Farai
| Farai | |
|---|---|
| Poloha | |
| Souřadnice | 37°1′42″ s. š., 22°7′46″ v. d. |
| Stát |  Řecko |
  Farai | |
| Správa | |
| Status | zaniklé město |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Farai nebo Férai (řeckyΦαραί, Φηραί – Farai, Férai), bylo ve starověku messénské město u jižního pobřeží poloostrova Peloponés.[1] Dnes se na tomto místě nachází město Kalamata.[2]
Antický cestovatel Pausanias, který ve druhém století procestoval Řecko, navštívil i messénské město Farai. Uvádí, že se nacházelo sedmdesát stádií (12,950 km) od města Abia. Při cestě před vstupem do města vyvěral pramen se slanou vodou.[1] Od místních obyvatel se dozvěděl, že město založil Faris, syn boha Herma a Danaovy dcery Fylodameie.[1] Faridovi se nenarodili potomci po meči, stal se otcem jen dcery Télegony, o níž a její potomcích píše i Homér v Iliadě.[3] Ve městě viděl Pausanias i chrám bohyně Tyché (Náhody), bohyně zmiňované již Homerem.[1]
Přibližně v letech 735–715 před Kr. (První messénská válka) Sparta dobyla Messenii a její obyvatele proměnila na heiloty.[4] Po několika povstáních v roce 370 př. n. l. Messénii osvobodil thébský vojevůdce Epameinóndas a založil její hlavní město Messénu.[4] Messénie stála v roce 344 př. n. l. na straně makedonského krále Filipa II., který její území zvětšil. Po roce 244 př. n. l. patřilo messénske město Farai střídavě k aitólskemu a Achajskému spolku.[4] V roce 219 před Kr. byl za stratéga Achajského spolku zvolen Epératos, rodák z Farai.[5] Protože byla Messánie donucena připojit se k Achajskému spolku, neposlala žádné jednotky proti Římu a nakonec se v roce 146 př. n. l. dostala pod římskou nadvládu.[4] Později císař Augustus přiřadil město Farai do Lakónie.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Farai (Messénia) na slovenské Wikipedii.
- ↑ a b c d e Pausaniás, cesta po Řecku I.. Praha: nakladatelství Svoboda, 1973. S. 342.
- ↑ The Greek State at War. [s.l.]: University of California Press, 1974. Dostupné online. S. 348. (anglicky) [1]
- ↑ Homér, Iliada, 5,541-549.
- ↑ a b c d Starověké Řecko. Praha: Slovart, 2011. ISBN 978-80-7391-580-3. S. 155–156.
- ↑ Polybios, dějiny II.. Praha: nakladatelství Arista, 2009. ISBN 978-80-87156-50-6. S. 171.