Ferdinand Jan z Morzinu

Ferdinand Jan z Morzinu
Ferdinand Jan z Morzinu
	Rodový erb Morzinů
C. k. komoří
Vojenská služba
Služba	Habsburská monarchie
Doba služby	1760–?
Hodnost	major (1788), podplukovník (1789), plukovník (1793), generálmajor (1796), polní podmaršálek (1799), divizní generál
Bitvy/války	Rakousko-turecká válka (1787–1791), bitva u Neerwindenu, Bitva u Cateau a bitva u Erquiline
Narození	1756; Ptenín ; Habsburská monarchie
Úmrtí	27. února 1805 (ve věku 48–49 let); Praha ; Rakouské císařství
Choť	(1798) Luisa Hrzánová z Harasova († 1847)
Rodiče	Karel Josef František z Morzinu
Děti	1. Eleonora (1800–1882) ; 2. Amálie (* 1803)
Profese	důstojník
Ocenění	rytíř Vojenského řádu Marie Terezie
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ferdinand Jan hrabě z Morzinu (německy Ferdinand Johann Graf von Morzin, 1756, Ptenín – 27. února 1805, Praha) byl český šlechtic ze starého, původně severoitalského, hraběcího rodu Morzinů. Působil jako velící důstojník císařské armády, vojenskou kariéru ukončil v hodnosti polního podmaršálka.

Život a kariéra

Hrabě Ferdinand Jan se narodil ve Pteníně v Čechách jako syn hraběte Karla Josefa Františka z Morzinu (1717–1783) z jeho manželství s Vilemínou svobodnou paní Rajskou z Dubnice. Měl bratry Rudolfa, Petra Prokopa a Vincence. Nejmladší ze sourozenců byla sestra Terezie (1774–1859), provdaná za knížete Karla Khevenhüller-Metsche.

Do armády vstoupil již ve věku 14 let a ve 20 letech se stal hejtmanem 34. dělostřeleckého pluku knížete Adama Batthyányho. V roce 1788 byl povýšen na majora. Ve válce proti Turkům, při dobytí Šabace a Bělehradu se vyznamenal svou nebývalou smělostí a statečností natolik, že byl povýšen do hodnosti podplukovníka (1789) a byl mu přidělen prapor granátníků. Tento oddíl složený z divizí pluku Jelačić, Alvinczy a De Vins vedl Morzin v roce 1790 do Nizozemska, kde následujícího roku s jedním dělostřeleckým praporem provedl trestnou výpravu v lutyšském biskupství. 23. května 1792 se opět vyznamenal v bojích u Florenne a poté opět prokázal své schopnosti v bitvách u Neerwindenu (18. března 1793), u Cateau (26. dubna) a u Erquiline (24. května). Téhož roku byl povýšen na plukovníka a v roce 1795 se ještě zúčastnil tažení v Německu. Za své zásluhy v bojích byl 11. května 1796 odměněn rytířským křížem Vojenského řádu Marie Terezie. V roce 1796 byl povýšen na generálmajora a v roce 1799 na polního podmaršálka. Po Lunevilleském míru přišel do Prahy jako divizní generál. Z čestných hodností dosáhl titulu c. k. komořího.

Ferdinand Jan hrabě z Morzinu zemřel v Praze 27. února 1805 ve věku 49 let.

V roce 1798 se oženil s hraběnkou Luisou Hrzánovou z Harasova († 1847), s níž měl dvě dcery. Mladší Amálie (* 1803) zemřela svobodná, starší Eleonora (1800–1882), dáma Řádu hvězdového kříže, byla manželkou hraběte Theobalda Kurtzrock-Wellingsbüttela (1785–1856), který byl c. k. komořím a konzulem v Lübecku.

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ferdinand Johann von Morzin na anglické Wikipedii.

Literatura

Hirtenfeld (J.), Der Militär-Marie Terezie-Orden und seine Mitglieder (Vídeň 1857, Staatsdruckerei, kl. s. 479 u. 1738.

Externí odkazy

BLKÖ:Morzin, Ferdinand Johann Graf – Wikisource. de.wikisource.org [online]. [cit. 2021-08-12]. Dostupné online. (německy)
Životopis Ferdinanda Jana Morzina na webu napoleon-series
Rodokmen Morzinů