Fuád Siniora
Fuád Siniora | |
---|---|
premiér Libanonu | |
Ve funkci: 18. července 2005 – 9. listopadu 2009 | |
Prezident | Emil Lahúd Michel Sulajmán |
Předchůdce | Nadžíb Míkátí |
Nástupce | Saad Harírí |
prezident Libanonu úřadující | |
Ve funkci: 24. listopadu 2007 – 25. května 2008 | |
Předchůdce | Emil Lahúd |
Nástupce | Michel Sulajmán |
ministr financí | |
Ve funkci: 26. října 2000 – 26. října 2004 | |
Předseda vlády | Rafík Harírí |
Stranická příslušnost | |
Členství | Hnutí budoucnosti |
Narození | 19. července 1943 (81 let) Sidón, Velký Libanon |
Alma mater | Americká univerzita v Bejrútu |
Profese | politik |
Náboženství | sunnitský islám |
Webová stránka | www |
Commons | Fouad Siniora |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Fuád Siniora (arabsky فؤاد السنيورة, Fuád as-Sanjúra; * 19. července 1943 Sidón) je libanonský politik, bývalý libanonský premiér, kterým byl od 19. července 2005 do 25. května 2008. Z funkce odstoupil 9. listopadu 2009 ve prospěch Saada Harírího, syna zesnulého Rafíka Harírího.[1]
Počátky kariéry
[editovat | editovat zdroj]V 70. letech pracoval pro Citibank a vyučoval na Americké univerzitě v Bejrútu, své alma mater,[2] a na Libanonské univerzitě.[3]
Člen Parlamentu Libanonu
[editovat | editovat zdroj]V letech 2000 až 2004 působil jako ministr financí.[4]
Předseda vlády
[editovat | editovat zdroj]Po vítězství protisyrské opozice v parlamentních volbách konaných v květnu a červnu 2005 byl 30. června prezidentem Lahúdem požádán, aby sestavil vládu. Odstoupil z funkce předsedy Group Méditerranée (bankovní holding ovládaný rodinou Haríríů). Po náročných jednáních s prezidentem a různými politickými stranami sestavil 19. července 2005 vládu.[5]
Druhá libanonská válka
[editovat | editovat zdroj]Dne 12. července 2006 zahájil Hizballáh útok na Izrael. Izrael zahájil 33denní těžké bombardování a pozemní invazi do Libanonu, známou také jako druhá libanonská válka.[6] Dne 27. července 2006 Siniora ve snaze ukončit konflikt představil na konferenci 15 zemí v Římě sedmibodový Siniorův plán. Rovněž vyzval ke svolání zasedání Ligy arabských států v Bejrútu. Během televizního projevu na konferenci slavně „vzlykal“, když popisoval dopady války na libanonský lid.[7]
Osobní život
[editovat | editovat zdroj]Je známý svým zájmem o arabskou literaturu a poezii.
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fouad Siniora na anglické Wikipedii.
- ↑ Lebanon [online]. [cit. 2022-09-23]. Dostupné online.
- ↑ MOUBAYED, Sami. The new face of Lebanon [online]. 2005-07-08 [cit. 2022-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2005-12-12.
- ↑ Profile: Fouad Siniora [online]. BBC, 2008-05-28 [cit. 2022-09-23]. Dostupné online.
- ↑ Former Ministers [online]. [cit. 2022-09-23]. Dostupné v archivu.
- ↑ FACTBOX: PM Siniora focus of Lebanon power struggle [online]. Reuters, 2007-11-23 [cit. 2022-09-23]. Dostupné online.
- ↑ Israel buries soldiers recovered in prisoner swap [online]. 2008-07-17 [cit. 2022-09-23]. Dostupné online.
- ↑ Siniora’s Tears [online]. 2006-08-06 [cit. 2022-09-23]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Fuád Siniora na Wikimedia Commons
- Profile: Fouad Siniora [online]. BBC, 2008-05-28 [cit. 2022-09-23]. Dostupné online.
- Siniora reappointed as Lebanon PM [online]. BBC, 2008-05-28 [cit. 2022-09-23]. Dostupné online.
- SINIORA, Fuád. End This Tragedy Now. The Washington Post [online]. 2006-08-09 [cit. 2022-09-23]. Dostupné online.
- Lebanon's Siniora: "We Don't Want to Be a Battlefield". Time [online]. 2007-03-01 [cit. 2022-09-23]. Dostupné online.