Funkční bod

Funkční body, též Metoda funkčních bodů, je metoda odhadování pracnosti vývoje software založená na hodnocení jeho složitosti. V angličtině se používá zkratka FP, popřípadě FPA (Functional Point Analysis). Cílem metody je poskytovat objektivní metriku použitelnou pro plánování, řízení vývoje a vyhodnocování software.

Původ metody a její rozšíření

Základy metody vytvořil Allan J. Albrecht v roce 1979 pro firmu IBM^[1]. Metoda byla dále rozpracovávána a existuje i v mnoha dalších odvozených variantách (například Feature Points, MK II^[2] a jiné). V současnosti (2015) je tato metodika shrnuta normou ISO/IEC 14143. Metoda je uznávána i mezinárodními organizacemi jako je například OMG (Object Management Group)^[3]. Mezinárodní organizace IFPUG (INTERNATIONAL FUNCTION POINT USER GROUP) organizuje pravidelně konference na toto téma a mimo jiné také poskytuje několik stupňů certifikace ohledně Metody funkčních bodů.

Základní princip metody

Metodika patří do skupiny parametrických metrik a je postavena na hodnocení funkčnosti, kterou software obsahuje, nebo bude podle požadavků obsahovat. Hodnocení jen na základě požadavků umožňuje použít metodiku ve všech fázích tvorby software a to včetně fáze plánování vývoje. Funkční body jsou logickým jednotkami hodnocení. To je zásadní rozdíl ve srovnání s metodami hodnotícími fyzické elementy, jako je například počet řádků kódu. Funkční body jsou pak složeny ze vstupů a výstupů, dotazů, interních dat a dat externích rozhraní. Základní kroky při použití metody spočívají ve stanovení nebo ve výpočtech:

typu aplikace (nová, upravovaná, hotová)
rozsahu a hranic aplikace
datových funkcí
transakčních funkcí
stanovení neupravených funkčních bodů
vliv obecných charakteristik systému
upravených funkčních bodů

Ve všech bodech je posuzování prováděno z pohledu koncového uživatele systému.

Výhody a nevýhody

^[4]

Výhody

Nezáleží na programovacím jazyce a množství kódu.
Lze použít i u produktů postavených na kombinaci více technologií.
Hodnocení na základě specifikovaných požadavků.

Nevýhody

Vliv subjektivního posuzování.
Relativně komplikované z pohledu výpočtu.
Nezohledňuje kvalitu aplikace.
Absence fyzikálního významu funkčních bodů.

Odkazy

Reference

↑ Allan J. Albrecht: Measuring Application Development Productivity, Proc. of IBM Application Development Symp. In IBM Application Development Symp. (October 1979), pp. 83-92.
↑ Symons, C. Software sizing and estimating: Mk II FPA (Function Point Analysis). John Wiley & Sons, Inc. New York, NY, USA.1991
↑ [OMG specifikace http://www.omg.org/spec/]
↑ Symons, C.R. “Function point analysis: difficulties and improvements.” IEEE Transactions on Software Engineering. January 1988. pp. 2-111.

Externí odkazy

IFPUG official website Archivováno 28. 3. 2015 na Wayback Machine. (anglicky)
Mezinárodní konsorcium měření software (anglicky)
Úvod do plánování projektu Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine.

[Albrecht-1] Allan J. Albrecht: Measuring Application Development Productivity, Proc. of IBM Application Development Symp. In IBM Application Development Symp. (October 1979), pp. 83-92.

[2] Symons, C. Software sizing and estimating: Mk II FPA (Function Point Analysis). John Wiley & Sons, Inc. New York, NY, USA.1991

[A-3] [OMG specifikace http://www.omg.org/spec/]

[4] Symons, C.R. “Function point analysis: difficulties and improvements.” IEEE Transactions on Software Engineering. January 1988. pp. 2-111.

[1]

[2]

[3]

[4]