italský jazyk, regulovat ho, puristicky rozšiřovat jeho slovní zásobu a chránit ho před špatnými autory a jejich slovy. V čele akademie stál Bastiano de Rossi, řečený Inferigno, který usiloval "prosévat a třídit slova jako mouku". K tomu účelu měli členové akademie symbolické lopatky na mouku, každý s jiným malovaným emblémem a devisou, vztahujícími se k obilí, zrnu, mouce, výrobkům z nich a proti jejich škůdcům.
Guarini patřil k zakládajícím členům Cruscy. Jeho lopatka má na rubu pořadové číslo 19 a je označená jeho jménem. Je na ní malovaná trojnožka se sítem, moukou a heslo: Prosévám - proseto.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Battista Guarini, in: Enciclopedia biografica degli Italiani, Treccani Roma [1]
- ↑ The Guardian z 17.4.2012
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Giovanni Battista Guarini na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Giovanni Battista Guarini
- Portrét G. B. Guariniho Archivováno 10. 5. 2021 na Wayback Machine.
- Enciclopedia biografica Treccani Battista Guarini
