Explorer 1
| Explorer 1 | |
|---|---|
 | |
 | |
| COSPAR | 1958-001A |
| Katalogové číslo | 00004 |
| Start | 1. února 1958, 3:48 UTC |
| Kosmodrom | Cape Canaveral |
| Nosná raketa | Juno 1 |
| Typ oběžné dráhy | střední oběžná dráha Země |
| Stav objektu | zanikl v atmosféře |
| Zánik | Zánik |
| Zánik | 31. března 1970 |
| Provozovatel | NASA (USA) |
| Výrobce | JPL (USA) |
| Druh | vědecká družice |
| Hmotnost | 13,97 kg |
| Parametry dráhy | |
| Apoapsida | 2 550 km |
| Periapsida | 358 km |
| Sklon dráhy | 33,24° |
| Doba oběhu | 114,8 min |
| Excentricita dráhy | 0,14 |
| Velká poloosa dráhy | 7 832,2 km |
| Přístroje | |
| Nese přístroje | Geigerův-Müllerův počítač |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Explorer 1 (oficiálně Satellite 1958 Alpha) byla první družice vypuštěná Spojenými státy americkými. Start se odehrál 31. ledna 1958[1] (1. února ve 3:48 UTC) na Mysu Canaveral na Floridě. Nosnou raketou byla Juno 1, která byla vyvinutá ze suborbitální rakety Jupiter-C.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Raketu Jupiter-C pro družici vyvinul tým Wernhera von Brauna již pro připravený program Orbiter. Jenže poté, když Sověti vypustili svůj Sputnik 1 a kosmický program amerického námořnictva Vanguard se kvůli poruchám raket opozdil[2], byl von Braun požádán o vypuštění rakety s družicí. Pro vypuštění byly schváleny úpravy rakety Jupiter-C, přejmenované na civilní název Juno 1. Družice byla pevně připojena k motoru čtvrtého stupně rakety. Na start uvolnil Pentagon 3,5 milionu dolarů. Sestrojením družice byl pověřen ústav v Pasadeně, který požádal o spolupráci Jamese A. Van Allena na universitě v Utahu.
Technické údaje
[editovat | editovat zdroj]Součástí zhruba 2 metry dlouhé družice byl Geigerův-Müllerův počítač pro měření kosmického záření, teploměr, zařízení (miniaturní mikrofony sestrojené studenty univerzity) pro detekci mikrometeoritů. Válec družice o průměru 15 cm byl opatřen kuželovitou ocelovou špicí.
Průběh letu
[editovat | editovat zdroj]
Jméno Explorer 1 první americká sonda získala až po dosažení oběžné dráhy. Teprve po dosažení prvního obletu planety oznámila pozemní stanice v Pasadeně úspěšný start.[3] Zemi satelit obíhal po eliptické dráze ve výšce 358 až 2550 km, tedy výš, než byl plán, což způsobil vyšší výkon rakety. Celkem provedl cca 56 000 obletů. V květnu 1958 však baterie přestaly dodávat energii a Explorer 1 přestal vysílat z obou instalovaných vysílačů. Mise byla úspěšná, sonda jako první zaznamenala existenci radiačních pásů Země, tzv. Van Allenových pásů. Explorer 1 zanikl v zemské atmosféře 31. března 1970. Objevení těchto pásů je považováno za jeden z největších přínosů Mezinárodního geofyzikálního roku.[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ VÍTEK, Antonín; LÁLA, Petr. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha: Mladá fronta, 1982. Kapitola Historie, s. 102.
- ↑ PACNER, Karel; VÍTEK, Antonín. Půlstoletí kosmonautiky. Praha: Paráda, 2008. ISBN 978-80-87027-71-4. Kapitola Nečekané objevy, s. 33.
- ↑ Půlstoletí kosmonautiky, s. 35
- ↑ Půlstoletí kosmonautiky, s. 37
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Explorer 1 na Wikimedia Commons - Explorer na webu Kosmo