Přeskočit na obsah

Fenobukarb

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Fenobukarb
Strukturní vzorec fenobukarbu
Strukturní vzorec fenobukarbu
Obecné
Systematický název[2-(butan-2-yl)fenyl]-methylkarbamát
Triviální názevfenobukarb
Anglický názevFenobucarb
(2-Butan-2-ylphenyl) N-methylcarbamate
2-(1-methylpropyl)phenol methylcarbamate
2-(1-methylpropyl)phenyl methylcarbamate
2-sec-Butylphenyl N-methylcarbamate
BPMC; fenocarb
Sumární vzorecC12H17NO2
Vzhledsvětle žlutá nebo světle červená kapalina
Identifikace
Registrační číslo CAS3766-81-2
PubChem19588
ChEBI34304
SMILESO=C(Oc1ccccc1C(C)CC)NC
InChIInChI=1S/C12H17NO2/c1-4-9(2)10-7-5-6-8-11(10)15-12(14)13-3/h5-9H,4H2,1-3H3,(H,13,14)
1/C12H17NO2/c1-4-9(2)10-7-5-6-8-11(10)15-12(14)13-3/h5-9H,4H2,1-3H3,(H,13,14)
Vlastnosti
Molární hmotnost207,27 g/mol
Rozpustnost ve voděnerozpustný
Bezpečnost
GHS07 – dráždivé látky
GHS07
GHS09 – látky nebezpečné pro životní prostředí
GHS09
[1]
Varování[1]
Není-li uvedeno jinak, jsou použity
jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa).

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Fenobukarb (systematický název 2-(butan-2-yl)fenyl N-methylkarbamát) je karbamátový insekticid. Jedná se o světle žlutou nebo světle červenou kapalinu nerozpustnou ve vodě.
Pro člověka je mírně toxický.[2][3][4]

Fenobukarb se používá jako zemědělský insekticid na rýži a bavlníku.

Smrtelná dávka

[editovat | editovat zdroj]

Smrtelná dávka (LD50) pro myší samce je 340 mg/kg a u krysích samců činí 410 mg/kg.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Fenobucarb na anglické Wikipedii.

  1. a b Fenobucarb. pubchem.ncbi.nlm.nih.gov [online]. PubChem [cit. 2021-05-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Takahashi, HIROAKI. Potentiated Toxicity of 2-sec-Butylphenyl Methylcarbamate (BPMC). Toxocological Sciences. 1984, s. 718–723. DOI 10.1093/toxsci/4.5.718. 
  3. Oregon State University, toxicology sheet
  4. Fenobucarb - toxicity, ecological toxicity and regulatory information [online]. Pesticide Action Network, North America [cit. 2011-10-18]. Dostupné online.