Přeskočit na obsah

Georgina von Wilczek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Georgina Norberta Wilczeková
Georgina von Wilczek
Georgina von Wilczek
Narození24. října 1921
Štýrský Hradec
RakouskoRakousko Rakousko
Úmrtí18. října 1989 (ve věku 67 let)
Grabs
ŠvýcarskoŠvýcarsko Švýcarsko
Místo pohřbeníKatedrála svatého Florina
Povoláníkrálovská choť, aristokratka, tlumočnice, dobrovolnice a charitativní pracovnice
Nábož. vyznáníkatolicismus
ChoťFrantišek Josef II. z Lichtenštejna (1943–1989)[1]
DětiHans Adam II.[2]
Nikolaus z Lichtenštejna
Nora z Mariña
Václav z Lichtenštejna[2]
Filip z Lichtenštejna[2]
RodičeFerdinand Maria Wilczek[2] a Norbertina Kinská
RodWilczkové a Lichtenštejnové
PříbuzníAlois z Lichtenštejna[2], Maxmilián z Lichtenštejna[2], Konstantin z Lichtenštejna[2] a Taťána z Lichtenštejna[2] (vnoučata)
FunkceConsort of Liechtenstein (1943–1989)
PodpisGeorgina Norberta Wilczeková – podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hraběnka Georgina von Wilczek, zvaná Gina (* 24. října 1921, Štýrský Hradec18. října 1989, Grabs) byla kněžnou z Lichtenštejna a matkou současného panujícího lichtenštejnského knížete Hanse Adama II.

Narodila se ve Štýrském Hradci jako Georgina "Gina" Norberta Johana Františka Antonie Marie Rafaela von Wilczek. Jejími rodiči byli Ferdinand Maria hrabě Wilczek a jeho žena Norbertina "Nora" Kinská z Vchynic a Tetova. Její dědeček Johann Nepomuk hrabě Wilczek byl slavný polární badatel (objevitel Země Františka Josefa) a mecenáš umění.

Navštěvovala vídeňskou školu Sacré-Cœur a Penzion anglických panen v Římě, poté studovala lingvistiku a překladatelství (angličtina, francouzština a italština) na Vídeňské univerzitě.

V době druhé světové války se jako kněžna velmi zasazovala za pomoc válečným zajatcům, uprchlým vězňům a nuceně nasazeným a osobně dohlížela na péči o děti. 30. dubna 1945 založila Lichtenštejnský červený kříž a v letech 1945–1984 byla jeho předsedkyní, poté předsednictví předala své snaše. Po celý život se věnovala péči o rodiny, o staré, nemocné, či postižené osoby a zejména o matky s dětmi. Založila mj. ústav pro speciální vzdělávání. V roce 1987 obdržela od Mezinárodního červeného kříže medaili Henriho Dunanta.

V oblasti politiky se kněžna Gina zasadilo o zavedení volebního práva pro ženy v zemi.[3]

Kněžna Georgina i její manžel František Josef II. byli členy rytířského řádu Božího hrobu.

Knížecí pár na známce

V roce 1942 se zasnoubila s knížetem Františkem Josefem II. 5. března byla slavnostně přijata v Schaanu a o dva dny později, 7. března 1943 se za knížete vdala ve vaduzské katedrále sv. Florina. Sňatku požehnal churský biskup Christian Caminada. Jednalo se o historický první sňatek lichtenštejnského panovníka na území dnešního knížectví a událost se stala manifestací vůle lichtenštejnského lidu po samostatnosti a věrnosti monarchii.

Z jejich manželství se narodilo 5 dětí:

  • Hans Adam II., současný vládnoucí lichtenštejnský kníže (* 14. února 1945), ⚭ 1967 Marie Aglaé (14. dubna 1940 – 21. srpna 2021), hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova
  • princ Filip (* 19. srpna 1946), ⚭ 1971 Isabelle de L'Arbre de Malander (* 24. listopadu 1949)
  • princ Nikolaus (* 24. října 1947), ⚭ 1982 Margaretha Lucemburská (* 15. května 1957)
  • princezna Nora (* 31. října 1950), ⚭ 1988 Vicente Sartorius y Cabeza de Vaca, markýz z Mariña (30. listopadu 1931 – 22. července 2002)
  • princ František Josef Václav (19. listopadu 1962 – 28. února 1991)

Kněžna Georgina zemřela po dlouhém onemocnění rakovinou 18. října 1989 v nemocnici ve švýcarském Grabsu. Její manžel zemřel tamtéž o pouhých 26 dní později. Oba byli pochováni v rodinné hrobce ve vaduzské katedrále sv. Florina.

V roce 1988 byla po kněžně Georgině pojmenována turistická trasa Fürstin-Gina-Weg (Sareis-Augstenberg-Pfälzerhütte).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Georgina von Wilczek na anglické Wikipedii.

  1. Dostupné online. [cit. 2020-08-07].
  2. a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  3. Liechtenstein, Georgine (Gina) von – Historisches Lexikon. historisches-lexikon.li [online]. [cit. 2019-04-05]. Dostupné online. (německy) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]