Fluviální svahové pochody
Fluviální svahové pochody (od fluvius – řeka nebo pluvia – dešťová voda, oboje z latiny) jsou erozní pohyby odehrávající se na svahu, podmíněné vodou, jejím pohybem a množstvím, ale také aktuálním stavem svahu.
Základní svahové pohyby
[editovat | editovat zdroj]Vliv povrchové vody
[editovat | editovat zdroj]Základním pohybem je povrchový ron, což je nesoustředěné stékání srážkové vody po svahu.
Při větším dešti, intenzivním tání sněhu nebo přílišné nasycenosti půdy vodou začne voda stékat ve směru sklonu a jakmile mocnost vodní masy dosáhne únosnosti, dojde k jejímu stečení po svahu, přičemž s sebou bere drobné částečky povrchu.
Pokud se voda pohybuje laminární (plošně), jakoby na jemném filmu – tento pohyb se nazývá plošný splach. K němu dochází zejména v aridních oblastech, kde mu nebrání vegetace.
Mnohem častěji se ale vlivem terénních nerovností na svahu vytvoří stružky (části laminárního pokryvu) s různou hloubkou. Toto je tzv. stružková eroze (vytváří se erozní rýhy).
Podzemní voda
[editovat | editovat zdroj]Povrchová a podpovrchová voda spolu vytváří čtyři základní skupiny s dalšími podtypy svahových procesů:
- sufoze
- soliflukce
- tečení – za jistých podmínek (např. otřes) může dojít k ztekucení jílů, které se pak velmi rychle pohybují po svahu.
- plíživý pohyb zvětralin – velmi pomalý pohyb hmoty po svahu, především díky změně teploty (vliv na objem hmot) a dále se dělí na plíživý pohyb půdy (pohyb svrchních částí půdy vyvolaný provlhčením do hloubky 1 m) a plíživý pohyb suti (pomalý pohyb úlomků, uložených volně na sobě).
Voda v pevném skupenství
[editovat | editovat zdroj]Pohyby a procesy souvisí s táním a mrznutím vody v půdě. Dělí se na:
- mrazové klouzání suti – led tvoří kluzné plochy, po nichž suť klouže na úpatí svahu, kde obvykle vzniká suťové pole.
- mrazové vzdouvání – proces vyvolaný podpovrchovou vodou, která pod povrchem zmrzne a buď úlomky nazdvihne a po roztání je posune ze svahu (vzdouvání úlomků) nebo úlomky „vymrznou“ – vytvoří se pod nimi ledový polštář, který je nazdvihává, až dosáhnou povrchu (vymrzání úlomků).
- jehlovitý led – částečky půdy jsou vyzdviženy rychle zmrzlou vodou v podobě jehel a po jejím tání ohybem padají ve směru sklonu svahu.
- kongeliflukce – kryogenní obdoba soliflukce.
- laviny
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- DEMEK, Jaromír. Obecná geomorfologie. Praha: ČSAV, 1988. 476 s.
- KETTNER, R. (1956): Všeobecná geologie. Academia, Praha.