Formule 1 v roce 1957

8 sezóna mistrovství světa vozů Formule 1 (1957)
Mistr světa - Juan Manuel Fangio
Obecné informace
Počet závodů	8
Počet pilotů	22
Pohár jezdců
První	Juan Manuel Fangio (Maserati)
Druhý	Stirling Moss (Vanwall)
Třetí	Luigi Musso (Ferrari)
Pohár konstruktérů
První	nebyl
Formule 1
◄ 1956 1958 ►

VIII. Mistrovství světa jezdců zahájila 13. ledna Grand Prix Argentiny a po 8 závodech 8. září při Grand Prix Itálie byl znám nový mistr světa. Mistrem světa pro rok 1957 se stal Juan Manuel Fangio. Byl to jeho pátý a také poslední titul mistra světa.

Pohled na sezónu

Fangio se rozhodl znovu vyměnit týmy a připojil se k znovu k Maserati. Rozhodnutí přejít se ukázalo být mistrovským tahem, protože Ferrariho sestava Peter Collins, Eugenio Castellotti a vracející se Mike Hawthorn nedokázali vyhrát jediný závod. Castellotti a Alfonso de Portago během sezóny zemřeli (ne z důvodu havárie ve Formuli 1), což pro Ferrari znamenalo opravdu katastrofální rok.

Muž, kterého Fangio nahradil v Maserati, Stirling Moss, se přestěhoval do Vanwallu, týmu, který začínal naplňovat svůj potenciál. Dvojice Fangio a Moss vyhrála všechny mistrovské závody v sezóně s výjimkou Indianapolis 500. Fangiova jízda na Nürburgringu, kde předjel Collinse a Hawthorna v předposledním kole poté, co ho zastávka v boxech posunula téměř minutu zpět, je považován za jeden z nejlepších výkonů v dějinách motorsportu.

Byl to poslední rok, kdy se udělovaly body za sdílené vozy.

Pravidla

• Boduje prvních pět jezdců podle klíče:
  • 1. místo – 8 bodů
  • 2. místo – 6 bodů
  • 3. místo – 4 body
  • 4. místo – 3 body
  • 5. místo – 2 body
  • 1 bod získá pilot za nejrychlejší kolo
  • Do konečné klasifikace se započítává pouze 5 nejlepších výsledků z 8 závodů, které jsou v rámci mistrovství světa.

Týmy a jezdci

Vůz	Motor	Typ	Motor	Pneumatiky	Pilot	Závody
Officine Alfieri Maserati	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6 Maserati 250F1 2.5 V12	Pirelli	Juan Manuel Fangio	1–2, 4–8
					Stirling Moss	1
					Jean Behra	1, 4–8
					Carlos Menditeguy	1–2, 4–5
					Giorgio Scarlatti	2, 6–8
					Harry Schell	2, 4–8
					Hans Herrmann	2
Scuderia Ferrari	Ferrari	801	Ferrari DS50 2.5 V8	Pirelli	Peter Collins	1–2, 4–6, 8
					Luigi Musso	1, 4–8
					Eugenio Castellotti	1
					Mike Hawthorn	1–2, 4–6, 8
					Wolfgang von Trips	1–2, 8
					Cesare Perdisa	1
					Alfonso de Portago	1
					José Froilán González	1
					Maurice Trintignant	2, 4–5
Scuderia Centro Sud	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	Harry Schell	1
					Jo Bonnier	1, 7–8
					Masten Gregory	2, 6–8
					André Simon	2
					Hans Herrmann	6
	Ferrari	500	Ferrari 625 2.5 L4		Alejandro de Tomaso	1
Luigi Piotti	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6		Luigi Piotti	1–2, 7–8
Owen Racing Organisation	BRM	P25	BRM P25 2.5 L4	Dunlop	Ron Flockhart	2, 4
					Roy Salvadori	2
					Herbert MacKay-Fraser	4
					Jack Fairman	5
					Les Leston	5
Connaught Engineering	Connaught-Alta	B	Alta GP 2.5 L4	Dunlop	Stuart Lewis-Evans	2
					Ivor Bueb	2
Cooper Car Company	Cooper-Climax	T43	Climax FPF 1.5 L4	Avon Dunlop	Jack Brabham	2, 4, 7
					Les Leston	2
					Mike MacDowel	4
					Roy Salvadori	5, 7
		T43	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Roy Salvadori	6
Vandervell Products	Vanwall	VW 5	Vanwall 254 2.5 L4	Pirelli	Stirling Moss	2, 5–8
					Tony Brooks	2, 5–8
					Stuart Lewis-Evans	4–8
					Roy Salvadori	4
H.H. Gould	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Horace Gould	2, 4–8
Jo Bonnier	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	Jo Bonnier	5
Gilby Engineering	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Ivor Bueb	5
R.R.C. Walker Racing Team	Cooper-Climax	T43	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Jack Brabham	5
		T43	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Jack Brabham	6
Bob Gerard	Cooper-Bristol	T44	Bristol BS2 2.2 L6	Dunlop	Bob Gerard	5
Bruce Halford	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Dunlop	Bruce Halford	6–8
Dr Ing F. Porsche KG	Porsche	RS550	Porsche 547/3 1.5 F4	?	Umberto Maglioli	6
					Edgar Barth	6
Ridgeway Management	Cooper-Climax	T43 T41	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Tony Marsh	6
					Paul England	6
Ecurie Maarsbergen	Porsche	RS550	Porsche 547/3 1.5 F4	Dunlop	Carel Godin de Beaufort	6
J.B. Naylor	Cooper-Climax	T43	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Brian Naylor	6
Dick Gibson	Cooper-Climax	T43	Climax FPF 1.5 L4	Dunlop	Dick Gibson	6
Francesco Godia Sales	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	Paco Godia	6–8
Ottorino Volonterio	Maserati	250F	Maserati 250F1 2.5 L6	Pirelli	Ottorino Volonterio	8
					André Simon	8

*Výše uvedený seznam nezahrnuje týmy a jezdce z Indianapolis 500 1957

Závody započítávané do MS

Datum	Grand Prix	Náhled	Akce	Jezdec	Vůz	Stav MS
1. GP 13. leden	Argentina Autódromo Oscar y Juan Gálvez (Výsledky)		Závod	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F	Juan Manuel Fangio
			Kolo	Stirling Moss	Vanwall VW 5
			Pole	Stirling Moss	Vanwall VW 5
2. GP 19. květen	Monako Circuit de Monaco (Výsledky)		Závod	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
			Pole	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
3. GP 30. května	Indy 500 Indianapolis (Výsledky)		Závod	Sam Hanks	Epperly-Offenhauser
			Kolo	Jim Rathmann	Epperly-Offenhauser
			Pole	Pat O'Connor	Kurtis Kraft-Offenhauser
4. GP 7. červen	Francie Rouen-les-Essarst (Výsledky)		Závod	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
			Kolo	Luigi Musso	Lancia-Ferrari D50
			Pole	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
5. GP 20. červen	Velká Británie Aintree (Výsledky)		Závod	Stirling Moss Tony Brooks	Vanwall VW 5
			Kolo	Stirling Moss	Vanwall VW 5
			Pole	Stirling Moss	Vanwall VW 5
6. GP 4. srpen	Německo Nürburgring (Výsledky)		Závod	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
			Kolo	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
			Pole	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
7. GP 18. srpen	Itálie Pescara (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Vanwall VW 5
			Kolo	Stirling Moss	Vanwall VW 5
			Pole	Juan Manuel Fangio	Maserati 250F
8. GP 8. září	Itálie Monza (Výsledky)		Závod	Stirling Moss	Vanwall VW 5
			Kolo	Tony Brooks	Vanwall VW 5
			Pole	Stuart Lewis-Evans	Vanwall VW 5

Argentina

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Argentiny 1957.

Striling Moss v argentinském hlavním městě získal pole positon, ale hned z kraje startu si poškodil plynový mechanismus a musel do boxů. Ve vedení závodu se vystřídalo mnoho jezdců, ale nakonec to byl domácí hrdina Fangio, kdo projel cílem jako první a vyhrál svou 4. Velkou cenu Argentiny.

Argentina '57 by byla poslední Velkou cenou Castellottiho. Byl zabit při testování Ferrari na letišti v Modeně.

Monako

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Monaka 1957.

Čtyři měsíce po argentinské Grand Prix a řadě nemistrovských závodů se týmy shromáždily v Monaku pro druhé mistrovské kolo sezóny. Moss se přidal k Vanwallu z Maserati a řídil auto navržené Colinem Chapmanem a financované Tonym Vandervellem, bohatým britským průmyslníkem, takže Fangio zůstal nesporným vedoucím týmu Maserati. Fangio získal pole position, ale Moss se ujal vedení v první zatáčce s Fangiem za zády a ve druhém kole se před argentinského jezdce dostal dostal i Collins. Moss vyjel z trati a havaroval v šikaně ve 4. kole a Collins ve snaze vyhnout se nehodě, narazil do kamenné zdi. Fangio se dokázal bez problémů dostat skrz, ale Tony Brooks musel prudce zabrzdil, což vedlo k tomu že do něj zezadu vrazil Hawthorn. Pouze Brooks byl schopen dále pokračovat. Von Trips byl třetí s Menditeguyem čtvrtým a Schell pátým. Menditeguy musel po nárazu do krajnice brzy zastavit kvůli novým pneumatikám, takže se Schell posunul na čtvrté místo, dokud se nerozbilo zavěšení jeho kol. Po řadě odstoupení se na pódiové příčky dostal Australan Jack Brabham, ale kvůli poruše palivového čerpadla nakonec musel auto na cíl dotlačit. Byl klasifikován na šestém místě a Fangio opět vyhrál před Brooksem a Mastenem Gregorym v Maserati.

Indianapolis 500

Související informace naleznete také v článku 500 mil Indianapolis 1957.

Americký závod v Indianapolisu vyhrál Sam Hanks, který v průběhu závodu vedl 130 kol z celkových 200.

Francie

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Francie 1957.

Velká cena Belgie a Nizozemska, která byla naplánována na 2. a 16. června, byla zrušena kvůli sporům o peníze zasažené suezskou krizí v Egyptě. Výsledkem byla šestitýdenní přestávka mezi Monakem a francouzskou GP, která se měla konat na veřejném silničním okruhu Rouen-Les-Essarts v severní Francii.

V kvalifikaci byl Fangio nejrychlejší s Behrou a Mussem po boku v první řadě. Na začátku šel Behra do vedení, ale Musso ho brzy předjel. Fangio je následoval na třetím místě s blížícím se Collinsem a Schellem. Ve druhém kole se Fangio propracoval kolem Behry a ve čtvrtém se dostal do vedení před Mussa. Collins se dostal kolem Behry a pořadí zůstalo vpředu beze změny až do cíle. Pro Fangia to byla 3. výhra v sezoně.

Velká Británie

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Velké Británie 1957.

Velká cena Velké Británie se jela na okruhu Aintree v Liverpoolu a znova nahradila Silverstone. Okruh Aintree se nacházel uprostřed dostihové tratě, kde se konal slavný Grand National. Oba jezdci Vanwallu zmeškali Velkou cenu Francie a byli zpět v akci pro svůj domácí závod. Měl to být přelomový závod britského motoristického sportu. Na začátku závodu Behra vyrazil do vedení s Mossem za zády a byl to Angličan, který na konci kola převzal vedení, k radosti domácích fanoušků. Moss si dokázal vybudovat náskok, ale pak auto začalo zadrhávat a musel zajet do boxů. Behra se ujal vedení s Brooksem na druhém místě, ale druhý řidič Vanwallu byl brzy povolán do boxů, aby dal své auto Mossovi, který se znovu připojil do závodu na deváté pozici. Pole bylo ztenčeno řadou mechanických poruch včetně Fangia a Collinse.Vše se změnilo v 69. kole, když Behrova spojka explodovala. Hawthorn přejel část trosek, ale utrpěl defekt. Lewis-Evans se ujal vedení, ale téměř okamžitě ho předjel Moss. Sen o Vanwallu na 1. a 2. místě se rozplynul, poté, co která ho posunula na sedmé místo. Moss závod vyhrál a zapsal tak první vítězství britského auta ve Formuli 1. Musso byl druhý a Hawthorn třetí.

Německo

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Německa 1957.

Pole position získal Fangio před Hawthornem, Behrou a Collinsem. Na začátku se Hawthorn a Collins pustili do boje o vedení s Fangiem a Behrou. Pomalá zastávka v boxech Fangia v polovině závodu trvající 1 minutu a 18 sekund (původně to mělo být 30 sekund) posunula Fangia o celou minutu zpět za 2 Lancie, ale rychle se hnal kupředu, 10krát překonal nejrychlejší kolo a nakonec předjel prvně Collinse a pak Hawthorna v předposledním kole. Fangio tím vyhrál závod a svůj pátý titul mistra světa.

Pescara

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Pescary 1957.

Nejrychlejší čas v kvalifikaci zajel Fangio v Maserati a ve Vanwallu skončil druhý Stirling Moss. Musso byl třetí. Ve druhém kole se Moss ujal vedení před Mussem. Závodní pole se rychle ztenčilo, protože horké teploty si vybraly svou daň. Závod dokončilo pouze 7 jezdců. Vítězem se stal Stirling Moss. Bylo to naposledy kdy Formule 1 jela v Pescaře.

Itálie

Související informace naleznete také v článku Grand Prix Itálie 1957.

Velká cena Itálie v Monze se letos jela pouze na silničním okruhu bez špatně postaveného betonového klopeného oválu, protože předloni to italským konstruktérům způsobilo problémy. Použitá trať byla velmi podobná dnešní Monze, i když bez šikan. Ferrari se po bojkotu Pescary vrátilo do akce pro nejdůležitější italský závod, a tak šlo o trojitý boj mezi Lancií-Ferrari, Maserati a Vanwallem. Britská auta byla silná, přičemž pole position měla Stuart Lewis-Evans, vedle něj Stirling Moss a Tony Brooks.

V závodě zvítězil Stirling Moss, druhý Juan Manuel Fangio a třetí Wolfgang von Trips, pro kterého to bylo první kariérní pódium.

Konečné hodnocení Mistrovství Světa

Prvních pět závodníkům bylo v každém závodě uděleny mistrovské body v rozmezí 8–6–4–3–2, přičemž další bod byl přidělen jezdci, který zajel nejrychlejší kolo závodu. Body za sdílené vozy byly rozděleny rovnoměrně mezi řidiče, bez ohledu na to, kdo odjel více kol. Byly započítány pouze výsledky nejlepších pěti závodů.

* Pilot ARG MON 500 FRA GBR GER PES ITA body 1 Juan Manuel Fangio 1 1 1 Ret 1 2 (2) 40 (46) 2 Stirling Moss 8 Ret 1† / Ret† 5 1 1 25 3 Luigi Musso Ret 2 2 4 Ret 8 16 4 Mike Hawthorn Ret Ret† / Ret 4 3 2 6 13 5 Tony Brooks 2 1† / Ret† 9 Ret 7 11 6 Masten Gregory 3 8 4 4 10 7 Harry Schell 4 Ret† / Ret 5 Ret 7 3 5† / Ret 10 8 Sam Hanks 1 8 9 Peter Collins 6† / Ret Ret 3 Ret / 4†‡ 3 Ret 8 10 Jim Rathmann 2 7 11 Jean Behra 2 6 Ret 6 Ret Ret 6 12 Stuart Lewis-Evans 4 Ret 7 Ret 5 Ret 5 13 Maurice Trintignant 5 Ret 4† 5 14 Wolfgang von Trips 6† Ret† 3 4 15 Carlos Menditeguy 3 Ret Ret Ret 4 16 Jimmy Bryan 3 4 17 Paul Russo 4 3 18 Roy Salvadori DNQ Ret 5 Ret1 Ret 2 19 Andy Linden 5 2 20 Giorgio Scarlatti Ret† 10 6 5† 1 21 Alfonso de Portago 5† 1 22 José Froilán González 5† 1 — Jack Brabham 6 7† / Ret Ret Ret1 7 0 — Johnny Boyd 6 0 — Bob Gerard 6 0 — Cesare Perdisa 6† 0 — Jo Bonnier 7 Ret Ret Ret 0 — Marshall Teague 7 0 — Mike MacDowel 7† 0 — Ivor Bueb Ret 8 0 — Pat O'Connor 8 0 — Paco Godia Ret Ret 9 0 — Alejandro de Tomaso 9 0 — Bob Veith 9 0 — Luigi Piotti 10 DNQ Ret Ret 0 — Horace Gould Ret Ret DNS Ret Ret 10 0 — Gene Hartley 10 0 — Bruce Halford 11 Ret Ret 0 — Jack Turner 11 0 — Ottorino Volonterio 11† 0 — André Simon DNQ 11† 0 — Johnny Thomson 12 0 — Bob Christie 13 0 — Chuck Weyant 14 0 — Tony Bettenhausen 15 0 — Johnnie Parsons 16 0 — Don Freeland 17 0 — Ron Flockhart Ret Ret 0 — Hans Herrmann DNQ Ret 0 — Les Leston DNQ Ret 0 — Eugenio Castellotti Ret 0 — Jimmy Reece Ret 0 — Don Edmunds Ret 0 — Johnnie Tolan Ret 0 — Al Herman Ret 0 — Fred Agabashian Ret 0 — Eddie Sachs Ret 0 — Mike Magill Ret 0 — Eddie Johnson Ret 0 — Bill Cheesbourg Ret 0 — Al Keller Ret 0 — Jimmy Daywalt Ret 0 — Ed Elisian Ret 0 — Rodger Ward Ret 0 — Troy Ruttman Ret 0 — Eddie Russo Ret 0 — Elmer George Ret 0 — Herbert MacKay-Fraser Ret 0 — Jack Fairman Ret 0 Jezdci nezpůsobilí bodů šampionátu Formule 1, protože závodili ve Formuli 2 — Edgar Barth 12 — Brian Naylor 13 — Carel Godin de Beaufort 14 — Tony Marsh 15 — Umberto Maglioli Ret — Paul England Ret — Dick Gibson Ret * Pilot ARG MON 500 FRA GBR GER PES ITA body

Legenda k tabulce Barva Výsledek Zlatá Vítěz Stříbrná 2. místo Bronzová 3. místo Zelená Bodované umístění Modrá Nebodované umístění Dokončil neklasifikován (NC) Fialová Odstoupil (Ret) Červená Nekvalifikoval se (DNQ) Nepředkvalifikoval se (DNPQ) Černá Diskvalifikován (DSQ) Bílá Nestartoval (DNS) Závod zrušen (C) Světle modrá Pouze trénoval (PO) Páteční testovací jezdec (TD) Bez barvy Netrénoval (DNP) Vyřazen (EX) Nepřijel (DNA) Odvolal účast (WD) Nezúčastnil se (prázdné) Označení Význam Tučnost Pole position Kurzíva Nejrychlejší kolo † Jezdec nedojel do cíle, ale byl klasifikován, protože odjel více než 90 % délky závodu. ‡ Byl udělován poloviční počet bodů, protože bylo odjeto méně než 75 % délky závodu. Horní index Umístění bodujících jezdců ve sprintu

Související články

• Historie Formule 1

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Formule 1 v roce 1957 na Wikimedia Commons

Portály: Formule 1