Přeskočit na obsah

FC Barcelona

Upravit odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
FC Barcelona
NázevFutbol Club Barcelona
Přezdívka„Blaugranas, Barça“
ZeměŠpanělskoŠpanělsko Španělsko
MěstoBarcelona
Založen29. listopadu 1899
AsociaceŠpanělsko RFEF
Barvymodrá a granátová ( )[1]
Domácí dres
Venkovní dres
Alternativní
SoutěžPrimera División
2023/242. místo
StadionEstadi Olímpic Lluís Companys (dočasně)
Kapacita54 367 diváků
Vedení
Vlastníkčlenové klubu („socios“)[2]
PředsedaJoan Laporta (od 2021)
TrenérNěmecko Hansi Flick
Oficiální webová stránka
Největší úspěchy
Ligové tituly27× mistr Španělska
Domácí trofeje30× Copa del Rey
2× Copa de la Liga
14× Supercopa de España
Mezinárodní trofeje5× PMEZ / Liga mistrů UEFA
3× Veletržní pohár
4× Pohár vítězů pohárů
5× Superpohár UEFA
3× MS ve fotbale klubů
2× Latinský pohár
Některá data mohou pocházet z datové položky.

FC Barcelona (celým názvem: Futbol Club Barcelona, zkráceně Barcelona či Barça) je profesionální španělský fotbalový klub sídlící ve městě Barcelona, v autonomním společenství Katalánsko. Od sezóny 1929 hraje v Primera División (také známá jako "La Liga"), španělské nejvyšší fotbalové soutěži. Domácím fotbalovým stadionem je Nou Estadi del Futbol Club Barcelona známý pod jménem Camp Nou s kapacitou téměř 100 tisíc diváků[3]. Od sezóny 2023/24 bude hrát své domácí zápasy na stadionu Estadi Olímpic Lluís Companys z důvodů rekonstrukce Camp Nou, který by měl být opět zprovozněn na konci roku 2024. Klubové barvy jsou modrá a granátová.[1]

FC Barcelona má na kontě mnohé úspěchy. Barcelona je šestadvacetinásobným mistrem Španělska a pětinásobným vítězem Ligy mistrů UEFA (v letech 1992, 2006, 2009, 2011, 2015). Nejvíckrát vyhrála Copa del Rey (30×) a španělský superpohár Supercopa de España (14×, naposledy v roce 2023). V roce 2009 a 2011 získala trofej Mistrovství světa ve fotbale klubů a mnohé další.[4]

Kromě fotbalového jsou v klubu i další oddíly - basketbalový, házenkářský, futsalový a hokeje na kolečkových bruslích. Od svého založení v roce 1899 má klub heslo: „Més que un club“ (v překladu z katalánštiny: Víc než klub).

Historie

[editovat | editovat zdroj]
Sestava z roku 1910

Football Club Barcelona založil v roce 1899 Joan (Hans) Gamper. Gamper se do Barcelony přestěhoval kvůli svým podnikatelským aktivitám v roce 1898, kdy mu bylo 21 let. Švýcarský podnikatel zvolil za klubové barvy červenou a modrou, inspirován svým oblíbeným fotbalovým klubem FC Basilej. Dalšími spoluzakladateli byli Walter (Gualteri) Wild, Lluis d’Ossó, přítomni byli také Bartomeu Terrados, Otto Kunzle, Otto Maier, Enric Ducal, Pere Cabot, Josep Llobet, John Parsons a William Parsons. Walter Wild, rodák z Anglie se stal prvním prezidentem klubu a díky svým funkcionářským i hráčským schopnostem je považován za první klubovou legendu. První dres klubu byl napůl sešitý z barev purpurové a modré. Trenýrky byly bílé.

Na počátku existence používala Barcelona městský znak Barcelony, aby demonstrovala své spojení s městem. V roce 1910 usoudilo vedení, že klub potřebuje vlastní znak, a vypsalo na něj soutěž. Tu vyhrálo logo anonymního přispěvatele, které se s malými úpravami zachovalo dodnes (viz kapitolu Znak). Historicky první utkání sehrála FC Barcelona proti mužstvu anglických přistěhovalců, s nímž prohrála 1:0. Roku 1909 získal klub první stálé hřiště s kapacitou 6000 diváků. V počáteční éře vyhrál klub několikrát Katalánský pohár (první v roce 1901) a čtyřikrát dokázal zvítězit ve španělském mistrovství. První trofej získal roku 1901, kdy vyhrál Copa Macaya. O rok později hrál hned v prvním ročníku finále Copa del Rey, kde podlehl Clubu Vizcaya.

Z Les Corts na Camp Nou (1922–1957)

[editovat | editovat zdroj]

„Zlatá éra“ klubu trvala od roku 1919 do roku 1929. Během této doby zůstávala Barcelona prakticky neporažena na domácí půdě. V roce 1922 byl slavnostně otevřen stadion Les Corts a klub na něm zvítězil ve vůbec prvním ročníku La ligy v roce 1929. Stadion se otevíral s kapacitou 20 000 diváků, později byla rozšířena na 60 000 diváků. Přezdívalo se mu Katedrála fotbalu. V této době hrály v klubu hvězdy jako Samitier, Alcántara, Zamora, Sagi, Piera či Sancho.

V roce 1930 však přišly těžké časy, kdy klub přišel o svou chloubu – stadion Les Corts, který obsadil fašistický diktátor Primo de Rivera, jenž si zde zřídil vojenský tábor. Poprvé se tak projevila zášť politické moci vůči Barceloně. Hlavním důvodem byla příslušnost klubu ke katalánskému autonomnímu hnutí. Mnoho členů klubu bylo pronásledováno, někteří byli zatčeni. Teror polevil až po skončení občanské války, kdy počet členů klesl o 75 % a zázemí klubu postihlo bombardování.

Klubu se však podařilo vstát z popela a v sezóně 1944/45 získal svůj druhý titul, který byl záhy následován dalšími. Počet členů se oproti předválečnému období zdvojnásobil. Do roku 1957 měla Barcelona na kontě šest mistrovských titulů, více než dvacet titulů katalánských a 13 vítězství v Copa del Rey. V roce 1950 přišel do týmu Ladislav Kubala a tým i s jeho podporou získal v sezóně 1952/53 první „double“.

Víc než klub (1957–1974)

[editovat | editovat zdroj]
„Víc než klub“ je napsáno na tribuně

Ve 40. letech se objevily myšlenky, že stadion v Les Corts nebude dostačující pro potřeby tak velkého klubu, jako je FC Barcelona. V roce 1953 tak tehdejší prezident Francesc Miró-Sans nechal zahájit stavbu nového stadionu s názvem Camp Nou s kapacitou přes 98 000 diváků. Stadion byl slavnostně otevřen 24. září 1957. Otevření účinkovalo jako pokropení živou vodou a úspěchy se dostavily velmi brzy. Již v následujících dvou sezónách získal klub titul a na mezinárodní scéně vyhrála Barcelona taktéž dvakrát po sobě, v letech 1958 a 1960, Pohár veletržních měst. Ten pak vyhrála ještě roku 1966 a se třemi vítězstvími ji v dnes již neexistující soutěži nikdo nepředstihne.

V 60. letech se u fanoušků začala stále více projevovat nejen sportovní, ale i sociální příslušnost ke klubu. Barcelona se stala národním symbolem „utlačovaného“ katalánského lidu. V roce 1968 prohlásil tehdejší prezident klubu Narcís de Carreras při svém vřelém přivítání po příchodu, že „Barca je víc než jen klub“, což přesně vyjadřuje její spojitost s lidmi v Katalánsku. Toto heslo se ujalo jako oficiální a dnes jej lze vidět na hlavní tribuně stadionu Camp Nou. Po sportovní stránce se však klub potýkal s neúspěchy, kdy nedokázal sesadit tehdy fenomenální Real Madrid z mistrovského trůnu. Dařilo se mu alespoň v domácím poháru, kde si připsal dalších pět vítězství.

V roce 1973 byl do klubu z Ajaxu Amsterdam přiveden nizozemský ostrostřelec Johan Cruijff, díky němuž získala Barcelona po dlouhých čtrnácti letech znovu mistrovský titul. S příchodem Cruijffa se změnila hra klubu k nepoznání, tým předváděl ofenzivní fotbal, který byl označován za nejhezčí na světě.

Na podzim roku 1974 proběhly oslavy 75. výročí založení klubu, kde se ukázal sociální význam Barcelony. Na oslavy dorazilo množství umělců, vznikaly chorály, plakáty a odehrála se různá setkání hráčů s diváky. Vznikl také oficiální chorál klubu Cant del Barça.

Nová strategie (1974–1990)

[editovat | editovat zdroj]

S příchodem nového prezidenta Josep Lluís Núñez i Clemente se mění strategie a politika klubu. Núñez přišel 1. července 1978, tedy po odchodu hvězdy Johana Cruijffa. Hlavním cílem je nyní stabilizace klubu a práce s vlastními odchovanci. Vzniká nová fotbalová akademie. Počet členů klubu se vyšplhal až na 700 tisíc v roce 1993. Na sportovním poli dochází k lehkému útlumu, zejména na domácí scéně, kde klub získal pouze jeden mistrovský titul v roce 1985. V domácím poháru Copa del Rey však získává hned pět trofejí a v roce 1990 jich na kontě má už 23.

Na mezinárodní scéně se daří o mnoho lépe. Klub se kvůli neúspěchům nedostává do Poháru mistrů evropských zemí, ale hned třikrát vítězí v Poháru vítězů pohárů. Ve své strategii však Núñez jednou poleví, a to když na nátlak fanoušků za miliardu pessos přivádí v roce 1982 argentinskou superhvězdu Diega Maradonu. Ten však vydrží v klubu pouze do roku 1984, kdy odchází do italského SSC Neapol.

Dream Team (1990–1994)

[editovat | editovat zdroj]
José Mari Bakero

Když prezident Josep Bugladin Núñez i Clemente měnil sportovní strategii klubu, prohlásil, že to bude velmi bolestné. „Je možné, že deset let nevyhrajeme titul. Je to sice tvrdá cena, ale na konci bude stát vysněný tým.“ Nemýlil se. Barcelona sice vyhrála mezi lety 1974 a 1990 pouze jeden titul, ale na počátku 90. let povstal tým snů.

V roce 1986 prohrála Barcelona ve finále Poháru UEFA a nedůvěra fanoušků rostla. Ovšem bylo znatelné, že výkony klubu jdou vzhůru. Trenérského kormidla se chopila bývalá superhvězda Johan Cruijff. Barcelona dokázala čtyřikrát v řadě zvítězit v Primera División. V klubu dominovaly hvězdy jako Josep Guardiola, José Mari Bakero, Ronald Koeman či Hristo Stoičkov. Tito hráči pak v sezóně 1991/92 získali tři velevýznamné trofeje. Po mistrovském titulu v Primera División následovala vyřazovací část nultého ročníku Ligy mistrů. Ze semifinálové skupiny (odkud postupoval pouze vítěz) přešla s přehledem přes trojici Sparta Praha, Benfica Lisabon a Dynamo Kyjev. Ve finále pak potkala italskou Sampdorii Janov. V základní hrací době skončil zápas bez gólů. V prodloužení pak rozhodl Ronald Koeman gólem ve 112. minutě o premiérovém vítězství Barcelony v Lize mistrů. Vítězstvím se zároveň kvalifikovala do souboje o další významnou trofej – Superpohár UEFA. Tam se potkala s vítězem Poháru UEFA, kde ve dvou zápasech (1:1/2:1) porazila německý Werder Brémy. Získala tak už třetí trofej v sezóně, což se jí do té doby nepodařilo.

Od Nizozemce k Nizozemci (1994–2008)

[editovat | editovat zdroj]
Ronaldinho

Úspěch „týmu snů“ na počátku 90. let byl obrovský a přilákal Barceloně po světě miliony fanoušků. Prohrané finále Ligy mistrů 1993/94 v řeckých Aténách však znamenalo konec této druhé zlaté éry. V klubu byl znát přetlak hvězd a napětí, které vyústilo odchodem trenéra Cruijffa během sezóny 1995/96. Po něm se v klubu vystřídalo během sedmi let hned šest trenérů. Barcelona získala v roce 1997 ještě jednou a naposledy Pohár vítězů pohárů, ale byl znát její celkový ústup z absolutní špičky evropského fotbalu.

Klub však dokázal těžit ze svého postavení a na domácí půdě se mu podařilo posbírat po dvou titulech mistra v letech 1998 a 1999 i stejný počet vítězství ve španělském poháru Copa del Rey v letech 1997 a 1998. V roce 2000 odešel nejdéle sloužící prezident v historii (22 let) Josep Lluís Núñez i Clemente. Přespříští prezident klubu Joan Laporta pak znovu mění strategii a místo starších hvězd typu Luise Figa či Patricka Kluiverta přivádí Ronaldinha, Samuela Eto’a a Deca.

Tento tým již pod vedením nizozemského kouče Franka Rijkaarda nečeká na úspěch dlouho. Již v sezóně 2004/05 vítězí v Primera División a připisuje si šesté vítězství v Supercopa de España. V následující sezóně dokonce podruhé triumfuje v Lize mistrů a s obhajobou trofejí za Primera División a Španělský superpohár získává „treble“. Je nutno doplnit, že ve finále ligy mistrů ve francouzském Stade de France porazila anglický Arsenal 2:1. V roce 2006 pak Barcelona podepisuje sponzorský kontrakt s neziskovou organizací UNICEF a jako první klub světa za hlavní reklamu na dresu neinkasuje peníze, naopak přispívá částkou 20 milionů eur ročně.

Zlaté dítě Pep Guardiola a fantom Messi (2008–2012)

[editovat | editovat zdroj]
Pep Guardiola

Se závěrem sezóny 2007/08 poměrně nečekaně skončil trenér Frank Rijkaard, který v klubu působil pět let. S ním odešly i pilíře útočné hry týmu – Ronaldinho[5] a Deco, které nedlouho na to následoval i kamerunský ostrostřelec Eto’o. Prezident Joan Laporta se odhodlal k riskantnímu tahu a angažoval trenéra B mužstva Barcelony Josepa „Pepeho“ Guardiolu.[6] Tento kouč byl známý svým dosti benevolentním přístupem k hráčům (což byl důvod, proč někteří tento tah kritizovali). Jako tahouna mužstva začal využívat nadaného argentinského technika Lionela Messiho. Pilíře nově vzniklého týmu tvořili Andrés Iniesta, Xavi, obránce Carles Puyol, Dani Alves a brankář Víctor Valdés. Takto vzniklý tým se brzy ukázal jako „fotbalová symfonie“.

Nejlepší rok v klubové historii – 2009

[editovat | editovat zdroj]

Energický kouč Guardiola dovedl Barcelonu k nejúspěšnější sezóně v historii klubu, když se mu podařilo nejprve získat španělský „double“ (vítězství v lize i poháru), poté potřetí triumfovat v Lize mistrů, následně zvítězit jak v evropském, tak španělském Superpoháru a nakonec dovršit sezónu snů ziskem titulu Mistra světa klubů. Zisk šesti trofejí znamenal pro Barcelonu obrovský příval podpory fanoušků i mezinárodního uznání, respektu a autority. Navíc se nyní již světovým superhvězdám v čele s Messim, Xavim a Iniestou podařilo zvítězit na hřišti svého největšího rivala Realu Madrid 6:2,[7] což byla pro „Bílý balet“ dosud největší domácí porážka v El Clásico. Vítězství nad Manchesterem United v Lize mistrů a Estudiantes de La Plata na Mistrovství světa klubů se odrazily v přílivu financí i nových členů (za rok 2009 jich přibylo 170 tisíc). Barcelona tak v tomto roce vyhrála všechny soutěže, kterých se účastnila – španělský klub nemůže momentálně získat více než šest trofejí. Navíc Lionel Messi byl za rok 2009 oceněn ziskem Zlatého míče a stal se fotbalistou světa podle FIFA.

Nová fotbalová dynastie

[editovat | editovat zdroj]

Toho, čeho jsme v minulosti byli svědky třeba v podání Realu Madrid nebo AC Milán, se odehrálo v Barceloně. Klub přepsal historii pod koučem Guardiolou a s fenomenální trojicí Messi, Xavi, Iniesta. Zdatně jim sekundoval zbytek týmu – Valdés, Puyol, Abidal, Piqué, Pedro, Villa a mnozí další.

Lionel Messi

V sezóně 2009/10 dokráčel klub až de semifinále Ligy mistrů, kde byl vyřazen pozdějším vítězem Interem Milán. Na domácí scéně se mu podařilo obhájit titul v Primera División, v pořadí už dvacátý.[8] Lionel Messi byl opět oceněn jako nejlepší hráč světa,[9] jako první vítěz v anketě nově vzniklé sloučením dvou dosud nejvýznamnějších. To však není všechno: na prvních třech místech se umístili jen hráči Barcelony – Messi, Xavi, Iniesta.

Následující sezóna dopadla pro klub opět skvěle, když se ve třech soutěžích potýkal s velmi silným rivalem Realem Madrid. Ve Primera División dokázala Barcelona zvítězit rozdílem čtyř bodů již několik kol před koncem. V Lize mistrů na sebe tito soupeři narazili v semifinále, i tady dokázala Barcelona svého rivala přetlačit celkovým skóre 3:1. Ve finále pak pohodlně porazila Manchester United a dokráčela si pro svůj historicky čtvrtý triumf – třetí za posledních šest let. Jediné, čím se doposud rok 2011 liší od roku 2009, je prohra ve finále domácí poháru Copa del Rey právě s Realem Madrid. Real vyhrál zápas v prodloužení, když ve 103. minutě rozhodl svým gólem Cristiano Ronaldo. Barcelona si tak na svůj 26. domácí pohár musí ještě počkat.

Sezona 2011/12

[editovat | editovat zdroj]
Oslava gólu

Ročník začal pro Barcelonu velmi dobře. V letním období získala dvě velké posily. Francesc Fàbregas přišel po dlouhém jednání z Arsenal FC za 29 milionů €[10] a v klubu se uvedl velmi dobře, když v prvních čtyřech kolech Primera División 2011/12 dal vždy gól. Druhou posilou byl chilský útočník Alexis Sánchez, který přišel posílit útok z italského Udinese Calcio za 26 milionů €[11].

I s těmito hráči vstoupil klub do sezony dvojzápasem o Supercopa de España 2011, čili španělský Superpohár s Realem Madrid. Po úvodní remíze 2–2 na hřišti Realu[12] přišla domácí výhra 3–2, kterou dvěma góly počtvrté v historii[13]. Den před utkáním se konal los nového ročníku Ligy mistrů, kde byl Barceloně nalosován mimo jiné i český mistr FC Viktoria Plzeň[14]. Při této příležitosti byl nejlepším hráčem Evropy za sezonu 2010/11 vyhlášen Lionel Messi[15].

Týmové foto po vítězství ve finále MS klubů 2011.

Vítězství v Lize mistrů UEFA 2010/11 přineslo Barçe kromě účasti v Superpoháru UEFA i účast na Mistrovství světa klubů 2011, do jehož semifinále byla nasazena. Po vítězství 4–0 nad Al-Sadd, vítězem Ligy mistrů AFC, si stejným rozdílem poradila se Santos FC, který vyhrál Copa Libertadores 2011 a získala podruhé v historii titul z tohoto prestižního podniku.[16] V semifinálovém utkání se zranil David Villa, který do zbytku sezony nenastoupil.

Sezona 2011–12 naznačila, že Barcelona není neporazitelným tým. V semifinále Ligy mistrů 2011/12 podlehla přes lepší výkon dobře bránící Chelsea a nestala se prvním klubem, který dokázal trofej obhájit.[17] Lionel Messi tak alespoň překonal střelecký rekord soutěže, když se trefil celkem čtrnáctkrát. O titul v Primera División a o sérii tří vítězství jí zase připravil Real Madrid. Věčný rival zvítězil při derby El-Clásico na Nou Campu[18] a vytvořil si rozhodující náskok, který Barca nedokázala stáhnout. Čest klubu tak opět zachraňoval svými góly Lionel Messi, který po dvou letech získal Pichichi Trophy, a to s rekordními 50 brankami.[zdroj?] Nikomu před ním se v předních světových soutěžích nepodařilo této mety dosáhnout.[19] Ve všech soutěžích, kterých se lotos Barcelona účastnila pak vstřelil 73 branek a překonal letitý rekord Gerda Müllera, který v sezoně 1972/73 vstřelil 68 branek. Lionel Messi je druhý nejlepší hráč historie fotbalu[20]

Ten poslední přidal ve finále Copa del Rey 2011/12, kde Barça porazila Athletic Bilbao. V souboji dvou nejúspěšnějších klubů soutěže zvítězila 3–0 a získala v ní 26. vítězství. Tento zápas byl zároveň posledním pro Josepa Guardiolu, nejúspěšnějšího trenéra v historii klubového fotbalu, který během 4 sezon na lavičce katalánského klubu získal neuvěřitelných 14 trofejí.[21][22] S jeho odchodem končí i slavná éra klubu. O navázání na ní se od sezony 2012/13 pokoušel nový trenér Tito Vilanova. zařídil především Lionel Messi. Pro Barcu to bylo jubilejní 10. vítězství v této soutěži, přičemž této mety dosáhl jako první klub[23]. Neuběhly ani dva týdny a Barcelona slavila další triumf. V utkání o Superpohár UEFA, kde se střetla s portugalským vítězem Evropské ligy 2010/11 FC Porto, zvítězila pohodlně 2–0 a v soutěž vyhrála

Roky po Guardiolovi

[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2012/13

[editovat | editovat zdroj]
Lionel Messi, osminásobný vítěz Zlatého míče (2009, 2010, 2011, 2012, 2015, 2019, 2021, 2023) a historicky nejlepší střelec Barcelony. V rámci všech soutěží vstřelil 672 gólů.[24]

Nový trenér Tito Vilanova do sezony nevstoupil dobře, když se mu nepodařilo získat španělský Superpohár, kde Barcelona podlehla Realu Madrid. Celkově se dá tato sezona považovat za velice rozporuplnou. Messi sice na začátku nového roku počtvrté uspěl v anketě Zlatý míč, ale jeho forma pomalu upadala a už se netěšil takovým úspěchům jako pod Guardiolou. I samotná hra už nebyla zdaleka tak efektivní, ale Barca byla stále velice obávaným klubem a dokráčela až do semifinále Ligy mistrů. Tam po porážkách 0:4 na stadionu Alianz Area a 0:3 na Camp Nou vypadla s Bayernem Mnichov, který následně celou soutěž vyhrál.

V Copa del Rey Barcelona vypadla také v semifinále, kde ji ve vyrovnaném dvojzápase porazil Real Madrid, který pak ve finále podlehl Atléticu Madrid. První trofej za Tita Barcelona nakonec získala, když vyrovnala rekord Realu Madrid (100 bodů) a zvítězila v tomto ročníku La Ligy. Tento pohár byl nakonec Titův poslední, jelikož kvůli zdravotním potížím ze své funkce odstoupil a nahradil ho Gerardo Martino.

Sezóna 2013/14

[editovat | editovat zdroj]

Klub na sebe v létě upoutal pozornost, když za minimální mzdu poslal do Atlética Madrid svého útočníka Davida Villu a za obrovskou sumu přivedl mladého a talentovaného Neymara. Právě díky gólu tohoto Brazilce se jim podařilo zvítězit v Superpoháru nad Atléticem Madrid. Zajímavé je, že za Atlético se prosadil právě David Villa. Hned po výhře v Superpoháru začala dělat Barcelona svým fanouškům radost, jelikož zažila nejlepší start v historii La Ligy, když první polovinou sezony prošla pouze s jednou porážkou a dvěma remízami.

I přes skvělé výsledky byla však hra velice kritizovaná a ani trápící se Messi s tím nedokázal nic udělat. Upadnutí jeho formy se projevilo, když Zlatý míč 2013 vyhrál Cristiano Ronaldo a přerušil tak Messiho čtyřletou dominanci. Druhou polovinu sezony došlo na slova kritiků a Barceloně se začalo všechno hroutit. V Lize mistrů sice prošla přes Manchester City FC, ale už ve čtvrtfinále po výsledcích 1:1 a 1:0 vypadla s Atléticem Madrid. V lize jejich výsledky taky upadaly, avšak o titul bojovali až do posledního zápasu, kde se jim však nepodařilo porazit Atlético a skončili tak na druhém místě právě po méně slavném madridském klubu.

I v Copa del Rey bojovala Barcelona doslova do posledních minut. Dostali se totiž až do finále, jenže vyrovnaný zápas pár minut před koncem rozhodl Gareth Bale a pohár tak získal Real Madrid. Barcelona tedy po dlouhé době zažila sezonu bez trofeje, což vedlo k okamžitému odvolání Gerarda Martina. Místo něj z Celty Vigo přivedlo vedení Luise Enriqueho.

Éra Luise Enriqueho

[editovat | editovat zdroj]

Sezóna 2014/15

[editovat | editovat zdroj]

Po neúspěšné sezoně bylo jasné, že klub čeká přestavba. Luis Enrique Martínez García se zbavil nejdřív náhradníka Alexise Sáncheze a poté i Cesca Fabregase. Klub navíc opustili i Víctor Valdés, Manuel Pinto a Carles Puyol. Místo nich klub za rekordní částku přivedl Luise Suáreze, Ivana Rakitiče, Claudia Brava, Marc-Andrého ter Stegena, Thomase Vermaelena a Jérémy Mathieua. Barcelona prošla přestavbou a do sezony vstoupila velice dobře.

Hned v prvních měsících velice zářil právě Neymar, jehož přestup byl do té doby spíše kritizován. I Lionel Messi po dvou letech nalezl svou ztracenou formu a všechno se začalo vyvíjet ve prospěch katalánského velkoklubu. Trenér navíc dával spoustu šancí mladým hráčům z B-týmu, což se ale mnohým fanouškům nelíbilo. Když však klub ke konci října podlehl Realu Madrid, forma značně upadla a fanoušci už opět očekávali sezonu bez trofejí.

Po potupné prohře 0:1 s Realem Sociedad se však situace začala měnit. Hra se zlepšila, rozstřílel se i klíčový hráč Lionel Messi. V březnu 2015 klub navíc díky brankám Jéremyho Mathieua a Luise Suáreze dokázal porazit Real Madrid a se čtyřbodovým náskokem nad odvěkým rivalem byl na dobré cestě k vítězství v La Lize. Titul byl zajištěn v předposledním kole 17. května 2015 při vítězství 1:0 proti Atléticu Madrid. Vítězný gól vstřelil Lionel Messi.[25] Ve finále španělského poháru se po úžasné sólové akci prosadil Lionel Messi, na nějž navázal Neymar a v závěru přidal další gól opět Messi. Katalánci tedy ve finále zvítězili 3:1. Barceloně se také podařilo vyhrát Lize mistrů UEFA 2014/15, ve finále porazila Juventus FC díky gólům Ivana Rakitiće, Luise Suáreze a Neymara. Zápas skončil 3:1 pro Barcelonu a díky tomu znovu vyhrála treble. Stala se tak prvním klubem historie, který tohoto úspěchu dosáhl dvakrát.

Messi, Neymar a Suárez navíc v sezóně společně nastříleli 122 branek a pokořili tak španělský rekord. Konec sezony se i přes velké soutěžní úspěchy nesl ve smutném duchu, jelikož se naplnil dlouho očekávaný přestup a klub opustila jedna z jeho největších legend- Xavi. Nutno ale podotknout, že mu klub během posledního ligového zápasu připravil ohromnou rozlučku.

Sezóna 2015/16

[editovat | editovat zdroj]

Klub nevstoupil do sezóny vůbec dobře, když v přípravných přátelských zápasech prohrál s nejdříve s Manchesterem United, Chelsea, ale poté i Fiorentinou. Nutno ale podotknout, že do těchto zápasů nezasáhly hvězdy jako Messi, Neymar, Mascherano, Bravo nebo Alves, kteří si prodloužili dovolenou díky své účasti na Copa América 2015. Prvním oficiálním zápasem sezóny byl Superpohár UEFA 2015, kde Barcelona vyzvala Sevillu a když už se zdálo, že Sevilla opravdu otočí náskok Barcelony 4:1, v prodloužení rozhodl svým gólem Pedro a zápas skončil 5:4 pro katalánský celek. Krátce poté Barcelona nastoupila do dvojzápasu o španělský Superpohár proti Athletic Bilbau. První zápas se hrál venku a k překvapení všech skončil 4:0 pro Athletic. V odvetě Barcelona nedokázala náskok soupeře stáhnout, zápas skončil 1:1.

Krátce poté klub opustil Pedro, který zamířil do Chelsea FC, jelikož toužil po větším prostoru. Barcelona přes léto naopak získala Ardu Turana z Atlética Madrid a Aleixe Vidala ze Sevilly. Oba hráči na svůj start ale museli počkat až do příštího přestupového období díky zákazu přestupů, který byl Barceloně udělen. Z B-týmu Luis Enrique povolal útočníky Munira a Sandra, kteří mu sloužili jako náhradníci a Alena Halilovice, který byl ale obratem poslán na hostování do Sportingu Gijón.

I v domácí lize Barcelona zažila velice pomalý start. Vyhráli sice první čtyři zápasy v řadě, ale jejich výkony byly kritizovány. Jako první Barcelonu potrestala Celta Vigo, když Barcelonu ztrapnila výsledkem 4:1. Krátce nato se při zápasu s Las Palmas zranil Lionel Messi na dva měsíce a Barcelona utrpěla další porážku, tentokrát od Sevilly (1:2). Během zranění Lionela Messiho se Neymar a Suárez, ale také třeba do té doby nepříliš známý hráč Sergi Roberto, dostali do obrovské formy a odstartovali dlouhou vlnu skvělých výkonů, kterou završili vítězstvím 4:0 nad Realem Madrid na Santiagu Bernabeu. Dvakrát se do sítě konkurenta trefil Luis Suárez a po jednom gólu přidali Andrés Iniesta a Neymar. Barcelona si tak upevnila průběžnou první příčku v lize.

V prosinci navíc Barcelona již potřetí vyhrála Mistrovství světa klubů a stala se tak nejúspěšnějším klubem v dějinách této soutěže. Luis Suárez na turnaji nastřílel pět gólů a stal se nejlepším střelcem i hráčem turnaje. Barcelona tak zakončila rok 2015 s pěti ze šesti možných trofejí. Dalším úspěchem byl Zlatý míč, který v lednu 2016 vyhrál Lionel Messi a vylepšil tak svůj vlastní rekord v počtu vyhraných Zlatých míčů.

Sezóny 2017–2020

[editovat | editovat zdroj]

8. března 2017 Barcelona zaznamenala největší návrat v historii Ligy mistrů v osmifinálovém 16. kole Ligy mistrů 2016–17, když porazila Paris Saint-Germain 6:1[26], přesto, že první duel prohrála ve Francii se skóre 4:0 (celkové skóre 6–5).[27] 29. května 2017 byl bývalý hráč Ernesto Valverde jmenován nástupcem Luisa Enriqueho, který podepsal dvouletý kontrakt s opcí na další rok.[28]

20. září 2017 Barcelona vydala prohlášení, ve kterém zaujala stanovisko ke katalánskému referendu z roku 2017 a uvedla: „FC Barcelona bude při maximálním respektování svého rozmanitého souboru členů nadále podporovat vůli většiny obyvatel Katalánska, a bude to dělat občanským, mírovým a příkladným způsobem.“[29] V den referenda požádal barcelonský výbor o odložení zápasu proti UD Las Palmas z důvodu násilí v Katalánsku, avšak žádost La Liga odmítla, a proto byl hrán za zavřenými branami.[30] Vítězem La Ligy v sezóně 2017–18 byla 9. května 2018 Barcelona, která zvítězila nad Villarrealem 5:1[31] a stanovila tak nejdelší sérii bez prohry (43 zápasů) v historii La Ligy.

27. dubna 2019 získala Barcelona 26. titul v La Lize.[32] Titul v La Liga však zastínilo potupné vypadnutí z Ligy mistrů v semifinále s jejím pozdějším vítězem Liverpoolem. Barca prohrála druhý zápas 0:4[33] poté, co po domácím vítězství 3:0 měla postup na dosah.[34] 13. ledna 2020 bývalý trenér Realu Betis Quique Setién po prohře s Atléticem Madrid ve španělském Superpoháru nahradil Ernesta Valverdeho a stal se novým hlavním trenérem Barcelony.[35] Barcelona byla na čele ligy, když vypuknutí pandemie covidu-19 zastavilo celou soutěž. Posledním odehraných zápasů před nuceným přerušením bylo domácí vítězství 1:0 nad Real Sociedad 7. března 2020.[36] Liga se obnovila až v polovině června a po více než tříměsíční přestávce odehrála Barcelona první zápas až 13. června proti Mallorce. Po návratu na hřiště ale jejich výkonnost poklesla a nakonec 16. července prohrála ligový titul s Realem Madrid.[37] I přesto, že Katalánci prohráli boj o ligový titul, v Lize mistrů měli stále naději, protože zvítězili nad FC Neapol 3:1[38], což znamenalo, že nastoupí proti Bayernu Mnichov, který v sezoně zdolal Chelsea. Barca však uhrála jednu z nejpotupnějších proher ve své historii s výsledkem 2:8.[39] Výsledek znamenal, že Barca se popáté za sebou nedostala do finále Ligy mistrů, když jednou postoupila do semifinále a čtyřikrát vypadla ve čtvrtfinálové fázi. Dne 17. srpna klub potvrdil, že Setién byl odvolán z funkce trenéra,[40] přičemž ze své funkce byl odvolán i fotbalový ředitel Eric Abidal.[41] O dva dny později byl Ronald Koeman jmenován novým hlavním trenérem Barcelony.[42] Tím se však změny neskončily. 27. října oznámil Josep Maria Bartomeu (vůči jeho osobě se veřejně ohradil i Leo Messi)[43] svou rezignaci na funkci prezidenta spolu se zbytkem představenstva.[44]

Kronika Futbol Club Barcelona

[editovat | editovat zdroj]
ikona
Tento článek potřebuje aktualizaci, neboť obsahuje zastaralé informace.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vylepšíte, aby odrážel aktuální stav a nedávné události. Podívejte se též na diskusní stránku, zda tam nejsou náměty k doplnění. Historické informace nemažte, raději je převeďte do minulého času a případně přesuňte do části článku věnované dějinám.
Kronika historie Futbol Club Barcelona
  • 1902 – Barcelona získává svou první trofej, vyhrává Copa Macaya. Založena soutěž Copa del Rey.
  • 1905 – První vítězství v Campionat de Catalunya, do zániku soutěže ji FCB vyhraje 23×
  • 1909 – Premiérová účast v celostátní soutěži. Šlo o královský pohár Copa del Rey. Vypadnutí v semifinále.
  • 1910 –  Copa del Rey (1. titul). Klub vyhrává svou skupinu a o pohár se dělí s Athletic Bilbao. Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1911 – Vyloučení z Copa del Rey. Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1912 –  Copa del Rey (2. titul). Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1913 –  Copa del Rey (3. titul). Klub vyhrává svou skupinu a o pohár se dělí s Real Unión. Vítězství v Copa dels Pirineus
  • 1914 a 1915 – neúčast v kterékoliv soutěži
  • 1916 – Semifinále Copa del Rey
  • 1919 – Finále Copa del Rey
  • 1920 –  Copa del Rey (4. titul).
  • 1922 –  Copa del Rey (5. titul). Slavnostně otevřen stadion Les Corts
  • 1924 – Semifinále Copa del Rey
  • 1925 –  Copa del Rey (6. titul).
  • 1926 –  Copa del Rey (7. titul).
  • 1927 – Semifinále Copa del Rey
  • 1928 –  Copa del Rey (8. titul). Ve třetím opakovaném finále s Real Sociedad
Založena Primera División
  • 1930–31 – 4. místo v lize
  • 1931–32 – 3. místo v lize. Finalista Copa della Repubblica (Copa del Rey)
  • 1932–33 – 4. místo v lize
  • 1933–34 – 9. místo v lize
  • 1934–35 – 6. místo v lize
  • 1935–36 – 5. místo v lize. Finalista Copa della Repubblica (Copa del Rey)
  • 1950–51 – 4. místo v lize.  Copa del Generalísimo (10. titul)
  • 1951–52 –  Mistr Primera División (5. titul).  Copa del Generalísimo (11. titul). Vítěz Copa Eva Duarte
  
  • 1952–53 –  Mistr Primera División (6. titul).  Copa del Generalísimo (12. titul). Vítěz Copa Eva Duarte
  • 1953–54 – 2. místo v lize. Finalista Copa del Generalísimo
  • 1954–55 – 2. místo v lize
  • 1955–56 – 2. místo v lize
  • 1956–57 – 3. místo v lize.  Copa del Generalísimo (13. titul)
  • 1957–58 – 3. místo v lize. Vítěz  Pohár veletržních měst (1. vítězství)
  • 1958–59 –  Mistr Primera División (7. titul).  Copa del Generalísimo (14. titul)
  • 1959–60 –  Mistr Primera División (8. titul). Vítěz  Pohár veletržních měst (2. vítězství)
  
  • 2000–01 – 4. místo v lize
  • 2001–02 – 4. místo v lize
  • 2002–03 – 6. místo v lize
  • 2003–04 – 2. místo v lize
  • 2004–05 –  Mistr Primera División (17. titul).  Supercopa de España (6. titul)
  • 2005–06 –  Mistr Primera División (18. titul).  Supercopa de España (7. titul). Vítěz  Liga mistrů UEFA (2. titul). Finalista Superpoháru UEFA. Finalista mistrovství světa ve fotbale klubů
  • 2006–07 – 2. místo v lize
  • 2007–08 – 3. místo v lize
  • 2008–09 –  Mistr Primera División (19. titul).  Copa del Rey (25. titul).  Supercopa de España (8. titul). Vítěz  Liga mistrů UEFA (3. titul). Superpohár UEFA (3. vítězství). Mistrovství světa klubů (1. vítězství).
  • 2009–10 –  Mistr Primera División (20. titul).  Supercopa de España (9. titul).
  • 2010–11 –  Mistr Primera División (21. titul). Vítěz  Liga mistrů UEFA (4. titul). Finalista Copa del Rey
  • 2011–12 – 2. místo v lize.  Copa del Rey (26. titul).  Supercopa de España (10. titul). Superpohár UEFA (4. vítězství). Mistrovství světa klubů (2. vítězství).
  • 2012–13 –  Mistr Primera División (22. titul)
     Supercopa de España (11. titul).
    2014–15 –  Mistr Primera División (23. titul)
    2016–17 –  Mistr Primera División (24. titul)
    2017–18 –  Mistr Primera División (25. titul)
    2018–19 –  Mistr Primera División (26. titul)
  • 2022–23 –  Mistr Primera División (27. titul).

Úspěchy

[editovat | editovat zdroj]

Úspěchy A–týmu

[editovat | editovat zdroj]
Kontinentální medaile
Domácí medaile
Menší úspěchy

Úspěchy mládeže

[editovat | editovat zdroj]
Kontinentální medaile
Domácí medaile
  • Španělská nejvyšší fotbalová soutěž do 19 let (dříve ligová soutěž / od roku 1995 jako turnaj Copa de Campeones; 4× vítěz)[89]
    • Zlatá medaile – FC Barcelona: 1993/94, 2004/05, 2008/09, 2010/11
    • Stříbrná medaile – FC Barcelona: 1986/87, 1987/88, 1990/91, 1999/00
  • Španělská fotbalová ligová soutěž do 19 let (kvalifikace do soutěže Copa de Campeones; 11× vítěz)
    • Zlatá medaile – FC Barcelona: 1999/00 (sk. 3), 2000/01 (sk. 3), 2004/05 (sk. 3), 2005/06 (sk. 3), 2008/09 (sk. 3), 2009/10 (sk. 3), 2010/11 (sk. 3), 2012/13 (sk. 3), 2013/14 (sk. 3), 2016/17 (sk. 3), 2017/18 (sk. 3)
  • Španělský fotbalový pohár do 19 let (Copa del Rey Juvenil; 18× vítěz)[90]
    • Zlatá medaile – FC Barcelona: 1951, 1959, 1973, 1974, 1975, 1976, 1977, 1980, 1986, 1987, 1989, 1994, 1996, 2000, 2002, 2005, 2006, 2011

Hráči

[editovat | editovat zdroj]
Všechny hráče, kteří kdy hráli za FC Barcelona a na české verzi Wikipedie mají existující článek naleznete v Kategorii:Fotbalisté FC Barcelona

Současná soupiska

[editovat | editovat zdroj]

Španělské kluby jsou limitovány pravidly nařizující, že každý klub smí mít na soupisce pouze tři hráče, kteří mají občanství ve státech mimo Evropskou unii. Toto pravidlo se nevztahuje na hráče s dvojím občanstvím a na hráče z tzv. AKT (Africká, Karibská a Pacifická skupina států).

K 6.11.2024[91]

Číslo Pozice Hráč
1 Německo B Marc-André ter Stegen (kapitán)
1 Maďarsko B Aron Yaakobishvili
2 Španělsko O Pau Cubarsí
3 Španělsko O Alejandro Balde
4 Uruguay O Ronald Araújo (druhý kapitán)
5 Španělsko O Iñigo Martínez
6 Španělsko Z Gavi
7 Španělsko Ú Ferran Torres
8 Španělsko Z Pedri (třetí kapitán)
9 Polsko Ú Robert Lewandowski
10 Španělsko Ú Ansu Fati
11 Brazílie Ú Raphinha (čtvrtý kapitán)
13 Španělsko B Iñaki Peña
13 USA B Diego Kochen
14 Španělsko Z Pablo Torre
15 Dánsko O Andreas Christensen
16 Španělsko Z Fermín López |}
Číslo Pozice Hráč
17 Španělsko Z Marc Casadó
17 Španělsko Z Rúben López
18 Španělsko Ú Pau Víctor
19 Španělsko Ú Lamine Yamal
20 Španělsko Z Dani Olmo
20 Španělsko Z Guille Fernández
21 Nizozemsko Z Frenkie de Jong (třetí kapitán)
21 Německo Z Noah Darvich
23 Francie O Jules Koundé
24 Španělsko O Eric García
25 Polsko B Wojciech Szczęsny
26 Španělsko B Ander Astralaga
27 Španělsko O Andres Cuenca
28 Španělsko Z Marc Bernal
32 Španělsko O Héctor Fort
35 Španělsko O Gerard Martín
36 Španělsko O Sergi Dominguez
37 Španělsko Ú Toni Fernández |}

Na hostování

[editovat | editovat zdroj]
Číslo Pozice Hráč
Brazílie Ú Vitor Roque (na hostování v Španělsko Realu Betis do 30. června 2025)
Francie O Clément Lenglet (na hostování v Španělsko Atléticu Madrid do 30. června 2025)
Číslo Pozice Hráč
Španělsko O Álex Valle (na hostování v Skotsko Celticu do 30. června 2023)
Španělsko Z Oriol Romeu (na hostování v Španělsko Gironě do 30. června 2025)

Realizační tým

[editovat | editovat zdroj]
Trenérský tým
Pozice Jméno
Hlavní trenér Hans-Dieter Flick
Asistent trenéra Španělsko Òscar Hernández
Španělsko Sergio Alegre
Trenér brankářů Španělsko José Ramón de la Fuente
Kondiční trenér Španělsko Iván Torres

Umístění v jednotlivých sezonách

[editovat | editovat zdroj]
Stručný přehled

Zdroj:[92]

Jednotlivé ročníky

Zdroj:[92]

Legenda: Z – zápasy, V – výhry, R – remízy, P – porážky, VG – vstřelené góly, OG – obdržené góly, /− – rozdíl skóre, B – body, zlaté podbarvení – 1. místo, stříbrné podbarvení – 2. místo, bronzové podbarvení – 3. místo, červené podbarvení – sestup, zelené podbarvení – postup, fialové podbarvení – reorganizace, změna skupiny či soutěže

Španělsko Španělsko (1929 – )
Sezóny Liga Úroveň Z V R P VG OG /- B Pozice
1929 Primera División 1 18 11 3 4 37 23 14 25 1.
1929/30 Primera División 1 18 11 1 6 46 36 10 23 2.
1930/31 Primera División 1 18 7 7 4 40 43 -3 21 4.
1931/32 Primera División 1 18 10 4 4 40 26 14 24 3.
1932/33 Primera División 1 18 7 5 6 42 34 8 19 4.
1933/34 Primera División 1 18 8 0 10 42 40 2 16 9.
1934/35 Primera División 1 22 9 6 7 55 44 11 24 6.
1935/36 Primera División 1 22 11 2 9 39 32 7 24 3.
Španělské soutěže se v letech 1936–39 nehrály, a to kvůli právě probíhající občanské válce.
1939/40 Primera División 1 22 8 3 11 32 38 -6 19 9.
1940/41 Primera División 1 22 13 1 8 55 45 10 27 4.
1941/42 Primera División 1 26 8 3 15 57 66 -9 19 12.
1942/43 Primera División 1 26 14 4 8 77 50 27 32 3.
1943/44 Primera División 1 26 10 8 8 59 46 13 28 6.
1944/45 Primera División 1 26 17 5 4 50 30 20 39 1.
1945/46 Primera División 1 26 14 7 5 48 31 17 35 2.
1946/47 Primera División 1 26 14 3 9 59 42 17 31 4.
1947/48 Primera División 1 26 15 7 4 65 31 34 37 1.
1948/49 Primera División 1 26 16 5 5 66 36 30 37 1.
1949/50 Primera División 1 26 13 3 10 67 47 20 29 5.
1950/51 Primera División 1 30 16 3 11 83 61 22 35 4.
1951/52 Primera División 1 30 19 5 6 92 43 49 43 1.
1952/53 Primera División 1 30 19 4 7 82 43 39 42 1.
1953/54 Primera División 1 30 16 4 10 74 39 35 36 2.
1954/55 Primera División 1 30 17 7 6 75 39 36 41 2.
1955/56 Primera División 1 30 22 3 5 67 26 41 47 2.
1956/57 Primera División 1 30 16 7 7 70 37 33 39 3.
1957/58 Primera División 1 30 17 4 9 69 38 31 38 3.
1958/59 Primera División 1 30 24 3 3 96 26 70 51 1.
1959/60 Primera División 1 30 22 2 6 88 28 60 46 1.
1960/61 Primera División 1 30 13 6 11 62 47 15 32 4.
1961/62 Primera División 1 30 18 4 8 81 46 35 40 2.
1962/63 Primera División 1 30 11 9 10 45 36 9 31 6.
1963/64 Primera División 1 30 19 4 7 74 38 36 42 2.
1964/65 Primera División 1 30 14 4 12 59 41 18 32 6.
1965/66 Primera División 1 30 16 6 8 51 27 24 38 3.
1966/67 Primera División 1 30 20 2 8 58 29 29 42 2.
1967/68 Primera División 1 30 15 9 6 48 29 19 39 2.
1968/69 Primera División 1 30 13 10 7 40 18 22 36 3.
1969/70 Primera División 1 30 13 9 8 40 31 9 35 4.
1970/71 Primera División 1 30 19 5 6 50 22 28 43 2.
1971/72 Primera División 1 34 17 9 8 40 26 14 43 3.
1972/73 Primera División 1 34 18 10 6 41 21 20 46 2.
1973/74 Primera División 1 34 21 8 5 75 24 51 50 1.
1974/75 Primera División 1 34 15 7 12 57 36 21 37 3.
1975/76 Primera División 1 34 18 7 9 61 41 20 43 2.
1976/77 Primera División 1 34 18 9 7 69 34 35 45 2.
1977/78 Primera División 1 34 16 9 9 49 29 20 41 2.
1978/79 Primera División 1 34 16 6 12 69 37 32 38 5.
1979/80 Primera División 1 34 13 12 9 42 33 9 38 4.
1980/81 Primera División 1 34 18 5 11 66 41 25 41 5.
1981/82 Primera División 1 34 19 7 8 75 40 35 45 2.
1982/83 Primera División 1 34 17 10 7 60 29 31 44 4.
1983/84 Primera División 1 34 20 8 6 62 28 34 48 3.
1984/85 Primera División 1 34 21 11 2 69 25 44 53 1.
1985/86 Primera División 1 34 18 9 7 61 36 25 45 2.
1986/87 Primera División 1 44 24 15 5 63 29 34 63 2.
1987/88 Primera División 1 38 15 9 14 49 44 5 39 6.
1988/89 Primera División 1 38 23 11 4 80 26 54 57 2.
1989/90 Primera División 1 38 23 5 10 83 39 44 51 3.
1990/91 Primera División 1 38 25 7 6 74 33 41 57 1.
1991/92 Primera División 1 38 23 9 6 87 37 50 55 1.
1992/93 Primera División 1 38 25 8 5 87 34 53 58 1.
1993/94 Primera División 1 38 25 6 7 91 42 49 56 1.
1994/95 Primera División 1 38 18 10 10 60 45 15 46 4.
1995/96 Primera División 1 42 22 14 6 72 39 33 80 3.
1996/97 Primera División 1 42 28 6 8 102 48 54 90 2.
1997/98 Primera División 1 38 23 5 10 78 56 22 74 1.
1998/99 Primera División 1 38 24 7 7 87 43 44 79 1.
1999/00 Primera División 1 38 19 7 12 70 46 24 64 2.
2000/01 Primera División 1 38 17 12 9 80 57 23 63 4.
2001/02 Primera División 1 38 18 10 10 65 37 28 64 4.
2002/03 Primera División 1 38 15 11 12 63 47 16 56 6.
2003/04 Primera División 1 38 21 9 8 63 39 24 72 2.
2004/05 Primera División 1 38 25 9 4 73 29 44 84 1.
2005/06 Primera División 1 38 25 7 6 80 35 45 82 1.
2006/07 Primera División 1 38 22 10 6 78 33 45 76 2.
2007/08 Primera División 1 38 19 10 9 76 43 33 67 3.
2008/09 Primera División 1 38 27 6 5 105 35 70 87 1.
2009/10 Primera División 1 38 31 6 1 98 24 74 99 1.
2010/11 Primera División 1 38 30 6 2 95 21 74 96 1.
2011/12 Primera División 1 38 28 7 3 114 29 85 91 2.
2012/13 Primera División 1 38 32 4 2 115 40 75 100 1.
2013/14 Primera División 1 38 27 6 5 100 33 67 87 2.
2014/15 Primera División 1 38 30 4 4 110 21 89 94 1.
2015/16 Primera División 1 38 29 4 5 112 29 83 91 1.
2016/17 Primera División 1 38 28 6 4 116 37 79 90 2.
2017/18 Primera División 1 38 28 9 1 99 29 70 93 1.
2018/19 Primera División 1 38 26 9 3 90 36 54 87 1.
2019/20 Primera División 1 38 25 7 6 86 38 48 82 2.
2020/21 Primera División 1 38 24 7 7 85 38 47 79 3.
2021/22 Primera División 1 38 21 10 7 68 38 30 73 2.
2022/23 Primera División 1 38 28 4 6 70 20 50 88 1.

Účast v evropských pohárech

[editovat | editovat zdroj]

Zdroj:[45][46]

Ročník Soutěž Kolo Klub Doma Venku Celkem
1949 Latinský pohár Semifinále Francie Stade de Reims 5:0 (Barcelona)
Finále Portugalsko Sporting CP 2:1 (Madrid)
1952 Latinský pohár Semifinále Itálie Juventus FC 4:2 (Paříž)
Finále Francie OGC Nice 1:0 (Paříž)
1955/58 Veletržní pohár Základní skupina A Dánsko Kodaň XI 6:2 1:1 1. místo
Semifinále Anglie Birmingham City FC 1:0 3:4 4:4 (3. zápas: 2:1)
Finále Anglie Londýn XI 6:0 2:2 8:2
1958/60 Veletržní pohár 1. kolo Švýcarsko Basilej XI 5:2 2:1 7:3
Čtvrtfinále Itálie Inter Milán 4:0 4:2 8:2
Semifinále Jugoslávie Bělehrad XI 3:1 1:1 4:2
Finále Anglie Birmingham City FC 4:1 0:0 4:1
1959/60 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo PFK CSKA Sofia 6:2 2:2 8:4
2. kolo Itálie AC Milán 5:1 2:0 7:1
Čtvrtfinále Anglie Wolverhampton Wanderers FC 4:0 5:2 9:2
Semifinále Real Madrid 1:3 1:3 2:6
1960/61 Veletržní pohár 1. kolo Jugoslávie Záhřeb XI 4:3 1:1 5:4
Čtvrtfinále Skotsko Hibernian FC 3:2 4:4 7:6
1960/61 Pohár mistrů evropských zemí Předkolo Belgie Lierse SK 2:0 3:0 5:0
1. kolo Real Madrid 2:1 2:2 4:3
Čtvrtfinále Československo Spartak Hradec Králové 4:0 1:1 5:1
Semifinále Německo Hamburger SV 1:0 1:2 2:2 (3. zápas: 1:0)
Finále Portugalsko SL Benfica 2:3
1961/62 Veletržní pohár 1. kolo Německo Západní Berlín XI 3:0 0:1 3:1
2. kolo Jugoslávie GNK Dinamo Zagreb 5:1 2:2 7:3
Čtvrtfinále Anglie Sheffield Wednesday FC 2:0 2:3 4:3
Semifinále Jugoslávie FK Crvena zvezda 4:1 2:0 6:1
Finále Valencia CF 1:1 2:6 3:7
1962/63 Veletržní pohár 1. kolo Portugalsko CF Os Belenenses 1:1 1:1 2:2 (3. zápas: 3:2)
2. kolo Jugoslávie FK Crvena zvezda 1:0 2:3 3:3 (3. zápas: 0:1)
1963/64 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Irsko Shelbourne FC 3:1 2:0 5:1
2. kolo Německo Hamburger SV 4:4 0:0 4:4 (3. zápas: 2:3)
1964/65 Veletržní pohár 1. kolo Itálie ACF Fiorentina 0:1 2:0 2:1
2. kolo Skotsko Celtic FC 3:1 0:0 3:1
3. kolo Francie RC Strasbourg Alsace 2:2 0:0 2:2 (3. zápas: 0:0, HM)
1965/66 Veletržní pohár 1. kolo Nizozemsko VV DOS 7:1 0:0 7:1
2. kolo Belgie Royal Antwerp FC 2:0 1:2 3:2
3. kolo Německo Hannover 96 1:0 1:2 2:2 (3. zápas: 1:1, HM)
Čtvrtfinále RCD Espanyol 1:0 1:0 2:0
Semifinále Anglie Chelsea FC 2:0 0:2 2:2 (3. zápas: 5:0)
Finále Real Zaragoza 0:1 4:2 4:3
1966/67 Veletržní pohár 2. kolo Skotsko Dundee United FC 1:2 0:2 1:4
1967/68 Veletržní pohár 1. kolo Švýcarsko FC Zürich 1:0 1:3 2:3
1968/69 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Švýcarsko FC Lugano 3:0 1:0 4:0
2. kolo Volný los
Čtvrtfinále Norsko FK Lyn 3:2 2:2 5:4
Semifinále Španělsko 1. FC Köln 4:1 2:2 6:3
Finále Československo Slovan Bratislava 2:3
1969/70 Veletržní pohár 1. kolo Dánsko Boldklubben 1913 4:0 2:0 6:0
2. kolo Maďarsko Győri ETO FC 2:0 3:2 5:2
3. kolo Itálie Inter Milán 1:2 1:1 2:3
1970/71 Veletržní pohár 1. kolo Polsko GKS Katowice 3:2 1:0 4:2
2. kolo Itálie Inter Milán 1:2 1:2 2:4
Superfinále Anglie Leeds United FC 2:1
1971/72 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Severní Irsko Lisburn Distillery FC 4:0 3:1 7:1
2. kolo FC Steaua București 0:1 1:2 1:3
1972/73 Pohár UEFA 1. kolo Portugalsko FC Porto 0:1 1:3 1:4
1973/74 Pohár UEFA 1. kolo Francie OGC Nice 2:0 0:3 2:3
1974/75 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo Rakousko FC Linz 5:0 0:0 5:0
2. kolo Nizozemsko Feyenoord 3:0 0:0 3:0
Čtvrtfinále Švédsko Åtvidabergs FF 2:0 3:0 5:0
Semifinále Anglie Leeds United FC 1:1 1:2 2:3
1975/76 Pohár UEFA 1. kolo Řecko PAOK FC 6:1 0:1 6:2
2. kolo Itálie SS Lazio 4:0 3:0 7:0
3. kolo Maďarsko Vasas SC 3:1 1:0 4:1
Čtvrtfinále Bulharská lidová republika PFK Levski Sofia 4:0 4:5 8:5
Semifinále Anglie Liverpool FC 0:1 1:1 1:2
1976/77 Pohár UEFA 1. kolo Portugalsko CF Os Belenenses 3:2 2:2 5:4
2. kolo Belgie KSC Lokeren 2:0 1:2 3:2
3. kolo Švédsko Östers IF 5:1 3:0 8:1
Čtvrtfinále Athletic Bilbao 2:2 1:2 3:4
1977/78 Pohár UEFA 1. kolo FC Steaua București 5:1 3:1 8:2
2. kolo Nizozemsko AZ Alkmaar 1:1 1:1 2:2
3. kolo Anglie Ipswich Town FC 3:0 0:3 3:3
Čtvrtfinále Anglie Aston Villa FC 2:1 2:2 4:3
Semifinále Nizozemsko PSV Eindhoven 3:1 0:3 3:4
1978/79 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Sovětský svaz FK Šachtar Doněck 3:0 1:1 4:1
2. kolo Belgie RSC Anderlecht 3:0 0:3 3:3
Čtvrtfinále Anglie Ipswich Town FC 1:0 1:2 2:2 (v)
Semifinále Belgie KSK Beveren 1:0 1:0 2:0
Finále Německo Fortuna Düsseldorf 4:3 po prodl.
1979 Superpohár UEFA Finále Anglie Nottingham Forest FC 1:1 0:1 1:2
1979/80 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Island Íþróttabandalag Akraness 5:0 1:0 6:0
2. kolo Lucembursko FC Aris Bonnevoie 7:1 4:1 11:2
Čtvrtfinále Valencia CF 0:1 3:4 3:5
1980/81 Pohár UEFA 1. kolo Malta Sliema Wanderers FC 1:0 2:0 3:0
2. kolo Německo 1. FC Köln 0:4 1:0 1:4
1981/82 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Bulharsko PFK Botev Plovdiv 4:1 0:1 4:2
2. kolo Československo ASVS Dukla Praha 4:0 0:1 4:1
Čtvrtfinále Východní Německo 1. FC Lokomotive Leipzig 1:2 3:0 4:2
Semifinále Anglie Tottenham Hotspur FC 1:0 1:1 2:1
Finále Belgie Standard Liège 2:1
1982 Superpohár UEFA Finále Anglie Aston Villa FC 1:0 0:3 1:3
1982/83 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Kypr Apollon Limassol 8:0 1:1 9:1
2. kolo Jugoslávie FK Crvena zvezda 2:1 4:2 6:3
Čtvrtfinále Rakousko FK Austria Wien 1:1 0:0 1:1 (v)
1983/84 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Východní Německo 1. FC Magdeburg 2:0 5:1 7:1
2. kolo Nizozemsko NEC Nijmegen 2:0 3:2 5:2
Čtvrtfinále Anglie Manchester United FC 2:0 0:3 2:3
1984/85 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Francie FC Metz 1:4 4:2 5:6
1985/86 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo Československo TJ Sparta ČKD Praha 0:1 2:1 2:2 (v)
2. kolo Portugalsko FC Porto 2:0 1:3 3:3 (v)
Čtvrtfinále Itálie Juventus FC 1:0 1:1 2:1
Semifinále Švédsko IFK Göteborg 3:0 0:3 3:3 (5:4 pen.)
Finále FC Steaua București 0:0 (0:2 pen.)
1986/87 Pohár UEFA 1. kolo Albánie KS Flamurtari Vlorë 0:0 1:1 1:1 (v)
2. kolo Portugalsko Sporting CP 1:0 1:2 2:2 (v)
3. kolo Německo Bayer 05 Uerdingen 2:0 2:0 4:0
Čtvrtfinále Skotsko Dundee United FC 1:2 0:1 1:3
1987/88 Pohár UEFA 1. kolo Portugalsko CF Os Belenenses 2:0 0:1 2:1
2. kolo Sovětský svaz FK Dynamo Moskva 2:0 0:0 2:0
3. kolo Albánie KS Flamurtari Vlorë 4:1 0:1 4:2
Čtvrtfinále Německo Bayer 04 Leverkusen 0:1 0:0 0:1
1988/89 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Island Fram Reykjavík 5:0 2:0 7:0
2. kolo Polsko Lech Poznań 1:1 1:1 2:2 (5:4 pen.)
Čtvrtfinále Skotsko Aarhus GF 0:0 1:0 1:0
Semifinále Bulharská lidová republika CFKA Sredec Sofia 4:2 1:1 6:3
Finále Itálie UC Sampdoria 2:0
1989 Superpohár UEFA Finále Itálie AC Milán 1:1 0:1 1:2
1989/90 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Polsko Legia Warszawa 1:1 1:0 2:1
2. kolo Belgie RSC Anderlecht 2:1 0:2 2:3
1990/91 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Turecko Trabzonspor 7:2 0:1 7:3
2. kolo Island Fram Reykjavík 3:0 2:1 5:1
Čtvrtfinále Sovětský svaz FK Dynamo Kyjev 1:1 3:2 4:3
Semifinále Itálie Juventus FC 3:1 0:1 3:2
Finále Anglie Manchester United FC 1:2
1991/92 Pohár mistrů evropských zemí 1. kolo Německo FC Hansa Rostock 3:0 0:1 3:1
2. kolo Německo 1. FC Kaiserslautern 2:0 1:3 3:3 (v)
Základní skupina B Československo AC Sparta Praha 3:2 0:1 1. místo
Portugalsko SL Benfica 2:1 0:0
Ukrajina FK Dynamo Kyjev 3:0 2:0
Finále Itálie UC Sampdoria 1:0 po prodl.
1992 Superpohár UEFA Finále Německo Werder Bremen 2:1 1:1 3:2
1992 Interkontinentální pohár Finále Brazílie São Paulo FC 1:2
1992/93 Liga mistrů UEFA 1. kolo Norsko Viking FK 1:0 0:0 1:0
2. kolo Rusko PFK CSKA Moskva 2:3 1:1 3:4
1993/94 Liga mistrů UEFA 1. kolo Ukrajina FK Dynamo Kyjev 4:1 1:3 5:4
2. kolo Rakousko FK Austria Wien 3:0 2:1 5:1
Základní skupina A Turecko Galatasaray SK 3:0 0:0 1. místo
Portugalsko AS Monaco FC 2:0 1:0
Rusko FK Spartak Moskva 5:1 2:2
Semifinále Portugalsko FC Porto 3:0
Finále Itálie AC Milán 0:4
1994/95 Liga mistrů UEFA Základní skupina A Turecko Galatasaray SK 2:1 1:2 2. místo
Švédsko IFK Göteborg 1:1 1:2
Anglie Manchester United FC 4:0 1:2
Čtvrtfinále Francie Paris Saint-Germain FC 1:1 1:2 2:3
1995/96 Pohár UEFA 1. kolo Izrael Hapoel Beerševa FC 5:0 7:0 12:0
2. kolo Portugalsko Vitória SC 3:0 4:0 7:0
3. kolo Španělsko Sevilla FC 3:1 1:1 4:2
Čtvrtfinále Nizozemsko PSV Eindhoven 2:2 3:2 5:4
Semifinále Německo FC Bayern Mnichov 1:2 2:2 3:4
1996/97 Pohár vítězů pohárů 1. kolo Kypr AEK Larnaka 2:0 0:0 2:0
2. kolo Svazová republika Jugoslávie FK Crvena zvezda 3:1 1:1 4:2
Čtvrtfinále Švédsko AIK Stockholm 3:1 1:1 4:2
Semifinále Itálie ACF Fiorentina 1:1 2:0 3:1
Finále Francie Paris Saint-Germain FC 1:0
1997 Superpohár UEFA Finále Německo Borussia Dortmund 2:0 1:1 3:1
1997/98 Liga mistrů UEFA 2. předkolo Lotyšsko Skonto FC 3:2 1:0 4:2
Základní skupina C Anglie Newcastle United FC 1:0 2:3 4. místo
Nizozemsko PSV Eindhoven 2:2 2:2
Ukrajina FK Dynamo Kyjev 0:4 0:3
1998/99 Liga mistrů UEFA Základní skupina D Anglie Manchester United FC 3:3 3:3 3. místo
Dánsko Brøndby IF 2:0 2:0
Německo FC Bayern Mnichov 1:2 0:1
1999/00 Liga mistrů UEFA Základní skupina B Švédsko AIK Stockholm 5:0 2:1 1. místo
Itálie ACF Fiorentina 4:2 3:3
Anglie Arsenal FC 1:1 4:2
Osmifinálová skupina A Německo Hertha BSC 3:1 1:1 1. místo
Česko AC Sparta Praha 5:0 2:1
Portugalsko FC Porto 4:2 2:0
Čtvrtfinále Anglie Chelsea FC 5:1 1:3 6:4
Semifinále Španělsko Valencia CF 2:1 1:4 3:5
2000/01 Liga mistrů UEFA Základní skupina H Anglie Leeds United FC 4:0 1:1 3. místo
Turecko Beşiktaş JK 5:0 0:3
Itálie AC Milán 0:2 3:3
2000/01 Pohár UEFA 3. kolo Belgie Club Brugge KV 1:1 2:0 3:1
4. kolo Řecko AEK Athény 5:0 1:0 6:0
Čtvrtfinále Španělsko Celta de Vigo 2:1 2:3 4:4 (v)
Semifinále Anglie Liverpool FC 0:0 0:1 0:1
2001/02 Liga mistrů UEFA 3. předkolo Polsko Wisła Kraków 1:0 4:3 5:3
Základní skupina F Turecko Fenerbahçe SK 1:0 3:0 1. místo
Německo Bayer 04 Leverkusen 2:1 1:2
Francie Olympique Lyon 2:0 2:3
Osmifinálová skupina B Anglie Liverpool FC 0:0 3:1 1. místo
Turecko Galatasaray SK 2:2 1:0
Itálie AS Roma 1:1 0:3
Čtvrtfinále Řecko Panathinaikos FC 3:1 0:1 3:2
Semifinále Španělsko Real Madrid 0:2 1:1 1:3
2002/03 Liga mistrů UEFA 3. předkolo Polsko Legia Warszawa 3:0 1:0 4:0
Základní skupina H Belgie Club Brugge KV 3:2 1:0 1. místo
Turecko Galatasaray SK 3:1 2:0
Rusko FK Lokomotiv Moskva 1:0 3:1
Osmifinálová skupina A Německo Bayer 04 Leverkusen 2:0 2:1 1. místo
Anglie Newcastle United FC 3:1 2:0
Itálie Inter Milán 3:0 0:0
Čtvrtfinále Itálie Juventus FC 1:2 1:1 2:3
2003/04 Pohár UEFA 1. kolo Slovensko FK Matador Púchov 8:0 1:1 9:1
2. kolo Řecko Panionios GSS 2:0 3:0 5:0
3. kolo Dánsko Brøndby IF 2:1 1:0 3:1
4. kolo Skotsko Celtic FC 0:0 0:1 0:1
2004/05 Liga mistrů UEFA Základní skupina F Skotsko Celtic FC 1:1 3:1 2. místo
Ukrajina FK Šachtar Doněck 3:0 0:2
Itálie AC Milán 2:1 0:1
Osmifinále Anglie Chelsea FC 2:1 2:4 4:5
2005/06 Liga mistrů UEFA Základní skupina C Německo Werder Bremen 3:1 2:0 1. místo
Itálie Udinese Calcio 4:1 2:0
Řecko Panathinaikos FC 5:0 0:0
Osmifinále Anglie Chelsea FC 1:1 2:1 3:2
Čtvrtfinále Portugalsko SL Benfica 2:0 0:0 2:0
Semifinále Itálie AC Milán 0:0 1:0 1:0
Finále Anglie Arsenal FC 2:1
2006 Superpohár UEFA Finále Španělsko Sevilla FC 0:3
2006 MS ve fotbale klubů Semifinále Mexiko Club América 4:0
Finále Brazílie Sport Club Internacional 0:1
2006/07 Liga mistrů UEFA Základní skupina A Bulharsko PFK Levski Sofia 5:0 2:0 2. místo
Německo Werder Bremen 2:0 1:1
Anglie Chelsea FC 2:2 0:1
Osmifinále Anglie Liverpool FC 1:2 1:0 2:2 (v)
2007/08 Liga mistrů UEFA Základní skupina E Francie Olympique Lyon 3:0 2:2 1. místo
Německo VfB Stuttgart 3:1 2:0
Skotsko Rangers FC 2:0 0:0
Osmifinále Skotsko Celtic FC 1:0 3:2 4:2
Čtvrtfinále Německo FC Schalke 04 1:0 1:0 2:0
Semifinále Anglie Manchester United FC 0:0 0:1 0:1
2008/09 Liga mistrů UEFA 3. předkolo Polsko Wisła Kraków 4:0 0:1 4:1
Základní skupina C Portugalsko Sporting CP 3:1 5:2 1. místo
Ukrajina FK Šachtar Doněck 2:3 2:1
Švýcarsko FC Basel 1893 1:1 5:0
Osmifinále Francie Olympique Lyon 5:2 1:1 6:3
Čtvrtfinále Německo FC Bayern Mnichov 4:0 1:1 5:1
Semifinále Anglie Chelsea FC 0:0 1:1 1:1 (v)
Finále Anglie Manchester United FC 2:0
2009 Superpohár UEFA Finále Ukrajina FK Šachtar Doněck 1:0
2009 MS ve fotbale klubů Semifinále Mexiko Atlante FC 3:1
Finále Argentina Estudiantes de La Plata 2:1 po prodl.
2009/10 Liga mistrů UEFA Základní skupina F Itálie Inter Milán 2:0 0:0 1. místo
Ukrajina FK Dynamo Kyjev 2:0 2:1
Rusko FK Rubin Kazaň 1:2 0:0
Osmifinále Německo VfB Stuttgart 4:0 1:1 5:1
Čtvrtfinále Anglie Arsenal FC 4:1 2:2 6:3
Semifinále Itálie Inter Milán 1:0 1:3 2:3
2010/11 Liga mistrů UEFA Základní skupina D Řecko Panathinaikos FC 5:1 3:0 1. místo
Rusko FK Rubin Kazaň 2:0 1:1
Dánsko FC København 2:0 1:1
Osmifinále Anglie Arsenal FC 2:1 1:3 3:4
Čtvrtfinále Ukrajina FK Šachtar Doněck 5:1 1:0 6:1
Semifinále Španělsko Real Madrid 1:1 2:0 3:1
Finále Anglie Manchester United FC 3:1
2011 Superpohár UEFA Finále Portugalsko FC Porto 2:0
2011 MS ve fotbale klubů Semifinále Katar Al-Sadd SC 4:0
Finále Brazílie Santos FC 4:0
2011/12 Liga mistrů UEFA Základní skupina H Itálie AC Milán 2:2 3:2 1. místo
Bělorusko FK BATE 4:0 5:0
Česko FC Viktoria Plzeň 2:0 4:0
Osmifinále Německo Bayer 04 Leverkusen 7:1 3:1 10:2
Čtvrtfinále Itálie AC Milán 3:1 0:0 3:1
Semifinále Anglie Chelsea FC 2:2 0:1 2:3
2012/13 Liga mistrů UEFA Základní skupina G Rusko FK Spartak Moskva 3:2 3:0 1. místo
Portugalsko SL Benfica 0:0 2:0
Skotsko Celtic FC 2:1 1:2
Osmifinále Itálie AC Milán 4:0 0:2 4:2
Čtvrtfinále Francie Paris Saint-Germain FC 1:1 2:2 3:3 (v)
Semifinále Německo FC Bayern Mnichov 0:3 0:4 0:7
2013/14 Liga mistrů UEFA Základní skupina H Nizozemsko AFC Ajax 4:0 1:2 1. místo
Skotsko Celtic FC 6:1 0:1
Itálie AC Milán 3:1 1:1
Osmifinále Anglie Manchester City FC 2:1 2:0 4:1
Čtvrtfinále Španělsko Atlético Madrid 1:1 0:1 1:2
2014/15 Liga mistrů UEFA Základní skupina F Kypr APOEL FC 1:0 4:0 1. místo
Francie Paris Saint-Germain FC 3:1 2:3
Nizozemsko AFC Ajax 3:1 2:0
Osmifinále Anglie Manchester City FC 1:0 2:1 3:1
Čtvrtfinále Francie Paris Saint-Germain FC 2:0 3:1 5:1
Semifinále Německo FC Bayern Mnichov 3:0 2:3 5:3
Finále Itálie Juventus FC 3:1
2015 Superpohár UEFA Finále Španělsko Sevilla FC 5:4
2015 MS ve fotbale klubů Semifinále Čína Kuang-čou Evergrande Tchao-pao 3:0
Finále Argentina CA River Plate 3:0
2015/16 Liga mistrů UEFA Základní skupina E Itálie AS Roma 6:1 1:1 1. místo
Německo Bayer 04 Leverkusen 2:1 1:1
Bělorusko FK BATE 3:0 2:0
Osmifinále Anglie Arsenal FC 3:1 2:0 5:1
Čtvrtfinále Španělsko Atlético Madrid 2:1 0:2 2:3
2016/17 Liga mistrů UEFA Základní skupina C Skotsko Celtic FC 7:0 2:0 1. místo
Německo Borussia Mönchengladbach 4:0 2:1
Anglie Manchester City FC 4:0 1:3
Osmifinále Francie Paris Saint-Germain FC 6:1 0:4 6:5
Čtvrtfinále Itálie Juventus FC 0:0 0:3 0:3
2017/18 Liga mistrů UEFA Základní skupina D Itálie Juventus FC 3:0 0:0 1. místo
Portugalsko Sporting CP 2:0 1:0
Řecko Olympiacos FC 3:1 0:0
Osmifinále Anglie Chelsea FC 3:0 1:1 4:1
Čtvrtfinále Itálie AS Roma 4:1 0:3 4:4 (v)
2018/19 Liga mistrů UEFA Základní skupina B Nizozemsko PSV Eindhoven 4:0 2:1 1. místo
Anglie Tottenham Hotspur FC 1:1 4:2
Itálie FC Internazionale Milano 2:0 1:1
Osmifinále Francie Olympique Lyon 5:1 0:0 5:1
Čtvrtfinále Anglie Manchester United FC 3:0 1:0 4:0
Semifinále Anglie Liverpool FC 3:0 0:4 3:4
2019/20 Liga mistrů UEFA Základní skupina F Německo Borussia Dortmund 3:1 0:0 1. místo
Itálie FC Internazionale Milano 2:1 2:1
Česko SK Slavia Praha 2:1 0:0
Osmifinále Itálie SSC Neapol 3:1 1:1 4:1
Čtvrtfinále Německo FC Bayern Mnichov 2:8
2020/21 Liga mistrů UEFA Základní skupina G Itálie Juventus FC 0:3 2:0 2. místo
Ukrajina FK Dynamo Kyjev 2:1 4:0
Maďarsko Ferencvárosi TC 5:1 3:0
Osmifinále Francie Paris Saint-Germain FC 1:4 1:1 2:5
2021/22 Liga mistrů UEFA Základní skupina E Německo FC Bayern Mnichov 3. místo
Portugalsko SL Benfica
Ukrajina FK Dynamo Kyjev
Evropská liga UEFA Předkolo play-off Itálie SSC Neapol 1:1 4:2 5:3
Osmifinále Turecko Galatasaray SK 0:0 2:1 2:1
Čtvrtfinále Německo Eintracht Frankfurt 2:3 1:1 3:4
2022/23 Liga mistrů UEFA Základní skupina C Německo FC Bayern Mnichov 0:3 0:2 3. místo
Itálie FC Internazionale Milano 3:3 1:0
Česko FC Viktoria Plzeň 5:1 4:2
Evropská liga UEFA Předkolo play-off Anglie Manchester United FC 2:2 1:2 3:4
2023/24 Liga mistrů UEFA Základní skupina H Portugalsko FC Porto 2:1 1:0 1. místo
Ukrajina FK Šachtar Doněck 2:1 0:1
Belgie Royal Antwerp FC 5:0 2:3
Osmifinále Itálie SSC Neapol 1:1 3:1 4:2
2023/24 Liga mistrů UEFA Čtvrtfinále Francie Paris Saint-Germain 3:2 1:4 4:6

Rivalita s jinými kluby

[editovat | editovat zdroj]

Rivalita mezi kluby je dvojího charakteru. První z nich můžeme nazvat geografický. Je mnohem častější a vzniká poměrně jednoduše mezi kluby s nepříliš od sebe vzdálenými domácími hřišti. Jde o kluby ze stejného města, případně regionu. V případě FC Barcelony jde o městského rivala RCD Espanyol a vzájemný duel těchto dvou mužstev se nazývá El derbi Barceloní (v překladu Barcelonské derby). Druhý charakter by se dal nazvat historický. Rivalita v tomto případě vzniká velmi dlouho, zejména mezi úspěšnými kluby, které často mezi sebou bojují o přední místa v domácích soutěžích. Typický s světově proslulý příklad najdeme právě ve Španělsku a jedním z akterů je FC Barcelona. Jejím největším rivalem je Real Madrid a vzájemný souboj se nazývá El Clásico (v překladu Klasika).

El Clásico (Real Madrid)

[editovat | editovat zdroj]
Souboj v semifinále Ligy mistrů 2010/11
Podrobnější informace naleznete v článku El Clásico.

Největší a nejsledovanější duel na světě mezi nejslavnějšími kluby světa[93]. Souboj mezi FC Barcelona a Real Madrid CF. Aktuálně (2024) proti Barceloně stojí 35 titulů z Primera División a 14 vítězství v Lize mistrů UEFA Realu. Rivalita mezi těmito kluby je tak velmi pochopitelná. Navíc je silně podpořena politicko-historickými důvody. Barcelona je centrum Katalánska, které se cítí utlačováno pod nadvládou Španělského království a léta žádá o autonomii. Pro Katalánce je FC Barcelona národním mužstvem a Real Madrid symbolem zla. Soupeření tak má nejen sportovní charakter, ale je z něj cítit politické a kulturní napětí.[94]

El derbi Barceloní (RCD Espanyol)

[editovat | editovat zdroj]
Camp Nou při zápase s RCD Espanyol
Aktuální k 31. červenci 2019
Klub Zápasy V R P Góly
FC Barcelona 210 123 43 44 404
RCD Espanyol 210 44 43 123 223

Největším lokálním rivalem byl od založení obou klubů RCD Espanyol, druhý slavný klub z Barcelony. Bílo-modří podle mnohých zradili katalánský lid, když přijali královský patronát a přidali korunu do loga klubu. A tak i zde můžeme vidět politický podtext. V době nadvlády generála Francisco Francoa byl Espanyol symbolem zrady katalánského lidu a přisluhovačem moci. Proti tomu stál revolucionářský duch příznivců Barcy. Rivalitu s RCD Espanyol můžeme pozorovat především mezi fanoušky obou klubů.

Z herního hlediska není Espanyol tak úspěšný jako Barcelona. Na kontě nemá žádný mistrovský titul, „pouze“ 4 vítězství v Copa del Rey. Ovšem při prvních dvou (1929, 1940) musel přejít právě přes Barcelonu, aby trofej získal. Mezi těmito kluby bylo odehráno nejvíce zápasů ze všech regionálních derby (Madrid, Sevilla, ...) na území Španělska. V sezoně 2008/09, kdy Barcelona získal „treble“, byl Espanyol prvním klubem, který porazil Barcu na domácím hřišti Camp Nou.[95]

Znak

[editovat | editovat zdroj]
Původní znak
Luis Suarez v dresu Barcelony 2019.

Původní znak z roku 1899 byl totožný s městským znakem Barcelony,[96] jako důkaz soudržnosti klubu a města. V roce 1910 byla vypsána soutěž na nový znak. Soutěž vyhrál příspěvek neznámého autora, který slouží s drobnými úpravami dodnes. Úpravy proběhly v letech 1910 (po zavedení znaku), 1920, 1936, 1941, 1960, 1974, 1975 a 2002. V roce 2018 má být schválena další změna, vypuštění písmen FCB, která by měla platit od nové sezóny.

Znak z roku 2002 (desátý v historii klubu) tvoří štít se zlatými okraji. Horní část štítu je vertikálně dělena na dvě poloviny. V levé je červený kříž na bílém poli (Creu de Sant Jordi). Pravou tvoří červené a žluté svislé pruhy (barvy Katalánska). Spodní část tvoří rudé a modré svislé pruhy (barvy klubu), na nichž leží zlatý fotbalový míč. Mezi horní a spodní částí je (2018) zlatý pruh s písmeny FCB (počáteční písmena názvu klubu). Užívá se i černobílá varianta znaku.[97]

Dres

[editovat | editovat zdroj]

Dres Barcelony byl původně sešit ze dvou dresů různých barev napůl. Trenýrky byly původně bílé. Barvy jsou symbolem Katalánska. Postupně se dres vyvíjel. Na dresu se objevily pruhy, kterých časem přibývalo. Dnes se prakticky před každou sezonou domácí dres lehce upravuje a venkovní dres téměř zcela mění. Například v sezoně 2010/11 byl venkovní dres tyrkysový, v sezoně 2011/12 je venkovní dres poprvé v historii černý. Na hrudi měl dres Barcelony až do sezony 2011/12 logo a nápis UNICEF. Od sezony 2011–12 nosil na hrudi logo neziskové charitativní organizace Qatar Foundation a od sezony 2013–14 již plně komerční logo sponzora. Dres pro sezonu 2012/13 představili činovnící klubu spolu se společností Nike 22. května 2012. Design se opět vrací ke třem pruhům, tentokrát však v moderní „rozpité“ podobě.[98]

1899
1910
1913
1935
1950
1955 (pro Evropské poháry)
1984
1992
1995
1997
1998
2001
2003
2004
2005
2006
2007
2008
2009
2010
2011
2012
2013


Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ a b "PŮVOD KLUBOVÝCH BAREV FC BARCELONY" [online]. fcbarcelona.cz, 30.02.2016 [cit. 2018-09-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  2. ↑ Tajemství úspěchu Barcelony tkví v majitelích. Patří fanouškům. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2011-10-31 [cit. 2021-07-26]. Dostupné online. 
  3. ↑ A Five Star Stadium [online]. barcelona.cat [cit. 2011-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2007-09-15. (anglicky) 
  4. ↑ FC Barcelona Trophy Room [online]. barcelona.cat [cit. 2011-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 24-10-2011. (anglicky) 
  5. ↑ Ronaldinho přestupuje za 21 milionů € do AC Milán. fotbal.sport.cz [online]. [cit. 2011-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08. 
  6. ↑ Guardiola by se měl stát novým koučem Barcelony Archivováno 8. 6. 2020 na Wayback Machine., sport.cz 6. 5. 2008
  7. ↑ Barcelona porazila Real Madrid na jeho hřišti 6:2. fotbal.sport.cz [online]. [cit. 2011-07-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-06-08. 
  8. ↑ Barcelona získala jubilejní 20. titul, čas.sk 17.05.2010 (slovensky)
  9. ↑ Překvapení: Zlatý míč získal opět Lionel Messi, isport.cz 10.01.2011
  10. ↑ 'Vítej doma!' Fabregas přestoupil do Barcelony [online]. lidovky.cz, 12. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. 
  11. ↑ Super úlovek Barcy. Získala střelce Sáncheze [online]. isport.cz, 22. července 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. 
  12. ↑ Superpohár rozhodne odveta, Real remizoval s Barcelonou [online]. isport.cz, 14. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. 
  13. ↑ Barcelona má další trofej, v Superpoháru přehrála Porto. Aktuálně.cz [online]. Economia, 26. srpna 2011 [cit. 23.09.2011]. Dostupné online. 
  14. ↑ Los Ligy mistrů: Plzeň vyfasovala Barcelonu, AC Milán a Borisov [online]. isport.cz, 26. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. 
  15. ↑ Nejlepším fotbalistou v Evropě je Messi [online]. ČTK, 25. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. 
  16. ↑ Barcelona vyhrála MS klubů, ve finále rozdrtila brazilský Santos [online]. Deník Sport, 18. prosince 2011 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. 
  17. ↑ Chelsea vyřadila Barcelonu a míří do finále [online]. Česká televize, 24. dubna 2012 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. 
  18. ↑ Real porazil Barcelonu a má už sedm bodů náskok [online]. Česká televize, 21.04.2011 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. 
  19. ↑ Messi zničil Espaňol čtyřmi góly! V lize jich nasázel už 50! [online]. isport.cz, 05.05.2011 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. 
  20. ↑ Four-goal Lionel Messi gives Pep Guardiola perfect Barcelona send-off [online]. The Guardian, 05.05.2011 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Slastné loučení. Guardiola získal s Barcelonou španělský pohár [online]. Deník Sport, 25.05.2012 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. 
  22. ↑ Guardiola v Barceloně končí. Rozhodl se neprodloužit smlouvu [online]. Česká televize, 27.04.2012 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. 
  23. ↑ Messi vystřílel Barceloně španělský Superpohár [online]. lidovky.cz, 18. srpna 2011 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. 
  24. ↑ http://www.fcbarcelona.com/club/the-honours/detail/card/fc-barcelona-individual-records FC Barcelona oficial rekords (anglicky)
  25. ↑ Barcelona slaví mistrovský titul, zařídil ho gólem božský Messi, iSport.cz, cit. 17. 5. 2015
  26. ↑ Barcelona vs Paris Saint Germain 6:1 08/03/2017. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09. 
  27. ↑ Paris Saint Germain vs Barcelona 4:0 14/02/2017. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-08. 
  28. ↑ Ernesto Valverde is the new FC Barcelona coach. www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  29. ↑ Official communique from FC Barcelona. www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  30. ↑ INNES, Richard. 7 most bizarre images from Barcelona vs Las Palmas… played behind closed doors. mirror [online]. 2017-10-01 [cit. 2021-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  31. ↑ Barcelona vs Villarreal 5:1 09/05/2018. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09. 
  32. ↑ REUTERS. Barcelona win La Liga title as Lionel Messi goal secures victory over Levante. the Guardian [online]. 2019-04-27 [cit. 2021-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  33. ↑ Liverpool vs Barcelona 4:0 07/05/2019. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09. 
  34. ↑ Barcelona vs Liverpool 3:0 01/05/2019. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09. 
  35. ↑ BURT, Jason. Barcelona appoint former Real Betis coach Quique Setien after Ernesto Valverde sacked. The Telegraph. 2020-01-13. Dostupné online [cit. 2021-01-08]. ISSN 0307-1235. (anglicky) 
  36. ↑ Barcelona vs Real Sociedad 1:0 Prediction 07/03/2020. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-10. 
  37. ↑ Real Madrid beat Villarreal to win La Liga. BBC Sport. Dostupné online [cit. 2021-01-08]. (anglicky) 
  38. ↑ Barcelona vs Napoli 3:1 Prediction 08/08/2020. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09. 
  39. ↑ Barcelona vs Bayern München 2:8 Prediction 14/08/2020. rowdie.co.uk [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-01-09. 
  40. ↑ Quique Setién no longer first team coach. www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  41. ↑ Agreement for the ending of Éric Abidal's contract. www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  42. ↑ Ronald Koeman, the return of an FC Barcelona legend. www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ Bartomeu breaks the silence on his conflict with Leo Messi. FCBN [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  44. ↑ Josep Maria Bartomeu announces the resignation of the Board of Directors. www.fcbarcelona.com [online]. [cit. 2021-01-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  45. ↑ a b c d e "European Cups Archive" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  46. ↑ a b "Latin Cup" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  47. ↑ "Intercontinental Club Cup" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  48. ↑ "FIFA Club World Cup" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  49. ↑ "Spain - List of Champions" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Real zaváhal na Espaňolu, čímž Barceloně posvětil 22. španělský titul. iDNES.cz [online]. 2013-05-12 [cit. 2013-05-12]. Dostupné online. 
  51. ↑ "Spain - List of Cup Finals" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  52. ↑ "Spain - List of League Cup Finals" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  53. ↑ a b "Spain - List of Super Cup Finals" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  54. ↑ "Challenge International du Sud de la France ("Coupe des Pyrenées - Copa Pirineos")" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  55. ↑ Antoni Closa i Garcia, Jaume Rius i Solé, Joan Vidal i Urpí, eds. (2001). Un Segle de futbol català: 1900-2000 (katalánsky). Barcelona: Federació Catalana de Futbol. str. 62.
  56. ↑ "Historia de la Supercopa de España: ¿Sabías que durante unos años se llamó Copa Eva de Duarte y Perón?" [online]. rfef.es, 03.08.2015 [cit. 2019-10-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2021-02-24. (španělsky) 
  57. ↑ "Pequeña Copa del Mundo and Other International Club Tournaments in Caracas" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  58. ↑ "Spain - List of Champions of Catalonia" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  59. ↑ "Spain - Mediterranean League Libre 1937" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  60. ↑ "Spain - List of Cup Winners of Catalonia" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  61. ↑ "El Barcelona gana la Supercopa de Catalunya al Espanyol en la tanda de penaltis" [online]. elpais.com, 30.10.2014 [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (španělsky) 
  62. ↑ "El Barça se lleva la Supercopa de Catalunya en los penaltis" [online]. marca.com, 07.03.2018 [cit. 2019-10-15]. Dostupné online. (španělsky) 
  63. ↑ "Trofeo Teresa Herrera (La Coruña-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  64. ↑ "El Mundo Deportivo, Barcelona, str. 1 (25. prosince 1948)" [online]. mundodeportivo.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (španělsky) 
  65. ↑ "El Mundo Deportivo, Barcelona, str. 3 (12. června 1949)" [online]. mundodeportivo.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (španělsky) 
  66. ↑ "El Mundo Deportivo, Barcelona, str. 1 (5. června 1950)" [online]. mundodeportivo.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (španělsky) 
  67. ↑ "El Mundo Deportivo, Barcelona, str. 1 (15. června 1952)" [online]. mundodeportivo.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (španělsky) 
  68. ↑ "El Mundo Deportivo, Barcelona, str. 1 (25. prosince 1952)" [online]. mundodeportivo.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (španělsky) 
  69. ↑ "El Mundo Deportivo, Barcelona, str. 1 (25. prosince 1953)" [online]. mundodeportivo.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (španělsky) 
  70. ↑ "Trofeo Ramón de Carranza (Cádiz-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  71. ↑ "Trofeo Joan Gamper (Barcelona-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  72. ↑ "Coupe Mohamed V (Casablanca - Morocco)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  73. ↑ "Festa d'Elx (Elche, Alicante-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  74. ↑ "Trofeo Costa del Sol - Ciudad de Málaga (Málaga-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  75. ↑ "Trofeo Alicante-Costa Blanca-Ciudad de Alicante-Ayuntamiento (Alicante-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  76. ↑ "Trofeo Ciudad de Zaragoza " Memorial Carlos Lapetra" (Zaragoza-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  77. ↑ "Trofeo Naranja (Valencia-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  78. ↑ "Trofeo Ciutat de Barcelona (Barcelona-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  79. ↑ "Trofeo Semana del Sol-Ciudad de Marbella (Marbella, Málaga-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  80. ↑ "Trofeo Ciutat de Lleida (Lleida-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  81. ↑ "Amsterdam Tournament" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  82. ↑ "Bayern gegen Barcelona: Scholl feiert, Messi trifft" [online]. spiegel.de, 15.08.2007 [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (německy) 
  83. ↑ "Barca win Audi Cup, Hernandez out for Saturday" [online]. barcablaugranes.com, 28.07.2011 [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  84. ↑ "PSG-Barcelone 2-2 : une soirée pleine de promesses" [online]. leparisien.fr, 04.08.2012 [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (francouzsky) 
  85. ↑ "Trofeo Colombino (Huelva-Spain)" [online]. rsssf.com [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  86. ↑ "Barcelona claimed the International Champions Cup after prevailing 3-2 in a thrilling Clasico encounter against bitter rivals Real Madrid" [online]. internationalchampionscup.com, 31.07.2017 [cit. 2019-10-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2017-07-31. (anglicky) 
  87. ↑ "Barcelona are winners of the inaugural La Liga-Serie A Cup today's 4-0 thrashing of Napoli, winning 6-1 on aggregate." [online]. theguardian.com, 11.08.2019 [cit. 2019-10-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  88. ↑ "Youth gets its chance to shine" [online]. uefa.com [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  89. ↑ "Spain - U-19 League Champions" [online]. rsssf.com [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  90. ↑ "Spain - U-19 Cup History" [online]. rsssf.com [cit. 2020-01-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  91. ↑ Players [online]. FC Barcelona [cit. 2021-09-01]. Dostupné online. 
  92. ↑ a b "Ligas" [online]. bdfutbol.com [cit. 2018-09-08]. Dostupné online. (německy) 
  93. ↑ Žebříček: Nejbohatší fotbalový klub světa je Real Madrid [online]. iHned.cz, 12. února 2009 [cit. 2011-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-03-08. 
  94. ↑ El clásico [online]. barcelona.com [cit. 2011-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-09-02. (anglicky) 
  95. ↑ El Derbi Barceloní – The History Behind the Barcelona Derby [online]. barca.com, 18. prosince 2010 [cit. 2011-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  96. ↑ History of the crest[nedostupný zdroj] (anglicky)
  97. ↑ https://sport.ihned.cz/fotbal/zahranici/fotbalova-barcelona-zmeni-znak-zmizi-z-nej-i-jeden-z-nejtrad/r~47ab8406c29911e89f96ac1f6b220ee8/ Fotbalová Barcelona změní znak, zmizí z něj i jeden z nejtradičnějších prvků
  98. ↑ An artful presentation [online]. FC Barcelona.com, 22.05.2012 [cit. 2012-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Španělsko Primera División – španělská nejvyšší soutěž ve fotbale (ročníky, týmy, ocenění, atd.)
Kluby 2023/2024
(20 mužstev)
Sezóny
1929 • 1929/30 • 1930/31 • 1931/32 • 1932/33 • 1933/34 • 1934/35 • 1935/36 • 1936/37 • 1937/38 • 1938/39 • 1939/40 • 1940/41 • 1941/42 • 1942/43 • 1943/44 • 1944/45 • 1945/46 • 1946/47 • 1947/48 • 1948/49 • 1949/50 • 1950/51 • 1951/52 • 1952/53 • 1953/54 • 1954/55 • 1955/56 • 1956/57 • 1957/58 • 1958/59 • 1959/60 • 1960/61 • 1961/62 • 1962/63 • 1963/64 • 1964/65 • 1965/66 • 1966/67 • 1967/68 • 1968/69 • 1969/70 • 1970/71 • 1971/72 • 1972/73 • 1973/74 • 1974/75 • 1975/76 • 1976/77 • 1977/78 • 1978/79 • 1979/80 • 1980/81 • 1981/82 • 1982/83 • 1983/84 • 1984/85 • 1985/1986 • 1986/87 • 1987/88 • 1988/89 • 1989/90 • 1990/91 • 1991/92 • 1992/93 • 1993/94 • 1994/95 • 1995/96 • 1996/97 • 1997/98 • 1998/99 • 1999/00 • 2000/01 • 2001/02 • 2002/03 • 2003/04 • 2004/05 • 2005/06 • 2006/07 • 2007/08 • 2008/09 • 2009/10 • 2010/11 • 2011/12 • 2012/13 • 2013/14 • 2014/15 • 2015/16 • 2016/17 • 2017/18 • 2018/19 • 2019/20 • 2020/21 • 2021/22 • 2022/23 • 2023/24
Dřívější účastníci
(poslední sezóna)
CE Europa (1930/31) • Real Unión (1931/32) • Arenas Club de Getxo (1934/35) • CD Alcoyano (1950/51) • Atlético Tetuán (1951/52) • Cultural y Deportiva Leonesa (1955/56) • CD Condal (1956/57) • Real Jaén (1957/58) • Pontevedra CF (1969/70) • Burgos CF (1979/80) • AD Almería (1980/81) • CE Sabadell FC (1987/88) • CD Castellón (1990/91) • Real Burgos CF (1992/93) • UE Lleida (1993/94) • CD Logroñés (1996/97) • SD Compostela (1997/98) • CP Mérida (1997/98) • CF Extremadura (1998/99) • UD Salamanca (1998/99) • Real Oviedo (2000/01) • Albacete Balompié (2004/05) • Cádiz CF (2005/06) • Gimnàstic de Tarragona (2006/07) • Real Murcia (2007/08) • CD Numancia (2008/09) • Recreativo de Huelva (2008/09) • CD Tenerife (2009/10) • Xerez CD (2009/10) • Hércules CF (2010/11) • Racing de Santander (2011/12) • Real Zaragoza (2012/13) • UD Almería (2014/15) • Córdoba CF (2014/15) • Elche CF (2022/23) • Sporting de Gijón (2016/17) • Deportivo de La Coruña (2017/18) • Málaga CF (2017/18) • Girona FC (2018/19) • Rayo Vallecano (2018/19) • SD Huesca (2020/21) • SD Eibar (2020/21) • Levante UD (2021/22) • Real Valladolid (2022/23) • RCD Espanyol (2022/23)
Trofeje a ocenění
Jiné odkazy
Fotbal ženy: Primera División Femenina de España • Copa de la Reina de Fútbol • Španělská ženská fotbalová reprezentace
Vítězové – Superpohár UEFA
1972 Ajax Amsterdam • 1973 Ajax Amsterdam • 1975 FK Dynamo Kyjev • 1976 RSC Anderlecht • 1977 Liverpool FC • 1978 RSC Anderlecht • 1979 Nottingham Forest FC • 1980 Valencia CF • 1982 Aston Villa FC • 1983 Aberdeen FC • 1984 Juventus FC • 1986 FC Steaua București • 1987 FC Porto • 1988 KV Mechelen • 1989 AC Milán • 1990 AC Milán • 1991 Manchester United FC • 1992 FC Barcelona • 1993 AC Parma • 1994 AC Milán • 1995 Ajax Amsterdam • 1996 Juventus FC • 1997 FC Barcelona • 1998 Chelsea FC • 1999 Lazio Řím • 2000 Galatasaray SK • 2001 Liverpool FC • 2002 Real Madrid • 2003 AC Milán • 2004 Valencia CF • 2005 Liverpool FC • 2006 Sevilla FC • 2007 AC Milán • 2008 Zenit Petrohrad • 2009 FC Barcelona • 2010 Atlético Madrid • 2011 FC Barcelona • 2012 Atlético Madrid • 2013 FC Bayern Mnichov • 2014 Real Madrid • 2015 FC Barcelona • 2016 Real Madrid • 2017 Real Madrid • 2018 Atlético Madrid • 2019 Liverpool FC • 2020 FC Bayern Mnichov • 2021 Chelsea FC • 2022 Real Madrid • 2023
Vítězové – Mistrovství světa ve fotbale klubů
Interkontinentální pohár
– předchůdce
1960 Real Madrid • 1961 CA Peñarol • 1962 Santos FC • 1963 Santos FC • 1964 FC Inter Milán • 1965 FC Inter Milán • 1966 CA Peñarol • 1967 Racing Club • 1968 Estudiantes de La Plata • 1969 AC Milán • 1970 Feyenoord • 1971 Nacional Montevideo • 1972 AFC Ajax • 1973 CA Independiente • 1974 Atlético Madrid • 1975 Ročník neodehrán • 1976 Bayern Mnichov • 1977 CA Boca Juniors • 1978 Ročník neodehrán • 1979 Club Olimpia • 1980 Nacional Montevideo • 1981 Flamengo • 1982 CA Peñarol • 1983 Grêmio • 1984 CA Independiente • 1985 Juventus FC • 1986 CA River Plate • 1987 FC Porto • 1988 Nacional Montevideo • 1989 AC Milán • 1990 AC Milán • 1991 FK Crvena zvezda • 1992 São Paulo FC • 1993 São Paulo FC • 1994 CA Vélez Sarsfield • 1995 AFC Ajax • 1996 Juventus FC • 1997 Borussia Dortmund • 1998 Real Madrid • 1999 Manchester United FC • 2000 CA Boca Juniors • 2001 Bayern Mnichov • 2002 Real Madrid • 2003 CA Boca Juniors • 2004 FC Porto
Mistrovství světa klubů
2000 SC Corinthians Paulista • 2001–2004 • 2005 São Paulo FC • 2006 Sport Club Internacional • 2007 AC Milán • 2008 Manchester United FC • 2009 FC Barcelona • 2010 FC Inter Milán • 2011 FC Barcelona • 2012 SC Corinthians Paulista • 2013 Bayern Mnichov • 2014 Real Madrid • 2015 FC Barcelona • 2016 Real Madrid • 2017 Real Madrid • 2018 Real Madrid • 2019 Liverpool FC • 2020 Bayern Mnichov • 2021 Chelsea • 2022 Chelsea • 2023 Real Madrid
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=FC_Barcelona&oldid=24416376“