Franz Karl Achard
| Franz Karl Achard | |
|---|---|
 | |
| Narození | 28. ledna 1753 Berlín |
| Úmrtí | 20. dubna 1821 (ve věku 68 let) Wołów nebo Konary |
| Povolání | chemik, fyzik a biolog |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Franz Karl Achard (psáno též Franz Carl nebo François Charles[1], 28. dubna 1753 Berlín – 20. dubna 1821 Konary) byl pruský chemik, vynálezce postupu průmyslové výroby cukru z cukrové řepy, zakladatel prvního cukrovaru na rafinaci cukru z této suroviny.
Achard pocházel z rodu hugenotských přistěhovalců v Berlíně, jeho otec Max Guillaume Achard byl kazatelem v Berlíně.[2][1]
Franz Karl Achard studoval fyziku a chemii a roku 1776 se stal členem berlínské Akademie.[2][1] Tam spolupracoval s Andreasem Sigismundem Marggrafem, který roku 1747 poprvé pomocí lihu chemicky izoloval cukr z kořenů některých řep.[3][2][1] I Achard byl činný v oboru agronomie, na vyzvání Fridricha Velikého se od roku 1780 zabýval pěstováním tabáku v Prusku a po Marggrafově smrti roku 1782 po něm převzal místo ředitele fyzikálního oddělení Akademie.[4][2][3]
Roku 1782 zakoupil statek v Kaulsdorfu u Berlína a zabýval se na něm pěstěním řepy s co největším obsahem cukru.[3] Od roku 1784 rovněž pokračoval v Marggrafových pokusech s extrakcí cukru z řepy.[2][1] Z jeho rostlin pocházejí veškeré dnešní odrůdy cukrové řepy.[3] Poté, co byl kaulsdorfský statek zničen požárem (1786), pokračoval Achard s pokusy na statku ve vesnici Französisch-Buchholtz[2], kde se mu podařilo roku 1798 úspěšně vypracovat průmyslový proces získávání cukru z řepy. Král Fridrich Vilém III. podpořil jeho snahy tím, že 15. ledna 1799 vydal nařízení o pěstování cukrové řepy v Prusku[2] a že finančně vyčerpanému Achardovi poskytl půjčku na hypoteční koupi statku v Konarech ve Slezsku[5], kde byl vybudován první řepný cukrovar na světě.[6] Ten zahájil pravidelný provoz roku 1801 a roku 1802 poskytl první výtěžky.[5] Achard však neměl podnikatelského ducha, a jak píše jeho životopisec Sieda, byla kunarská továrna nejspíše „skrovný, špatně zařízený podnik, který nedokázal zúročit svůj investiční a provozní kapitál“.[5]
K rozmachu výroby řepného cukru přispěly především napoleonské války a Napoleonem zavedená kontinentální blokáda, která odřízla Evropu od zásob cukrové třtiny.[6] Díky Achardovým žákům se rychle šířila: již roku 1802 vznikl první cukrovar v Čechách, od roku 1811 se šířila ve Francii,[4] kde k jejímu rozšíření přispěl zejména arraský továrník Louis-François-Xavier Crespel-Delisse.[2]
21. března 1807 Achardův cukrovar vyhořel, s podporou státu – který za Acharda umořil i hypotéku na kunarský statek – byl však do roku 1810 obnoven a roku 1812 při něm byla zřízena cukrovarnická škola, jež však krátce před Achardovou smrtí roku 1821 zanikla.[2][5] Po zrušení kontinentální blokády roku 1813 poptávka po řepném cukru nejprve poklesla, od 30. let 19. století se však pěstování cukrové řepy a řepné cukrovarnictví opět rozvinulo[3] a na evropském kontinentě brzy řepa třtinu vytlačila[6]; jen v Británii převládala třtina dovážená z kolonií a řepařství zde bylo zavedeno až roku 1913.[2]
Achard publikoval výsledky svých pěstitelských i průmyslových pokusů v řadě pojednání, z nichž nejvýznamnější Die europäische Zuckerfabrik aus Runkelrüben vyška roku 1809.[4][5]
Dílo
[editovat | editovat zdroj]- Der neueste deutsche Stellvertreter des indischen Zuckers oder der Zucker aus Runkelrüben erzeugt, Wien : bey Aloys Doll, 1799 dostupné on-line
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e Achard und die Erforschung der Zuckerrübe [online]. Berlin: Deutsches Museum [cit. 2013-01-11]. Dostupné v archivu. (německy)
- ↑ a b c d e f g h i j BAXA, Jakob. Achard, Franz Karl. In: Neue Deutsche Biographie, Band 1. Berlin: Duncker & Humblot, 1953. Dostupné online. S. 27–28. (německy)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e Preußen – Wiege des Rübenzuckers [online]. Berlin: Stiftung Deutsches Technikmuseum Berlin [cit. 2013-01-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-12-29. (německy)
- ↑ a b c OPPENHEIM, Alphons. Achard, Franz Karl. In: Allgemeine Deutsche Biographie, Band 1. Leipzig: Duncker & Humblot, 1875. Dostupné online. S. 27–28. (německy)[nedostupný zdroj]
- ↑ a b c d e Achard als "Zuckerrübenpionier" [online]. Berlin: Deutsches Museum [cit. 2013-01-11]. Dostupné v archivu. (německy)
- ↑ a b c ŽÁČEK, Rudolf. Dějiny Slezska v datech. Praha: Libri, 2004. 546 s. ISBN 978-80-7277-172-1. S. 232.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Franz Karl Achard na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Achard, Franz Carl v 11. vydání Encyclopædia Britannica ve Wikizdrojích
