Federico Paitoni
| Federico Paitoni | |
|---|---|
| Poslanec Říšského sněmu | |
| Ve funkci: 1848 – 1849 | |
| Narození | 1814 Trogir  Rakouské císařství |
| Úmrtí | ??? |
| Příbuzní | Giuseppe Paitoni (otec) |
| Alma mater | Padovská univerzita |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. Chybí svobodný obrázek. | |
Federico Paitoni, též Federico de Paitoni di Traù, chorvatsky Fridrik Paitoni (1814[1] Trogir[2][1] – ???), byl rakouský soudce a politik z Dalmácie, během revolučního roku 1848 poslanec Říšského sněmu.
Biografie
[editovat | editovat zdroj]Narodil se v roce 1814 v Trogiru. V roce 1875 mu byl udělen Císařský rakouský řád Leopoldův. V září 1879 byl povýšen i do stavu rakouského rytířstva. Rod Paitoniů patřil od roku 1773 k šlechtě v Trogiru.[1] Byl synem Giuseppeho Paitoniho. V ročníku 1829/1830 se zapsal na politicko-právní fakultu Padovské univerzity.[3] Roku 1849 se uvádí jako Friedrich von Paitoni z obce Supetar (San Pietro di Brazza).[4] Od roku 1853 byl radou nově zřízeného krajského soudu v Zadaru. Do té doby působil coby prétor (představitel vrchnostenského úřadu státní správy, kombinujícího funkce administrativní, soudní a policejní) na Brači.[5] V listopadu 1861 byl pak z této funkce povýšen na radu vrchního zemského soudu.[6] V lednu 1865[7] a opětovně v prosinci 1870 byl jmenován na post prezidenta krajského soudu ve Splitu.[8] Později působil jako prezident vrchního zemského soudu v Zadaru.[1]
Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Split-venkov. Tehdy se uváděl coby prétor.[2] Řadil se ke sněmovní levici.[9] Podporoval zřízení samosprávného Dalmatského zemského sněmu.[10] Když byl místodržícím Dalmácie jmenován Josip Jelačić, spolupodepsal Paitoni v prosinci 1848 petici dalmatských poslanců k ministrovi vnitra, v níž se dotazovali, zda nástup Jelačiće nemůže znamenat ohrožení samostatného státoprávního postavení Dalmácie (Jelačić totiž zároveň působil ve vedení správy Chorvatského království).[11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d GRANIĆ, Miroslav: Podjele plemstva u Zadru za druge austrijske uprave (1814.-1918.) [online]. ogranakmaticehrvatskeuzadru.hr [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ a b Abgeordnete zum ersten Österreichischen Reichstag [online]. familia-austria.at [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (německy)
- ↑ GHEZZO, Michele Pietro: Nobiltà dalmata e università di Padova nel XIX secolo [online]. dalmaziaeu.it [cit. 2016-03-15]. Dostupné online. (italsky)
- ↑ Jurende's Vaterländischer Pilger: Geschäfts- und Unterhaltungsbuch für alle Provinzen des österreichischen Kaiserstaates. [s.l.]: J. P. Sollinger, 1849. Dostupné online. S. 37. (německy)
- ↑ Wiener Zeitung, 1. 1. 1853, s. 1.
- ↑ Wiener Zeitung, 30. 11. 1861, s. 1.
- ↑ Die Presse, 13. 1. 1865, s. 14.
- ↑ Allgemeine Österreichische Gerichtszeitung, 16. 12. 1870, s. 4.
- ↑ Poslancové na sněmu říšském [online]. 19stoleti.cz [cit. 2016-03-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-12-10.
- ↑ PERIĆ, Ivo. Dalmatinski sabor. 1861. -1912. 1918. god. - Zadar 1978. 233 S., 3 Bl. Abb. 8°. [s.l.]: Jugoslavenska akademija znanosti i umjetnosti, 1978. 233 s. Dostupné online. S. 13. (chorvatsky)
- ↑ http://www.psp.cz/eknih/1848urrs/stenprot/059schuz/s059002.htm